Atos 25
Nyɩhyɛ Fʋfɔlɛʼn (ANY) vs NVT
1 Mɔ Fɛsɩtusi walɩ juli ɛbɛlɛ mân nɩn anun'n, yɩ́ cɩan nsan, ɔ fi Sezale ɔ kɔ hɔ Zoluzalɛmʋn.
1 Três dias depois que Festo chegou a Cesareia para assumir suas novas responsabilidades no governo da província, partiu para Jerusalém,
2 Zoluzalɛmʋn ɛbɛlɛ tɛɛyɩfʋɛ mgbain'n-mɔ nʋn Izalayɛ mân nɩn asʋ mgbain'n-mɔ kɔ sanman Pɔlʋ kɔ man Fɛsɩtusi.
2 onde os principais sacerdotes e outros líderes judeus se reuniram com ele e lhe apresentaram as acusações contra Paulo.
3 Bɛ kɔ sɛlɛ Fɛsɩtusi bɛ kɔ bʋtʋ yɩ́ kɛ ɔ yáci maan bɛ nʋn Pɔlʋ bála Zoluzalɛmʋn. Ɔ 'ba yɔ sɔ'n, anɩn b'a hɔ Pɔlʋ ati ahuan, yɩ́ dɩɛ bɛ nyan yɩ́ a, anɩn bɛ kun yɩ́ atunnun.
3 Pediram a Festo, como favor, que transferisse Paulo para Jerusalém, pois planejavam armar uma emboscada para matá-lo no caminho.
4 Mɔ bɛ hanlɩn sɔ'n, nan Fɛsɩtusi a bua bɛ́ kɛ Pɔlʋ la fiadɩ Sezale ɛlɔ yɛ̂ ɔ ngɔ hyɛ man, yɩ́ muonun ɔ 'ba sa kɔ Sezale.
4 Festo respondeu que Paulo estava em Cesareia e que ele próprio voltaria para lá em breve.
5 Ɛhɩ a, yɩ́ nwan: “Sɛ sʋanlan sɔ nɩn a yɔ ɛtɛ nán ɛmɔ kulo kɛ bɛ sanman yɩ́ a, anɩn ɛmɔ mgbain'n-mɔ mán yɛ hɔ́ Sezale nán bɛ sánman yɩ́ ɛlɔ.”
5 “Alguns de vocês que têm autoridade voltem comigo”, disse ele. “Se Paulo tiver feito algo de errado, vocês poderão apresentar suas acusações.”
6 Fɛsɩtusi lili kɔ yɔ cɩan mɔcʋɛ anaan cɩan bulu ala bɛ́ afian ɛbɛlɛ yɛ̂ ɔ salɩ hɔlɩ Sezale ɔ. Mɔ Fɛsɩtusi juli Sezale mɔ alɩ́ɛ hɩnlɩn'n, bɛ kɔ yia. Ɔ kɔ man atɩn kɛ bɛ fá Pɔlʋ bɛ bála.
6 Oito ou dez dias depois, Festo voltou a Cesareia e, no dia seguinte, convocou o tribunal e mandou que trouxessem Paulo.
7 Pɔlʋ 'ju ɛbɛlɛ ala, Zufʋ'n-mɔ mɔ bɛ fi Zoluzalɛmʋn bɛ walɩ'n kɔ ta kɔ si kɔ yia yɩ́ bɛ kɔ tʋn yɩ́ ɛsʋan. Ɛsʋan'n mɔ bɛ tʋnlɩn yɩ́'n, sɛ bɛ bisa bɛ́ like mɔ Pɔlʋ a yɔ nɩn an, bɛ ngʋala bɛ ngele man.
7 Quando Paulo chegou, os líderes judeus vindos de Jerusalém se juntaram ao seu redor e fizeram várias acusações graves que não podiam provar.
