Marcos 2
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARIB
1 Jisɔs ábɛ́légé ɛ́wu mboó ndɔ, ama akéré meso né Kapanɔm ne bɔɔ́ áwú nnó alú mmu.
1 Alguns dias depois entrou Jesus outra vez em Cafarnaum, e soube-se que ele estava em casa.
2 Gejamégé bɔɔ́ áchwɔ chome né mmu gepú, ágbeé kpaá melu ɛpɔ́ sé yɛ́ né menombi. Ne Jisɔs abɔ́ agaregé ɛbwɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
2 Ajuntaram-se, pois, muitos, a ponta de não caberem nem mesmo diante da porta; e ele lhes anunciava a palavra.
3 Ndɛre alɛrege ande fɔ aníi, ákpá muú úchánchi né ulɔ́ áchwɔ ne ji mbaá Jisɔs.
3 Nisso vieram alguns a trazer-lhe um paralítico, carregado por quatro;
4 Ákwɔnégé ágɛ́ fɔ́ meti mánkpɛ ne ji mmu gepú wɔ́, gétúgé bɔɔ́ ájamé dɔɔ́, ákwɔ́ mfaá gepú átí ɛmbu né mfaá nchu mbaá yi Jisɔs alu. Ánérégé ábwɛ mende yimbɔ ne gebɔ, ápyɛ́ ji ashule mme.
4 e não podendo aproximar-se dele, por causa da multidão, descobriram o telhado onde estava e, fazendo uma abertura, baixaram o leito em que jazia o paralítico.
5 Jisɔs agɛ́gé ndɛre bɔɔ́ bimbɔ áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne ji, aké ne mende úchánchi yimbɔ, “Maá wa, ájiínte gabo wyɛɛ́.”
5 E Jesus, vendo-lhes a fé, disse ao paralítico: Filho, perdoados são os teus pecados.
6 Ɛke ɛpyɛɛ́mbɔ ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ abɔ́ alú ɛfɛɛ́, áwúgembɔ álɔ mangígé né matɔɔ́ ɛbwɔ́ nnó ndé muú na?
6 Ora, estavam ali sentados alguns dos escribas, que arrazoavam em seus corações, dizendo:
7 “Ɛpyɛ nnó ne mende yina ábyaá Ɛsɔwɔ. Ajɔɔ́ ɛké ji alu Ɛsɔwɔ. Ɛsɔwɔ mbií ne akage jinte gabo muú.”
7 Por que fala assim este homem? Ele blasfema. Quem pode perdoar pecados senão um só, que é Deus?
8 Jisɔs akaá mɛ genó ɛyige ɛbwɔ́ áfɛ́régé né mmu matɔɔ́ bwɔ́, agií ɛbwɔ́ aké, “Ulannó ɛnyú déwya gefɔgé ufɛ́ré bimbɔ né matɔɔ́ nyú?
8 Mas Jesus logo percebeu em seu espírito que eles assim arrazoavam dentro de si, e perguntou-lhes: Por que arrazoais desse modo em vossos corações?
9 Ndé gelu pere manjɔɔ́ ne muú uchánchi, ‘Nnó ájiínte gabo wyɛ́,’ waá manjɔɔ́ nnó, ‘Kwile tɛ́né, pwi gebɔ jyɛ kɛ ɔ́jyɛ.’
9 Qual é mais fácil? dizer ao paralítico: Perdoados são os teus pecados; ou dizer: Levanta-te, toma o teu leito, e anda?
10 Nkɛlege mámpyɛ ɛnyú dékaá nnó Maá Ntɛ Mekwaá awyaá uto fa mme manjinte gabo mekwaá.” Jisɔs aké ne mende úchánchi yimbɔ,
10 Ora, para que saibais que o Filho do homem tem sobre a terra autoridade para perdoar pecados { disse ao paralítico },
11 “Kwile tɛ́né, pwi gebɔ jyɛ́, ɔjyɛ mmu.”
11 a ti te digo, levanta-te, toma o teu leito, e vai para tua casa.
12 Ajɔgembɔ, mende yimbɔ akwilé tɛ́né mbɛ ushu bwɔ́ ako, apwi gebɔ awulé né gepú jií. Ne bɔɔ́ ako alá mano mekpo fuú, áfɛɛ́ge Ɛsɔwɔ ake, “Ɛse delú daŋgɛ́ gefɔ́ geno ɛyige na.”
