Lucas 2

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs BKJ

Sair da comparação
1 Né gébé ɛyigémbɔ, Ɔgɔstɔs abɔ́ alu *Mfwa kpaa né malɔ yi álú ntente *Rom. Afyɛ́ ɛbɛ́ nnó ápá bɔɔ́ ako abi álú né malɔ ayi ábɔ́ álú nte gefwa jií. Gɛ́ ndɔ mbɛ ayi alɔ mampáné bɔɔ́ na,
1 E aconteceu que, naqueles dias saiu um decreto de César Augusto, para que todo o mundo fosse tributado.
2 né gébé ɛyigembɔ Kwirinɔs alu gɔmena né gebagé mewaá Siriya.
2 (E esta tributação foi realizada pela primeira vez quando Quirino era governador da Síria).
3 Ndɛre ɛlúmbɔ, yɛ́ndémuú afɛ́ né gebagé melɔ wuú mansá mabɔ mií mmu bɔ ŋwɛ abi ápáne bɔɔ́.
3 E todos passaram a ser tributados, cada um à sua própria cidade.
4 — ausente —
4 E José também subiu da Galileia, da cidade de Nazaré, à Judeia, até a cidade de Davi, que é chamada Belém, (porque ele era da casa e da linhagem de Davi);
5 — ausente —
5 para ser tributado com Maria, sua esposa, que estava grávida.
6 Ndɛre ɛbwɔ́ álú ɛwú, gébé gekwáné ɛyígé Mɛri abyɛ́né maá yimbɔ.
6 E aconteceu que, estando eles ali, cumpriram-se os dias para o parto.
7 Ne abyɛ maá mbɛ wuú mende. Afyalé ji ne ubaá mandeé, abelé ji mmu gekú mbaá utú unyɛɛ́ menyɛɛ́, néndé melu ɛpɔ́ nyá ɛwé ɛbwɔ́ achwɔgé ábélege mmu.
7 E deu à luz ao seu filho primogênito, e envolveu-o em faixas de pano, e deitou-o em uma manjedoura, porque não havia quarto para eles na estalagem.
8 Ɛké ɛpyɛmbɔ, ande fɔ́ álú né mewaá kwɔ́kwɔ́lé ne Bɛtɛlɛhɛm, ábáme magɔ́ŋme bwɔ́ ne utuú.
8 E havia naquela mesma região pastores que estavam no campo, vigiando durante a noite o seu rebanho.
9 Ne áké ápɛ́le *Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ mbɛ ushu ne geŋgbɔ́gé Ata gégɛné gegyá ɛbwɔ́ mme. Ɛfɔ ɛkwɔ́ ɛbwɔ́ metɔɔ́ dɔɔ́.
9 E, eis que o anjo do Senhor veio sobre eles, e a glória do Senhor brilhou ao seu redor; e eles ficaram com medo.
10 Yɛ́mbɔ Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛke, “Défɔgé, nchwɔ́ ɛnyú ne genchánchágé abya ayi álú ne gejamégé nechɔ́chɔ́ mbaá bɔɔ́ ako.
10 E o anjo lhes disse: Não temais; porque eis que vos trago boa nova de grande alegria, que será para todo o povo.
11 Fina né melɔ Mfwa Dɛvid, ábyɛ́ Mempoó nyú, alu Ata, Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa.
11 Porque vos nasceu neste dia, na cidade de Davi, um Salvador, que é Cristo, o Senhor.
12 Ne gepɔ ɛyi gelɛ́rege nyɛ́ ɛnyú nnó gɛ́ maá yimbɔ na, gélú nnó degɛne nyɛ maá yi áfyálé ji ne ubaá mandeé, ábelé ji mmu gekú, melu ɛwé utú unyɛɛ́ menyɛɛ́.”
