Marcos 12
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs BKJ
1 Ɛfɛɛ́ Jisɔs alɔ manto ɛbwɔ́ nekanemejɔɔ́ aké, “Mende fɔ abɔ atɔ́ mekɔɔ́ wuú, apɛ unɔɔ́ ɛbi ákuú vine, ábɔgé umpome bií ápyɛɛ́ mmɔɔ́, anɔ gebame agyaá ɛwú mme, achó ɛmbu, akwyɛɛ́ mbaá ayi áŋámege umpome mampyɛ mmɔɔ́. Atɛne ɛnyɔŋ mbaá ayi muú ájwɔ́lege ábamé mekɔɔ́. Asɛ bɔɔ́ uségé afyɛ́ né mekɔɔ́ ɛwémbɔ. Atane afɛ́ nekɛ né melɔ fɔ.
1 E ele começou a falar-lhes por parábolas: Um certo homem plantou uma vinha, e colocou uma cerca viva em torno dela, e cavou nela um lagar, e edificou uma torre, e a deixou com uns lavradores, e foi para um país distante.
2 Gébé gekwɔ́négé ɛyigé ásɔrege umpome ɛbimbɔ, mbɔɔ́ mekɔɔ́ atɔ́ maá defwɛ́ wuú ama nnó áchyɛɛ́ ɛbií unó mbwɛ́ ɛbi utane né mekɔɔ́ ɛwémbɔ.
2 E na estação, enviou um servo aos lavradores para que ele pudesse receber do fruto da vinha.
3 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ uségé bimbɔ áchyɛɛ́ wɔ́, ágbaré maá defwɛ́ yimbɔ átulé, ábú ji akéré amuamu.
3 E eles pegando-o, espancaram-no e o mandaram embora sem nada.
4 Mbɔɔ́ mekɔɔ́ ama tɔ́ maá defwɛ́ ayifɔ, bɔɔ́ bimbɔ ápyɛ ji ntó átulé, ákɛre ji upa mekpo, áchyɛɛ́ ji mekpo genɔɔ́.
4 E mais uma vez, ele enviou outro servo; e eles, apedrejando-o, feriram-no na cabeça, e o mandaram embora, completamente envergonhado.
5 Ama kere atɔ́ ayi agbeé makpo alɛɛ́, ji yimbɔ ágbare áwá. Atɔ gejamege abifɔ, átulé abifɔ, áwá abifɔ.
5 E novamente ele enviou outro; e a este mataram, e a muitos outros, espancando a uns e matando a outros.
6 Ɛlá le maá wuú ayi mende ama ayi abɔɔ́ gejeé ne ji dɔɔ́, kwyakwya achwɔ́ fére maá yimbɔ atɔ́, afɛrege nnó áchyɛge nyɛ ji ɛ́nógé.
6 Tendo, portanto, ainda o seu filho amado, a este lhes enviou por último, dizendo: Eles respeitarão o meu filho.
7 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ uségé bimbɔ ágɛ́gé ji álɔ mánjɔɔ́gé áké ne atɛ, ‘Gɛ́ge menyɛɛ́ geteé mbɔɔ́ mekɔɔ́ na, chwɔ́ge déwá ji, geteé jií gelaá ɛyigé ɛsé.’
7 Mas aqueles lavradores disseram entre si: Este é o herdeiro; vinde, matemo-lo, e a herança será nossa.
8 Ápyɛgé maá mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ, áwá, ábwɛɛ́ geŋkwɔ́ áfomé meso gébámé.”
8 E eles tomando-o, mataram-no, e lançaram-no fora da vinha.
9 Jisɔs ánerege agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú defɛré nnó mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ apyɛ nyɛ nnó ne bɔɔ́ uségé bimbɔ? Abɔ́ manchwɔ́ awá bɔɔ́ bimbɔ achyɛɛ́ mekɔɔ́ ɛwémbɔ mbaá bɔɔ́ abicha.
