Marcos 15
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVT
1 Wyɛ ndɛre bií ujyaá dondo, anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ, ákpakpa melɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ áchomé ne bɔɔ́ ɛso ako, ájwɔle ájɔɔ́ geju. Ɛfɛɛ́ ne ágbaré Jisɔs áwɛ́le, ásɛ ji, áfɛ́ mbaá gɔmena Palɛt.
1 De manhã bem cedo, os principais sacerdotes, os líderes do povo e os mestres da lei — todo o alto conselho — se reuniram para discutir o que fariam em seguida. Então amarraram Jesus, o levaram e o entregaram a Pilatos.
2 Ákwɔ́négé Palɛt agií Jisɔs aké, “Wɔ ɔlu Mfwa bɔɔ́ Jus wáwálé?” Jisɔs aké, “Ɛlu nkane ɔjɔɔ́.”
2 Pilatos lhe perguntou: “Você é o rei dos judeus?”. Jesus respondeu: “É como você diz”.
3 Ájɔ́gémbɔ, anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ álɔ mammálé Jisɔs depɔ́ mmyɛ matimati.
3 Os principais sacerdotes o acusaram de vários crimes,
4 Palɛt ama gií Jisɔs aké, “Ɔpɔ́ ne meko manshuú? Ɔwuú fɔ depɔ́ ɛtíré ámmálé wɔ mmyɛ nnó ɔpyɛ?”
4 e Pilatos perguntou: “Você não vai responder? O que diz de todas essas acusações?”.
5 Ne yɛɛ́ meko Jisɔs ashuú ji wɔ́, ɛwena ɛpyɛ Palɛt alaá meno mekpo fuú.
5 Mas, para surpresa de Pilatos, Jesus não disse coisa alguma.
6 Gepɔge Palɛt gelu nnó yɛ́ndé ŋmɛ gébégé ɛpaá koó upú bɔɔ́ Jus ábɔ́ mamferé muú ama né denɔ ndɛre bɔɔ́ ákɛ́lege.
6 A cada ano, durante a festa da Páscoa, era costume libertar um prisioneiro, qualquer um que a multidão escolhesse.
7 Né gébé ɛyígémbɔ muú denɔ fɔ alú ɛfɛɛ́, ákuú ji Barabas. Ji ne abifɔ ákpɛ denɔ gétúgé bɔɔ́ abi ɛbwɔ́ áwané né ɛfwyale ɛwé ɛbwɔ́ áchwɔɔ́ ne ɛ́wú né melɔ.
7 Um dos prisioneiros era Barrabás, um revolucionário que havia cometido assassinato durante uma revolta.
8 Ndɛre ɛlúmbɔ, gejamégé bɔɔ́ ájyɛ báne Palɛt nnó áferé muú denɔ ama ndɛre ápyɛ mɛ́ yɛ́ndé ɛpaá ɛwémbɔ.
8 A multidão foi a Pilatos e pediu que ele libertasse um prisioneiro, como de costume.
9 Palɛt agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dékɛlege nnó mferé Mfwa bɔɔ́ Jus?”
9 Pilatos perguntou: “Querem que eu solte o ‘rei dos judeus’?”.
10 Palɛt agií mbɔ ɛlé ji akaá cháŋéné nnó ɛlé wyɛ né nchyɛ detú ne anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ápyɛné Jisɔs áchwɔ́ ne ji ɛta wuú.
10 (Pois havia percebido que os principais sacerdotes tinham prendido Jesus por inveja.)
11 Yɛ́mbɔ anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ágaré ɛkwɔ́ bɔɔ́ ɛwémbɔ nnó ágaré Palɛt aferé lé Barabas.
11 Nesse momento, os principais sacerdotes instigaram a multidão a pedir a libertação de Barrabás em vez de Jesus.
12 Palɛt ama agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dékɛlege me mpyɛ yɛɛ́ nnó ne mende yina ayi ákuú ji Mfwa bɔɔ́ Jus?”
12 Pilatos lhes perguntou: “Então o que farei com este homem que vocês chamam de ‘rei dos judeus’?”.
13 Ne ɛbwɔ́ ako ákalé kéŋké áké, “Wɔ́ ji né gekwa.”
13 “Crucifique-o!”, gritou a multidão.