12 E isto vos será por sinal: Achareis o bebê envolto em faixas de pano, deitado em uma manjedoura.
13 Wyɛ́ mbélépó mbɔ, áké ápɛ́lé, ɛkwɔ́ makiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛtané mfaánebuú ɛchwɔ cho ne ɛwé ɛbɔɔ́ mbɛ, álɔ mánkwáné, áfɛ́ɛge Ɛsɔwɔ ake:
13 E, de repente, estava ali com o anjo uma multidão dos exércitos celestes, louvando a Deus, e dizendo:
14 “Ngɔ́ ábɛ́ ne Ata Ɛsɔwɔ ayí álú né mfaánebuú ayi mfaá mfaá,
14 Glória a Deus nas alturas, e paz na terra, boa vontade para com os homens.
15 Makiɛ́nné yimbɔ ályágé ɛbwɔ́, ákéré meso né mfaanebuú. Ne ámbamé magɔ́nŋme áke ne atɛ, “Déjyɛ́ dégɛ́ geno ɛyi gépyɛ́ né Bɛtɛlɛhɛm ɛyígé Ata Ɛsɔwɔ agaré ɛsé.”
15 E aconteceu que, quando os anjos foram embora para o céu, disseram os pastores uns aos outros: Vamos agora até Belém, e vejamos estas coisas que aconteceram, e que o Senhor nos fez saber.
16 Mbɔntó ne ɛbwɔ́ ákwilé wáwá ákwɔ́négé, ágɛ́ Josɛf ne Mɛri chóncho ne maá yimbɔ ndɛre ábelé ji mmu gekú.
16 E eles foram apressadamente, e acharam Maria, e José, e o bebê deitado na manjedoura.
17 Ndɛre ágɛné ɛbwɔ́, álɔ mangaré unó uko ɛbí ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛjɔɔ́, gétúgé maá yina.
17 E, vendo-o, divulgaram a palavra que lhes fora contada sobre esta criança.
18 Bɔɔ́ ako bí áwuú mechɔ́ ɛwé ámbamé magɔ́ŋme ájɔɔ́, ála mano mekpo fuú.
18 E todos os que ouviram se maravilharam das coisas que foram contadas pelos pastores.
19 Yɛ́mbɔ Mɛri awuúgé depɔ ɛti deko, afyɛ mmu metɔɔ́ wuú afɛ́régé yɛ́ndégébé.
19 Mas Maria guardava todas estas coisas, ponderando-as em seu coração.
20 Bɔɔ́ bi ábáme mágɔ́nŋme, ákérégé meso, áchyɛge ngɔ́ ne áfɛ́ɛge Ɛsɔwɔ mbaá depɔ tiré bwɔ́ áwuú ne ágɛné. Unó bi upyɛ janja ndɛre ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛgaré bwɔ́.
20 E os pastores voltaram, glorificando e louvando a Deus por todas as coisas que eles tinham ouvido e visto, como lhes fora contado.
21 Uwyá ukoó, ne gébé ɛyígé ɛbwɔ́ ásɔ maá *nsɔ́ gékwané, ne ɛbwɔ́ áfyɛ́ ji mabɔ nnó Jisɔs, mabɔ mí Ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛbɔ́ ɛfyɛ́ ji ne mma wuú alé kpá unɛ bií.
21 E, ao completarem-se os oito dias para circuncidar o menino, seu nome foi chamado de Jesus, que pelo anjo lhe fora nomeado antes de ser concebido no ventre.
22 Ne gébégé gepúgé buú getyaágé, gébé gékwané ɛyígé Josɛf ne *Mɛri ájyɛ pyɛ́ *Gepɛ ndɛre ásámé né mabɛ Mosis, ne ákpa maá bwɔ́ manjyɛ mfaá Jɛrosalɛ nnó álɛré ji mbaá Ɛsɔwɔ.
22 E, cumprindo-se os dias da purificação dela, segundo a lei de Moisés, eles o levaram para Jerusalém, para apresentá-lo ao Senhor,
23 Ndɛre ásamé né ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, “Yɛnde mambɛ maá ayi alú mende, ábɔ́ manchyɛ́ ji mbaá Ɛsɔwɔ.”
