Atos 5

MƗKÁNDA LORỤ ꞌBƗ LOMO KƗ́ DOSỊ́ ÉYỊ́ E (BDH) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Tɨ́ lá ngíti oꞌdo nɨ kóo bo kɨ́ ịrịné Ananíya nɨyí kɨ́ meꞌbené Safíra, zɨ́ye kpá úgúóyó ꞌbɨ eyé yáká eyé.
1 Havia, porém, um homem chamado Ananias que, com sua esposa, Safira, vendeu uma propriedade.
2 Kacɨ́ mɨyéme ledre eyé kɨ́ meꞌbené, zɨ́ye ótoécị ngíti késị́ bɨ kóo owonɨ́ gɨ do yáká bɨ ugúoyónɨ́ ní gɨ royé zɨ́ Ananíya lá ꞌdíꞌbi wo bɨ nɨ bo ní ndéré kɨ́e zɨ́ ꞌyịmɨkása e.
2 Levou apenas parte do dinheiro aos apóstolos, mas, com aprovação da esposa, afirmou que aquele era o valor total e ficou com o resto.
3 Sɨmɨ bɨ ogụ íri ní, zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Ananíya, éyị́ bɨ ótoómo royị́ gɨ roa zɨ́ Satána álaꞌdụ́tụ doyị́ kɨ́ rokoꞌbụ ené, zɨ́yị ógụyị́ ṛáṛanga zɨ́ ꞌDówụ́ Lomo sɨmɨ bɨ ótoécị ngíti késị́ bɨ ówo gɨ do yáká bɨ úgúóyó wo ní ꞌdi?
3 Então Pedro disse: “Ananias, por que você deixou Satanás encher seu coração? Você mentiu para o Espírito Santo quando guardou parte do dinheiro para si.
4 ꞌDáꞌdá gɨ zɨ́yị kɨ́ úgúóyó yáká née, yáká née nɨ yáká eyị́, gɨ do kacɨ́ bɨ úgúóyó ní, késị́ a nɨ yị́ ené kpá fú késị́ eyị́. Bɨcayi ledre bɨ méngị wo née sómụ́ yá nɨ sáká yị́ị? Ṛanga eyị́ ṛanga née zɨ́ze wá, yị́ ené zɨ́ Lomo.”
4 A propriedade era sua para vender ou não, como quisesse. E, depois de vendê-la, o dinheiro também era seu, para entregar ou não. Como pôde fazer uma coisa dessas? Você não mentiu para nós, mas para Deus!”.
5 Sɨmɨ bɨ Ananíya uwú ledre née kenée ní, zɨ́a útúne bi geré fí umbu. Zɨ́ ngịrị útúne sɨmɨ ꞌyị ga bɨ kóo uwúnɨ́ ledre bɨ mengị Ananíya née ní kɨ́ngaya.
5 Assim que Ananias ouviu essas palavras, caiu no chão e morreu. Um grande temor se apoderou de todos que souberam o que havia acontecido.
6 Zɨ́ owụ́phɨṛangá ga bɨ kóo ore ní ógụyé yéme umbua kɨ́ mbílí bongó ị́mbị́ a ndéré kɨ́e ícióto a.
6 Então alguns jovens se levantaram, envolveram o corpo num lençol e o levaram para fora, e depois o sepultaram.
7 Zɨ́ kacɨ́ ledre née lúꞌbúne éyị́ ꞌbɨ sịndị́ kadra ota, zɨ́ meꞌbea ógụné ówo ené ledre bɨ mengị yaꞌdá ꞌbɨ ené ba wá.
7 Cerca de três horas depois, sua esposa entrou, sem saber o que havia acontecido.
8 Sɨmɨ bɨ ogụ ní, zɨ́ Pétero ndúꞌyú wo kɨ́dí, “Ídí aka úku zaá maꞌdíi, ba go tɨ́ odụ késị́ bɨ ówosé kɨ́ yaꞌdá ꞌbɨ eyị́ gɨ do yáká bɨ úgúóyósé ní?”
