Atos 22
Nyɩhyɛ Fʋfɔlɛʼn (ANY) vs NVI
1 “Anianman mmelenzua nʋn mɩ́n sɩ-mɔ, ɛmɔ tíe ɛjɔlɛ'n mɔ mɩn 'ba han mɩn kele ɛmɔ kɩkaala mɩn sa mɩ́n nɩn'n”.
1 "Irmãos e pais, ouçam agora a minha defesa".
2 Mɔ menian'n-mɔ tɩlɩ kɛ Pɔlʋ lɛ jʋjɔ alameɩn anɩɛ nɩn anun ɔ kele bɛ́'n, bɛ kɔ gugua didiin biekun kpa. Ɛhɩ a, Pɔlʋ nwan:
2 Quando ouviram que lhes falava em aramaico, ficaram em absoluto silêncio. Então Paulo disse:
3 “N dɩ Zufʋ. B'a wʋ mɩ́n Talɩsɩ, Silisi mân nun, nan Zoluzalɛmʋn ɛwa yɛ̂ b'a ta mɩ́n ɔ. Mɩ́n mɩn'n y'ɔ le Gamalɩɛ. Ɔ a hele mɩ́n yɛ́ nan-mɔ mala'n kpa bɔkɔɔ. Mɩ́n Nyanmɩan ɛjɔlɛ'n, bɛ nva man bɛ ngan man ngɔhʋa kɛ ɛnɛ kʋsʋ ɛmɔ kʋalaatin nva ngan man ngɔhʋa'n.
3 "Sou judeu, nascido em Tarso da Cilícia, mas criado nesta cidade. Fui instruído rigorosamente por Gamaliel na lei de nossos antepassados, sendo tão zeloso por Deus quanto qualquer de vocês hoje.
4 N gelelɩ bɛ́ mɔ bɛ nanndɩ yɛ́ Mɩn atɩn nɩn asʋ nɩn ahʋlʋwa n gunlun bɛ́. N cɩlɩ mmelenzua nʋn mmalasua n gualɩ bɛ́ fiadɩ.
4 Persegui os seguidores deste Caminho até a morte, prendendo tanto homens como mulheres e lançando-os na prisão,
5 *Tɛɛyɩfʋɛ kpain'n nʋn Izalayɛ mân nɩn asʋ mgbain'n-mɔ di mɩ́n adanzɩɛ. Bɛ manlɩn mɩ́n kalata kɛ n gɔ́ n dʋ́ anianman Zufʋ'n-mɔ mɔ bɛ wɔ Damasɩ kulo nɩn asʋ ɛlɔ'n. Mɩn tʋ bɛ́ a, anɩn n jɩ́ bɛ́ mɔ b'a fa bɛ́ nwʋn b'a man yɛ́ Mɩn mɔ bɛ wɔ ɛbɛlɛ'n m mála Zoluzalɛmʋn m mán bɛ pínnin bɛ́.
5 como o podem testemunhar o sumo sacerdote e todo o Conselho, de quem cheguei a obter cartas para seus irmãos em Damasco e fui até lá, a fim de trazer essas pessoas a Jerusalém como prisioneiras, para serem punidas.
6 “Ɛhɩ, anɩn mɩ́n ja wɔ nun mɩn ka kaan mɩn ju Damasɩ. Mɔ bɛ 'kɔ a bɔ kɔ yɔ sɛnzɛ jinlan'n, kʋnmgba ala, dʋɛɩn, kanlannɩɛ kʋn fi nyanmɩansʋ. Yɩ́ ta m'ɔ lɛ ta'n, ɔ kɔ ta kɔ si kɔ yia mɩ́n.
6 "Por volta do meio-dia, eu me aproximava de Damasco, quando de repente uma forte luz vinda do céu brilhou ao meu redor.
7 N gɔ fin asɩ. Mɩn 'tie a, anɩn anɩɛ kʋn lɛ kan kele mɩ́n kɛ: ‘Sɔlʋ Sɔlʋ, nzukɛ ati yɛ̂ ɛ lɛ kele mɩ́n ahʋlʋwa ɔ?’
7 Caí por terra e ouvi uma voz que me dizia: ‘Saulo, Saulo! por que você está me perseguindo? ’
8 “Mɔ n dɩlɩ anɩɛ sɔ'n, nán m'an bisa kɛ: ‘Wɔ́ nwan ɔ, yɛ́ Mɩn?’
