Mateus 12
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Ɛ́bɛ́lé yɛ wɔ́, né bií uwyaá fɔ Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákoóge né mekɔɔ́ gefɔgé nchi fɔ ɛyi ákuú nnó wid. Mesa abɔ ammyɛ baá utɔɔ́ bií. Apyɛ ɛbwɔ́ álɔ mánkɔ́gé nchi ɛyimbɔ ányɛɛ́.
1 Naquele tempo passou Jesus pelas searas num dia de sábado; e os seus discípulos, sentindo fome, começaram a colher espigas, e a comer.
2 Ɛkwɔ bɔɔ́ Farasi fɔ ágɛgé mbɔ, ájɔɔ́ ne Jisɔs áké, “Gɛ́ ɛbɛ́ se ɛ́kámé fɔ́ nnó baá utɔɔ́ byɛ́ ákɔɔ́ nchi bií uwyaá wɔ́.”
2 Os fariseus, vendo isso, disseram-lhe: Eis que os teus discípulos estão fazendo o que não é lícito fazer no sábado.
3 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú délú daŋkú né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ dékaá genó ɛyigé mfwa Dɛvid ápyɛ́ nyá gébégé mesa ámmyɛ ji ne bɔɔ́ bií wɔ́?
3 Ele, porém, lhes disse: Acaso não lestes o que fez Davi, quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 Akpɛ nyá mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ abɔ́ brɛd ayi achyɛge matame mbaá Ɛsɔwɔ, anyɛ́ ne bɔɔ́ abi álu ne ji. Ɛ́lú ɛbɛ́ nnó muú yicha abɔɔ́ fɔ́ manyɛ́ menyɛ́ yimbɔ wɔ́ ɛkosé ámpyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ányɛ́.”
4 Como entrou na casa de Deus, e como eles comeram os pães da proposição, que não lhe era lícito comer, nem a seus companheiros, mas somente aos sacerdotes?
5 Ama gií aké, “Délú daŋkú ɛbɛ́ Mosis ɛwé ɛké, ámpyɛ upɛ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ákwene ɛbɛ́ bií uwyaá, ɛbɛ́ ɛwé ɛ́ké muú apyɛgé fɔ utɔɔ́ bií uwyaá. Nkane ɛbwɔ́ ápyɛ utɔɔ́ né bií uwyaá ákwe ɛbɛ ɛwémbɔ. Yɛ́mbɔ ɛbɛ́ Mosis ɛwémbɔ ɛgbaré fɔ́ ɛbwɔ́ nnó ápyɛ utɔɔ́ bií uwyaá wɔ́?
5 Ou não lestes na lei que, aos sábados, os sacerdotes no templo violam o sábado, e ficam sem culpa?
6 Gɔgé ngáré yɛ ɛnyú nnó muú alu fa ayi ápwɔ yɛ bɛ́lé ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ.
6 Digo-vos, porém, que aqui está o que é maior do que o templo.
7 Ŋwɛ Ɛsɔwɔ ajɔɔ́ aké, ‘Genó ɛyigé Ɛsɔwɔ ákɛ́lege gélú nnó dégɛ́né atɛ meshwɛ ɛ́pɔ́fɔ́ lé mámpyɛ upɛ ɛta wuú’. Mbɔgé debɔ́ dékaá mekomejɔɔ́ yina, mbɔ́ ɛnyú déjɔɔ́ fɔ́ nnó bɔɔ́ abi ála pyɛ gyɛɛ́ wɔ́ ákwé mpa.
7 Mas, se vós soubésseis o que significa: Misericórdia quero, e não sacrifícios, não condenaríeis os inocentes.
8 Kaáge yɛ nnó, me Maá Ntɛ Mekwaá ne nlu Ata ayi abɔɔ́ bií uwyaá.”
8 Porque o Filho do homem até do sábado é o Senhor.
9 Jisɔs ályágé ɛ́fɛɛ́, ajyɛ kpɛ né ɛcha mmyɛmenɛne bwɔ́.
9 Partindo dali, entrou Jesus na sinagoga deles.
10 Mende fɔ ayi ɛbwɔ ɛgboó ji abɔ́ alú wyɛ. Ɛ́fɛɛ́ mbɔntó, bɔɔ́ fɔ́ abi ákɛ́lege meti mánjɔɔ́ nnó Jisɔs ápyɛ genó gebo álú wyɛ. Ágií Jisɔs áké, “Nnó ɛbɛ́ se ɛ́kamé nnó ápyɛɛ́ muú atoó né bií uwyaá?”
