Marcos 13
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ACF
1 Jisɔs ályáge ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, maá utɔɔ́ wuú ama ajɔɔ́ ne ji aké, “Ménlɛré, pɛ uchánchá upú ɛbi átɛné ne uchánchá mataá.”
1 E, saindo ele do templo, disse-lhe um dos seus discípulos: Mestre, olha que pedras, e que edifícios!
2 Anérégé, Jisɔs ashuú ji meko aké, “Pɔ́ ɔgɛ́ mbɔ ukpɛ́kpɛ́ upú bina? Umúge nyɛ kpá ne mataá ne mataá. Yɛɛ́ ntaá némaá ɛni nélaá nyɛ mfaá ntɛ népɔ́.”
2 E, respondendo Jesus, disse-lhe: Vês estes grandes edifícios? Não ficará pedra sobre pedra que não seja derrubada.
3 Ɛwyage ndɛre Jisɔs ajyɛ jwɔ́le né mfaá Mékwɛ Olif ɛ́wé ɛ́lú toitoi ne ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ. Pita, Jɛmsi, Jɔn ne Andru áfɛ́ mesomeso ájyɛ gií ji áké,
3 E, assentando-se ele no Monte das Oliveiras, defronte do templo, Pedro, e Tiago, e João e André lhe perguntaram em particular:
4 “Garé ɛse, nde gébé ɛyige depɔ tiré na depyɛ́ nyɛ? Ne ndé gepɔ ɛse dégɛ́ne nyɛ ne dékaá nnó unó bina uko upyɛ nyɛ wáwálé?”
4 Dize-nos, quando serão essas coisas, e que sinal haverá quando todas elas estiverem para se cumprir.
5 Jisɔs alɔ mangaré ɛbwɔ́ aké, “Sɛ́ge gébé ɛkagé muú fɔ ábwɔ́lé ɛnyú dénó mewaá.
5 E Jesus, respondendo-lhes, começou a dizer: Olhai que ninguém vos engane;
6 Njɔge mbɔ, néndé gejamégé bɔɔ́ ásɛ́le nyɛ mabɔ ma áchwɔ́ ɛta nyú. Adoó nyɛ ɛbwɔ ɛwɔ́mé ájɔ́ɔge áké, ‘Me ne nlú’ Ápyɛ nyɛ mbɔ ábwɔlé gejamégé bɔɔ́ ánó mewaá.
6 Porque muitos virão em meu nome, dizendo: Eu sou o Cristo; e enganarão a muitos.
7 Ne déwuú nyɛ ntó abya be kwɔ́kwɔ́lé ne ɛnyú, ne ɛbi ámmyɛ tɛtɛ, Yɛ́mbɔ gébégé unó bina uké upyɛɛ́, débɛgé fɔ́ ne ɛfɔ. Néndé unó bina ubɔ mampyɛ ne ɛpɔ́fɔ́ nnó mme yina achwɔ kwya wɔ́.
7 E, quando ouvirdes de guerras e de rumores de guerras, não vos perturbeis; porque assim deve acontecer; mas ainda não será o fim.
8 Gébé ɛyigémbɔ ntó malɔ kpakpa ámmyɛ nyɛ ne atɛ ne atɛ afwa ne bɔɔ́ bwɔ́ ámmyɛ nyɛ ne atɛ, ɛmímí mesa ɛkwene nyɛ malumalu. Mme yina anyíge nyɛ́ ne ɛshyɛ abwɔlé né gejamégé malu. Ɛwéna ɛbɛ́ nyɛ ɛké lé ula ulɔ ubalé ɛbi mendée awúu gébégé nebyɛ neké nemmyɛ ji.
8 Porque se levantará nação contra nação, e reino contra reino, e haverá terremotos em diversos lugares, e haverá fomes e tribulações. Estas coisas sào os princípios das dores.