9 O que fará, portanto, o senhor da vinha? Ele virá e destruirá os lavradores, e dará a vinha a outros.
10 Ɛnyú dejɔɔ́ mɛ né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó,
10 Ainda não lestes esta escritura: A pedra que os edificadores rejeitaram se tornou a cabeça da esquina;
11 Ata ne apyɛ nnó ɛwú ɛbɛ mbɔ, ne ɛlu gekpɛkpɛ genó né amɛ se.’”
11 isso é obra do Senhor, e é maravilhoso aos nossos olhos?
12 Jisɔs ánerege mántó nekanemejɔɔ́ ɛni, ákpakpa bɔɔ́ Jus ákaá nnó ajɔge mbɔ lé ne ɛbwɔ́. Ákɛlé meti mampyɛ ji, yɛ́mbɔ áfɔ́ɔ nyá gejamégé bɔɔ́ abi álú ɛfɛɛ́ ályaá ji áfɛ́.
12 E eles buscavam prendê-lo, mas temiam as pessoas; porque sabiam que ele havia falado a parábola contra eles; e deixando-o, foram pelo seu caminho.
13 Ɛwyage átɔ bɔɔ́ Farasi fɔ ne ɛkwɔ́ Hɛrɔd nnó ájyɛ ágií Jisɔs gejamégé bɔ nkwɛ́ nnó akwegé nekwené meno, ágbaré ji.
13 E eles enviaram-lhe alguns dos fariseus e dos herodianos, para surpreendê-lo em suas palavras.
14 Ájyɛ́gé mbaá Jisɔs ájɔɔ́ ne ji áké, “Ménlɛré ɛsé dékaá nnó ɔlu muú wáwálé. Ɔsɛle yɛ́ndémuú janja, ɔfɔɔ́ fɔ́ amɛ bɔɔ́. Ɔlɛrege bɔɔ́ unó ndɛre Ɛsɔwɔ akɛ́lege wáwálé. Garé ɛsé, nnó ɛbɛ́ se ɛkame nnó déchyɛ́gé ŋkámakpo mbaá mfwa Rom waá déchyɛ́gé?
14 E, chegando eles, disseram-lhe: Mestre, nós sabemos que tu és verdadeiro, e não te preocupas com opinião de nenhum homem, quanto mais com a aparência dos homens, mas ensinas o caminho de Deus em verdade; é lícito dar tributo a César, ou não?
15 Nnó déchyɛ waá déchyɛgé?”
15 Nós daremos, ou não daremos? Mas ele, conhecendo a sua hipocrisia, disse-lhes: Por que me tentais? Trazei-me um denário, para que eu a veja.
16 Áchwɔ́gé ne ji, agií ɛbwɔ́ aké, “Mekpo wá na ne mabɔ waá na ásamé né ŋka ɛyi?” Áshuú ji meko áké, “Ɛ́lé mekpo mfwa Rom ne mabɔ mií.”
16 E eles trouxeram-lho. E ele disse-lhes: De quem é esta imagem e inscrição? E eles lhe disseram: De César.
17 Jisɔs agaré ɛbwɔ́ aké, “Chyɛɛ́ge mfwa Rom genó ɛyi gélú ɛjií ne chyɛɛ́ge ntó Ɛsɔwɔ genó ɛyi gélú ɛyi Ɛsɔwɔ.”
17 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Dai a César as coisas que são de César, e a Deus as coisas que são de Deus. E maravilharam-se dele.
18 Ɛ́wyágé bɔɔ́ Sadusi fɔ áchwɔɔ́ mbaá Jisɔs. Ɛbwɔ́ ákame nnó muú agbogé, akwilége sé né negbo. Ájɔɔ́ ne Jisɔs áké,
18 Então se aproximaram dele os saduceus, que dizem não haver ressurreição, e eles perguntaram-lhe, dizendo:
19 “Ménlɛré, Mosis abɔ asá né mmu ŋwɛ ɛbɛ́ se nnó, ‘Muú agbogé alyage mendée wuú ayi álá byɛ baá ne ji wɔ́, meŋmó wuú abɔ mansɛ mekwi mendée yimbɔ nnó ábyɛ́gé baá ábɛ́ lé né mabɔ ami mewené meŋmo yimbɔ.’
