Lucas 5
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Bií fɔ́ Jisɔs abɔ́ atɛné né mapeá géntoógé mewaá Gɛnɛsarɛt. Bɔɔ́ áchwɔ́ nɔ ji mme, áŋmɛ́rege ji ákɛ́lege manwú meko mejɔɔ́ Ɛsɔwɔ.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Agɛ́ mákpée ápeá né mapea géntoógé mewaá ne ambɔɔ́ mákpée átané ájyɛ shwɔ́ne utófu bwɔ́.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 Ajyɛ kpɛ né ɛkpée ɛ́ma ɛ́wé Simun, ne ajɔɔ́ ne ji aké, “Áté ɛkpée ɛ́jyɛ́ dachyɛ́ ne nnyi. Áté Jisɔs ajwɔlé mmu ɛkpée, bɔɔ́ ála mbale nnyi, Jisɔs alɔ yɛ́ manlɛregé bwɔ́.”
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Ánérégé mánlɛré, aké ne Simun, “Té ɛkpée ɛ́jyɛ́ mbaá yi nnyi négomé ne wɔ ne bɔɔ́ byɛ́ ŋmége utófú nyú manwá meshuú.”
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simun ashuú ji meko aké, “Ata dépyɛ utɔɔ́ ne utuú kpaá yɛ genó déwa wɔ́. Yɛ́mbɔ, ndɛre wɔ ne ɔjɔɔ́ mmage njyɛ́ mua.”
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Ɛbwɔ́ áfɛ́, áŋme utófú bwɔ́, meshuú ɛ́sɛ gejámé tɛ utófú úke úgyálé.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Ɛpwɔ́gé ɛbwɔ́, áfu amu nnó atɛ ajeé abi alú mmu ɛ́kpe ɛwé fɔ́ áchwɔ poó bwɔ́. Áchwɔ́gé áferé gejamégé meshuú, áfyɛ́ makpée bwɔ́ apea ágbeé tɛ ákɛ́lege mánke.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Simun ayi akúu ji ntó nnó Pita agɛ́gé genó ɛyi gepyɛ mbɔ, ajyɛ tó manó mme mbɛ ushu Jisɔs aké, “Atá kwilé lyá me, néndé nlu mémpyɛɛ́ ubeé.”
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Abɔ́ ajɔge mbɔ gétúgé ji ne bɔɔ́ bií ágɛné gejámégé meshuú ɛyí ɛbwɔ́ áwané, ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ bwɔ́ matɔɔ́.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Ajeé bií Jɛmsi ne Jɔn abi álú baá Sɛbɛdee ála ntó mano makpo fuú. Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne Simun aké, “Ɔ́fɔgé, nana ɔlɔ nyɛ́ manywérégé lé bɔɔ́.”
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Ɛbwɔ́ áwúgé mbɔ ája mákpée bwɔ́ ákwɔ́ mewaá, ályá yɛndégenó ne ákwɔlé ji.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Né gébé gefɔ́ Jisɔs abɔ́ álu né melɔ́ kpaa fɔ́ ne muú fɔ álu wyɛ́ ayi amée *ubá. Agɛ́gé Jisɔs ajyɛ tó mánó mme, akpá ji geká aké, “Ata mbɔgé ɔkɛlege, pyɛ me nkpea.”
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Jisɔs anyaá ɛbwɔ wuú ata ji aké, “Nkɛlege, kpea.” Wyɛ ndɛre ájɔɔ́ mbɔ ubá bimbɔ úbyɛ́
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Jisɔs aké né ji ɛkagé ɔgáré muú fɔ́, “Chó lɛ́ré lé mmyɛ jyɛ́ mbaá mémpyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ, chyɛ́ ntó genó ɛyige ápyɛ gepɛ ndɛre Mosis ábɔ́ ájɔɔ́ nnó muú amegé ubá atoógé áchyɛ́ge, mampyɛ bɔɔ́ ákaá nnó ɔtoó.”
