Marcos 11
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVT
1 Ndɛre Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií álɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne Jɛrosalɛ, ákwɔnégé Bɛtfage ne Bɛtani baá malɔ áyi álú mfaá Mékwɛ́ Olif, atɔ́ baá utɔɔ́ bií makpo ápeá nnó ábɔ́ mbɛ.
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram às cidades de Betfagé e Betânia, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Chogé né maá melɔ ayi alu mbɔ ɛnyú né mbɛ. Ndɛre dékpɛne wyɛ, dégɛne nyɛ maá géjuŋá ayi áshií muú álú daŋkɛ́ wyɛ. Kaáge, déchwɔ́ ne geji.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
3 Ne mbɔgé muú agigé ɛnyú nnó waá aké dekaá, garege ji nnó, Ata ne akɛ́lege, ne anérégé atɔmé nyɛ gekéré wáwá.”
3 Se alguém lhes perguntar: ‘O que estão fazendo?’, digam apenas: ‘O Senhor precisa dele e o devolverá em breve’.”
4 Ájyɛ́gé, ágɛ́ maá géjuŋá yimbɔ ndɛre áshií né mbɛ menombi ɛgbɛ menɔ meti. Álɔ mánkaá geji,
4 Os dois discípulos foram e encontraram o jumentinho na rua, amarrado junto a uma porta.
5 ndɛre ákaágé bɔɔ́ abi álú ɛfɛɛ́ ágií ɛbwɔ́ áké, “Dekaáge géjuŋá yimbɔ ndé?”
5 Enquanto o desamarravam, algumas pessoas que estavam ali perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando esse jumentinho?”.
6 Baá utɔɔ́ Jisɔs ágaré bɔɔ́ bimbɔ wyɛ nkane Jisɔs abɔ́ ajɔɔ́ gébégé atɔme ɛbwɔ́, ne ályaá ɛbwɔ́ ájyɛ ne geji.
6 Responderam conforme Jesus havia instruído, e os deixaram levar o animal.
7 Áchwɔ́gé ne géjuŋá yimbɔ mbaá Jisɔs, áfere mandeé bwɔ́ ágyaá géjuŋá yimbɔ né meso, Jisɔs akwɔ ajwɔlé mfaá.
7 Os discípulos trouxeram o jumentinho, puseram seus mantos sobre o animal, e Jesus montou nele.
8 Gejamégé bɔɔ́ ágyaáge mandeé bwɔ́ né meti nnó géjuŋá yimbɔ gekɛné mfaá, abifɔ ásɔ́rege uwɔ́ mámɛ́ ágyaáge meti ntó.
8 Muitos da multidão espalharam seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros espalharam ramos que haviam cortado nos campos.
9 Ndɛre ajyɛ bɔɔ́ abi álu mbɛ ne abi álu meso ákálege áké, “Matame mábɛ́ ne Ɛsɔwɔ! Mejé ɛbɛ́ ne muú ayi achwɔ́ né mabɔ Ata.”
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10 Mejé ɛbɛ ne gefwage ntɛ sé Dɛvid ɛyi gechwɔɔ́ mbɔ! Matame mábɛ́ ne Ɛsɔwɔ ayi alú né mfaánebuú ɛniné mfaá mfaá!
10 Bendito é o reino que vem, o reino de nosso antepassado Davi! Hosana no mais alto céu!”.
11 Ndɛre Jisɔs akpɛné né Jɛrosalɛ, ajyɛ kpɛ né mmú ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ apɛ yɛ́ndégenó. Ágɛ́gé nnó gébé gekoó, asɛ baá utɔɔ́ bií áfyanéápeá ákeré né melɔ Bɛtani manjyɛ bɛle wyɛ.
11 Jesus entrou em Jerusalém e foi ao templo. Depois de olhar tudo ao redor atentamente, voltou a Betânia com os Doze, porque já era tarde.