14 Palɛt ama gií ɛbwɔ́ aké, “Ndé gabo ayi ji ápyɛɛ́?” Yɛ́mbɔ ákpɛ kále kéŋké né ɛshyɛ áké, “Áwɔ́ ji né gekwa.”
14 “Por quê?”, quis saber Pilatos. “Que crime ele cometeu?” Mas a multidão gritou ainda mais alto: “Crucifique-o!”.
15 Nnó Palɛt apyɛ matɔɔ́ ágɔɔ́ bɔɔ́ Jus, aferé Barabas né denɔ. Agaré bɔɔ́ bee bií nnó átulé Jisɔs ne geto, áneregé, áwɔ́ ji né gekwa.
15 Para acalmar a multidão, Pilatos lhes soltou Barrabás. Então, depois de mandar açoitar Jesus, entregou-o aos soldados romanos para que fosse crucificado.
16 Bɔɔ́ bee bimbɔ ánérégé mantulé Jisɔs, ája ji áfɛ́ mmu ɛcha gɔmena. Ákuú bɔɔ́ bee ako né geluá gebwɔ́.
16 Os soldados levaram Jesus para o palácio do governador (lugar conhecido como Pretório) e chamaram todo o regimento.
17 Áfyɛ́ ji nkúu megɛ́lé, átɔ ɛla meshií ɛke ɛla mfwa ákweré ji mekpo.
17 Vestiram Jesus com um manto vermelho, teceram uma coroa de espinhos e a colocaram em sua cabeça.
18 Ápyɛgémbɔ, álɔ manjwyagé ji áké, “Mfwa bɔɔ́ Jus, neki nébɛ́ ne wɔ.”
18 Então o saudavam, zombando: “Salve, rei dos judeus!”.
19 Ne álɔ mándógé ji unɔɔ́ né mekpo. Ákpó ji matyɛ́ mmyɛ, átó manó mme mampyɛ ɛké anóge ji.
19 Batiam em sua cabeça com uma vara, cuspiam nele e ajoelhavam-se, fingindo adorá-lo.
20 Ánérégé mánjwya ji, áferé nkúu megɛ́lé yimbɔ ákeré áfyɛ ji mandeé jií né menyammyɛ wuú. Ája ji átane né melɔ manjyɛ wɔ́ né gekwa.
20 Quando se cansaram de zombar dele, tiraram o manto vermelho e o vestiram com suas roupas. Então o levaram para ser crucificado.
21 Ndɛre ájyɛɛ́ átuú ne mende fɔ ayi akamege Simun muú melɔ Sɛren nkane atané melɔ wuú ajyɛɛ́ né Jɛrosalɛ. Bɔɔ́ bee bimbɔ ágbaré ji kpékpé nnó akpá gekwagé Jisɔs. Simun alu ntɛ bɔ Aleksanda ne Rufɔs.
21 Um homem chamado Simão, de Cirene, passava ali naquele momento, vindo do campo. Os soldados o obrigaram a carregar a cruz. (Simão era pai de Alexandre e Rufo.)
22 Áfɛ́ né Jisɔs né mbaá ayi ákúu nnó Golgota. Ula utané nnó melú Uŋkɔ́ŋkɔ́ makpo.
22 Levaram Jesus a um lugar chamado Gólgota (que quer dizer “Lugar da Caveira”).
23 Áchyɛɛ́ ji mmɔɔ́ amí áchwaré ne uka ɛbí ákuú nnó myrrh Yɛ́mbɔ Jisɔs ashya manyú.
23 Ofereceram-lhe vinho misturado com mirra, mas ele recusou.
24 Ála wyɛ ɛfɛɛ́ mbɔ, áwɔ́ ji né gekwa, áŋme gefɔ́gé megyaá fɔ nnó ákáré mandeé jií ɛyi yɛ́ndémuú asɛ́le.
24 Então os soldados o pregaram na cruz. Depois, dividiram as roupas dele e tiraram sortes para decidir quem ficava com cada peça.
25 Áwɔ́ Jisɔs né gekwa né káláŋka ɛneneama né dondo.
25 Eram nove horas da manhã quando o crucificaram.
26 Ábɔ́ gebagé genɔɔ́ áwɔ mfaá mekpo gekwa ɛyigé áwɔmé Jisɔs wyɛɛ́, ásá genó ɛyigé áké ji apyɛ ne áwɔme ji. Áké, “Mfwa bɔɔ́ Jus.”