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Yɛ́ ɛlé Jisɔs afyɛ ji ɛbɛ́, mende yina agaré abya wuú mme meko kpaá gejamégé bɔɔ́ gechwɔ́ chóme mbaá Jisɔs, manwú nkane alɛ́rege ne nnó apyɛ ntó abi ámeé átoó.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Yɛ́mbɔ Jisɔs ályá ɛbwɔ́ né mboó gébé manjyɛ nɛ́mmyɛ né melu ɛwé bɔɔ́ álá pɔ́ wyɛ́.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Né bií fɔ́ Jisɔs abɔ́ alɛrege bɔɔ́, Atá Ɛsɔwɔ áchyɛgé ji uto ne ji apyɛ bɔɔ́ mamée átóogé. Bɔɔ́ bí ákúu bwɔ́ Farasi ne Ánlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ álú wyɛ́, ne abɔ́ átané né malɔ́ Galilií mako ne Judiya chóncho ne Jɛrosalɛ.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Bɔɔ́ fɔ́ akpá muú úchánchi né ulɔ́. Ábɔ́ áchwɔ́ nnó ákpɛ mmu gepú ne ábélé ji mbɛ ushu Jisɔs.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Yɛ́mbɔ ágɛ meti mankpɛ ne ji wɔ́, gétúgé bɔɔ́ ájamé dɔɔ́, kpaá áŋmɛ́rege atɛ. Ɛfɛɛ́ ne ákwɔmé mfaá nchwu, ábeá mekpo ŋkɔ́, áshulé mende yimbɔ né ulɔ́ né mbɛ ushu Jisɔs.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Jisɔs agɛ́gé nnó bɔɔ́ bimbɔ áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne ji áké ne mende úchánchi yimbɔ, “Mejeé wa ájiínte gabo wyɛɛ́.”
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ, ne abi akuú bwɔ́ Farasi áŋménege ne matɔɔ́ usɔɔ́ áke, “Mende yina áfɛré nnó álu waá. Ákɛlege mamɛɛ́ mmyɛ ne Ɛsɔwɔ? Ɛ́lé Ɛsɔwɔ mbií ne akage jinte gabo muú.”
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Jisɔs akaá ula bí ɛbwɔ́ áŋménege ne ágií ɛbwɔ́ áké, “Ulannó ɛnyú déwya gefɔgé ufɛ́ré bímbɔ né matɔɔ́ nyú?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Ndé gelu pere manjɔɔ́, ‘Nnó ájiínte gabo wyɛ́’, waá manjɔɔ́ nnó, ‘Kwile tɛ́né kɛ’?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Nkɛlege mámpyɛ ɛnyú dékaá nnó *Maá Ntɛ Mekwaá awyaá uto fa mme manjinte gabo mekwaá.” Ajɔ́gé mbɔ, akuú mende úchánchi yimbɔ aké, “Kwile tɛ́né. Kpá ulɔ́ byɛɛ́, chó mmu.”
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Akwilé tɛ́né mbɛ ushu bɔɔ́, akpá ulɔ́ bií awulé né gepú jií afɛ́ɛge Ɛsɔwɔ.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Bɔɔ́ ako ágɛ́ge ɛwe ɛpyɛ na, ɛfɔ́ ɛ́kwɔ́ bwɔ́ matɔɔ́ dɔɔ́. Ála mano mekpo fuú ne áfɛɛ́ge Ɛsɔwɔ áké, “Dégɛ́ ufɔɔ́ unó fina.”
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Jisɔs ályá ɛ́fɛɛ́ manjyɛ dafyɛ, gébégé ajyɛ agɛ́ mende fɔ ayi ákúu ji Lɛvi; ménsɛlé ŋkámakpo, ajwɔlé melú utɔɔ́ wuú. Jisɔs akuú ji aké, “Kwɔ́lé me.”