8 Mɔ bɛ́ nʋan tɔlɩ'n nán Pɔlʋ a sa yɩ́ nɩn. Yɩ́ nwan: “N vʋnlɩn man Zufʋ'n-mɔ mala'n, n gualɩ man Nyanmɩan awulo nɩn anwʋn efian yɛ̂ ɛsɛ n ganlɩn ɛjɔlɛ ɛtɛ n dialɩ man belemgbin kpain'n.”
8 Paulo se defendeu: “Não sou culpado de nenhum crime contra as leis judaicas, nem contra o templo, nem contra o governo romano”.
9 Mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, kɛmɔ Fɛsɩtusi kulo kɛ ɔ cɩcɩ Zufʋ'n-mɔ alʋa'n, ɔ kɔ bisa Pɔlʋ kɛ: “Asʋ ɛ kulo kɛ ɛ kɔ Zoluzalɛmʋn maan yɛ di ɛjɔlɛ ɛhɩ mɩ́n ja sʋ ɔ?”
9 Então Festo, querendo agradar aos judeus, perguntou: “Você está disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado diante de mim?”.
10 Mɔ Fɛsɩtusi bisalɩ kosuan sɔ'n nán Pɔlʋ a bua yɩ́ kɛ: “Belemgbin kpain nɩn aja sʋ yɛ̂ mɩn kulo kɛ yɛ di ɛjɔlɛ sɔ nɩn ɔ. Ɔ sanlɩn kɛ mɩn nwun man like ɛtɛ mɔ m'an yɔ Zufʋ'n-mɔ ɔ, wɔ́ muonun a nwun yɩ́ sɔ.
10 Paulo respondeu: “Este é um tribunal oficial romano, portanto devo ser julgado aqui mesmo. O senhor sabe muito bem que não fiz nenhum mal aos judeus.
11 Sɛ m'an yɔ like ɛtɛ mɔ yɩ́ ti y'ɔ di kɛ bɛ kun mɩ́n an, yɩ́ dɩɛ ɔ njɩjɩ man. Nan sɛ nán yɩ́ sɔ nán ɛsʋan mgban yɛ̂ bɛ́ nwan bɛ 'tʋn mɩ́n an, yɩ́ dɩɛ sʋanlan fɩ́ɩ́ ngʋala ɔ ndɔnɩn man mɩ́n ɔ mman man bɛ́. Yɩ́ ti, mɩn kulo kɛ yɛ di ɛjɔlɛ'n *Lɔmʋn belemgbin kpain Sezaa aja sʋ.”
11 Se fiz algo para merecer a pena de morte, não me recuso a morrer. Mas, se sou inocente, ninguém tem o direito de me entregar a estes homens. Eu apelo para César”.
12 Ɛhɩ, mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, Fɛsɩtusi nʋn yɩ́ mgbain'n-mɔ hɔlɩ asule walɩ a, yɩ́ nwan: “Sɛ wɔ́ nwan bɛ́ lí ɛjɔlɛ'n Sezaa aja sʋ a, ɔ tɩ man ɛtɛ. Ɛ 'ba hɔ yɩ́ ja sʋ.”
12 Festo consultou seus conselheiros e, por fim, respondeu: “Muito bem, você apelou para César, então irá para César”.
13 Ɛhɩ, kɔ yɔ ɛlɛsan kʋn kɔ sɩn, belemgbin Agilipa nʋn yɩ́ yɩ Beleninsi kɔ a Fɛsɩtusi ahɩn ebisa Sezale.
13 Alguns dias depois, o rei Agripa chegou com sua irmã, Berenice, para visitar Festo.
14 Kɛmɔ bɛ lili kɔ yɔ ɛlɛnyuan kʋn ɛbɛlɛ'n, Fɛsɩtusi kɔ susu Pɔlʋ ɛjɔlɛ'n ɔ kɔ hele belemgbin Agilipa. Yɩ́ nwan: “Nannan, Felisi a yaci sʋanlan kʋn fiadɩ sua nɩn anun ɛwa ɔ a hɔ.
14 Durante a estada deles, que durou vários dias, Festo discutiu o caso de Paulo com o rei. “Tenho aqui um prisioneiro que Félix deixou para mim”, disse ele.
