Tiago 1
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC
1 Me Jɛmsi, memkpané defwɛ́ Ɛsɔwɔ ne Ata Jisɔs Kras ne nsámé ŋwɛ yina ɛta ɛnyú bɔɔ́ Jisɔs abi détyaá déjyɛɛ́ né mme meko. Ntamege ɛnyú.
1 Tiago, servo de Deus e do Senhor Jesus Cristo, às doze tribos da dispersão, saúde!
2 Aŋmɛ ba, yɛndégébé depɔ déké détomége ɛnyú, né ɛta nyú ɛ́bɛ́ metɔɔ́ megɔmegɔ.
2 Considerai que é suma alegria, meus irmãos, quando passais por diversas provações,
3 Tɛ́ge nnó depɔ ɛtíré détómege mbɔ ɛnyú délúlé mamfwɔré mbɔgé ɛnyú défyɛ́ matɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ wáwálé. Depyɛɛ́ nnó ɛnyú débɔ́ ɛshyɛ mangbárégé matɔɔ́.
3 sabendo que a prova da vossa fé produz a paciência.
4 Ne debɔ mangbárégé matɔɔ́ nyú yɛ́ndégébé, pyɛ́ge mbɔ nnó débɛné né depɔré Ɛsɔwɔ né yɛ́ndé meti, dékaá cháŋéné yɛ́ndégenó ɛyigé ɛnyú dépyɛɛ́.
4 Mas é preciso que a paciência efetue a sua obra, a fim de serdes perfeitos e íntegros, sem fraqueza alguma.
5 Mbɔgé muú nyú ala kaágé genó ɛyigé ji abɔɔ́ mampyɛ, ánɛ́mmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ. Achyɛgé nyɛ ji majyɛɛ́. Ɛsɔwɔ achyɛge majyɛɛ́ ne metɔɔ́ megɔmegɔ akpɛge fɔ mbaá muú ayi agíge ji.
5 Se alguém de vós necessita de sabedoria, peça-a a Deus - que a todos dá liberalmente, com simplicidade e sem recriminação - e ser-lhe-á dada.
6 Yɛ́mbɔ muú aké anɛnemmyɛ, ákamé ne metɔɔ́ ɛma ábɛgé fɔ ne dembyɔ́. Akaá nnó muú ayi ábɛɛ́ ne dembyɔ́, alu ɛké ŋgbannyi ɛbɛɛ́ mega, ayi mbyo nnyi átene ájyɛɛ́ yɛ́ndé ɛ́gbɛ́.
6 Mas peça-a com fé, sem nenhuma vacilação, porque o homem que vacila assemelha-se à onda do mar, levantada pelo vento e agitada de um lado para o outro.
7 — ausente —
7 Não pense, portanto, tal homem que alcançará alguma coisa do Senhor,
8 — ausente —
8 pois é um homem irresoluto, inconstante em todo o seu proceder.
9 Yɛ́ndé meŋmɛ́ ayi álú mbya ábɛ́ ne nechɔ́chɔ́ nnó aŋea gemɛ né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ,
9 Mas que os irmãos humildes se gloriem de sua elevação;
10 Wyɛ́mbɔ ntó ne yɛ́ndé meŋmɛ ayi áwyaá gefwa, abɔɔ́ mambɛ ne nechɔ́chɔ́ nnó Ɛsɔwɔ apyɛ ji alu lé muú ayi akɔ́ɔ dekɔ né mbɛ ushú wuú. Néndé, ábɛ́légé nyɛ fɔ́ mamgbó ndɛre ukoó byá mewaá úgbóo.
10 os ricos, pelo contrário, de sua humilhação, porque passarão como a flor dos campos.
11 Mŋmɛɛ́ ɛ́tyɛgé ne gelu, ɛdo ukoó bya mewaá bimbɔ úwáŋese úgboó, ulɔɔ́ ɛbwɔ́ unó. Wyɛ́mbɔ ntó ne muú gefwa ágboó gébégé akwɔlégé mati gefwa jií.
