Atos 22

Nyɩhyɛ Fʋfɔlɛʼn (ANY) vs NAA

Sair da comparação
NAA Nova Almeida Atualizada 2017
1 “Anianman mmelenzua nʋn mɩ́n sɩ-mɔ, ɛmɔ tíe ɛjɔlɛ'n mɔ mɩn 'ba han mɩn kele ɛmɔ kɩkaala mɩn sa mɩ́n nɩn'n”.
1 — Irmãos e pais, escutem agora o que tenho a dizer em minha defesa.
2 Mɔ menian'n-mɔ tɩlɩ kɛ Pɔlʋ lɛ jʋjɔ alameɩn anɩɛ nɩn anun ɔ kele bɛ́'n, bɛ kɔ gugua didiin biekun kpa. Ɛhɩ a, Pɔlʋ nwan:
2 Quando ouviram que Paulo lhes falava em língua hebraica, fizeram mais silêncio ainda. Paulo continuou:
3 “N dɩ Zufʋ. B'a wʋ mɩ́n Talɩsɩ, Silisi mân nun, nan Zoluzalɛmʋn ɛwa yɛ̂ b'a ta mɩ́n ɔ. Mɩ́n mɩn'n y'ɔ le Gamalɩɛ. Ɔ a hele mɩ́n yɛ́ nan-mɔ mala'n kpa bɔkɔɔ. Mɩ́n Nyanmɩan ɛjɔlɛ'n, bɛ nva man bɛ ngan man ngɔhʋa kɛ ɛnɛ kʋsʋ ɛmɔ kʋalaatin nva ngan man ngɔhʋa'n.
3 — Eu sou judeu, nasci em Tarso da Cilícia, mas fui criado nesta cidade e aqui fui instruído aos pés de Gamaliel, segundo o rigor da Lei de nossos antepassados, sendo zeloso para com Deus, assim como todos vocês o são no dia de hoje.
4 N gelelɩ bɛ́ mɔ bɛ nanndɩ yɛ́ Mɩn atɩn nɩn asʋ nɩn ahʋlʋwa n gunlun bɛ́. N cɩlɩ mmelenzua nʋn mmalasua n gualɩ bɛ́ fiadɩ.
4 Persegui este Caminho até a morte, prendendo homens e mulheres e lançando-os na cadeia.
5 *Tɛɛyɩfʋɛ kpain'n nʋn Izalayɛ mân nɩn asʋ mgbain'n-mɔ di mɩ́n adanzɩɛ. Bɛ manlɩn mɩ́n kalata kɛ n gɔ́ n dʋ́ anianman Zufʋ'n-mɔ mɔ bɛ wɔ Damasɩ kulo nɩn asʋ ɛlɔ'n. Mɩn tʋ bɛ́ a, anɩn n jɩ́ bɛ́ mɔ b'a fa bɛ́ nwʋn b'a man yɛ́ Mɩn mɔ bɛ wɔ ɛbɛlɛ'n m mála Zoluzalɛmʋn m mán bɛ pínnin bɛ́.
5 Disto são testemunhas o sumo sacerdote e todos os anciãos. Deles eu recebi cartas para os irmãos judeus de Damasco, e fui até lá para trazer amarrados a Jerusalém os que também lá estivessem, para serem punidos.
6 “Ɛhɩ, anɩn mɩ́n ja wɔ nun mɩn ka kaan mɩn ju Damasɩ. Mɔ bɛ 'kɔ a bɔ kɔ yɔ sɛnzɛ jinlan'n, kʋnmgba ala, dʋɛɩn, kanlannɩɛ kʋn fi nyanmɩansʋ. Yɩ́ ta m'ɔ lɛ ta'n, ɔ kɔ ta kɔ si kɔ yia mɩ́n.
6 — Ora, aconteceu que, enquanto eu viajava, já perto de Damasco, quase ao meio-dia, repentinamente, uma grande luz do céu brilhou ao redor de mim.
7 N gɔ fin asɩ. Mɩn 'tie a, anɩn anɩɛ kʋn lɛ kan kele mɩ́n kɛ: ‘Sɔlʋ Sɔlʋ, nzukɛ ati yɛ̂ ɛ lɛ kele mɩ́n ahʋlʋwa ɔ?’
7 Então caí por terra, ouvindo uma voz que me dizia: “Saulo, Saulo, por que você me persegue?”
8 “Mɔ n dɩlɩ anɩɛ sɔ'n, nán m'an bisa kɛ: ‘Wɔ́ nwan ɔ, yɛ́ Mɩn?’