26 Uma tabuleta anunciava a acusação feita contra ele: “O Rei dos Judeus”.
27 Áwɔ́ ntó ánjo apea gébégé gema ne Jisɔs, ama alu né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ wuú ayifɔ né ɛgbɛ́ ɛbwɔbɛ wuú. Yɛ́ndémuú bwɔ́ álu né mfaá gekwa jií.
27 Dois criminosos foram crucificados com ele, um à sua direita e outro à sua esquerda.
28 Mechɔ ɛwéna ɛ́pyɛ nnó ɛ́bɛ́ wáwálé nkane mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ájɔɔ́ nnó áfyɛ ji mmu mpa bɔɔ́ ubeé.
28 Assim, cumpriram-se as Escrituras que diziam: “Ele foi contado entre os rebeldes”.
29 Ne bɔɔ́ abi ákoge koógé ájúu Jisɔs mashyɛ mmyɛ, ákamege ne makpo, ákálege áké, “Ɛ ɛ́, Pɔ́ wɔ ne ɔké ɔmmu nyɛ ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ gemɛ́gé nnó ndɔ ɛlɛɛ́ ɛkwɔ́né wɔ ɔmage tɛ́ne ɛwéchá?
29 O povo que passava por ali gritava insultos e sacudia a cabeça em zombaria. “Olhe só!”, gritavam. “Você disse que destruiria o templo e o reconstruiria em três dias.
30 Poó gemɛ jyɛ́ ɔtáné mfaá gekwa ɔshulé mme.”
30 Pois bem, salve a si mesmo e desça da cruz!”
31 Wyɛ́mbɔ ntó ne anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ntó ájwyáge ji áké, “Apoóge bɔɔ́ bí chachá, akaáge poó fɔ gemɛ jií.
31 Os principais sacerdotes e os mestres da lei também zombavam de Jesus. “Salvou os outros, mas não pode salvar a si mesmo!”, diziam.
32 Áké ji alu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, áma jɔɔ́ áke ji alu Mfwa bɔɔ́ Isrɛli, átáné mfaá gekwa áshuúlé mme. Apyɛgé mbɔ, ɛse défyɛɛ́ matɔɔ́ ne ji.” Ánjo bimbɔ abi áwɔ́mé ntó ɛbwɔ́ né ukwa, ájúu Jisɔs mashyɛ mmyɛ.
32 “Que esse Cristo, o rei de Israel, desça da cruz agora mesmo para que vejamos e creiamos nele!” Até os homens crucificados com Jesus o insultavam.
33 Metɔɔ́ ŋwɔmese, káláŋká ɛfyáneɛ́peá ɛké ɛ́kwɔ́nege, ŋmɛɛ́ ɛnomé, gemmua gékwé né melɔ meko kpaá tɛ káláŋká ɛlɛɛ́.
33 Ao meio-dia, desceu sobre toda a terra uma escuridão que durou três horas.
34 Káláŋka ɛlɛɛ́ ɛyimbɔ, Jisɔs alɔ mánkalé kéŋké aké, “Ɛloi, ɛloi lama saba tani, ula utɛné nnó Ɛsɔwɔ wa, Ɛsɔwɔ wa, ndé ɔlyaá me mbií né ɛfwyale?”
34 Por volta das três da tarde, Jesus clamou em alta voz: “ Eloí, Eloí, lamá sabactâni? ”, que quer dizer: “Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?”.
35 Bɔɔ́ abifɔ abi átɛné ɛfɛɛ́ áwúgé ndɛre Jisɔs ajɔ́ge mbɔ áfɛré áké, “Akuú mbɔ lé Ɛlija muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ.”
35 Alguns dos que estavam ali, ouvindo isso, disseram: “Ele está chamando Elias”.
36 Muú ama né geluage bɔɔ́ bimbɔ abó gatɛlé ajyɛ bɔ́ ɛkochá, áwɛ ne genɔɔ́ anyua né mmú mmɔɔ́ amí mamyáme, abwɛɛ́ até Jisɔs né ubɔɔ́ meno nnó ányú. Ajɔɔ́ aké, “Degɛ́ kpɛ́ nnó Ɛlija achwɔ feré nyɛ ji mfaá gekwa yi.”
36 Um deles correu, ensopou uma esponja com vinagre e a ergueu num caniço para que ele bebesse. “Esperem!”, disse ele. “Vamos ver se Elias vem tirá-lo daí.”
37 Ne Jisɔs ama akále kéŋké, ashulé kwyakwya geféré h-ɛ-m metɔɔ́ ɛkwé.
37 Então Jesus clamou em alta voz e deu o último suspiro.
38 Wyɛ́ ndɛre Jisɔs ágbó, ndeé ɛyi ɛkaré ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, ɛgyalé uba upeá tɛ mfaá gba-ra-ra-ra ɛtya mme.