12 Bií ujyágé, ndɛre ɛbwɔ́ ályaá Bɛtani ákérégé meso, mesa alɔ mamyɛ ji.
12 Na manhã seguinte, quando saíam de Betânia, Jesus teve fome.
13 Atɛne tɛtɛ agɛ́ genɔɔ́ fig ne gejámégé bya wyɛ, afɛ́ apɛ nnó agɛne nyɛ gempome fɔ wyɛ. Akwɔ́négé agɛ́ yɛ́ gefɔ́ wɔ́ ɛkosé bya ubíubí néndé gébé ɛyigé unɔɔ́ fig uwɔ́me umpomé gelu gakwáne.
13 Viu que, a certa distância, havia uma figueira cheia de folhas e foi ver se encontraria figos. No entanto, só havia folhas, pois ainda não era tempo de dar frutos.
14 Jisɔs ajɔɔ́ ne genɔɔ́ fig ɛyigembɔ aké, “Tɛ mme abyɛɛ́ muú amage nyɛɛ́ sé gempome jyɛɛ́.” Baá utɔɔ́ bií áwuú genó ɛyigé ji ajɔɔ́.
14 Então Jesus disse à árvore: “Nunca mais comam de seu fruto!”. E os discípulos ouviram o que ele disse.
15 Ɛbwɔ́ ákwɔnégé né Jɛrosalɛ, Jisɔs akpɛ né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, alɔ mambu bɔɔ́ abi ákpóo ne abi ánáme unó né mmu. Atyá makpókpógélé bɔɔ́ abi ákɛne gesegé maŋka mankwɔré ne malu ujwɔ́lé bɔɔ́ ako abi ákpóo upwine melɔ ɛbi ápyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ubi.
15 Quando voltaram a Jerusalém, Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que compravam e vendiam animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
16 Ne ama kame sé nnó muú áma kpá genó gese akoó yɛ ne geji né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ wɔ́.
16 impediu todos de usarem o templo como mercado
17 Ne alɔ manlɛre bɔɔ́ aké, “Ása mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó Ɛsɔwɔ aké, ‘Gepú ya ákuú nyɛ geji nnó gepúgé mmyɛmenɛne mbaá umɛ malɔ mako.’? Yɛ́mbɔ ɛnyú débwɔlé géjí gelá melu ɛwé ánjó ábige wyɛɛ́.”
17 e os ensinava, dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração para todas as nações’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
18 Anɔɔ́ baá abi ápyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ áwúge depɔ tiré Jisɔs apyɛ, álɔ mánkɛle meti nnó áwá ji. Áfɔɔ́ ji gétúgé gejamégé bɔɔ́ álaá meno mekpo fuú né unó bi Ji alɛrege.
18 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei souberam o que Jesus tinha feito, começaram a tramar um modo de matá-lo. Contudo, tinham medo dele, pois o povo estava muito admirado com seu ensino.
19 Nkwale akwɔnege, Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií álya melɔ kpaá áfɛ ábɛlé mbaá ayicha.
19 Ao entardecer, Jesus e seus discípulos saíram da cidade.
20 Ne dondo ayi Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákerege meso, ágɛ genɔɔ́gé fig ɛyi Jisɔs abɔ jɔɔ́ nnó gemage wɔ se umpome nkane gegbó mɛ.
20 Na manhã seguinte, quando os discípulos passaram pela figueira que Jesus tinha amaldiçoado, notaram que ela estava seca desde a raiz.
21 Pita atege genó ɛyigé Jisɔs abɔ ajɔɔ́ ne genɔ́ge fig yimbɔ, ajɔɔ́ ne ji aké, “Ménlɛré, gɛ́ genɔɔ́ ɛyigé ɔ́bɔ́ ɔjɔɔ́ nnó gemage wɔ sé umpome gégbó.”
21 Pedro se lembrou do que Jesus tinha dito à árvore e exclamou: “Veja, Rabi! A figueira que o senhor amaldiçoou secou!”.
22 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Fyɛge matɔɔ́ nyú ne Ɛsɔwɔ.
