Mateus 21
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Ndɛre Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií álɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne Jɛrosalɛ, ákwɔnégé Bɛtfage melɔ ɛwé ɛlu né mfaá Mékwɛ́ Olif. Jisɔs áfere baá utɔɔ́ bií makpo ápeá atɔ́ nnó ábɔ́ mbɛ.
1 Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betfagé, ao monte das Oliveiras, Jesus enviou dois discípulos,
2 Ndɛre atɔme ɛbwɔ́, ajɔɔ́ aké, “Chogé né maá melɔ ayi alu mbɔ ɛnyú né mbɛ, tɛ́nétɛ́né dégɛne nyɛ maá géjuŋá ɛyigé áshií ne maá wuú ne ɛgbɛ mmyɛ. Kaáge dechwɔ́ me ne ubi.
2 dizendo-lhes:
3 Ne mbɔgé muú agigé ɛnyú ula bi dekage geji, garege ji nnó, ‘Ata ne akɛ́lege ubi.’ Tɛnétɛné yimbɔ, alyágé ɛnyú dechwɔ́ ne ubi.”
3 E, se alguém disser alguma coisa, respondam: “O Senhor precisa deles.” E logo ele deixará que vocês tragam os animais.
4 Ɛwéna ɛpyɛmbɔ nnó ɛbɛ wáwálé ndɛre muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ abɔ ajɔɔ́ nnó,
4 Ora, isto aconteceu para se cumprir o que foi dito por meio do profeta:
5 “Gare bɔɔ́ Sayɔn nnó,
5 “Digam à filha de Sião: Eis que o seu Rei vem até você, humilde, montado em jumenta, e num jumentinho, cria de animal de carga.”
6 Baá utɔɔ́ bimbɔ ájyɛ́gé ápyɛ wyɛ ndɛre Jisɔs agare ɛbwɔ́.
6 Indo os discípulos e tendo feito como Jesus lhes havia ordenado,
7 Áchwɔ́gé ne géjuŋá yimbɔ ne maá ɛtá Jisɔs, áfere mandeé bwɔ́ ágyaá ubi meso ne Jisɔs akwɔ ajwɔlé mfaá.
7 trouxeram a jumenta e o jumentinho. Então puseram em cima deles as suas capas, e sobre elas Jesus montou.
8 Ne gejamégé bɔɔ́ abi álu ɛfɛɛ́ ágyaáge mandée bwɔ́ né meti. Ábifɔ ásɔ́rege uwɔ́ mámɛ́ ágyaáge ntó né meti nnó Jisɔs akoó mfaá.
8 E a maior parte da multidão estendeu as suas capas no caminho, e outros cortavam ramos de árvores, espalhando-os pelo caminho.
9 Gejamégé bɔɔ́ ájyɛɛ́ mbɛ abifɔ ákwɔ́lege meso ne Jisɔs alu metɔɔ́ metɔɔ. Ɛbwɔ́ ako álɔ mankálégé áke,
9 E as multidões, tanto as que iam adiante dele como as que o seguiam, clamavam: “Hosana ao Filho de Davi! Bendito o que vem em nome do Senhor! Hosana nas maiores alturas!”
10 Wyɛ ndɛre Jisɔs akpɛné né Jɛrosalɛ, melɔ meko ɛnyigé tegétegé ne bɔɔ́ álɔ mangígé áké, “Acha muú ayi achwɔɔ́ mbɔ waá yɛ?”
10 E, quando Jesus entrou em Jerusalém, toda a cidade se alvoroçou. E perguntavam: — Quem é este?
11 Ne gejamégé bɔɔ́ abi akɛne ne Jisɔs ashuú meko áké, “Ɛlé Jisɔs muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ ayi atané né melɔ Nasɛrɛt né gebagé mewaá Galilií.”
11 E as multidões respondiam: — Este é o profeta Jesus, de Nazaré da Galileia!
12 Ne Jisɔs akpɛ́gé né melɔ Jɛrosalɛ akpɛ né mmu dachi ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, abú bɔɔ́ bi ákpóo ne abi áname unó. Atyá makpókpógélé bɔɔ́ abi ákɛne gesegé maŋka mankwɔré ne malu ujwɔ́lé bɔɔ́ ako abi ákpóo upwine melɔ ɛbi ápyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ubi.