10 E eis que estava ali um homem que tinha uma das mãos atrofiadas; e eles, para poderem acusar a Jesus, o interrogaram, dizendo: É lícito curar nos sábados?
11 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Mbɔgé muú nyú awyaá ɛgɔŋme, ne ɛkwegé mmu gepyɛɛ́ bií uwyaá, nnó áférégé ɛwu?”
11 E ele lhes disse: Qual dentre vós será o homem que, tendo uma só ovelha, se num sábado ela cair numa cova, não há de lançar mão dela, e tirá-la?
12 Ne mekwaá áyi aŋeá gemɛ ápwɔ́ ɛgɔ́ŋme yɛ! Ndɛre ɛlúmbɔ, ɛbɛ́ ɛgbárégé fɔ́ muú nnó apoóge fɔ ntɛ meŋmɛ bií uwyaá.
12 Ora, quanto mais vale um homem do que uma ovelha! Portanto, é lícito fazer bem nos sábados.
13 Ɛ́fɛɛ́ ne Jisɔs ájɔɔ́ ne mende ayi ɛbwɔ ɛgboó ji áké, “Nyaá ɛbwɔ wyɛ.” Ányágé, tɛ́nétɛ́né ɛbwɔ wuú ɛtoó ɛkere mebɛ nkane ɛwe fɔ.
13 Então disse àquele homem: estende a tua mão. E ele a estendeu, e lhe foi restituída sã como a outra.
14 Bɔɔ́ Farasi abi álu ɛfɛɛ́ ágɛ́gé mbɔ, átané ájyɛ ásɔ́ mala nnó ápyɛ Jisɔs áwá.
14 Os fariseus, porém, saindo dali, tomaram conselho contra ele, para o matarem.
15 Ne Jisɔs akaágé nnó ájɔɔ́ geju manwá ji, alyaá mbaá yimbɔ afɛ́ mbaá yicha. Gejamégé bɔɔ́ ákwɔlé ji, apyɛ abi ámeé ako átoó.
15 Jesus, percebendo isso, retirou-se dali. Acompanharam-no muitos; e ele curou a todos,
16 Ne aji ɛbwɔ́ ɛtu aké, “Ɛ́kagé ájyɛ ágáré bɔɔ́ depɔ ɛti.”
16 e advertiu-lhes que não o dessem a conhecer;
17 Jisɔs ájɔɔ́ mbɔ nnó mechɔ́ ɛwé Ɛsɔwɔ apyɛɛ́ Asaya muú ɛkpávé wuú ájɔɔ́ ɛ́bɛ́ wáwálé
17 para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta Isaías:
18 nnó, “Gɛ́ muú utɔɔ́ wa ayi njyaá na, mbɔ gejeé ne ji,
18 Eis aqui o meu servo que escolhi, o meu amado em quem a minha alma se compraz; porei sobre ele o meu espírito, e ele anunciará aos gentios o juízo.
19 Abɛɛ́ fɔ́ muú mawáme,
19 Não contenderá, nem clamará, nem se ouvirá pelas ruas a sua voz.
20 Ajɔ́gé fɔ́ mejɔɔ́ metometo ne bɔɔ́ abi áwyaá matɔɔ́ dada,
20 Não esmagará a cana quebrada, e não apagará o morrão que fumega, até que faça triunfar o juízo;
21 Ne bɔɔ́ malɔ mme meko ánɛrege nyɛ matɔɔ́ ne ji mambɔ geŋwá.”
21 e no seu nome os gentios esperarão.
22 Ɛ́wyágé, bɔɔ́ fɔ áchwɔ́ ne muú ayi meló nchyɛ ápyɛ́ ji álaá mbú ne amɛ nónómé mbaá Jisɔs. Apyɛ ji atoó alɔ mángɛ́né mbaá, ajɔge mejɔɔ́.
22 Trouxeram-lhe então um endemoninhado cego e mudo; e ele o curou, de modo que o mudo falava e via.
23 Genó ɛyigé Jisɔs apyɛ, gépyɛ gejamégé bɔɔ́ abi álu wyɛ matyɛ mawá ɛbwɔ́ meno álɔ mángígé atɛ áké, “Nnó mpyáne Dɛvid áwu álú mánchwɔ́ nkane mempoó se na waá?”