23 (conforme está escrito na lei do Senhor: Todo homem que abrir o ventre será chamado de santo ao ­Senhor);
24 Ne áfɛ́ ntó áchyɛɛ́ *gepɛ ɛyigémbɔ ɛyigé gelú, “upwene mewaá upea, mbɔgé upɔ́ áchyɛge baá upwene melɔ ápeá nnó ápyɛ́ gepɛ wyɛ́ ndɛre asamé né ŋwɛ Ɛsɔwɔ.”
24 e para oferecerem um sacrifício de acordo com o que foi dito na lei do Senhor: Um par de rolinhas ou dois pombinhos.
25 Né gébé ɛyigémbɔ, mende fɔ alu nyá né Jɛrosalɛ ákúu ji nnó Simyɔn; alu cho né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ ne anoge ji, ne ji ntó abɔ agile Ɛsɔwɔ nnó áféré bɔɔ́ Isrɛli né mbaá ɛfwyale. *Mendoó Ukpea ɛlú nyá ne ji.
25 E, eis que havia em Jerusalém um homem cujo nome era Simeão; e este homem era justo e piedoso, esperando a consolação de Israel; e o Espírito Santo estava sobre ele.
26 Mendoó Ukpea ɛbɔ́ ɛpyɛ Simyɔn akaá nnó aságé gbó ayi álá gɛ́ fɔ́ *Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, ayi Ɛsɔwɔ abɔ́ anyɛ́meno nnó atɔme.
26 E lhe fora revelado pelo Espírito Santo, que ele não morreria antes de ter visto o Cristo do Senhor.
27 Bií bi Mɛri ne Josɛf ábɔ́ áchwɔ né Jɛrosalɛ, manlɛré Jisɔs mbaá Ɛsɔwɔ ndɛre ɛbɛ́ Mosis ɛgaré, Mendoó Ukpea ɛpyɛ́ Simyɔn afɛ́ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ. Ndɛre akpɛné agɛ́ maá yimbɔ,
27 E pelo Espírito ele foi ao templo, e quando os pais trouxeram o menino Jesus para fazerem com ele segundo o costume da lei,
28 asɛ ji né amu jií, alɔ manchyɛ́gé matame ne mamfɛ́gé Ɛsɔwɔ ake:
28 então tomou-o em seus braços, e bendisse a Deus, e disse:
29 “Ata menomenyɛɛ́ wyɛ́ ɛlú nana wáwálé,
29 Senhor, agora despedes o teu servo em paz, de acordo com a tua palavra;
30 néndé nkpá amɛ ya ngɛ́ Menchyɛ Geŋwá ayi ɔbɔ́ ɔnyɛ́meno.
30 porque os meus olhos têm visto a tua salvação,
31 Ne wɔ ɔtɔ ji nnó bɔɔ́ ako ágɛ́ ji.
31 a qual tu preparaste perante a face de todos os povos;
32 Abɛ nyɛ mewɛ́ mbaá bɔɔ́ abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus,
32 Uma luz para iluminar os gentios, e a glória de teu povo Israel.
33 Mma ne ntɛ áwuúgé mechɔ ɛwe Simyɔn ajɔɔ́ gétúgé maá bwɔ́, ála meno mekpo fuú.
33 E José, e sua mãe, se maravilharam das coisas que eram faladas sobre ele.
34 Simyɔn anérége manjɔɔ́ depɔ ɛtire na, achyɛɛ́ ɛbwɔ́ mejé Ɛsɔwɔ. Ɛké ɛwyágé ama kuú Mɛri mmá Jisɔs aké, “Wuúgé! Ɛsɔwɔ ajyá maá yiná nnó apyɛ́ gejamé bɔɔ́ Isrɛli ákwé ne mambwɛɛ́ abifɔ mfaá. Abɛ nyɛ ntó ndɛre gepɔ ɛyígé Ɛsɔwɔ jimbɔɔ́, ne gejamégé bɔɔ́ áshyá nyɛ ji.