8 Pedro lhe perguntou: “Foi esse o valor que você e seu marido receberam pelo terreno?”. Ela respondeu: “Sim, foi esse o valor”.
9 Gɨ do kacɨ́ ledre bɨ uku kenée ní, zɨ́ Pétero úku ledre zɨ́a kɨ́dí, “Sée kɨ́ yaꞌdá ꞌbɨ eyị́, éyị́ bɨ ílisé úzu ꞌDówụ́ Ngére Lomo gɨ zɨ́a ní ꞌdi? Úwú go, yaꞌdá ga bɨ gáa nderénɨ́ óto umbu oꞌdo ꞌbɨ eyị́ ní, nɨyí go bɨ tara mbotụ ba, nɨyí kpá ị́mbị́ógụ umbuyị́ cakaba sága.”
9 Então Pedro disse: “Como vocês puderam conspirar para pôr à prova o Espírito do Senhor? Veja, os jovens que sepultaram seu marido estão logo ali, perto da porta, e também levarão você”.
10 Gɨ ore, zɨ́ Safíra geré útúne fí umbu dongá sịndị́ Pétero kenée. Zɨ́ phɨṛangá ga bɨ gáa ba ógụndíki Safíra uyu go. Zɨ́ye ị́mbị́ umbua ndéré ícióto a cigí yaꞌdá ꞌbɨ ené.
10 No mesmo instante, ela caiu no chão e morreu. Quando os jovens entraram e viram que ela estava morta, levaram seu corpo para fora e a sepultaram ao lado do marido.
11 Zɨ́ ngịrị útúne sɨmɨ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní kɨ́ngaya, gɨ zɨ́ ledre bɨ Lomo mengị wo zɨ́ Ananíya e kɨ́ meꞌbené Safíra ní.
11 Um grande temor se apoderou de toda a igreja e de todos que souberam desse acontecimento.
12 Zɨ́ Lomo íꞌbí rokoꞌbụ zɨ́ ꞌyịmɨkása e ndị́sịyé méngị mɨngburoko ledre ga bɨ kɨ́ rokoꞌbụyé ní, kɨ́ yée ga bɨ tara ꞌyị ndịsị ị́drị́ gɨ zɨ́ye mɨị́drị́ ní kɨ́e. Zɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní ndị́sị kótrụ royé kacɨ́ kadra e mbá do bi bɨ ndịsịnɨ́ ndólo a Mbílí ꞌdị́cị́ ꞌbɨ Solomóna ní.
12 Os apóstolos realizavam muitos sinais e maravilhas entre o povo. Todos se reuniam regularmente no templo, na parte conhecida como Pórtico de Salomão.
13 Zɨ́ ngịrị ndị́sị ólụ́ne ro ꞌyị ga bɨ ngárá ṇguṇgunɨ́ aka ledre Yésụ wá ní kɨ́ kótrụ royé kɨ́ yée ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledrea go ní. Abú kenée ndotó, ꞌyị e ndịsịnɨ́ tɨ́ fú óto úndru ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní.
13 Quando se reuniam ali, ninguém mais tinha coragem de juntar-se a eles, embora o povo os tivesse em alta consideração.
14 Gɨ ore zɨ́ tụ́ꞌdụ́ yaꞌdá e kɨ́ kará e tónóye ṇgúṇgu ledre ꞌbɨ Ngére Yésụ, zɨ́ye ógụyé kótrụ royé kɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ꞌbɨ Yésụ go ní.
14 Cada vez mais pessoas, multidões de homens e mulheres, criam no Senhor.
15 Gɨ zɨ́ kéyị née ní, zɨ́ ꞌyị e ndị́sịyé ị́mbị́ógụ ꞌyị ndíyá e óto yée do ṛangba e kɨ́ sáka e dogboṛụ mɨsiꞌdi gɨ ro togụ́ Pétero nderéogụ go gɨ ore yá, abú lị́lịa okpó gɨ doyé gba ne yá, nɨyí ị́nyịógụ gɨ do ndíyá eyé e.