19 Mestre, Moisés nos escreveu que, se morresse o irmão de um homem, e deixasse sua esposa e não deixasse filhos, que seu irmão tomasse a esposa dele, e levantasse descendência a seu irmão.
20 Né gébégé fɔ́ áŋmó fɔ ákénéama abi ande álú, ayi mbɛ abá mendée agboó yɛ́ maá apɔ́.
20 Ora, havia sete irmãos; e o primeiro tomou a esposa, e morreu sem deixar descendência.
21 Ayi akwɔ́lege ji asɛ mendée yimbɔ né ukwi ji ntó agboó yɛ́ maá apɔ́. Wyɛmbɔ ne ɛpyɛ ne ayi agbeé makpo álɛɛ́.
21 E o segundo a tomou e morreu, e nem este deixou descendência; e o terceiro da mesma maneira.
22 Mbɔ ne ɛpyɛ ne aŋmó bimbɔ akénéama. Ɛbwɔ́ ako ágbó ayi yɛ muú alá byɛ maá ne mendée yimbɔ wɔ́. Ɛ́bɛ́légé mendée yimbɔ ntó agbó.
22 E os sete a possuíram, sem deixar descendência; por fim, depois de todos, morreu também a mulher.
23 Ne ndɛre ɛbwɔ́ ako ábáné mbɔ mendée yina, gébégé ákwilégé né negbo, mendée yina abɛɛ́ nyɛ ayi waá?”
23 Portanto, na ressurreição, quando eles ressuscitarem, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
24 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Ɛnyú dékaá nnó delu gyɛɛ́ wɔ́? Delu gyɛɛ́ nénde dékágé fɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ ne utó bií.
24 E Jesus, respondendo, disse-lhes: Porventura vós não errais em razão de não conhecerdes as escrituras, nem o poder de Deus?
25 Ama jɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, gébégé bɔɔ́ ákwilégé né negbo, neba nébɛɛ́ se. Álaá le nkane makiɛ́nné Ɛsɔwɔ né mfaánebuú.
25 Porque, ao ressuscitarem dentre os mortos, eles nem se casam, nem se dão em casamento; mas são como os anjos que estão no céu.
26 Ne gétúgé mechɔ bɔɔ́ ágbógé ákwilégé né negbo, ɛnyú delu danjɔɔ́ genó ɛyigé ásámé mmu ŋwɛ Mosis? Né abya genɔɔ́ ɛyigé mewɛ ɛbɔ ɛluli wyɛ gélá sɔɔ́ge, Ɛsɔwɔ ajɔɔ́ ne Mosis aké, ‘Me nlu Ɛsɔwɔ ayi Abraham, ne ayi Asek ne ayi Jakɔb’.
26 E quanto aos mortos, que ressuscitarão; não lestes no livro de Moisés, como Deus lhe falou na sarça, dizendo: Eu sou o Deus de Abraão, e o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó?
27 Ɛsɔwɔ apɔ́ fɔ́ ayi awuú bɔɔ́, alú Ɛsɔwɔ ayi bɔɔ́ abi álú abɛ. Ɛnyú bɔɔ́ Sadusi ako delu gyɛ́ɛ né mechɔ́ ɛwéna.”
27 Ele não é o Deus dos mortos, mas é o Deus dos vivos; portanto, vós errais grandemente.
28 Ménlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ ayi alú ɛfɛɛ́ gébégé Jisɔs ajɔɔ́ge ne bɔɔ́ Sadusi, ágɛ́gé nnó Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko ne deŋga ágií ji áké, “Ɛbɛ́ Ɛsɔwɔ ɛwéndé ɛŋea ɛpwɔ́ɔ mabɛ́ mako?”