8 Então perguntei: Quem és tu, Senhor? E ele respondeu: ‘Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue’.
9 Anɩn mɩn nʋn menian yɛ̂ yɛ lɛ kɔ ɔ. Bɛ nwunlin kanlannɩɛ'n, kʋsʋ b'a ndɩ man sʋanlan'n m'ɔ lɛ kan ɛjɔlɛ'n kele mɩ́n nɩn anɩn'n.
9 Os que me acompanhavam viram a luz, mas não entenderam a voz daquele que falava comigo.
10 “Mɔ yɛ́ Mɩn hanlɩn sɔ'n, nán m'an bisa yɩ́ kɛ: ‘Yɛ̂ Mɩn, nzu y'ɔ di kɛ mɩn yɔ ɔ?’
10 "Assim perguntei: Que devo fazer, Senhor? Disse o Senhor: ‘Levante-se, entre em Damasco, onde lhe será dito o que você deve fazer’.
11 “Mɔ yɛ́ Mɩn anʋan tɔlɩ'n, mɩ́n manngʋn'n-mɔ mɔ anɩn mɩn nʋn bɛ́ yɛ lɛ kɔ Damasɩ'n, bɛ kɔ sɔ mɩ́n sa bɛ kɔ li mɩ́n taataa. Ɔ sanlɩn kɛ, kanlannɩɛ'n m'ɔ talɩ'n sinlin mɩ́n nyɩn'n.
11 Os que estavam comigo me levaram pela mão até Damasco, porque o resplendor da luz me deixara cego.
12 “Ɔ 'ba yɔ sɔ'n, anɩn bian kʋn wɔ Damasɩ ɛbɛlɛ, bɛ fɛlɛ yɩ́ Ananiasɩ. Ananiasɩ tɩ sʋanlan m'ɔ fɛlɩ Nyanmɩan ɛsɛ ɔ di yɩ́ mala nɩn asʋ. Damasɩ ɛbɛlɛ Zufʋ'n-mɔ kʋalaatin de yɩ́ di.
12 "Um homem chamado Ananias, piedoso segundo a lei e muito respeitado por todos os judeus que ali viviam,
13 Ananiasɩ walɩ tʋlɩ mɩ́n an, yɩ́ nwan: ‘Mɩ́n nianman Sɔlʋ, man wɔ́ nyɩn'n tíke!’ Ɔ hanlɩn sɔ nɩn ala, mɩ́n nyɩn'n kɔ tike n gɔ nwun yɩ́.
13 veio ver-me e, pondo-se junto a mim, disse: ‘Irmão Saulo, recupere a visão’. Naquele mesmo instante pude vê-lo.
14 Mɔ mɩ́n nyɩn'n tikelɩ'n, yɩ́ nwan: ‘Yɛ́ nan-mɔ Nyanmɩan nɩn a li mʋa a yɩ wɔ́ kɛ ɛ nwún like m'ɔ kulo'n, ɛ nwún sɛsɛfʋɛ baa kʋnmgba'n, ɛ tɩ́ yɩ́ nʋan nun ɛjɔlɛ.
14 "Então ele disse: ‘O Deus dos nossos antepassados o escolheu para conhecer a sua vontade, ver o Justo e ouvir as palavras de sua boca.
15 Afɩ, like mɔ a nwun yɩ́ ɔ nʋn ɛjɔlɛ mɔ a tɩ'n, ɔ di kɛ ɛ di yɩ́ nwʋn adanzɩɛ ɛ kele menian'n-mɔ kʋalaatin.
15 Você será testemunha dele a todos os homens, daquilo que viu e ouviu.
16 Kɩkaala mɔ a tɩ ɛjɔlɛ'n sʋa'n, n'ɛ nwʋnndɛ kʋ́n. Yɩ́ ti, sun fɛlɛ yɛ́ Mɩn, jasʋ maan bɛ sɔ́nɩn wɔ́ nán a nyan wɔ́ ɛtɛ nɩn anwʋn face.’