22 Então Jesus disse aos discípulos: “Tenham fé em Deus.
23 Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, muú ajɔ́ɔge ne mékwɛ́ ɛwéna nnó, ‘Kwilé fa ɔkwéné mmu ɛbɛɛ́ mega,’ ayi ála pɔ́ ne dembyɔ né metɔɔ́ ne akamege nnó genó ɛyigé ji ajɔɔ́ gepyɛɛ́ nyɛ, Ɛsɔwɔ apyɛ wyɛ nkane ji ajɔɔ́.
23 Eu lhes digo a verdade: vocês poderão dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá. É preciso, no entanto, crer que acontecerá, e não ter nenhuma dúvida em seu coração.
24 Ngarege ɛnyú nnó dégíge yɛ́ndégenó né mmyɛmenɛne mbaá Ɛsɔwɔ, kamege nnó désɛ mɛ́ geji, ne gebɛɛ́ nyɛ ɛyigé nyú.
24 Digo-lhes que, se crerem que já receberam, qualquer coisa que pedirem em oração lhes será concedido.
25 Ne yɛndé gebé ɛnyú deke denɛnemmyɛ, debɔ́ manjinte gabo yi bɔɔ́ ápyɛɛ́ ɛta nyú nnó Ntɛ nyú yi alu né mfaánebuú ajinte gabo awu nyú ntó.
25 Quando estiverem orando, se tiverem alguma coisa contra alguém, perdoem-no, para que seu Pai no céu também perdoe seus pecados.
26 Yɛ́mbɔ dela jinté gabo yi bɔɔ́ ápyɛ ɛtá nyú wɔ́, ntɛ nyú yi alu né mfaánebuú ajígé fɔ́ nte gabo awu nyú.”
26 Mas, se vocês se recusarem a perdoar, seu Pai no céu não perdoará seus pecados”.
27 Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií ákéré meso né Jɛrosalɛ. Ndɛre akwɔ́ne, akpɛ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ alɔ mankɛ́ne né mmu, anɔɔ́ baá abi ápyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ chóncho ne ákpakpa melɔ ájyɛ gií ji áké,
27 Mais uma vez, voltaram a Jerusalém. Enquanto Jesus passava pelo templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo vieram até ele
28 “Wɔ ɔpyɛ unó bina ne ndé uto, ne waá achyɛɛ́ wɔ uto ubi?”
28 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
29 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Me ntó nwyaá awa nkwɛ́ mangií ɛnyú, dégarege me, me ntó ngare ɛnyú uto bi me nwyaá ne mpyɛɛ́ unó bina.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
30 Agií ɛbwɔ́ aké, Waá achyɛ Jɔn uto manwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, Ɛsɔwɔ waá akwaá? Shuúge me meko.”
30 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana? Respondam-me!”.
31 Álɔ manyɛ́ge mbeé ne atɛ áké, “Dejɔ́gé mbɔ nyɛ nnó? Ɛ́bɛge dejɔɔ́gé nnó, ‘Ɛlé Ɛsɔwɔ ne achyɛɛ́ Jɔn uto bí,’ agige nyɛ ɛsé aké, ‘ulannó ne delá kamé mekomejɔɔ́ wuú wɔ́?’
31 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
32 Nnó dejɔɔ́ nnó utó bií utané mbaá ákwaá?” Ákage jɔɔ́ fɔ́ mbɔ gétúgé áfɔɔ́ bɔɔ́ bi álu ɛfɛɛ́ nendé yɛ́ndémuú ajɔɔ́ge nnó Jɔn abɔ́ alu muú ɛkpávé Ɛsɔwɔ wáwálé.
32 Mas será que ousamos dizer que era apenas humana?”. Tinham medo do que o povo faria, pois todos acreditavam que João era profeta.
33 Ɛwéna ɛpyɛ ɛbwɔ́ áshuú Jisɔs meko áké, “Ɛsé dekaá wɔ́”.
33 Por fim, responderam: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.