23 E toda a multidão, maravilhada, dizia: É este, porventura, o Filho de Davi?
24 Ne ɛkwɔ́ bɔɔ́ Farasi áwúgé nnó Jisɔs apyɛ muú ayi meló nchyɛ áchyɛ́ge ji ɛfwyale atoó, álɔ mánjɔɔ́ áké, “Ɛ́lé Bɛlsɛbɔb mfwa áló nchyɛ ne áchyɛ́ge ji utó nnó ábúgé bɔɔ́ áló nchyɛ mmyɛ.”
24 Mas os fariseus, ouvindo isto, disseram: Este não expulsa os demônios senão por Belzebu, príncipe dos demônios.
25 Jisɔs ákaá genó ɛyigé ɛbwɔ́ áfɛ́rége, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Yɛ́ndé melɔ ɛwé bɔɔ́ álá pɔ́ meko ama, ɛ́tɛ́négé. Ne yɛ́ndé ulaá gepú ɛbi ummyɛ ne atɛ ulaá tyatya.
25 Jesus, porém, conhecendo-lhes os pensamentos, disse-lhes: Todo reino dividido contra si mesmo é devastado; e toda cidade, ou casa, dividida contra si mesma não subsistirá.
26 Ne mbɔgé ntɛ meló nchyɛ aké abuú ayifɔ, ɛbyɛnnó gefwage danchɔmeló gekaré mmyɛ ne ɛ́pyɛɛ́mbɔ nnó ne geji gétɛné?
26 Ora, se Satanás expulsa a Satanás, está dividido contra si mesmo; como subsistirá, pois, o seus reino?
27 Mbɔgé Bɛlsɛbɔb ne achyɛge me uto mamferé bɔɔ́ aló nchyɛ mmyɛ, waá achyɛ́ge bɔɔ́ ɛnyú utó mámferege bɔɔ́ aló nchyɛ mmyɛ? Ne mbɔgé ɛnyú dekame fɔ́ nnó Bɛlsɛbɔb ne achyɛ ɛbwɔ́ utó aferege bɔɔ́ aló nchyɛ ne mmyɛ wɔ́, ɛbwɔ́ ambɔɔ́ ne álɛ́rege nyɛ nnó ɛnyú délu gyɛɛ́ né genó ɛyigé dejɔ́gé mbɔ ne me.”
27 E, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os expulsam os vossos filhos? Por isso, eles mesmos serão os vossos juízes.
28 Ne mbɔgé ɛ́lé né Mendoó Ɛsɔwɔ ne mbuú bɔɔ́ áló nchyɛ mmyɛ, kaáge nnó gefwage Ɛsɔwɔ gélɔ mɛ́ fá ne ɛnyú.
28 Mas, se é pelo Espírito de Deus que eu expulso os demônios, logo é chegado a vós o reino de Deus.
29 Muú ákaágé kpɛ fɔ́ gepúgé meto muú ájó genó mbɔgé álá bɔmbɛ áwɛ́ ji wɔ. Ɛ́kosé nnó abɔgé mbɛ awɛge ji ne ákaáge kpɛ ajó yɛ́ndégenó.
29 Ou, como pode alguém entrar na casa do valente, e roubar-lhe os bens, se primeiro não amarrar o valente? e então lhe saquear a casa.
30 Yɛ́ndémuú ayi álá pɔ́ ula uma ne me, alu muú mawame wa, ne yɛ́ndémuú ntó ayi alá poóge me manyweré bɔɔ́, atya ɛbwɔ́ tyaá nnó abɛ tɛtɛ ne Ɛsɔwɔ.
30 Quem não é comigo é contra mim; e quem comigo não ajunta, espalha.
31 Kaáge nnó Ɛsɔwɔ ajígente yɛ́ndé gabo ne mejɔɔ́ mebomebo ɛwé bɔɔ́ ájɔ́ge ne atɛ. Yɛ́mbɔ ájígé fɔ́ nte mejɔɔ́ mebomebo ɛwé bɔɔ́ ájɔ́ge atome ne Mendoó Ukpea.
31 Portanto vos digo: Todo pecado e blasfêmia se perdoará aos homens; mas a blasfêmia contra o Espírito não será perdoada.