12 Jesus entrou no templo e expulsou todos os que ali vendiam e compravam. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13 Ndɛre Jisɔs apyɛmbɔ, agare ɛbwɔ́ aké, “Ása né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, Ɛsɔwɔ aké, ‘Gepú ya ɛyíge bɔɔ́ áchómege wyɛ mamfɛɛ́ me ákuú nyɛ geji nnó gepúgé mmyɛmenɛne.’ Yɛ́mbɔ ɛnyú débwɔlé géjí gelá melu ɛwé ánjó ábige wyɛɛ́!”
13 E disse-lhes:
14 Ndɛre ji alú né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, bɔɔ́ amɛ nónómé ne abi ubwire áfɛ́ ɛta wuú. Apyɛ ɛbwɔ́ ako átoó.
14 Cegos e coxos se aproximaram de Jesus, no templo, e ele os curou.
15 Ánɔɔ́ baá ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ɛkwɔ anlɛre mabɛ Ɛsɔwɔ ágɛ́ ukpɛ́kpɛ́ unó bi Jisɔs apyɛ́ɛ ne áwú ntó ndɛre baá melɔ ákalege né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, nnó matame mábɛ́ ne mpyáne Dɛvid. Áwugé mbɔ matɔɔ́ ásɔ́ ɛbwɔ́.
15 Mas, quando os principais sacerdotes e os escribas viram as maravilhas que Jesus fazia e as crianças que gritavam no templo: “Hosana ao Filho de Davi!”, ficaram indignados e perguntaram a Jesus:
16 Ágí Jisɔs áke, “Ɔwuú mbɔ genó ɛyigé baá melɔ ájɔ́ge?” Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛɛh nwu, nnó ɛnyú délu daŋkú genó ɛyigé asame né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ? Ásá wyɛ nnó; ‘Ɔlɛré baá melɔ ne abi álu maka amu ndɛre áfɛ́ɛge wɔ’.”
16 — Você está ouvindo o que estão dizendo? Jesus respondeu:
17 Jisɔs ajɔ́ge mbɔ alyá ɛbwɔ́ afɛ́ né melɔ Bɛtani ajyɛ bɛle ɛwu.
17 E, deixando-os, saiu da cidade e foi para Betânia, onde passou a noite.
18 Bií ujyágé, dondo gemua mme, ndɛre Jisɔs abɔɔ́ mankeré meso né Jɛrosalɛ, akwɔ́négé meti mesa alɔ mamyɛ ji.
18 Cedo de manhã, ao voltar para a cidade, Jesus teve fome.
19 Agɛ́ genɔɔ́ ɛyigé akuú nnó fig né ɛgbɛ́ meti. Afɛ́ wyɛ nnó waá agɛne umpomé fɔ́ wyɛɛ́, yɛ́mbɔ yɛɛ́ géma agɛ wɔ ɛkosé bya ubíubí. Jisɔs ajɔɔ́ ne genɔɔ́ ɛyigémbɔ aké, “Tɛ mme abyɛɛ́, wɔ ɔmagé wɔ́ɔ sé umpomé.” Tɛ́nétɛ́né yimbɔ genɔ ɛyigémbɔ gewaŋésé gégbó.
19 E, vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela, mas não encontrou nada, a não ser folhas. Então Jesus disse à figueira: E a figueira secou imediatamente.
20 Ne baá utɔɔ́ Jisɔs ágɛ́gé mbɔ ála mano mekpo fuú, ágíge atɛ aké, “Genɔgé fig ɛyigé na gégbó mbɔ wáwá ndé?”
20 Quando os discípulos viram isso, ficaram admirados e disseram: — Como a figueira secou depressa!
21 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, mbɔgé ɛnyú defyɛgé matɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ ne déla pɔ́ ne dembyɔ né ɛshyɛ ɛwe ji awyaá, dépyɛ nyɛ unó nkane me mpyɛɛ́ mbɔ ne genɔge fig, yɛ́ ɛbɛ́ lé ɛbi upwɔɔ́ bina dépyɛ nyɛ ubi. Dékage jɔɔ́ yɛ́ ɛbɛ́ lé ne mékwɛ́ ɛwéna nnó, ‘Táné fa ɔjyɛ́ ɔkwɛ́ né mmu ɛbɛɛ́ mega’, Ɛsɔwɔ apyɛ wyɛ nkane ɛnyú déjɔɔ́.