28 E vindo um dos escribas, ouvindo-os discutirem, e percebendo que lhes havia respondido bem, perguntou-lhe: Qual é o primeiro de todos os mandamentos?
29 Jisɔs ashuú ji meko aké, “Ɛbɛ́ ɛwé ɛpwɔ́ɔ mabɛ mako ɛle ɛwé ɛjɔɔ́ nnó, bɔɔ́ Isrɛli wuúge Ɛsɔwɔ ntɛ se ayi abɔ ɛsé ako alu ama,
29 E Jesus respondeu-lhe: O primeiro de todos os mandamentos é: Ouve, ó Israel, o Senhor nosso Deus é o único Senhor;
30 gbógé ne Ata Ɛsɔwɔ wyɛɛ́ ne metɔɔ́ wyɛɛ́ meko, ne mendoó wyɛɛ́ meko ne ufɛ́ré byɛɛ́ uko. Tégé wyɛɛ́ lé ji yɛ́ndégébé, pyɛ́gé utɔɔ́ bií ne ɛshyɛ wyɛɛ́ meko,
30 e tu amarás o Senhor teu Deus com todo o teu coração, e com toda tua alma, e com toda a tua mente, e com toda a tua força; este é o primeiro mandamento.
31 ne ɛwé ɛgbeé apeá ɛke, gbógé ne ntɛ méŋmɛ́ wyɛɛ́ ndɛre ɔgboó ne gemɛ jyɛɛ́. Yɛ́ ɛbɛ́ ɛwé ɛŋeá ɛpwɔ́ɔ ayina apeá ɛ́pɔ́.”
31 E o segundo é semelhante, a este: Tu amarás o teu próximo como a ti mesmo. Não há outro mandamento maior do que estes.
32 Ménlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ yimbɔ ajɔɔ́ ne Jisɔs aké, “Ménlɛré, ɔjɔɔ́ cháŋéné, ɛlu wáwálé nkane ɔjɔɔ́ nnó Ɛsɔwɔ alu ama ayichá apɔ́.
32 E o escriba lhe disse: Bem, Mestre, tu disseste a verdade; pois há um único Deus, e não há outro além dele;
33 Ne ɛ́lú ntó wáwálé nnó ɔbɔ́ mambɔ́gé gejee ne Ɛsɔwɔ ne metɔɔ́ wyɛɛ́ meko, ɔbɔ mántégé wyɛ lé ji yɛ́ndégébé, ɔbɔ mámpyɛ́gé utɔɔ́ bií ne ɛshyɛ wyɛɛ́ meko. Ne ɔbɔ mambɔ gejeé ne atɛ bɔɔ́ nkane ɔbɔ gejeé ne gemɛ jyɛɛ́. Ɔbelege mabɛ́ ayina apeá ɛlɔ ɛpwɔ yɛ́ndé gefɔgé upɛ ne ɛchyɛ ɛwé ɔsɔɔ́ né mewɛ ɔchyɛge mbaá Ɛsɔwɔ nkane ɛchyɛ.”
33 e amá-lo com todo o coração, com toda a compreensão, e com toda a alma, e com toda a força, e de amar ao seu próximo como a si mesmo, é mais do que todas as ofertas queimadas e sacrifícios.
34 Jisɔs agɛgé nnó menlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ ayina ashuú meko melɔ́mélɔ́, ajɔɔ́ ne ji aké, “Ɛla wɔ gachyɛ́ ne ɔkpɛ́ né gefwage Ɛsɔwɔ. Ɛlɔ né gébé ɛyigémbɔ yɛ́ muú ayi ama mua mangií ji nkwɛ́ apɔ́.”
34 E Jesus, vendo que havia respondido sabiamente, disse-lhe: Tu não estás longe do reino de Deus. E nenhum homem depois disso ousou fazer-lhe pergunta alguma.
35 Ndɛre Jisɔs alɛ́rege bɔɔ́ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, ajɔɔ́ aké, “Ɛpyɛ nnó ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ áké Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa alu mpyáne mfwa Dɛvid?