32 Ɛsɔwɔ ájígé nyɛ nte yɛ́ndé mejɔɔ́ mebomebo ɛwé muú ájɔ́ge atome ne Maá Ntɛ Mekwaá yɛ́mbɔ ájígé fɔ́ nte mejɔɔ́ mebomebo ɛwé muú ajɔ́gé atome ne Mendoó Ukpea. Yɛ́ ɛbɛlé fa mme yina ne ayi achwɔɔ́.
32 Se alguém disser alguma palavra contra o Filho do homem, isso lhe será perdoado; mas se alguém falar contra o Espírito Santo, não lhe será perdoado, nem neste mundo, nem no vindouro.
33 Désɛ́ge nnó umpome genɔɔ́ ulɔme, debɔ mansɛ ntó nnó genɔɔ́ geji ambɔɔ́ gelɔme. Ne désɛ́ge nnó genɔɔ́ gélɔme fɔ́ ɛbyɛnnó umpome bií ntó ulɔme fɔ́, néndé akaáge genɔɔ́ né mbaá umpome bií géji géwɔ́me.
33 Ou fazei a árvore boa, e o seu fruto bom; ou fazei a árvore má, e o seu fruto mau; porque pelo fruto se conhece a árvore.
34 Ɛnyú abi délú ɛ́ke mmyɔ ɛ́pyɛɛ́mbɔ nnó ne déjɔɔ́ galɔ́gálɔ́ ne muú ayi ɛnyú délú bɔɔ́ abo? Néndé, genó ɛyi gélú muú metɔɔ́ géjí ne gétánege ji meno.
34 Raça de víboras! como podeis vós falar coisas boas, sendo maus? pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
35 Muú melɔ́mélɔ́ ájɔgé depɔ delɔ́délɔ́ ɛti délú ji né metɔɔ́, muú mebomebo ájɔgé depɔ debodebo ɛti délú ji metɔɔ́.
35 O homem bom, do seu bom tesouro tira coisas boas, e o homem mau do mau tesouro tira coisas más.
36 Kaáge wáwálé nnó, bií unɔɔ́ mpa Ɛsɔwɔ yɛ́ndémuú ágarege nyɛ ula bi ji ajɔɔ́ yɛ́ndé gechugé mejɔɔ́ gebogebo ɛyi gétané ji meno.
36 Digo-vos, pois, que de toda palavra fútil que os homens disserem, hão de dar conta no dia do juízo.
37 Néndé yɛ mpa akwilege wɔ, yɛ akwene wɔ, ásɔɔ́ ji lé né uchu mejɔɔ́ byɛ.
37 Porque pelas tuas palavras serás justificado, e pelas tuas palavras serás condenado.
38 Jisɔs ájɔ́gé mbɔ, ánlɛre mabɛ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ Farasi fɔ ájɔɔ́ ne ji áké, “Ménlɛre, pyɛ ufélekpa ɛse dégɛ́, manlɛre nnó utó byɛ utané mbaá Ɛsɔwɔ.”
38 Então alguns dos escribas e dos fariseus, tomando a palavra, disseram: Mestre, queremos ver da tua parte algum sinal.
39 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú njyɛ ɛniné na debɔ, delu bɔɔ́ abi átií meso ne Ɛsɔwɔ. Dekɛlege me nlɛ́ré ɛnyú ufélekpa, yɛ́mbɔ yɛ́ uma nlɛ́régé fɔ́, wyɛ lé ufélekpa Jona muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ ne me nlɛ́rege nyɛ ɛnyú.
39 Mas ele lhes respondeu: Uma geração má e adúltera pede um sinal; e nenhum sinal se lhe dará, senão o do profeta Jonas;
40 Wyɛ nkane Jona ábɛlé ndɔ ɛlɛɛ́ né mmu unɛ mekwɔle, mbɔntó ne áníge nyɛ me Maá Ntɛ Mekwaá mbɛlé ndɔ́ ɛlɛɛ́ utuú ne ŋwɔmese né mme.
40 pois, como Jonas esteve três dias e três noites no ventre do grande peixe, assim estará o Filho do homem três dias e três noites no seio da terra.
41 Bií unɔɔ́ mpa Ɛsɔwɔ, bɔɔ́ melɔ́ Ninɛvɛ ákwilege nyɛ áshulé ɛnyú bɔɔ́ njyɛ ɛnina ndo nnó dépyɛ gabo, néndé, ákwɔré nya matɔɔ́ bwɔ́ ákame né Ɛsɔwɔ gébégé Jona ágaré ɛbwɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ. Gɔ́ge mpyɛ ɛnyú dékaá nnó, muú alu né metɔɔ́ metɔɔ́ nyú ayi ágárége mekomejɔɔ́ apwɔ Jona yɛ́mbɔ dékɛ́légé fɔ́ mánkwɔré.