15 Nan mɔ n vi ɛwa n gɔlɩ Zoluzalɛmʋn'n, tɛɛyɩfʋɛ mgbain'n-mɔ nʋn Izalayɛ mân nɩn asʋ mgbain'n-mɔ kɔ a kɔ tʋ mɩ́n, bɛ kɔ sanman sʋanlan sɔ'n kɛ m mán bɛ hún yɩ́.
15 “Quando estive em Jerusalém, os principais sacerdotes e líderes judeus apresentaram acusações contra ele e pediram que eu o condenasse.
16 “Mɔ bɛ hanlɩn sɔ'n, nán m'an bua bɛ́ kɛ Lɔmʋn amma'n-mɔ dɩɛ, nán kɛ bɛ di bɛ́ ɛjɔlɛ nɩn ahɩ. Ɔ sanlɩn kɛ, sɛ bɛ sanman sʋanlan an, ɔ di kɛ bɛ yia bɛ tɩ sʋanlan sɔ'n kʋsʋ anʋan nun ɛjɔlɛ.
16 Eu lhes disse que a lei romana não condena ninguém sem julgamento. O acusado deve ter a oportunidade de confrontar seus acusadores e se defender.
17 Ɛhɩ a, bɛ nʋn mɩ́n kɔ a ɛwa. Mɩ́n kʋsʋ m'an nne m'an nzie man, alɩ́ɛ hɩnlɩn an, n gɔ man bɛ kɔ fɛlɛ sʋanlan sɔ'n mɩ́n ja sʋ.
17 “Quando eles vieram aqui para o julgamento, não me demorei. Convoquei o tribunal logo no dia seguinte e mandei chamar Paulo.
18 Mɩ́n ti anun an, mɩ́n nwan Zufʋ'n-mɔ lɛ ba han kɛ ɔ'a yɔ nyɔlɩɛ ɛtɛ ɔ'a hun sʋanlan. Bɛ walɩ a, nán ɛhɩ ɛjɔlɛ ɔ.
18 Os judeus, porém, não o acusaram de nenhum dos crimes que eu esperava.
19 Kanngʋ bɛ́ asɔnɩn nɩn anwʋn ɛjɔlɛ ɔ nʋn sʋanlan bie, bɛ fɛlɛ yɩ́ Zozi, yɩ́ kʋsʋ yɩ́ nwʋn ɛjɔlɛ. Zozi sɔ nɩn a wu, Pɔlʋ kʋsʋ lɛ kele kɛ yɩ́ nyɩn wɔ sʋ.
19 Ao contrário, era algo relacionado à sua religião e a um morto chamado Jesus, que Paulo insiste que está vivo.
20 Mɩn nɩan ɛjɔlɛ nɩn an, mɩn nnwun man kɛ mɩn kpɩn mɩn di yɩ́ ɔ. N gɔ han n gɔ hele Pɔlʋ kɛ sɛ ɔ kulo a, anɩn ɔ hɔ́ Zoluzalɛmʋn maan bɛ hɔ́ lí ɛjɔlɛ sɔ nɩn ɛlɔ.
20 Sem saber como investigar essas questões, perguntei a Paulo se estava disposto a ir a Jerusalém e ali ser julgado por essas acusações,
21 N ganlɩn an, Pɔlʋ nwan ɔ kulo kɛ bɛ di yɩ́ ɛjɔlɛ'n belemgbin kpain Sezaa aja sʋ. Yɩ́ ti, m'an man atɩn kɛ ɔ há fiadɩ sua nɩn anun dede ɔ jú cɩan mɔ mɩn 'fa yɩ́ mɩn kɔ belemgbin kpain Sezaa aja sʋ.”
21 mas ele apelou ao imperador para que julgue seu caso. Por isso, ordenei que fosse mantido sob custódia até eu tomar as providências necessárias para enviá-lo a César.”
22 Mɔ Fɛsɩtusi anʋan tɔlɩ'n, belemgbin Agilipa nwan: “Mɩn kulo kɛ mɩ́n bɔbɔ muonun mɩn nwun sʋanlan sɔ'n mɩn tɩ yɩ́ nʋan nun ɛjɔlɛ.”