15 Como resultado, o povo levava os doentes às ruas em camas e macas para que a sombra de Pedro cobrisse alguns deles enquanto ele passava.
16 Zɨ́ tụ́ꞌdụ́ ꞌyị ga bɨ gbóo gbóo sɨmɨ Yerụsaléma ní ndị́sị ógụyé kɨ́ sụmụyé e kɨ́ ezegámáye ga bɨ nɨyí kɨ́ ndíyá ní, kɨ́ yée ga bɨ kɨ́ bɨcayi lomo e sɨmɨyé ní, zɨ́ ꞌyịmɨkása e ndị́sị yómo yée.
16 Muita gente vinha das cidades ao redor de Jerusalém, trazendo doentes e atormentados por espíritos impuros, e todos eram curados.
17 Gɨ ore zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ mɨngburoko ꞌyị ené ga bɨ Sadụkáyo e sɨmɨ Yerụsaléma ore ní, óto ledre sɨmɨyé ro ꞌyịmɨkása e.
17 Tomados de inveja, o sumo sacerdote e seus oficiais, que eram saduceus,
18 Zɨ́ye ꞌdíꞌbi ꞌyịmɨkása e do ónzó yée sɨmɨ mongụ́ sị́gịnị.
18 prenderam os apóstolos e os colocaram numa prisão pública.
19 Tɨ́ lá kɨ́ ndụlụ a née ní, zɨ́ maláyika ꞌbɨ Ngére Lomo ógụné líkpí phụ́trụ mbotụ sị́gịnị do ꞌdíꞌbiógụ ꞌyịmɨkása e sága.
19 Um anjo do Senhor, porém, veio durante a noite, abriu as portas do cárcere e os levou para fora.
20 Zɨ́ maláyika úku ledre zɨ́ ꞌyịmɨkása e kɨ́dí, “Ndérésé mu do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo zɨ́se ndị́sịsé ꞌdódo ledre Yésụ zɨ́ ꞌyị e gɨ ro zɨ́ mɨméngị ledre eyé ídíne mɨkándané.”
20 “Vão ao templo e transmitam ao povo esta mensagem de vida!”, disse ele.
21 Zɨ́ ꞌyịmɨkása e úwú kúrú maláyika née, kɨ́ sị́ ndóndó zɨ́ye ị́nyịyé ndéréye do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo tónóye ꞌdódo ledre gɨ ro Yésụ zɨ́ ꞌyị e.
21 Desse modo, ao amanhecer, os apóstolos entraram no templo, conforme haviam sido instruídos, e, sem demora, começaram a ensinar. Mais tarde, o sumo sacerdote e seus oficiais chegaram, reuniram o conselho,
22 Tɨ́ lá Sɨmɨ bɨ asikíri nderéogụnɨ́ íri ní, nɨyí lúrú bi káa ní, ꞌyịmɨkása e ndanɨ́ eyé lolụ sɨmɨ sị́gịnị wá. Zɨ́ye ndáꞌbalúgu royé kɨ́ sanda zɨ́ mɨngburoko ꞌyị eyé e,
22 Mas, quando os guardas do templo chegaram à prisão, os homens não estavam lá. Então voltaram e contaram:
23 “Sɨmɨ bɨ ogụzé íri ní, mbotụ sị́gịnị nɨ tɨ́ ngbụ́rụ́ mɨꞌdụ́tụné, asikíri ga bɨ otonɨ́ yée ndị́sị óndó bi ore ní nɨyí tɨ́ mɨtóroyé ku mbotụ. Sɨmɨ bɨ likpízé mbotụ ólụ́ze ꞌdị́cị́ íri gɨ ro ꞌdíꞌbiógụ yée ní, azé lúrú bi káa ní, ꞌyị e ndanɨ́ eyé e wá.”