34 E Simeão os abençoou, e disse a Maria, sua mãe: Eis que este menino é posto para a queda e o levantamento de muitos em Israel, e para um sinal que será contraditado
35 Apyɛgé mbɔ, ɛlɛrege gbɔ́gɔ́nɔ́ depɔ ɛtiré ɛbwɔ́ ábií mmu matɔɔ́ bwɔ́. Ne mesómé maá wyɛ́ yina ɛbɛ́ɛ nyɛ wɔ metɔɔ́ ɛké aparaja ne ájómé wɔ.”
35 (sim, e uma espada traspassará também a tua própria alma), para que os pensamentos de muitos corações possam ser revelados.
36 Gébé ɛyigémbɔ ntó, mekoó mendée fɔ, alu né Jerósálɛ akamege Ana. Alu muú ɛkpave Ɛsɔwɔ ayi mendée. Ɛsɔwɔ agárege ji depɔ mangárégé bɔɔ́ bií. Alu maá Fanuɛl ayi alú mpyáne Ɛkwɔ́ Ashyɛ. Abá menɔ abɛlé aŋmɛ́ akénéama ne menɔ́ wuú ágbó.
36 E estava ali Ana, a profetisa, filha de Fanuel, da tribo de Aser; ela era de idade avançada, e tinha vivido com o marido sete anos, desde a sua virgindade;
37 Tɛ́ gébé ɛyigémbɔ ala mekwí mendée. Yɛ́ndégébé alu mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, afɛge Ɛsɔwɔ ne anɛnemmyɛ, utuú ne ŋwɔmésé, alyage menyɛɛ́ kpékpé. Né gébé ɛyigémbɔ, alu usaá aŋmɛ uni meso ɛníi.
37 e era viúva, de quase oitenta e quatro anos, e não se afastava do templo, servindo dia e noite a Deus, com jejuns e orações.
38 Ama chwɔ́ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, wyɛ́ gébé yimbɔ ntó ne Mɛri ne Josɛf achwɔ́ ne maá bwɔ́. Ana agɛ́gé maá yina, alɔ mánfɛɛ́gé Ɛsɔwɔ, agarege depɔ ɛtíré maá yi mbaá bɔɔ́ ako abi ágili nnó Ɛsɔwɔ áféré bɔɔ́ Jɛrosalɛ né ɛfwyale.
38 E, vindo ela naquele momento, também deu graças ao Senhor, e falava dele a todos os que aguardavam a redenção em Jerusalém.
39 Josɛf ne Mɛri ánérégé yɛndé genó ndɛre ɛbɛ Ɛsɔwɔ ɛgaré, ákpá maá bwɔ́ ákéré meso né Nasarɛt *gebagé mewaá Galilií.
39 E, havendo concluído todas as coisas segundo a lei do Senhor, eles voltaram à Galileia, para a sua própria cidade, Nazaré.
40 Maá yimbɔ alu ɛfɛɛ́, awɛne wyɛ́ wɛ́ne ne gelu, ne ɛshyɛ chóncho ne deŋgá. Ne mejé Ɛsɔwɔ ɛlú ne ji.
40 E o menino crescia, e se fortalecia no espírito, cheio de sabedoria; e a graça de Deus estava sobre ele.
41 Yɛ́ndé nŋmɛ, mmá ne ntɛ Jisɔs ájyɛ né Jɛrosalɛ manjyɛ nyɛ́ ɛpaá *koó upú ɛwé Ɛsɔwɔ aferé nyá bɔɔ́ Isrɛli né defwɛ́.
41 Ora, seus pais iam todos os anos para Jerusalém à festa da páscoa.
42 Jisɔs akwɔ́négé aŋmɛ́ áfyanéápeá, áfɛ́ ndɛre ɛbwɔ́ ájyɛ mɛ́, ndɛre ɛbwɔ́ ájyɛ ásɛ ntó Jisɔs.
42 E quando ele tinha doze anos, eles subiram para Jerusalém segundo o costume da festa.
43 Ɛpaá ɛ́byɛgé, álɔ mankeré meso melɔ bwɔ́. Ne Jisɔs alá meso né Jɛrosalɛ ayi mmá wúu ne ntɛ wuú álá kaá wɔ́.