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Ajɔ́gé mbɔ Lɛ́vi alyá yɛ́ndégenó, akwilé ka alɔ mankwɔlé ji.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Ɛ́ké ɛ́wyage Lɛvi akuú gekpɛ́kpɛ́gé ɛpaá né gepú jií nnó ɛbwɔ́ ne Jisɔs ábɛ́ mmu nechɔ́chɔ́. Gejame ánsɛlé ŋkámakpo ne bɔɔ́ bífɔ́ abi bɔɔ́ Jus ásɛlé ndɛre bɔ ápɔ́ mpa, ɛbwɔ́ ako abɔ́ ányɛɛ́ menyɛɛ́ ne Jisɔs.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Bɔɔ́ Farasi ne Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ abifɔ ágɛ́ge mbɔ, álɔ máŋmené áké ne baá utɔɔ́ Jisɔs, “Ulannó ɛnyú dényɛ menyɛɛ́ ne ánsɛlé ŋkámakpo ne bɔɔ́ ubeé.”
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Jisɔs ató ɛbwɔ́ neka áké, “Bɔɔ́ abi álá meé, ákɛ́légé fɔ́ muú uka, ɛ́lé abi ámeé ne ákɛ́lege.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Ne me nchwɔ́ fɔ́ fa mme mánkú bɔɔ́ abi álu cho ne Ɛsɔwɔ wɔ́, nchwɔ́ lé mánku bɔɔ́ abi ápyɛɛ́ ubeé nnó ákwɔre matɔɔ́ bwɔ́.”
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Áma gíi Jisɔs nkwɛ́ yina nnó, “Baá utɔɔ́ Jɔn ályage *menyɛɛ́ kpékpé né mboó gébé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ. Baá utɔɔ́ bɔɔ́ Farasi ápyɛ ntó wyɛ́mbɔ ne abyɛɛ́ ápyɛ́ fɔ́ mbɔ. Ɛbwɔ́ ákɛ́ne ányɛ́, ányúu.”
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Nnó bɔɔ́ ájyɛgé ɛpaá neba muú akage pyɛɛ́ ajeé menɔ neba ályage menyɛɛ́ kpékpé ayi menɔ neba alú ne ɛbwɔ́?
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Yɛ́mbɔ gébé gebɛɛ́ nyɛ ɛyígé menɔ neba álá bɛɛ́ nyɛ́ sé ne ɛbwɔ́, ɛ́fɛɛ́ ne ályáge nyɛ́ menyɛɛ́ kpékpé né mboó gébé gétúgé depɔré Ɛsɔwɔ.”
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Ama tó neka ɛníne fɔ́ aké, “Ɛ́lɔ́mé fɔ́ nnó muú ágyá ndeé mekɛ ákwɔmé ndeé ɛyi gekwéne. Apyɛgé mbɔ achɔɔ́ ndeé yi mekɛ, ne nkwɔmé yimbɔ ábálé ne gekwénegé ndeé.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Ɛ́lɔ́mé fɔ́ ntó nnó muú ákpa mmɔɔ́ makɛ, áfáné mmu ukwéne unó mmɔɔ́ ɛbi akwyɛɛ́ ne mekɔ menya. Mbɔgé apyɛgé mbɔ gébégé mmɔɔ́ mí makɛ maké mabɛ́ne unó mmɔɔ́ bimbɔ úfúle nyɛ́, mmɔɔ́ magbɛ́légé nyɛ́ mme ne unó mmɔɔ́ uchɔ́gé nyɛ ntó.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Muú abɔ́ mamfyɛ́ mmɔɔ́ makɛ yɛ́ndégébé mmu unó mmɔɔ́ ɛbí ukɛ.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Ɛ́pɔ́ kɔkɔge nnó muú yi abeá mɛ́ mányú akí mmɔɔ́ ámá ákwɔ́ré ányúgé mpwa mmɔɔ́. Akɛ́lege wyɛ́ akí mmɔɔ́.”
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.