23 “A prisão estava bem trancada, com os guardas vigiando do lado de fora, mas, quando abrimos as portas, não havia ninguém!”.
24 Sɨmɨ bɨ manda ga bɨ ꞌbɨ ꞌyị ꞌdáná éyị́ e kɨ́ manda ꞌbɨ asikíri ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo uwúnɨ́ ledre ba ní, zɨ́ tarayé ị́drị́ne mbá mɨị́drị́, owonɨ́ éyị́ bɨ mengị roné zɨ́ ꞌyịmɨkása e née wá.
24 Ao ouvir isso, o capitão da guarda do templo e os principais sacerdotes ficaram perplexos e se perguntavam o que aconteceria em seguida.
25 Nɨyí ídí kɨ́e ní, ngíti oꞌdo ógụ go zɨ́a úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Úwúsé ledre ba goó. Yaꞌdá ga bɨ ótosé yée sɨmɨ sị́gịnị ba ní, nɨyí yị́ eyé go do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ꞌdáa ndị́sị ꞌdódo ledre gɨ ro Yésụ zɨ́ ꞌyị e.”
25 Então alguém chegou com a seguinte notícia: “Os homens que os senhores puseram na cadeia estão no templo, ensinando o povo!”.
26 Gɨ ore, zɨ́ manda ꞌbɨ asikíri ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní ị́nyịyé kɨ́ ꞌyị ené e ndéréye ꞌdíꞌbiógụ ꞌyịmɨkása e. Rokpónɨ́ kóo yée mɨrókpó wá, gɨ zɨ́a ꞌyị ga bɨ ndịsịnɨ́ lúrú bi kacɨ́ ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo ní erénɨ́ ngịrị káa bɨ ꞌyị e nɨyí ógboónzó yée kɨ́ tutú ke.
26 O capitão e seus guardas foram e prenderam os apóstolos, mas sem violência, pois temiam que o povo os apedrejasse.
27 Sɨmɨ bɨ ꞌdiꞌbi ogụnɨ́ ꞌyịmɨkása e kóꞌdụ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga e ní, zɨ́ye óto yée tóroyé kóꞌdụ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ gɨ ro zɨ́a ndúꞌyú yée.
27 Em seguida, levaram os apóstolos e os apresentaram ao conselho de líderes do povo, onde o sumo sacerdote os confrontou.
28 Zɨ́ mongụ́ ꞌyị ꞌdáná éyị́ úku ledre zɨ́ye kɨ́dí, “Madazé kóo sée go oꞌbụóbụ kɨ́dí ndásé ndị́sị ꞌdódo ledre zɨ́ ꞌyị e kɨ́ ịrị oꞌdo ba wá. Lúrúsé aka, ledre bɨ ꞌdódosé zɨ́ ꞌyị e ní ifi bayi roné go sɨmɨ Yerụsaléma za mbá, ílisé née óto ledre umbu Yésụ dozé.”
28 “Nós lhes ordenamos firmemente que nunca mais ensinassem em nome desse homem”, disse ele. “E, mesmo assim, vocês encheram Jerusalém com esse seu ensino e querem nos responsabilizar pela morte dele!”
29 Zɨ́ Pétero e kɨ́ lafúne ꞌyịmɨkása e úkulúgu ledre zɨ́a kɨ́dí, “Azé úwú dụụ́ kúrú bɨ ógụ gɨ zɨ́ Lomo ní, ndaá wo bɨ gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e ní wá.