11 Desponta o sol com ardor, seca a erva, cai sua flor e perde a beleza do seu aspecto. Assim murcha também o rico em suas empresas.
12 Muú ayi ágbárege metɔɔ́ wuú gébégé depɔ détómégé ji abɔɔ́ méjé, néndé gébégé atɛnégé ne ɛshyɛ apwɔgé depɔ ɛtiré mbɔ, Ɛsɔwɔ achyɛge nyɛ ji nsá ayi ji anyɛ́meno manchyɛɛ́ bɔɔ́ abi ágboó ne ji. Nsá yimbɔ ɛ́lé geŋwá ɛyi gélágé byɛ́.
12 Feliz o homem que suporta a tentação. Porque, depois de sofrer a provação, receberá a coroa da vida que Deus prometeu aos que o amam.
13 Depɔ déké détené múu né mmuameno, ɛ́kagé ajɔɔ́ nnó, “Ɛsɔwɔ ne ámmuáme ji,” yɛ́ genó gépɔ́ ɛyi gékáge té Ɛsɔwɔ né mmuameno nnó gété ji ápyɛ gabo. Ne Ɛsɔwɔ ntó aténé fɔ muú ne mmuameno.
13 Ninguém, quando for tentado, diga: É Deus quem me tenta. Deus é inacessível ao mal e não tenta a ninguém.
14 Yɛ́mbɔ ɛ́le ufɛ́ré uboubo ɛbi útánege ɛse matɔɔ́ ne únyúu ɛsé dékpɛ́ né gabo.
14 Cada um é tentado pela sua própria concupiscência, que o atrai e alicia.
15 Ubi ujágé ɛse né matɔɔ́ dɔɔ́, úténe ɛse né gabo ne gabo ntó gébégé awɛgé aŋeágé achwɔ ne negbo.
15 A concupiscência, depois de conceber, dá à luz o pecado; e o pecado, uma vez consumado, gera a morte.
16 Aŋmɛ ba abi ngboó ne ɛnyú, dékamégé fɔ muú ápyɛ ɛnyú déno mewaá.
16 Não vos iludais, pois, irmãos meus muito amados.
17 Yɛndé ɛchyɛ ɛwé ɛ́lú melɔ́mélɔ́ ne cho, ɛ́tánege mbaá ntɛ ɛsé Ɛsɔwɔ ayi ákwyɛ́ unó uko ɛbi úgɛ́nége né mfaánebuú. Unó bi úgɛ́nege né mfaá úkwɔ́rege malu, ne Ɛsɔwɔ akwɔ́régé cháchá.
17 Toda dádiva boa e todo dom perfeito vêm de cima: descem do Pai das luzes, no qual não há mudança, nem mesmo aparência de instabilidade.
18 Ɛsɔwɔ ndɛre ji ákɛlege, akɛ ne mekomejɔɔ́ wuú ayi álu wáwálé abyɛ ɛsé mambyɛ yi mekɛ. Ápyɛmbɔ nnó ɛsé débɛ́ genógé mbɛ, ɛyige jimbɔɔ́ ajyaá nnó gébɛ́ ɛjií né geluágé unó uko ɛbí ji ákwyɛɛ́.
18 Por sua vontade é que nos gerou pela palavra da verdade, a fim de que sejamos como que as primícias das suas criaturas.
19 Aŋmɛ ba, abi ngboó ne ɛnyú, tege nnó yɛ́ndémuú nyú akpome mmyɛ mánwúge unó, asɛ gebe ne ajɔge unó ne asɔge fɔ metɔɔ́ wáwá.
19 Já o sabeis, meus diletíssimos irmãos: todo homem deve ser pronto para ouvir, porém tardo para falar e tardo para se irar;
20 Nénde matɔɔ́ áke ásɔɔ́ bɔɔ́, ákágé pyɛ fɔ unó ulɔ́úlɔ́ ɛbi Ɛsɔwɔ ákɛlege nnó ápyɛ.
20 porque a ira do homem não cumpre a justiça de Deus.