8 Perguntei: “Senhor, quem é você?” Ao que me respondeu: “Eu sou Jesus, o Nazareno, a quem você persegue.”
9 Anɩn mɩn nʋn menian yɛ̂ yɛ lɛ kɔ ɔ. Bɛ nwunlin kanlannɩɛ'n, kʋsʋ b'a ndɩ man sʋanlan'n m'ɔ lɛ kan ɛjɔlɛ'n kele mɩ́n nɩn anɩn'n.
9 — Os que estavam comigo viram a luz, sem, contudo, perceber o sentido da voz de quem falava comigo.
10 “Mɔ yɛ́ Mɩn hanlɩn sɔ'n, nán m'an bisa yɩ́ kɛ: ‘Yɛ̂ Mɩn, nzu y'ɔ di kɛ mɩn yɔ ɔ?’
10 Então perguntei: “Senhor, o que devo fazer?” E o Senhor me disse: “Levante-se, entre em Damasco, onde lhe dirão tudo o que você precisa fazer.”
11 “Mɔ yɛ́ Mɩn anʋan tɔlɩ'n, mɩ́n manngʋn'n-mɔ mɔ anɩn mɩn nʋn bɛ́ yɛ lɛ kɔ Damasɩ'n, bɛ kɔ sɔ mɩ́n sa bɛ kɔ li mɩ́n taataa. Ɔ sanlɩn kɛ, kanlannɩɛ'n m'ɔ talɩ'n sinlin mɩ́n nyɩn'n.
11 Tendo ficado cego por causa da intensidade daquela luz, guiado pela mão dos que estavam comigo, cheguei a Damasco.
12 “Ɔ 'ba yɔ sɔ'n, anɩn bian kʋn wɔ Damasɩ ɛbɛlɛ, bɛ fɛlɛ yɩ́ Ananiasɩ. Ananiasɩ tɩ sʋanlan m'ɔ fɛlɩ Nyanmɩan ɛsɛ ɔ di yɩ́ mala nɩn asʋ. Damasɩ ɛbɛlɛ Zufʋ'n-mɔ kʋalaatin de yɩ́ di.
12 — Um homem chamado Ananias, piedoso conforme a Lei, tendo bom testemunho de todos os judeus que ali moravam,
13 Ananiasɩ walɩ tʋlɩ mɩ́n an, yɩ́ nwan: ‘Mɩ́n nianman Sɔlʋ, man wɔ́ nyɩn'n tíke!’ Ɔ hanlɩn sɔ nɩn ala, mɩ́n nyɩn'n kɔ tike n gɔ nwun yɩ́.
13 veio procurar-me e, chegando perto de mim, disse: “Irmão Saulo, recupere a visão!” Nessa mesma hora, recuperei a visão e olhei para ele.
14 Mɔ mɩ́n nyɩn'n tikelɩ'n, yɩ́ nwan: ‘Yɛ́ nan-mɔ Nyanmɩan nɩn a li mʋa a yɩ wɔ́ kɛ ɛ nwún like m'ɔ kulo'n, ɛ nwún sɛsɛfʋɛ baa kʋnmgba'n, ɛ tɩ́ yɩ́ nʋan nun ɛjɔlɛ.
14 Então ele disse: “O Deus de nossos pais escolheu você de antemão para conhecer a vontade dele, ver o Justo e ouvir a voz dele.
15 Afɩ, like mɔ a nwun yɩ́ ɔ nʋn ɛjɔlɛ mɔ a tɩ'n, ɔ di kɛ ɛ di yɩ́ nwʋn adanzɩɛ ɛ kele menian'n-mɔ kʋalaatin.
15 Porque você terá de ser testemunha dele diante de todos, anunciando as coisas que você tem visto e ouvido.
16 Kɩkaala mɔ a tɩ ɛjɔlɛ'n sʋa'n, n'ɛ nwʋnndɛ kʋ́n. Yɩ́ ti, sun fɛlɛ yɛ́ Mɩn, jasʋ maan bɛ sɔ́nɩn wɔ́ nán a nyan wɔ́ ɛtɛ nɩn anwʋn face.’