21 Ao que Jesus lhes disse:
22 Mbɔgé défyɛgé matɔɔ́ nyú ne Ɛsɔwɔ ne dégíge yɛ́ndégenó né mmyɛmenɛne achyɛge nyɛ ɛnyú geji.”
22 E tudo o que pedirem em oração, crendo, vocês receberão.
23 Jisɔs akeré né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, akpɛ́gé mmu alɔ manlɛré bɔɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ. Ndɛre alɛ́rege anɔɔ́ baá abi ápyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ áchwɔɔ́ báne ji, ágií ji áke, “Ndé uto ɛbi ɔwyaá mampyɛ unó bina? Waá achyɛɛ́ wɔ uto ubi?”
23 Jesus entrou no templo e, quando já estava ensinando, os principais sacerdotes e os anciãos do povo se aproximaram dele e perguntaram: — Com que autoridade você faz estas coisas? E quem lhe deu esta autoridade?
24 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Me ntó nwyaá awa nkwɛ́ mangií ɛnyú, deshúgé me meko me ngarége ɛnyú uto ɛbi me nwyaá ne mpyɛɛ́ unó bina.
24 Jesus respondeu:
25 Waá achyɛ Jɔn uto manwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, Ɛsɔwɔ waá akwaá?” Jisɔs ágiígé mbɔ álɔ manyɛ́ge mbeé ne atɛ áké, “Dejɔ́gé mbɔ nyɛ nnó? Ɛ́bɛge dejɔɔ́gé nnó ɛlé Ɛsɔwɔ ne achyɛɛ́ Jɔn uto bi, agige nyɛ ɛsé aké, ‘Ulannó ne delá kamé mekomejɔɔ́ wuú wɔ́?’
25 De onde era o batismo de João: do céu ou dos homens? E eles discutiam entre si: — Se dissermos: “Do céu”, ele nos dirá: “Então por que não acreditaram nele?”
26 Yɛ́mbɔ mbɔgé déjɔ́ge nnó ‘Ákwaá ne áchyɛ’ ɛbyɛ́nnó dekɛlege bɔɔ́ bina mpa. Nendé, yɛ́ndémuú abɔ́ akaá nnó Jɔn alu muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ wáwálé.”
26 Mas, se dissermos: “Dos homens”, é de temer o povo. Porque todos consideram João um profeta.
27 Ɛpyɛ ɛbwɔ́ áshú lé Jisɔs meko áké, “Ɛsé dékaá fɔ́ muú ayi achyɛɛ́ Jɔn uto wɔ́.” Ne Jisɔs ashuú ntó ɛbwɔ́ meko aké, “Yɛ́ me ntó ngárégé fɔ́ ɛnyú muú yi achyɛ́ me uto ne mpyɛ́ unó bina.”
27 Então responderam a Jesus: — Não sabemos. E ele, por sua vez, lhes disse:
28 Ne Jisɔs aké, “Ɛnyú défɛré mbɔ nnó ne mechɔ́ ɛwéna? Mende fɔ abɔ́ alu, awyaá baá ande makpó apea. Bií uma ákuú ayi mbɛ, ajɔɔ́ ne ji aké, ‘chó pyɛ utɔɔ́ ne mekɔɔ́ fina.’
28 — O que vocês acham? Um homem tinha dois filhos. Chegando-se ao primeiro, disse: “Filho, vá hoje trabalhar na vinha.”