12 Então ele se levantou e, tomando logo o leito, saiu à vista de todos; de modo que todos pasmavam e glorificavam a Deus, dizendo: Nunca vimos coisa semelhante.
13 Bií fɔ́ Jisɔs ama jyɛ né mbále géntoógé mewaá Galilií. Ne gejamégé bɔɔ́ áchwɔ nɔ́ ji mme, alɔ manlɛré ɛbwɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
13 Outra vez saiu Jesus para a beira do mar; e toda a multidão ia ter com ele, e ele os ensinava.
14 Ndɛre Jisɔs álya ɛfɛɛ́ akɛne ajyɛ, agɛ́ Lɛvi maá Alfɔs. Ajwɔlé né melú utɔɔ́ wuú ásɛle ŋkámakpo. Jisɔs akuú ji aké, “Kwɔ́lé me.” Ne akwilé ka alɔ mankwɔlé ji.
14 Quando ia passando, viu a Levi, filho de Alfeu, sentado na coletoria, e disse-lhe: Segue-me. E ele, levantando-se, o seguiu.
15 Ɛ́wyágé ndɛre Jisɔs ajwɔle ányɛɛ́ menyɛɛ́ ne baá utɔɔ́ bií né gepúgé Lɛvi, gejamégé ánsɛlé ŋkámakpo ne bɔɔ́ ubeé ne gejámégé bɔɔ́ abifɔ abi ákwɔlege Jisɔs, abɔ́ ányɛɛ́ ntó menyɛɛ́ ne ji.
15 Ora, estando Jesus à mesa em casa de Levi, estavam também ali reclinados com ele e seus discípulos muitos publicanos e pecadores; pois eram em grande número e o seguiam.
16 Ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ́ abi alú bɔɔ́ Farasi, ágɛ́gé nkane Jisɔs anyɛɛ́ menyɛɛ́ ne ánsɛlé ŋká makpo ne bɔɔ́ ubeé, ágií baá utɔɔ́ bií áké, “Ulannó ne Jisɔs anyɛɛ́ menyɛɛ́ ne ánsɛlé ŋkámakpo ne bɔɔ́ ubeé?”
16 Vendo os escribas dos fariseus que comia com os publicanos e pecadores, perguntavam aos discípulos: Por que é que ele como com os publicanos e pecadores?
17 Jisɔs awúgé genó ɛyígé ɛbwɔ́ ágií baá utɔɔ́ bií, ató ɛbwɔ́ neka aké, “Bɔɔ́ abi álá meé, ákɛ́légé fɔ́ muú uka, ɛ́lé abi ámeé ne ákɛ́lege. Ne me nchwɔ́ fɔ́ fa mme mánkú bɔɔ́ abi álu cho né Ɛsɔwɔ wɔ́, nchwɔ́ lé mánku bɔɔ́ abi ápyɛɛ́ ubeé.”
17 Jesus, porém, ouvindo isso, disse-lhes: Não necessitam de médico os sãos, mas sim os enfermos; eu não vim chamar justos, mas pecadores.
18 Bií fɔ́ baá utɔɔ́ Jɔn ménwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ ne abi bɔɔ́ Farasi, ályá menyɛɛ́ kpékpé getúgé depɔré Ɛsɔwɔ. Ne bɔɔ́ fɔ́ ágɛ́gé mbɔ áchwɔ gíi Jisɔs áké, “Ulannó baá utɔɔ́ Jɔn ne abi bɔɔ́ Farasi ályage menyɛɛ́ kpékpé, ne abyɛɛ́ álá pyɛ mbɔ?”
18 Ora, os discípulos de João e os fariseus estavam jejuando; e foram perguntar-lhe: Por que jejuam os discípulos de João e os dos fariseus, mas os teus discípulos não jejuam?
19 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Nnó ájeé menɔ neba ályage menyɛɛ́ kpékpé ayi menɔ neba alú ne ɛbwɔ́? Ákáge lyaá fɔ́.
19 Respondeu-lhes Jesus: Podem, porventura, jejuar os convidados às núpcias, enquanto está com eles o noivo? Enquanto têm consigo o noivo não podem jejuar;
20 Yɛ́mbɔ gébé gebɛɛ́ nyɛ ɛyígé menɔ neba álá bɛɛ́ nyɛ́ sé ne ɛbwɔ́, ɛ́fɛɛ́ ne ályáge nyɛ́ menyɛɛ́ kpékpé né mboó gébé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ.”