16 E agora, o que está esperando? Levante-se, receba o batismo e lave os seus pecados, invocando o nome dele.”
17 “Ɛhɩ anzin, n gɔ sa n gɔ hɔ Zoluzalɛmʋn. Ɛlɛhʋn kʋn, anɩn mɩɩn yɔ asɔnɩn Nyanmɩan awulo ɛbɛlɛ nán m'an hɩn ɛlalɩɛ.
17 — Quando voltei para Jerusalém, enquanto orava no templo, sobreveio-me um êxtase,
18 Ɛlalɩɛ nɩn anun, n gɔ nwun yɛ́ Mɩn, ɔ kɔ han kɔ hele mɩ́n kɛ: ‘Kan wɔ́ nwʋn fi Zoluzalɛmʋn ɛwa jasʋ, ɔ sanlɩn kɛ mɩ́n nwʋn ɛjɔlɛ'n mɔ ɛ 'ba han kele bɛ́'n, bɛ ngɔ le bɛ ngɔ li man.’
18 e vi o Senhor. Ele me disse: “Ande logo e saia imediatamente de Jerusalém, porque não aceitarão o seu testemunho a meu respeito.”
19 “Mɔ yɛ́ Mɩn hanlɩn sɔ'n, mɩ́n nwan: ‘Yɛ́ Mɩn, bɛ sɩ yɩ́ yuein kɛ anɩn mɩn kɔ asɔnɩn sua'n-mɔ anun mɩn cɩ bɛ́ mɔ b'a le wɔ́ b'a li'n mɩn man bɛ gua bɛ́ fiadɩ bɛ fin bɛ́ mgbele.
19 Eu respondi: “Senhor, eles bem sabem que eu ia de sinagoga em sinagoga, prendendo e açoitando os que criam em ti.
20 Tɛmʋn mɔ bɛ 'kun wɔ́ adanzɩfʋɛ Etiɛnɩn'n, n jin yɩ́ bʋ bie. N nelɩ bɛ́ mɔ bɛ hunlin Etiɛnɩn'n n dʋlɩ nun nán m'an le bɛ́ taladɩɛ'n-mɔ m'an tila.’
20 Quando se derramava o sangue de Estêvão, tua testemunha, eu também estava presente, consentia nisso e até guardei as capas dos que o matavam.”
21 “Mɔ n ganlɩn sɔ'n, nán yɛ́ Mɩn a han a hele mɩ́n kɛ: ‘Kɔ, afɩ mɩn kulo kɛ mɩn sʋan wɔ́ mʋa maan ɛ kɔ bɛ́ mɔ bɛ tɩ man Zufʋ'n-mɔ anwʋn.’”
21 Mas ele me disse: “Vá, porque eu o enviarei para longe, aos gentios.”
22 Ɛhɩ, Pɔlʋ hanlɩn ɛjɔlɛ'n Zufʋ'n-mɔ tielɩ dede m'ɔ juli ɛbɛlɛ'n, bɛ kɔ sɔ ɛtɛtɩan sʋ. Bɛ́ nwan: “Bɛ hún sʋanlan sɔ'n bɛ yɩ́ yɩ́ ɛbɛlɛ! Ɔ nzɛ nvata man kɛ ɔ nyan ngʋan!”
22 Até este ponto a multidão ficou ouvindo. Mas, quando Paulo disse isso, começaram a gritar bem alto: — Fora com ele! Mate-o, porque ele não merece viver!
23 Anɩn bɛ lɛ kpo bɛ tʋ bɛ́ taladɩɛ'n-mɔ anwunno ɛsɛ anɩn bɛ lɛ tu nvutule'n.
23 Enquanto eles gritavam, tiravam as suas capas e jogavam poeira para o ar,
24 Ɛhɩ a, nzalafʋ kpain'n kɔ man atɩn kɛ bɛ fá Pɔlʋ bɛ wʋ́lʋ sua nɩn anun bɛ fín yɩ́ mgbele maan ɔ hán like ati mɔ Zufʋ'n-mɔ lɛ tɛtɩan yɩ́ kɔmɩn anun'n.
24 o comandante ordenou que Paulo fosse recolhido à fortaleza e que, sob açoite, fosse interrogado para saber por que motivo estavam gritando assim contra ele.