9 “Sɛ́gé gébé, kaáge nnó ápyɛ́ne nyɛ ɛnyú áfyɛ́ né amu ákpakpa melɔ ápa mpa ɛnyú mmu macha ɛso. Átúlege nyɛ ɛnyú né macha mmyɛmenɛne. Né getú ya, ájáme nyɛ ɛnyú détɛne né mbɛ ushu bɔ gɔ́mena ne afwa melɔ. Ápyɛgémbɔ kaáge nnó degɛ mbɔ lé meti mangaré ɛbwɔ́ mekomejɔɔ́ wa.
9 Mas olhai por vós mesmos, porque vos entregarão aos concílios e às sinagogas; e sereis açoitados, e sereis apresentados perante presidentes e reis, por amor de mim, para lhes servir de testemunho.
10 Ne gemɛ́gé nnó mme yina akwya, bɔɔ́ ábɔ́ mangaré abya Ɛsɔwɔ melɔ́mélɔ́ né malɔ mako.
10 Mas importa que o evangelho seja primeiramente pregado entre todas as nações.
11 Gébége ápyɛgé ɛnyú ɛkagé dedorégé mmyɛ mankɛlé uchuú mejɔɔ́ ɛbi déjɔɔ́ge. Gébé gékwɔnégé jɔ́gé uchu mejɔɔ́ ɛbi uchwɔ́ ɛnyú meno, néndé uchu mejɔɔ́ ɛbi déjɔ́gé upɔ́fɔ́ ɛbi ɛnyú ɛlé Mendoó Ukpea ne ɛ́chyɛ́ge nyɛ ɛnyú.
11 Quando, pois, vos conduzirem e vos entregarem, não estejais solícitos de antemão pelo que haveis de dizer, nem premediteis; mas, o que vos for dado naquela hora, isso falai, porque não sois vós os que falais, mas o Espírito Santo.
12 Ne gebé ɛyígémbɔ ntó, aŋmó áchyɛ́ge nyɛ́ atɛɛ́ aŋmó nnó áwá. Antɛ áchyɛgé nyɛ́ baá bwɔ́ nnó áwá. Baá átɛ́nege nyɛ́ ukɔ́lɔ́ ne ammá bwɔ́ ne antɛ bwɔ́ mampyɛ nnó áwá ɛbwɔ́.
12 E o irmão entregará à morte o irmão, e o pai ao filho; e levantar-se-ão os filhos contra os pais, e os farão morrer.
13 Bɔɔ́ ako ápaá nyɛ ɛnyú gétúgé délú áŋkwɔlé ba. Yɛ́mbɔ yɛ́ndémuú ayi akogé metɔɔ́ tɛ kwyakwyaá, áférege nyɛ ji né ɛfwyale gabo.
13 E sereis odiados por todos por amor do meu nome; mas quem perseverar até ao fim, esse será salvo.
14 Jisɔs afɛ mbɛ mánjɔge aké, “Gebobogé genó ɛyi gechyɛge mekpo unɔɔ́ mbaá Ɛsɔwɔ, gepyɛɛ́ nyɛ́ né malu ayi géláge pɔ mampyɛ. (Muú ayi akúu ŋwɛ yina asɛ gebé nnó ɛfwyale ɛchwɔɔ́.) Gébé ɛyigémbɔ, bɔɔ́ abi álu né gebagé mewaá Judiya ábó ájyɛ ákwɔ́ mfaá makwɛ ábií.
14 Ora, quando vós virdes a abominação do assolamento, que foi predita por Daniel o profeta, estar onde não deve estar (quem lê, entenda), então os que estiverem na Judéia fujam para os montes.
15 Yɛɛ́ muú ayi alú mfaá gepú ɛkagé akyaá nnó ashulege mme ajyɛ bɔ́ genó né mmu gepú jií.
15 E o que estiver sobre o telhado não desça para casa, nem entre a tomar coisa alguma de sua casa;
16 Muú ayi alú ntó né mekɔɔ́ áchɔgé yɛ́ gébé nnó akere mmú achwɔɔ́ bɔ nku gefwene wuú ne ábó.
16 E o que estiver no campo não volte atrás, para tomar as suas vestes.
17 Ɛ ɛ́ ɛbɛ́ɛ nyɛ mbɔ nnó ne andeé abi álú ne manɛ yɛ́ ne abi áchyɛ́ge baá mámbɛ.