21 Ne manjyɛ mbɛ gétú ɛyigémbɔ, lyage yɛ́ndé gepɔ gebogebo ɛyi gétené ɛnyú mampyɛ gabo, ne lyáge ntó ufɛre uboubo bi ɛnyú dewyaá ne atɛ. Chyɛ́ge gemɛge nyú mbaá Ɛsɔwɔ dékámé ne meko mejɔɔ́ ayi ji afyɛɛ́ mmu matɔɔ́ nyú, néndé mekomejɔɔ́ yimbɔ ne ákage pyɛ ɛnyú dépó negbo.
21 Rejeitai, pois, toda impureza e todo vestígio de malícia e recebei com mansidão a palavra em vós semeada, que pode salvar as vossas almas.
22 Débɔ́ mambɛ bɔɔ́ abi ápyɛ genó ɛyigé mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ájɔɔ́ge, délagé fɔ manwúgé wuú. Deké dewuú délá dépyɛ genó ɛyigé ajɔɔ́ge, ɛbyɛnnó debwɔlege gemɛge nyú.
22 Sede cumpridores da palavra e não apenas ouvintes; isto equivaleria a vos enganardes a vós mesmos.
23 Ne mbɔgé muú awúgé mekɔmejɔɔ́ Ɛsɔwɔ álá pyɛɛ́ genó ɛyigé ajɔɔ́, muú yimbɔ alu ɛké muú ayi ápɛ́le gemɛ jií né ɛ́fɛɛ́,
23 Aquele que escuta a palavra sem a realizar assemelha-se a alguém que contempla num espelho a fisionomia que a natureza lhe deu:
24 agɛgé ndɛre ushu bií úlú atanégé ajyɛgé ɛ́wyágé ajinte ndɛre ushu bií úbɔ́ úlú.
24 contempla-se e, mal sai dali, esquece-se de como era.
25 Né mbaá muú ayi ágií mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ chánchá ayi áférege bɔɔ́ né mmu gabo ne negbo, ne ajyɛɛ́ mbɛ mampyɛ́gé genó ɛyi mekomejɔɔ́ yimbɔ ájɔɔ́, Ɛsɔwɔ ajéle ji né yɛ́ndégenó ɛyigé ji ápyɛ́ɛ. Alu muú ayi álá wuú mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ wuú, apyɛ genó ɛyigé ájɔɔ́.
25 Mas aquele que procura meditar com atenção a lei perfeita da liberdade e nela persevera - não como ouvinte que facilmente se esquece, mas como cumpridor fiel do preceito -, este será feliz no seu proceder.
26 Mbɔgé muú afɛre nnó anoge Ɛsɔwɔ chánchá ne álá gbárégé nénɔ́mé nií né mbaá unó bi ji ajɔɔ́ge, abwɔlége lé gemɛ jií ne yɛ́ndégenó ɛyigé ji ápyɛ́ɛ né mabɔ Ɛsɔwɔ genome mme detu.
26 Se alguém pensa ser piedoso, mas não refreia a sua língua e engana o seu coração, então é vã a sua religião.
27 Unó ɛbí úlú cho ne pópó né mbɛ ushu Ɛsɔwɔ Ntɛ ɛsé, ɛbí ji ákɛ́lege nnó aŋkwɔle bií ápyɛ́gé úlú nnó, ábɔ́ mampoógé baá ulame ne akwí andée né ɛfwyale bwɔ́. Ábámé gemɛge bwɔ́ nnó ɛ́kagé unó uboubo ɛbi mme úchɔ́ ɛbwɔ́.
27 A religião pura e sem mácula aos olhos de Deus e nosso Pai é esta: visitar os órfãos e as viúvas nas suas aflições, e conservar-se puro da corrupção deste mundo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.