25 Nan mɔ bɛ cɩcɩlɩ Pɔlʋ mɔ bɛ 'ba fin yɩ́ mgbele'n, ɔ kɔ bisa nzalafʋ'n m'ɔ sie nzalafʋ ɛya kʋn mɔ anɩn ɔ wɔ ɛbɛlɛ'n kɛ: “Asʋ atɩn wɔ nun kɛ bɛ fín *Lɔmʋn sʋanlan kʋn mɔ b'a mmu man yɩ́ fʋɔ'n mgbele ɔ?”
25 Quando o estavam amarrando com correias, Paulo perguntou ao centurião que ali estava: — Será que vocês têm o direito de açoitar um cidadão romano, sem que ele tenha sido condenado?
26 Mɔ Pɔlʋ bisalɩ nzalafʋ'n m'ɔ sie nzalafʋ ɛya kʋn'n kosuan sɔ'n, nzalafʋ'n kɔ nwanndi kɔ tʋ bɛ́ kpain'n, yɩ́ nwan: “Yaaa, nɩan ɛjɔlɛ mɔ ahan ɛ hyʋhyʋɩn ba'n. Kanngʋ bian sɔ'n tɩ Lɔmʋn sʋanlan.”
26 Ouvindo isto, o centurião procurou o comandante e lhe disse: — Que é isso que o senhor está prestes a fazer? Saiba que aquele homem é cidadão romano.
27 Mɔ nzalafʋ kpain'n tɩlɩ yɩ́ sʋa'n, ɔ kɔ kpʋ Pɔlʋ ɔ kɔ bisa yɩ́ kɛ: “Kan yɩ́ yuein kele mɩ́n, asʋ Lɔmʋn sʋanlan y'ɔ le wɔ́ ɔ?”
27 Então o comandante veio e perguntou a Paulo: — Diga-me uma coisa: você é romano? Paulo respondeu: — Sou.
28 Mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, nzalafʋ kpain kukuli yɩ́ nʋan sʋ a, yɩ́ nwan: “Mɩ́n dɩɛ, dede mɔ mɩn 'kaci Lɔmʋn sʋanlan'n, n dualɩ kalɛ kpili kpa.”
28 E o comandante disse: — Eu tive de gastar muito dinheiro para conseguir essa cidadania. Ao que Paulo respondeu: — Pois eu a tenho de nascença.
29 Mɔ Pɔlʋ hanlɩn sɔ'n, ɛbɛlɛ ala, bɛ́ mɔ anɩn bɛ lɛ bisa Pɔlʋ kosuan'n kɔ hyʋɩn bɛ́ nzin. Kɛmɔ nzalafʋ kpain'n nɩan an, Pɔlʋ tɩ Lɔmʋn sʋanlan'n, esulo kɔ han yɩ́. Ɔ sanlɩn kɛ ɔ man bɛ gualɩ yɩ́ sa ngɔnzɔngɔnzɔ.
29 Imediatamente se afastaram os que iam interrogá-lo com açoites. O próprio comandante ficou com medo quando soube que Paulo era romano, porque tinha mandado amarrá-lo.
30 Kɛmɔ anɩn nzalafʋ kpain'n kulo kɛ ɔ nwun like fɔ́ʋ́n mɔ yɩ́ ti yɛ̂ Zufʋ'n-mɔ lɛ tʋn Pɔlʋ ɛsʋan'n, alɩ́ɛ hɩnlɩn an, nzalafʋ kpain'n kɔ man bɛ kɔ yɩ Pɔlʋ asa ngɔnzɔngɔnzɔ'n. Ɔ kɔ man atɩn kɛ tɛɛyɩfʋɛ mgbain'n-mɔ nʋn Izalayɛ mgbain'n-mɔ kʋalaa mɔ bɛ di ɛjɔlɛ'n yía. Bɛ yialɩ a, ɔ kɔ fa Pɔlʋ kɔ fite bɛ́ nyunnun.
30 No dia seguinte, querendo certificar-se dos motivos por que Paulo vinha sendo acusado pelos judeus, o comandante o soltou e ordenou que se reunissem os principais sacerdotes e todo o Sinédrio. E, mandando trazer Paulo, apresentou-o diante deles.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.