17 Mas ai das grávidas, e das que criarem naqueles dias!
18 Nɛ́ge mmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ nnó ɛkagé unó bina upyɛ gébégé néba,
18 Orai, pois, para que a vossa fuga não suceda no inverno.
19 néndé ɛfwyale ɛwé ɛchwɔ nyɛ, ɛbɛɛ́ gekpɛ́kpɛ́gé ɛfwyale ɛwé délá lú daŋgɛ́ tɛ Ɛsɔwɔ akwyɛ mme yina ne yɛ́ ɛwé ɛmage bɛ sé ɛké ɛwémbɔ ɛpɔ́.
19 Porque naqueles dias haverá uma aflição tal, qual nunca houve desde o princípio da criação, que Deus criou, até agora, nem jamais haverá.
20 Mbɔgé Ɛsɔwɔ álá sɔré ndɔ yimbɔ ɛla mboó wɔ́, ɛbyɛ́nnó yɛɛ́ muú ayi apome nyɛ apɔ́. Yɛ́mbɔ gétúgé bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ ájyaá nnó ábɛ́ abií, asɔrege nyɛ ndɔ ɛyimbɔ ɛla mboó.
20 E, se o Senhor não abreviasse aqueles dias, nenhuma carne se salvaria; mas, por causa dos eleitosque escolheu, abreviou aqueles dias.
21 Gébégé yimbɔ, mbɔgé muú agaré ɛnyú nnó, ‘Gɛ́ge Kras, Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa alu fa,’ yɛɛ́ agaré lé ɛnyú nnó, ‘Alu né’, dékamégé fɔ́ ne ji.
21 E então, se alguém vos disser: Eis aqui o Cristo; ou: Ei-lo ali; não acrediteis.
22 Njɔ́ge mbɔ mampyɛ ɛnyú dekaá nnó, bɔɔ́ gebyɔ abi áké álu Kras ne bɔɔ́ gebyɔ abi áke álu bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ ntó áchwɔɔ́ nyɛ. Áchwɔgé ápyɛɛ́ nyɛ ukpɛ́kpɛ́ ufélekpá ɛbi upwɔ amu. Ápyɛmbɔ nnó ábwɔ́lé bɔɔ́ ako ne mbɔgé meti ɛbɛge yɛ́ ɛbɛ́lé bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ ajyaá nnó ábɛ́ abií, ábwɔlé ɛbwɔ́ ánó mewaá.
22 Porque se levantarão falsos cristos, e falsos profetas, e farão sinais e prodígios, para enganarem, se for possível, até os escolhidos.
23 Sɛ́ge yɛ gébé! Dekaá nnó mbɔ́ mɛ́ mbɛ ngaré ɛnyú depɔ ɛtíré na gemɛge nnó dépyɛgé.
23 Mas vós vede; eis que de antemão vos tenho dito tudo.
24 “Gébégé ɛfwyale ɛwéna ɛchwɔgé, tɛ́nétɛ́né ayi ɛbyɛɛ́, ŋmɛɛ́ ɛkwene nyɛ gemuagemua. Mfaá ágɛ́négé sé.
24 Ora, naqueles dias, depois daquela aflição, o sol se escurecerá, e a lua não dará a sua luz.
25 Ambe ntó ánómege nyɛ, ne unó bi uwyaá uto né mfaánebuú unyíge nyɛ.
25 E as estrelas cairão do céu, e as forças que estão nos céus serão abaladas.
26 Ɛfɛɛ́ ne ágɛ́ne nyɛ nkane Maá Ntɛ Mekwaá achwɔɔ́ né mmu gekó ashúlege achwɔɔ́ ne gekpɛ́kpɛ́gé uto ne ɛ́nógé.