22 Então Agripa disse a Festo: “Gostaria de ouvir esse homem pessoalmente”. E Festo respondeu: “Amanhã poderá ouvi-lo!”.
23 Ɛhɩ, mɔ alɩ́ɛ hɩnlɩn'n, Agilipa nʋn Beleninsi bɛ kɔ sesie bɛ́ nwʋn faɩn bɛ kɔ a kɔ wʋlʋ lɩka mɔ bɛ di ɛjɔlɛ'n. Bɛ 'ba a, bɛ nʋn nzalafʋ mgbain'n-mɔ nʋn kulo nɩn asʋ mgbain'n-mɔ. Fɛsɩtusi kɔ man atɩn kɛ bɛ nʋn Pɔlʋ bála.
23 No dia seguinte, Agripa e Berenice chegaram à sala de audiência com grande pompa, acompanhados de oficiais militares e homens importantes da cidade. Festo mandou trazer Paulo e,
24 Mɔ bɛ nʋn Pɔlʋ walɩ'n, Fɛsɩtusi kukuli yɩ́ nʋan sʋ a, yɩ́ nwan: “Belemgbin Agilipa, ɛmɔ kʋalaa mɔ ɛmɔ nʋn yɛ́ y'a yia ɛwa'n, sʋanlan'n mɔ Zufʋ'n-mɔ kʋalaa a a sanman yɩ́ mɩ́n ja sʋ Zoluzalɛmʋn ɛlɔ ɔ nʋn ɛwa kʋsʋ'n, mɔ yɩ́ yɛ̂ bɛ lɛ tɛtɩan bɛ kan kɛ ɔ fata kɛ bɛ kun yɩ́'n, yɩ́ ahɩ.
24 em seguida, disse: “Rei Agripa e demais presentes, este é o homem cuja morte é exigida pelos judeus tanto daqui como de Jerusalém.
25 Mɩ́n dɩɛ, m'an nɩan ɛjɔlɛ nɩn anun an, mɩn nnwun man like ɛtɛ mɔ ɔ'a yɔ mɔ yɩ́ ti yɛ̂ ɔ fata kɛ bɛ kun yɩ́ ɔ. Nan kɛmɔ yɩ́ nwan bɛ lí ɛjɔlɛ'n belemgbin kpain Sezaa aja sʋ'n, mɩ́n kʋsʋ mɩ́n nwan n gɔ fa yɩ́ n gɔ hɔ.
25 Em minha opinião, ele não fez coisa alguma para merecer a morte. Contudo, uma vez que apelou ao imperador para que julgue seu caso, decidi enviá-lo a Roma.
26 Kʋsʋ afɩ, mɩn nnwun man like ɛtɛ mɔ ɔ'a yɔ mɔ mɩn kɛlɛ yɩ́ nwʋn kalata mɩn kɔ man belemgbin kpain nɩn ɔ. Yɩ́ ti, m'an man ɔ'a fite wɔ́ muonun wɔ́ belemgbin Agilipa ɔ nʋn ɛmɔ kʋalaa anyunnun. Yɩ́ dɩɛ, bɛ bisa yɩ́ kosuan yue a, anɩn mɩn nyan bie mɩn kɛlɛ.
26 “Não sei, porém, o que escrever ao imperador, pois não há nenhuma acusação clara contra ele. Por isso eu o trouxe hoje diante dos senhores, especialmente do rei Agripa, para que, depois de o interrogarmos, eu tenha algo para escrever.
27 Afɩ, mɩn nnwunlin man kɛ bɛ 'fa sʋanlan mɔ b'a tʋ yɩ́ fiadɩ bɛ fite belemgbin anyunnun an, anɩn bɛ ngele man like fɔ́ʋ́n'n mɔ sʋanlan sɔ nɩn a yɔ'n.”
27 Pois não faz sentido enviar um prisioneiro ao imperador sem especificar as acusações contra ele”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.