29 Ne maá yimbɔ ashuú ji meko aké, ‘Njyɛɛ́ fɔ́’ yɛ́mbɔ ɛwyáge akwɔré metɔɔ́ wuú afɛ́.
29 Ele respondeu: “Não quero ir.” Mas depois, arrependido, foi.
30 Mende yimbɔ afɛ mbaá ayifɔ ajɔɔ́ wyɛmbɔ ne ji. Ajɔ́gé mbɔ maá yimbɔ akamé aké, ‘Ata njyɛ.’ Yɛ́mbɔ ajyɛɛ́ ji wɔ́.
30 Dirigindo-se ao outro filho, o pai disse a mesma coisa. Ele respondeu: “Sim, senhor.” Mas não foi.
31 Jisɔs ajɔ́gé mbɔ, aké, gárege me, né baá bina makpo apea, ayi ndé áwuú meko ntɛ wuú?” Áshuú ji meko áké, “Ɛlé ayi mbɛ” Ɛfɛɛ́ mbɔ Jisɔs agaré ɛbwɔ́ áké, “Mengarege ɛnyú wáwálé nnó bɔɔ́ abi álú bɔɔ́ abo nkane ansɛlé ŋka makpo ne andée ɛno, ábɔɔ́ nyɛ mbɛ agɛ meti wáwá mamkpɛ né gefwa ɛyigé Ɛsɔwɔ ágbárege ápwɔ ɛnyú abifɔ.
31 Qual dos dois fez a vontade do pai? Eles responderam: — O primeiro. Então Jesus disse:
32 Néndé Jɔn menwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ achwɔ́ nya ɛta nyú bɔɔ́ Isrɛli ako alɛré ɛnyú ndɛre muú abɔɔ́ mambelé geŋwá jií ndɛre Ɛsɔwɔ akɛlege, ne ɛnyú dekamé meko wuú wɔ́; yɛ́mbɔ ansɛlé ŋka makpo ne andée ɛno ne ákamé meko wuú. Ne yɛɛ́ gébégé ɛnyú dégɛné mbɔ na, ɛnyú deti fɔ meso ne gabo nyú dekamé meko wuú wɔ́.”
32 Porque João veio até vocês no caminho da justiça, e vocês não acreditaram nele; no entanto, os publicanos e as prostitutas acreditaram. Vocês, porém, mesmo vendo isso, não se arrependeram depois para acreditar nele.
33 Jisɔs ama ajɔɔ́ aké, “Wuúge nekanémejɔɔ́ ɛniné fɔ́”, “Muú fɔ awyaá nya mekɔɔ́ wuú, apɛ unɔɔ́ ɛbi ákuú vine, ásɛle umpome bií mampyɛ mmɔɔ́, anɔ gebame agyaá ɛwú mme, achó ɛmbu akwyɛɛ́ ɛwú cháŋéné nnó áké áŋámege umpome ɛbimbɔ manaá makpɛ́né wyɛ. Atɛne ntó maá ɛnyɔŋ nnó membamé mekɔɔ́ ajwɔ́légé wyɛ. Asɛ bɔɔ́ uségé afyɛ́ wyɛ. Apyɛ́gé mbɔ, atané afɛ́ nekɛ né melɔ fɔ.
33 — Escutem outra parábola. Havia um homem, dono de terras, que plantou uma vinha. Pôs uma cerca em volta dela, construiu nela um lagar, edificou uma torre e arrendou a vinha a uns lavradores. Depois, ausentou-se do país.
34 Gébé gekwɔ́négé ɛyigé akyɛɛ́ umpome vine ɛbimbɔ mbɔɔ́ mekɔɔ́ atɔ baá defwɛ́ bií nnó ájyɛ ásɛ ɛbií umpome vine mbaá bɔɔ́ uségé bimbɔ.
34 Quando chegou o tempo da colheita, o dono da vinha mandou os seus servos aos lavradores, para receber os frutos que cabiam a ele.
35 Baá defwɛ́ bimbɔ akwɔ́négé né mekɔɔ́, bɔɔ́ uségé ágbaré ɛbwɔ́, átulé ama, áwá ama, ne átó ayifɔ ne mataá.
35 Mas os lavradores, agarrando os servos, espancaram um, mataram outro e apedrejaram ainda outro.
36 Ápyɛ́gé mbɔ, mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ ama tɔ́ baá defwɛ́ abifɔ, abi ajamé apwɔɔ́ abi mbɛmbɛ. Ne bɔɔ́ uségé bimbɔ ápyɛ ne baá defwɛ́ bimbɔ wyɛ nkane ápyɛ ne abi mbɛ.