16 E agora, que está esperando? Levante-se, seja batizado e lave os seus pecados, invocando o nome dele’.
17 “Ɛhɩ anzin, n gɔ sa n gɔ hɔ Zoluzalɛmʋn. Ɛlɛhʋn kʋn, anɩn mɩɩn yɔ asɔnɩn Nyanmɩan awulo ɛbɛlɛ nán m'an hɩn ɛlalɩɛ.
17 "Quando voltei a Jerusalém, estando eu a orar no templo, caí em êxtase e
18 Ɛlalɩɛ nɩn anun, n gɔ nwun yɛ́ Mɩn, ɔ kɔ han kɔ hele mɩ́n kɛ: ‘Kan wɔ́ nwʋn fi Zoluzalɛmʋn ɛwa jasʋ, ɔ sanlɩn kɛ mɩ́n nwʋn ɛjɔlɛ'n mɔ ɛ 'ba han kele bɛ́'n, bɛ ngɔ le bɛ ngɔ li man.’
18 vi o Senhor que me dizia: ‘Depressa! Saia de Jerusalém imediatamente, pois não aceitarão seu testemunho a meu respeito’.
19 “Mɔ yɛ́ Mɩn hanlɩn sɔ'n, mɩ́n nwan: ‘Yɛ́ Mɩn, bɛ sɩ yɩ́ yuein kɛ anɩn mɩn kɔ asɔnɩn sua'n-mɔ anun mɩn cɩ bɛ́ mɔ b'a le wɔ́ b'a li'n mɩn man bɛ gua bɛ́ fiadɩ bɛ fin bɛ́ mgbele.
19 "Eu respondi: Senhor, estes homens sabem que eu ia de uma sinagoga a outra, a fim de prender e açoitar os que crêem em ti.
20 Tɛmʋn mɔ bɛ 'kun wɔ́ adanzɩfʋɛ Etiɛnɩn'n, n jin yɩ́ bʋ bie. N nelɩ bɛ́ mɔ bɛ hunlin Etiɛnɩn'n n dʋlɩ nun nán m'an le bɛ́ taladɩɛ'n-mɔ m'an tila.’
20 E quando foi derramado o sangue de tua testemunha Estêvão, eu estava lá, dando minha aprovação e cuidando das roupas dos que o matavam.
21 “Mɔ n ganlɩn sɔ'n, nán yɛ́ Mɩn a han a hele mɩ́n kɛ: ‘Kɔ, afɩ mɩn kulo kɛ mɩn sʋan wɔ́ mʋa maan ɛ kɔ bɛ́ mɔ bɛ tɩ man Zufʋ'n-mɔ anwʋn.’”
21 "Então o Senhor me disse: ‘Vá, eu o enviarei para longe, aos gentios’ ".
22 Ɛhɩ, Pɔlʋ hanlɩn ɛjɔlɛ'n Zufʋ'n-mɔ tielɩ dede m'ɔ juli ɛbɛlɛ'n, bɛ kɔ sɔ ɛtɛtɩan sʋ. Bɛ́ nwan: “Bɛ hún sʋanlan sɔ'n bɛ yɩ́ yɩ́ ɛbɛlɛ! Ɔ nzɛ nvata man kɛ ɔ nyan ngʋan!”
22 A multidão ouvia Paulo até que ele disse isso. Então todos levantaram a voz e gritaram: "Tira esse homem da face da terra! Ele não merece viver! "
23 Anɩn bɛ lɛ kpo bɛ tʋ bɛ́ taladɩɛ'n-mɔ anwunno ɛsɛ anɩn bɛ lɛ tu nvutule'n.
23 Estando eles gritando, tirando suas capas e lançando poeira para o ar,
24 Ɛhɩ a, nzalafʋ kpain'n kɔ man atɩn kɛ bɛ fá Pɔlʋ bɛ wʋ́lʋ sua nɩn anun bɛ fín yɩ́ mgbele maan ɔ hán like ati mɔ Zufʋ'n-mɔ lɛ tɛtɩan yɩ́ kɔmɩn anun'n.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse levado à fortaleza e fosse açoitado e interrogado, para saber por que o povo gritava daquela forma contra ele.