38 A cortina do santuário do templo se rasgou em duas partes, de cima até embaixo.
39 Muú kpaá bɔɔ́ bee ayi atɛne ɛfɛɛ́ agɛgé gefɔɔ́ ɛyige Jisɔs akalé ne ale gbó aké, “Wáwálé mende yina alu Maá Ɛsɔwɔ.”
39 Quando o oficial romano que estava diante dele viu como ele havia morrido, exclamou: “Este homem era verdadeiramente o Filho de Deus!”.
40 Gébé ɛyigémbɔ ntó, andée fɔ átɛné nya tɛtɛ ágɛ́né yɛ́ndégenó ɛyi gepyɛ́ ne Jisɔs. Né geluage andée bina Mɛri ayi atané melɔ Magdala, Salɔmɛ, ne Mɛri mma Jɛmsi ayi mamane kɔ ɛbwɔ́ ne Jose álu ntó wyɛ.
40 Algumas mulheres observavam de longe. Entre elas estavam Maria Madalena, Maria, mãe de Tiago, o mais jovem, e de José, e Salomé.
41 Gébégé Jisɔs alu né Galilií andée bina ábɔ́ ákwɔ́lege ji, ama ápóge ji ntó, andée abifɔ abi átane Jɛrosalɛ ákwɔle Jisɔs álu ntó wyɛ.
41 Eram seguidoras de Jesus e o haviam servido na Galileia. Também estavam ali muitas mulheres que foram com ele a Jerusalém.
42 Jisɔs agbó bií bí bɔɔ́ Jus ako ákpomége mmyɛ nnó né nkwale álɔ mányɛ́ uwyaá bwɔ́. Ndɛre bií ule koó,
42 Tudo isso aconteceu na sexta-feira, o dia da preparação, antes do sábado. Ao entardecer,
43 mende fɔ ayi ákuú ji Josɛf achwɔ́. Alu muú melɔ Arimatya, alu muú ayi anoge ji dɔɔ́ né ɛso bɔɔ́ Jus, ji abɔ agile ntó gébé ɛyigé Ɛsɔwɔ achwɔ gbáre nyɛ gefwa jií. Akpome mmyɛ nkane mende, ajyɛ báne Palɛt agií ji nnó achyɛ ji utó nnó ajyɛ áferé geŋkwɔ́gé Jisɔs né mfaá gekwa.
43 José de Arimateia foi corajosamente a Pilatos e pediu o corpo de Jesus. (José era um membro respeitado do conselho dos líderes do povo e esperava a chegada do reino de Deus.)
44 Ágigé mbɔ, Palɛt alaá meno fuú mánwu nnó Jisɔs agbó mɛ. Akú muú kpaá bɔɔ́ bee agií ji wá Jisɔs agbóo mɛ́.
44 Surpreso com o fato de Jesus já estar morto, Pilatos chamou o oficial romano e perguntou se fazia muito tempo que ele havia morrido.
45 Muú kpaa bɔɔ́ bee yimbɔ akamé nnó agbo, ɛfɛɛ́ ne Pálɛt akamé nnó Josɛf akáge jyɛ feré geŋkwɔ́gé Jisɔs né gekwa.
45 O oficial confirmou que Jesus estava morto, e Pilatos disse a José que podia levar o corpo.
46 Josɛf ajyɛ na ɛ́shyɛ́ ndeé pópó, aféré geŋkwɔ́gé Jisɔs né gekwa, afyalé géjí ne ɛshyɛ́ɛ ndeé ɛyimbɔ, akpa ajyɛ fyɛ mmu menome ɛwé áchomé mmu ɛtárávɛ́. Abogéné gekpɛ́kpɛ́gé ntaá agbɛ́ meno menome ɛwembɔ.
46 José comprou um lençol de linho, desceu o corpo de Jesus da cruz, envolveu-o no lençol e colocou-o num túmulo escavado na rocha. Então rolou uma grande pedra na entrada do túmulo.
47 Mɛri muú melɔ Magdala ne Mɛri ayi mmá Jose ágɛ́ mbaá ayi ábelé geŋkwɔ́gé Jisɔs.
47 Maria Madalena e Maria, mãe de José, viram onde o corpo de Jesus tinha sido sepultado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.