36 O dono enviou ainda outros servos em maior número; e os lavradores fizeram a mesma coisa com eles.
37 Ne kwyakwya, achwɔ́ fére maá wuú atɔ́, ajɔɔ́ aké, ‘Ágɛgé nyɛ maá wa membɔɔ́ yɛ́ ɛbɛ́ nnó áchyɛge nyɛ ji ɛ́nógé.’
37 Por último, o dono da vinha enviou-lhes o seu próprio filho, pensando: “O meu filho eles respeitarão.”
38 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ uségé bimbɔ, ágɛ́gé maá awuú nkane achwɔ́ɔ, ájɔɔ́ ne atɛ áké, ‘Gɛ́ge menyɛɛ́ geteé mbɔɔ́ mekɔɔ́ na, chwɔ́ge déwá ji, ji ne alú muú ayi anyɛɛ́ nyɛ geteégé mekɔɔ́ ɛwéna, chwɔ́ge dewá denyɛ́ geteé jií!’
38 Mas os lavradores, vendo o filho, disseram uns aos outros: “Este é o herdeiro; venham, vamos matá-lo e ficar com a herança dele para nós.”
39 Ápyɛgé ji áfomé meso gébámé áwá.
39 E, agarrando-o, lançaram-no fora da vinha e o mataram.
40 “Jisɔs anérégé mantó nekanémejɔɔ́ ɛniné na, agií ákpakpa bɔɔ́ Jus abi ji agarege ɛbwɔ́ makamejɔɔ́ ayina aké, défɛré nnó mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ akerégé meso né nekɛ nií, apyɛ nyɛ nnó ne bɔɔ́ uségé bimbɔ?”
40 Quando, pois, vier o dono da vinha, que fará àqueles lavradores?
41 Áshuú ji meko áké, “Akerégé meso, apyɛ nyɛ bɔɔ́ nchyɛ bimbɔ ágbo negbo nebo. Achyɛɛ́ mekɔɔ́ ɛwémbɔ mbaá bɔɔ́ uségé abi cha, abi áchyɛge nyɛ ji ɛbí umpome vine yɛ́ndé gébégé mbwɛ.”
41 Eles responderam: — Fará perecer horrivelmente aqueles malvados e arrendará a vinha a outros lavradores que lhe entregarão os frutos no tempo certo.
42 Ájɔ́gé mbɔ, Jisɔs agií ɛbwɔ́ aké, “Nnó ɛnyú délú daŋkú genó ɛyige ásamé né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ? Ása wyɛ nnó, ‘Ntaá ɛniné antɛné upú ashyaá nnó nélɔ́mé, néni ne nélaá menɔ ntaá ayi ágbaré ɛkwɔ gepú. Ata ne apyɛ nnó ɛwú ɛbɛ mbɔ, ne ɛlu gekpɛkpɛ genó né amɛ se!’
42 Então Jesus perguntou:
43 “Ndɛre ɛlúmbɔ, me ngarege ɛnyú wáwálé nnó, ɛnyú débɛɛ́ nyɛ sé bɔɔ́ bi Ɛsɔwɔ ágbárege gefwa ne ɛnyú, ala gbaré nyɛ lé ne bɔɔ́ abi ákwɔre matɔɔ́ bwɔ́ ákwane mambɛ bɔɔ́ gefwage Ɛsɔwɔ.”
43 — Portanto, eu lhes digo que o Reino de Deus será tirado de vocês e entregue a um povo que lhe produza os respectivos frutos.
44 [Ne yɛ́ndémuú ayi akwene mfaá ntaá ɛníne na, akɔrege nyɛ, yɛ́ndémuú ntó ayi ntaá ɛnína nekwene ji mmyɛ nechɔgéré ji yilé yilé.]
44 Todo o que cair sobre esta pedra ficará em pedaços; e aquele sobre quem ela cair ficará reduzido a pó.
45 Anɔɔ́ baá abi apyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ Farasi áwuúgé ndɛre Jisɔs atomé maka mejɔɔ́ yimbɔ, ákaá nnó ájɔge mbɔ lé ne ɛbwɔ́.
45 Os principais sacerdotes e os fariseus, ouvindo estas parábolas, entenderam que Jesus falava a respeito deles;
46 Ákɛlé meti mampyɛ ji, yɛ́mbɔ áfɔ́ɔ nyá gejamégé bɔɔ́ abi álú ɛfɛɛ́, néndé yɛ́ndémuú ásɛ Jisɔs nnó alu muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.
46 e, embora quisessem prendê-lo, tinham medo das multidões, porque estas o consideravam como profeta.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 21, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.