41 Os ninivitas se levantarão no juízo com esta geração, e a condenarão; porque se arrependeram com a pregação de Jonas. E eis aqui quem é maior do que Jonas.
42 Bií unɔɔ́ mpa Ɛsɔwɔ, mfwa mendée né melɔ Shɛba ákwilege nyɛ ashule bɔɔ́ njyɛ ɛnina ndo nnó ápyɛ gabo. Néndé, atané nya kpaá tɛtɛ ɛwu áchwɔ́ wú unó bi mfwa Solomun álɛré nya bɔɔ́ ne déŋgá. Kaáge yɛ nnó muú alu mbɔ né metɔɔ́ metɔɔ́ ɛnyú ayi álɛ́rege mekomejɔɔ́ ne déŋgá apwɔɔ́ mfwa Solomun yɛ́mbɔ défyɛɛ́ fɔ́ matu manwúge.”
42 A rainha do sul se levantará no juízo com esta geração, e a condenará; porque veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão. E eis aqui quem é maior do que Salomão.
43 Jisɔs afɛ́ mbɛ ajɔge aké, “Ábúgé meló nchyɛ atanege muú mmyɛ, alá yia yiáge né mmu mashwɔne akɛlege melu ɛwe ajwɔlege. Ákɛlege álá gɛ wɔ́,
43 Ora, havendo o espírito imundo saído do homem, anda por lugares áridos, buscando repouso, e não o encontra.
44 ajɔ́gé ne gemɛ jií aké, ‘Nkerege meso mbaá ayi mbɔ nlu.’ Akerege meso agɛgé nnó melu ɛwémbɔ ɛ́lú mewa, áshwa ɛla pópó ákwyɛɛ́ ábelé,
44 Então diz: Voltarei para minha casa, donde saí. E, chegando, acha-a desocupada, varrida e adornada.
45 akerege, afɛ́ asɛ áló nchyɛ abifɔ akénéama abi abɔɔ́ apwɔɔ́ ji, ákpɛ́ ájwɔ́lé mmu. Ne gefɔɔ́ ɛyígé muú yimbɔ ábɛɛ́ gebɔ́ɔ gépwɔ ɛyígé mbɛmbɛ. Wyɛ na ne ɛpyɛ nyɛ ne ɛnyú njyɛné bɔɔ́ abo bina.”
45 Então vai e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele e, entretanto, habitam ali; e o último estado desse homem vem a ser pior do que o primeiro. Assim há de acontecer também a esta geração perversa.
46 Ne nkane Jisɔs alú jyɛɛ́ mbɛ manjɔɔ́ mejɔɔ́ ne bɔɔ́ bimbɔ, mmá wuú ne aŋmó bií áchwɔ́ tɛ́ne dafyɛ ákɛlege manjɔɔ́ mejɔɔ́ ne ji.
46 Enquanto ele ainda falava às multidões, estavam do lado de fora sua mãe e seus irmãos, procurando falar-lhe.
47 Muú fɔ akulé agare ji aké, “Gɛ mmá wyɛ ne aŋmó byɛɛ́ álú mbɔ dafyɛ tɛ́ne ákɛlege manjɔɔ́ mejɔɔ́ ne wɔ.”
47 Disse-lhe alguém: Eis que estão ali fora tua mãe e teus irmãos, e procuram falar contigo.
48 Jisɔs ashuú muú yimbɔ meko aké, “Ndé bɔ álú mmá wa ne aŋmó ba?”
48 Ele, porém, respondeu ao que lhe falava: Quem é minha mãe? e quem são meus irmãos?
49 Abwɛɛ́ ɛbwɔ asá mbaá baá utɔɔ́ bií aké, “Gɛ́gé mmá wa ne aŋmó ba ná.”
49 E, estendendo a mão para os seus discípulos disse: Eis aqui minha mãe e meus irmãos.
50 Nendé, yɛ́ndémuú ayi apyɛ genó ɛyigé Ntɛ wa muú alu né mfaánebuú ákɛlege, ji yimbɔ ne alu mmá wa ne meŋmó wa.
50 Pois qualquer que fizer a vontade de meu Pai que está nos céus, esse é meu irmão, irmã e mãe.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.