35 E Jesus respondeu e disse, enquanto ensinava no templo: Como dizem os escribas que Cristo é o filho de Davi?
36 Mendoó Ukpea ne ɛpyɛ mfwa Dɛvid jimbɔ abɔ ajɔɔ́ nnó,
36 O próprio Davi disse pelo Espírito Santo: O SENHOR disse ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita, até que eu faça os teus inimigos por escabelo.
37 Ne mbɔgé mfwa Dɛvid akú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa nnó ‘Ata wuú’, ɛpyɛɛ́mbɔ nnó ne muú yimbɔ ámágé bɛ́ mpyáne wuú?”
37 Porque, se Davi mesmo lhe chama Senhor, como é ele então seu filho? E pessoas comuns o ouviam de boa vontade.
38 Ndɛre Jisɔs alu lɛ́rege aké, “Sɛ́ge gébé ne gepɔgé ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ. Ɛbwɔ́ ágboó mámfyɛ́gé bɔ nkúu átyɛ́ átyɛ́, ákɛ́né ágyaáge ntoné gese nnó bɔɔ́ átámégé ɛbwɔ́ ne ɛ́nógé.
38 E ele dizia-lhes na sua doutrina: Guardai-vos dos escribas, que adoram andar com vestes compridas, e amam saudações nos mercados,
39 Ɛbwɔ́ ágboó ntó mánjwɔ́lé né malu ɛ́nógé né mmu macha mmyɛmenɛne, ne ájyɛ́gé ɛpaá, ájyaá lé malu afwa ne ájwɔ́lege.
39 e os principais assentos nas sinagogas, e os lugares mais altos nos banquetes;
40 Ɛbwɔ́ ányɛ́ ákwi ándée upwɔɔ́, ánɛ́ne mmyɛ áwyáge mámbwɔlé bɔɔ́ nnó álú bɔɔ́ alɔ́álɔ́. Ndɛre ápyɛmbɔ ɛfwyale ɛbwɔ́ ɛjame nyɛ ɛpwɔ.”
40 que devoram as casas das viúvas, e sob pretexto fazem longas orações; estes receberão maior condenação.
41 Jisɔs anérégé manlɛre, ajyɛ jwɔlé toitoi ne mekwa ɛwé áfyɛɛ́ ŋka apɛle ndɛre bɔɔ́ áchwɔɔ́ áfyɛ maŋka bwɔ́ mmu genó ɛyigé áfyɛ ŋka Ɛsɔwɔ. Agɛ́ ndɛre gejámégé bɔɔ́ maŋka áchwɔ́ áfyɛ́ɛ gejamégé ŋka.
41 E sentou-se Jesus defronte do tesouro, e observava como a multidão lançava dinheiro no tesouro; e muitos ricos depositavam muito.
42 Ɛwyage mbya mekwi mendée fɔ achwɔ́ fyɛ́ ntó baá ubaá ŋgba ápeá abi álá fuú yɛ genó wɔ́.
42 E vindo ali uma viúva pobre, depositou dois leptos, que valem um quadrante.
43 Mekwi mendée yimbɔ achyɛge mbɔ, Jisɔs akú baá utɔɔ́ bií aké, “Ngarege ɛnyú wáwálé nnó ɛchyɛ ɛwé mbya mekwi mendée yina achyɛɛ́ ɛpwɔ ɛwé yɛ́ndémuú áchyɛɛ́.
43 E ele chamando a si os seus discípulos, disse-lhes: Na verdade eu vos digo que esta pobre viúva deu mais do que todos os que depositaram no tesouro;
44 Yɛ́ndémuú áferé ɛkɛkɛ ŋka né gejamé ɛyi ji awyaá achyɛ́, yɛ́mbɔ, yɛ lé mekwi mendée yina alu mbya, akwe ula géba jií achyɛɛ́.”
44 porque todos eles depositaram da sua abundância; mas ela depositou tudo o que tinha, todo o seu meio de vida.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.