29 Pedro e os apóstolos responderam: “Devemos obedecer a Deus antes de qualquer autoridade humana.
30 Lomo ꞌbɨ bulúnduzé uru kóo Yésụ go gɨ sɨmɨ umbu, gɨ do kacɨ́ bɨ phéphéónzósé wo do mɨngbúngbu kágá ní.
30 O Deus de nossos antepassados ressuscitou Jesus dos mortos depois que os senhores o mataram, pendurando-o numa cruz.
31 Lomo íꞌbí mongụ́ úndru go zɨ́ Yésụ, zɨ́a ídíne karaba go mɨndị́sịné do sị́lị́a ꞌbɨ anú káa do Manda kpá káa do ꞌYị yómo ꞌyị e. Lomo mengị ledre née kenée gɨ ro íꞌbí sịndị́ kadra zɨ́ ꞌyị ꞌbɨ Isɨréle e gɨ ro zɨ́ye ótoómo kɨ́ lúyú ledre, gɨ ro do lụ́lụóyó lúyú ledre eyé gɨ royé ꞌdáꞌba.
31 Deus o colocou no lugar de honra, à sua direita, como Príncipe e Salvador, para que o povo de Israel se arrependesse de seus pecados e fosse perdoado.
32 Ndịsịzé úku zɨ́ ꞌyị e ba ledre bɨ owozé bú mengị roné zɨ́ Yésụ ní. ꞌDówụ́ Lomo bɨ Lomo iꞌbí wo zɨ́ ꞌyị ga bɨ ṇguṇgunɨ́ ledre ené ní, ndịsị úku a kpá kenée yaá ledre née nɨ tɨ́ maꞌdíi.”
32 Somos testemunhas dessas coisas, e assim é também o Espírito Santo, que Deus dá àqueles que lhe obedecem”.
33 Sɨmɨ bɨ ukulugunɨ́ ledre zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga gére née kenée ní, zɨ́ mɨmbéꞌdeyé ésị́ne ro ꞌyịmɨkása e zɨ́ye áyí go gɨ ro úfu yée.
33 Quando ouviram isso, os membros do conselho se enfureceram e decidiram matá-los.
34 Tɨ́ lá zɨ́ ngúru Farụsáyo kɨ́ ịrịné Gamaléle, ꞌyị ꞌdódo lorụ ꞌbɨ Yụ́da e bɨ ꞌyị e ndịsịnɨ́ óto úndrua kɨ́ngaya ní, ị́nyịógụné ꞌdága úku ledre zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ꞌdécị ngbanga ga bɨ kotrụnɨ́ royé née kɨ́dí, ꞌdiꞌbiogụnɨ́ aka ꞌyịmɨkása ga gére née cúkuꞌdée sága.
34 Um deles, porém, um fariseu chamado Gamaliel, especialista na lei e respeitado por todo o povo, levantou-se e ordenou que eles fossem retirados da sala do conselho por um momento.
35 Gɨ do kacɨ́ bɨ ꞌdiꞌbiogụnɨ́ yée go sága ní, zɨ́a úku ledre zɨ́ lafúne ga gére née kɨ́dí, “Lafúma e Isɨréle e, ídísé lúrú rosé bɨlámáne kɨ́ ledre bɨ ílisé méngị a kɨ́ yaꞌdá ga gére née.
35 Em seguida, disse aos demais: “Israelitas, cuidado com o que planejam fazer a esses homens!
36 Lúrúsé aka, sɨmɨ ngíti sɨmɨbi kóo ꞌdesị́ ꞌdáꞌba ꞌdáa ní, ngíti oꞌdo kɨ́ ịrịné Tadéyo ịnyị kóo kɨ́ do okó ndịsị mbófo roné kɨ́dí ngíti ꞌyị bɨ zɨ́a ídíne káa zɨ́ne ní ndaá. Zɨ́ ꞌyị e eyị́ ꞌbɨ míya eso útúye do kacɨ́ a. Sɨmɨ bɨ ufunɨ́ wo ní, ngbríí, zɨ́ ꞌyị ga gére née báyiyé mbá. Née kóo go mɨụ́kụ́ ledre máa née.
36 Algum tempo atrás, surgiu um certo Teudas, que afirmava ser alguém importante. Umas quatrocentas pessoas se juntaram a ele, mas foi morto e seus seguidores se dispersaram, e o movimento deu em nada.