25 Nan mɔ bɛ cɩcɩlɩ Pɔlʋ mɔ bɛ 'ba fin yɩ́ mgbele'n, ɔ kɔ bisa nzalafʋ'n m'ɔ sie nzalafʋ ɛya kʋn mɔ anɩn ɔ wɔ ɛbɛlɛ'n kɛ: “Asʋ atɩn wɔ nun kɛ bɛ fín *Lɔmʋn sʋanlan kʋn mɔ b'a mmu man yɩ́ fʋɔ'n mgbele ɔ?”
25 Enquanto o amarravam a fim de açoitá-lo, Paulo disse ao centurião que ali estava: "Vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano sem que ele tenha sido condenado? "
26 Mɔ Pɔlʋ bisalɩ nzalafʋ'n m'ɔ sie nzalafʋ ɛya kʋn'n kosuan sɔ'n, nzalafʋ'n kɔ nwanndi kɔ tʋ bɛ́ kpain'n, yɩ́ nwan: “Yaaa, nɩan ɛjɔlɛ mɔ ahan ɛ hyʋhyʋɩn ba'n. Kanngʋ bian sɔ'n tɩ Lɔmʋn sʋanlan.”
26 Ao ouvir isso, o centurião foi prevenir o comandante: "Que vais fazer? Este homem é cidadão romano".
27 Mɔ nzalafʋ kpain'n tɩlɩ yɩ́ sʋa'n, ɔ kɔ kpʋ Pɔlʋ ɔ kɔ bisa yɩ́ kɛ: “Kan yɩ́ yuein kele mɩ́n, asʋ Lɔmʋn sʋanlan y'ɔ le wɔ́ ɔ?”
27 O comandante dirigiu-se a Paulo e perguntou: "Diga-me, você é cidadão romano? " Ele respondeu: "Sim, sou".
28 Mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, nzalafʋ kpain kukuli yɩ́ nʋan sʋ a, yɩ́ nwan: “Mɩ́n dɩɛ, dede mɔ mɩn 'kaci Lɔmʋn sʋanlan'n, n dualɩ kalɛ kpili kpa.”
28 Então o comandante disse: "Eu precisei pagar um elevado preço por minha cidadania". Respondeu Paulo: "Eu a tenho por direito de nascimento".
29 Mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, ɛbɛlɛ ala, bɛ́ mɔ anɩn bɛ lɛ bisa Pɔlʋ kosuan'n kɔ hyʋɩn bɛ́ nzin. Kɛmɔ nzalafʋ kpain'n nɩan an, Pɔlʋ tɩ Lɔmʋn sʋanlan'n, esulo kɔ han yɩ́. Ɔ sanlɩn kɛ ɔ man bɛ gualɩ yɩ́ sa ngɔnzɔngɔnzɔ.
29 Os que iam interrogá-lo retiraram-se imediatamente. O próprio comandante ficou alarmado, ao saber que havia prendido um cidadão romano.
30 Kɛmɔ anɩn nzalafʋ kpain'n kulo kɛ ɔ nwun like fɔ́ʋ́n mɔ yɩ́ ti yɛ̂ Zufʋ'n-mɔ lɛ tʋn Pɔlʋ ɛsʋan'n, alɩ́ɛ hɩnlɩn an, nzalafʋ kpain'n kɔ man bɛ kɔ yɩ Pɔlʋ asa ngɔnzɔngɔnzɔ'n. Ɔ kɔ man atɩn kɛ tɛɛyɩfʋɛ mgbain'n-mɔ nʋn Izalayɛ mgbain'n-mɔ kʋalaa mɔ bɛ di ɛjɔlɛ'n yía. Bɛ yialɩ a, ɔ kɔ fa Pɔlʋ kɔ fite bɛ́ nyunnun.
30 No dia seguinte, visto que o comandante queria descobrir exatamente por que Paulo estava sendo acusado pelos judeus, libertou-o e ordenou que se reunissem os chefes dos sacerdotes e todo o Sinédrio. Então, trazendo Paulo, apresentou-o a eles.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.