26 E então verão vir o Filho do homem nas nuvens, com grande poder e glória.
27 Wyɛ né gébé ɛyígémbɔ, atɔme nyɛ makiɛ́nné jií nnó ájyɛ́ anyweré bɔɔ́ abi ji ájyaá né mme meko nnó ábɛ́ abií mbaá ama.”
27 E ele enviará os seus anjos, e ajuntará os seus escolhidos, desde os quatro ventos, da extremidade da terra até a extremidade do céu.
28 Jisɔs ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké, “Pɛge gepɔge genɔɔ́ge fig degií genó wyɛ. Gébégé mata jií álɔgé mántó bya ukɛ ɛnyú dekaá nnó nshwɔné achwɔ shúle.
28 Aprendei, pois, a parábola da figueira: Quando já o seu ramo se torna tenro, e brota folhas, bem sabeis que já está próximo o verão.
29 Wyɛ́mbɔ ntó ne gébégé ɛnyú dégɛ́gé nkane unó bina upyɛɛ́, débɔ́ mankaá nnó gébé ɛyígémbɔ géla kwɔ́kwɔ́lé.
29 Assim também vós, quando virdes sucederem estas coisas, sabei que já está perto, às portas.
30 Ngarege ɛnyú wáwálé nnó njyɛ ɛníné na négboó fɔ́ kpaá tɛ unó bina ukó úpyɛɛ́.
30 Na verdade vos digo que não passará esta geração, sem que todas estas coisas aconteçam.
31 Mfaá ne mme ákoóge nyɛ yɛ́mbɔ mekomejɔɔ́ wa alaá tɛ kwyakwya.
31 Passará o céu e a terra, mas as minhas palavras não passarão.
32 “Yɛ́ muú ayi ákaá bií né gébé ɛyígé unó bina úpyɛ́ɛ nyɛ apɔ́. Makiɛ́nné Ɛsɔwɔ ne mfaánebuú ákaágé fɔ, yɛ́ Maá Ɛsɔwɔ jimbɔɔ́ ákaá wɔ́. Ɛkosé wyɛ Ntɛ wuú ji mbií ne ákaá.
32 Mas daquele dia e hora ninguém sabe, nem os anjos que estão no céu, nem o Filho, senão o Pai.
33 Sɛ́gé gébé dékpómé mmyɛ, debɛ́ peé dégílé néndé ɛnyú dékaáge fɔ́ gébé ɛyígé unó bina upyɛɛ́ nyɛ.”
33 Olhai, vigiai e orai; porque não sabeis quando chegará o tempo.
34 Aké, “Ɛlú ɛké mende fɔ abɔ́ ajyɛɛ́ nekɛ, alyaá gepú jií ne baá défwɛ bií nnó ápɛle. Achyɛɛ́ yɛ́ndémuú ɛbi utɔɔ́, ajɔɔ́ ne ayi ábáme gepú aké, ‘Bɛ́ peé, ɔ́gílé’.
34 É como se um homem, partindo para fora da terra, deixasse a sua casa, e desse autoridade aos seus servos, e a cada um a sua obra, e mandasse ao porteiro que vigiasse.
35 Wyɛmbɔ ntó ne ɛnyú débɔ mambɛ peé dégílé néndé dekaá fɔ́ gébé ɛyígé mbɔɔ́ gepú akerege meso wɔ́. Akage chwɔ́ ne nkwale, metɔɔ́ utuú, gejyɛ́jyɛ́gé bií, yɛɛ́ ɛbɛ́le dondo.
35 Vigiai, pois, porque não sabeis quando virá o senhor da casa; se à tarde, se à meia-noite, se ao cantar do galo, se pela manhã,
36 Ɛkáge akwɔ ɛnyú neŋmé ndɛre debɛ́lege dékwánege.
36 Para que, vindo de improviso, não vos ache dormindo.
37 Ndɛre ngarege mbɔ ɛnyú, mbɔntó ne ngárege yɛ́ndémuú nnó, Bɛ́ge peé”.
37 E as coisas que vos digo, digo-as a todos: Vigiai.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.