37 Gɨ do kacɨ́ a née ní, zɨ́ ngúru ꞌyị gɨ sɨmɨ káṇgá bɨ Galiláya kɨ́ ịrịné Yụ́da kpá ị́nyịné kɨ́ ꞌbɨ ené, sɨmɨ sịndị́ kadra bɨ kóo ndịsịnɨ́ éké ịrị ꞌyị e ní, zɨ́a ꞌdíꞌbi tụ́ꞌdụ́ ꞌyị e do kacɨ́ne. Sɨmɨ bɨ ufunɨ́ wo ní, zɨ́ ꞌyị e ené ga gére née kpá báyiyé mbá.
37 Depois dele, na época do censo, apareceu Judas, da Galileia, que fez muitos seguidores. Ele também foi morto, e seu grupo se dispersou.
38 “Máúku ba wo zɨ́se, gɨ ro ledre máa wo bɨ nɨ ndị́sị méngị roné cakaba ba ní, ndásé méngị éyị́ kɨ́ yaꞌdá ga gére née wá. Ótoómosé lá yée zɨ́ye méngị ledre eyé ga gére née. Togụ́ ledre bɨ ndịsịnɨ́ méngị a née ogụ gɨ zɨ́ ꞌyịmaꞌdí e, nɨ ụ́kụ́ ené.
38 “Portanto, meu conselho é que deixem esses homens em paz e os soltem. Se o que planejam e fazem é meramente humano, logo serão frustrados.
39 Togụ́ yị́ ené gɨ zɨ́ Lomo, útúásásé esé rómo komo yaꞌdá ga gére née wá. Káa bɨ ásé ídí kɨ́e ní, ásé go ndị́sị ị́cị́ okó ro Lomo.” Zɨ́ mɨngburoko ꞌyị ga bɨ kóo do bi kótrụro ore ní úwú kúrú Gamaléle bɨ uku zɨ́ye ní.
39 Mas, se é de Deus, vocês não serão capazes de impedi-los. Pode até acontecer de vocês acabarem lutando contra Deus”.
40 Gɨ ore, zɨ́ye ndólolúgu ꞌyịmɨkása ga gére née zɨ́ye íri, ésị síꞌdí sɨmɨyé do máda yée kpó kpó kpó kɨ́dí ndanɨ́ lolụ ị́fị́ ịrị Yésụ tarayé wá. Zɨ́ye íꞌdí sị́lị́ye gɨ ro ꞌyịmɨkása e zɨ́ye ndéréye.
40 Os demais membros aceitaram o conselho de Gamaliel. Chamaram os apóstolos e mandaram açoitá-los. Depois, ordenaram que nunca mais falassem em nome de Jesus e, por fim, os soltaram.
41 Káa zɨ́ bɨ ꞌyịmɨkása e olụ́ogụnɨ́ gɨ do ngbanga gɨ ore nɨyí go mɨndéréye ní, zɨ́ye ídíye kɨ́ rokinyi kɨ́ngaya gɨ zɨ́a owonɨ́ bú ya Lomo iꞌbí úndru go zɨ́ye, ꞌdoꞌdonɨ́ yée go gɨ zɨ́a bɨ yée nɨyí ꞌyị ga bɨ ꞌbɨ Yésụ ní.
41 Quando os apóstolos saíram da reunião do conselho, estavam alegres porque Deus os havia considerado dignos de sofrer humilhação pelo nome de Jesus.
42 Zɨ́ ꞌyịmɨkása e ndị́sịyé nda go kɨ́ ꞌdódo bɨlámá ledre zɨ́ ꞌyị e do ligá ꞌDị́cị́ ꞌbɨ Lomo kpá kacɨ́ ꞌbe e kacɨ́ kadra e mbá, ya Yésụ nɨ Kɨ́résịto.
42 E todos os dias, no templo e de casa em casa, continuavam a ensinar e anunciar que Jesus é o Cristo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.