43 E quando haviam cumprido os dias, enquanto eles retornavam, o menino Jesus ficou para trás em Jerusalém, e José e sua mãe não souberam.
44 Ábɔ́ áfɛre nnó akɛ geluá ne bɔɔ́ abifɔ. Ákɛ kpaá bií kpogele. Ne gébégé ákɛlé ji né geluágé aŋmɛ́ ne ajeé bwɔ́,
44 Mas, supondo que ele estivesse na companhia, andaram uma jornada de um dia, e procuravam-no entre os seus parentes e conhecidos.
45 ágɛ ji wɔ́. Álɔ mankere meso né Jɛrosalɛ mankɛ́légé ji.
45 E não tendo-o encontrado, eles retornaram para Jerusalém em busca dele.
46 Né ndɔ ɛ́lɛɛ́ ɛkwɔnegé ágɛ́ ji mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ. Abɔ́ alu geluá ne *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ. Awuú genó ɛyige álɛ́rege ne amá agige ntó bwɔ́ bɔ nkwɛ.
46 E aconteceu que, após três dias, eles o acharam no templo, assentado no meio dos doutores, ouvindo-os, e dirigindo-lhes perguntas.
47 Bɔɔ́ ako abi áwuú genó ɛyigé ji ajɔ́ɔge álá mano mekpo fuú néndé awya uchánchá dɔɔ́ ne ashuúge ɛbwɔ́ meko ne déŋga.
47 E todos os que o ouviam admiravam-se com o seu entendimento e com as suas respostas.
48 Ndɛre mmá wuú ne ntɛ wuú ágɛné ji, matyɛ mawá ɛbwɔ́ meno. Mmá aké, “Maá wa ɔpyɛ mbɔ ɛsé nnó? Ɛ́sé ne ntɛ wyɛ́ dekɛlé wɔ́ kaá depwaá, delɔ manfɔ nnó ndɔ fɔ genó ne gepyɛ́ wɔ.”
48 E quando eles o viram, ficaram perplexos; e disse-lhe sua mãe: Filho, por que tu fizeste assim para conosco? Eis que teu pai e eu te procuramos angustiados.
49 Ashuú bwɔ́ meko aké, “Ulannó ɛnyú dékɛ́lege mɛ, dekágé fɔ́ nnó mbɔ́ mambɛ́ fa mmu ɛcha ntɛ waá wɔ́?”
49 E ele lhes disse: Por que procurastes por mim? Não sabeis que eu devo estar sobre os negócios de meu Pai?
50 Yɛ́lé ashuú ɛbwɔ́ meko yimbɔ, ákaá fɔ́ ula mechɔ́ ɛwé ji ajɔɔ́ wɔ́.
50 E eles não entenderam as palavras que lhes dissera.
51 Jisɔs akéré meso ne ɛbwɔ́ né melɔ bwɔ́ Nasarɛt, alu ne bwɔ́, awuú majyɛɛ́ chánchá. Ndɛre depɔ ti depyɛ mbɔ́, Mmá wuú afyɛ́ deti deko né metɔɔ́ wuú ne ateé yɛndégébé.
51 E desceu com eles, e foi para Nazaré, e era-lhes sujeito; mas sua mãe guardava todos esses dizeres no seu coração.
52 Ɛfɛɛ́, Jisɔs awɛne ne menyamyɛ ne deŋgá ne gelú, awya mejé né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ agbóo ne ji.
52 E Jesus crescia em sabedoria e estatura, e no favor para com Deus e os homens.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.