20 dias virão, porém, em que lhes será tirado o noivo; nesses dias, sim hão de jejuar.
21 Jisɔs ama tó makámejɔɔ́ ayifɔ́ aké, “Ne muú akaágé sɛ́ fɔ́ gebagé ndeé gekɛ akwɔmé ɛmbu né ndeé ɛyi gekwéne. Apyɛgé mbɔ gebagé ndeé ɛyigembɔ génywerege nyɛ gépyɛ ndeé yimbɔ ɛgyalé dɔɔ́.
21 Ninguém cose remendo de pano novo em vestido velho; do contrário o remendo novo tira parte do velho, e torna-se maior a rotura.
22 Ne muú akpané fɔ́ mmɔɔ́ makɛ áfyɛ né ukwéne unó mmɔɔ́ ɛbi akwyɛɛ́ ne mekɔ menya. Apyɛgé mbɔ, mmɔɔ́ mimbɔ mamuale nyɛ mapyɛ unó mmɔɔ́ bímbɔ úgbɔ́. Mmɔɔ́ ne unó mmɔɔ́ ɛbimbɔ uchɔge nyɛ detú. Áfyɛ le mmɔɔ́ makɛ né unó ukɛ.”
22 E ninguém deita vinho novo em odres velhos; do contrário, o vinho novo romperá os odres, e perder-se-á o vinho e também os odres; mas deita-se vinho novo em odres novos.
23 Né bií uwyaá bɔɔ́ Jus fɔ, Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákoóge né mekɔɔ́ gefɔgé nchi fɔ ɛyi ákuú nnó wid. Ndɛre ɛbwɔ́ ákoóge né mmu mekɔ wembɔ, baá utɔɔ́ bií álɔ mánkɔ́gé gefɔgé nchi ɛyimbɔ álálege ányɛɛ́.
23 E sucedeu passar ele num dia de sábado pelas searas; e os seus discípulos, caminhando, começaram a colher espigas.
24 Ne bɔɔ́ Farasi fɔ ágɛgé mbɔ, ájɔɔ́ ne Jisɔs áké, “Gɛ́ ɛbɛ́ se ɛ́kámé fɔ́ nnó baá utɔɔ́ byɛ́ ákɔɔ́ nchi bií uwyaá wɔ́.”
24 E os fariseus lhe perguntaram: Olha, por que estão fazendo no sábado o que não é lícito?
25 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú délú danjɔɔ́ né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ dékaá genó ɛyigé mfwa Dɛvid ápyɛ́ nyá gébégé mesa ámmyɛ ji ne bɔɔ́ bií wɔ́?
25 Respondeu-lhes ele: Acaso nunca lestes o que fez Davi quando se viu em necessidade e teve fome, ele e seus companheiros?
26 Akpɛ nyá mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, abɔ́ brɛd ayi abɔ́ ájelé áchyɛ mbaá Ɛsɔwɔ ányɛ́. Ɛwe ɛbɛ se ɛké muú yicha anyɛ fɔ́ menyɛɛ́ yi ajéle áchyɛ mbaá Ɛsɔwɔ, ɛkose ámpyɛ upɛ Ɛsɔwɔ wɔ́. Yɛ́ mbɔ Dɛvid ábɔ́ anyɛ́ achyɛ ntó bɔɔ́ bií.” Mechɔ́ ɛwe ɛpyɛ gébégé Abyata alu mfwa ámpyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ.
26 Como entrou na casa de Deus, no tempo do sumo sacerdote Abiatar, e comeu dos pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão aos sacerdotes, e deu também aos companheiros?
27 Jisɔs aŋmɛre ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Ákwyɛ́ fɔ́ mekwaá gétúgé bií uwyaá wɔ́, ákwyɛ́ lé bií uwyaá gétúgé mekwaá.
27 E prosseguiu: O sábado foi feito por causa do homem, e não o homem por causa do sábado.
28 Nkɛlege mangaré ɛnyú nnó Maá Ntɛ Mekwaá ne alú Ata ayi abɔɔ́ utó mangaré mekwaá genó yi abɔ mampyɛ bií uwyaá bɔɔ́ Jus.”
28 Pelo que o Filho do homem até do sábado é Senhor.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.