Lucas 23
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARA
1 Ɛbwɔ́ ájɔ́gé mbɔ, ɛchomele meko ɛkwelé ká ɛfɛ́ ne Jisɔs mbaá Palɛt.
1 Levantando-se toda a assembleia, levaram Jesus a Pilatos.
2 Ákwɔ́négé ɛ́wu, álɔ maáma ji depɔ mmyɛ áké, “Dépyɛ́ ményákwɔ́ yi ndɛrɛ achɔɔ́ melɔ ɛsé, achoge bɔɔ́ uká mme nnó áchyɛgé fɔ ŋkamakpo mbaá Mfwa Rom, ne ama garege bɔɔ́ nnó ji ne alú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa.”
2 E ali passaram a acusá-lo, dizendo: Encontramos este homem pervertendo a nossa nação, vedando pagar tributo a César e afirmando ser ele o Cristo, o Rei.
3 Palɛt agií Jisɔs aké, “Wɔ ɔlu Mfwa bɔɔ́ Jus wáwálé?”
3 Então, lhe perguntou Pilatos: És tu o rei dos judeus? Respondeu Jesus: Tu o dizes.
4 Ne Palɛt ajɔɔ́ ne anɔɔ́ baá abi ápyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne gejamégé bɔɔ́, áké, “Ngɛ́fɔ́ gabo ayi mende yina apyɛ́ wɔ́.”
4 Disse Pilatos aos principais sacerdotes e às multidões: Não vejo neste homem crime algum.
5 Yɛ́mbɔ áshií wyɛ́ ne ɛwú aké mende yina achoge bɔɔ́ uká mme, alɛré né mme Judiya meko, alɔ né melɔ Galilií kpaá akwɔné fá melɔ ɛwe.
5 Insistiam, porém, cada vez mais, dizendo: Ele alvoroça o povo, ensinando por toda a Judeia, desde a Galileia, onde começou, até aqui.
6 Palɛt awúgé mbɔ, agií aké, “Mende yina ɛle muú Galilií?”
6 Tendo Pilatos ouvido isto, perguntou se aquele homem era galileu.
7 Ákámégé, Palɛt atɔ́ Jisɔs mbaá Hɛrɔd néndé Hɛrɔd ne agbaré mboó melɔ yimbɔ. Né gébé ɛyigembɔ Hɛrɔd abɔ́ alu né Jɛrosalɛ.
7 Ao saber que era da jurisdição de Herodes, estando este, naqueles dias, em Jerusalém, lho remeteu.
8 Gébégé Hɛrɔd agɛné Jisɔs, metɔɔ́ ɛgɔ ji dɔɔ́, ɛlé ji abɔ akɛlege mɛ́ mangɛ́ ji tɛ gachií, néndé, ji abɔ́ awuú mɛ́ ŋgɔ Jisɔs. Ne abɔ́ awya umɛɛ́ nnó ji agɛ́ ufélekpá ɛbi Jisɔs apyɛ.
8 Herodes, vendo a Jesus, sobremaneira se alegrou, pois havia muito queria vê-lo, por ter ouvido falar a seu respeito; esperava também vê-lo fazer algum sinal.
9 Ɛwyágé Hɛrɔd agií Jisɔs bɔ ŋkwɛ́ dɔɔ́, ne yɛɛ́ meko Jisɔs ashuú ji wɔ́.
9 E de muitos modos o interrogava; Jesus, porém, nada lhe respondia.
10 Agígé mbɔ, *Anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ áwɔ áchwɔ́ mbɛ, álɔ manjɔɔ́ depɔ ɛti Jisɔs apyɛ́ ne ɛshyɛ.
10 Os principais sacerdotes e os escribas ali presentes o acusavam com grande veemência.
11 Mfwa Hɛrɔd ne bɔɔ́ bee bií álɔ manjwyagé Jisɔs, áchyɛge ji mekpo unɔɔ́. Ábɔ́ nkúu mfwa áfyɛ́ ji mmyɛ, ámá átɔ́ ji akeré meso mbaá Palɛt.
11 Mas Herodes, juntamente com os da sua guarda, tratou-o com desprezo, e, escarnecendo dele, fê-lo vestir-se de um manto aparatoso, e o devolveu a Pilatos.
12 Né bií ɛbi mbɔ dejeé Palɛt ne Hɛrɔd delɔ. Tɛ gachi ɛbwɔ́ ábɔ́ alú máwámé ne atɛ.
12 Naquele mesmo dia, Herodes e Pilatos se reconciliaram, pois, antes, viviam inimizados um com o outro.
13 Gébégé ákeré meso ne Jisɔs, Palɛt akú ánɔɔ́ baá abi ápyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ, ne ákpakpa melɔ,
13 Então, reunindo Pilatos os principais sacerdotes, as autoridades e o povo,
14 áchwɔgé, áké ne bwɔ́, “Mbɛ mbɛ, ɛnyú desɛ mɛ́ mende yina dechwɔ ne ji ɛta wa deké achɔɔ́ melɔ. Ngií ji bɔ nkwɛ́ né mbɛ ushu nyú, yɛ́mbɔ ngɛfɔ́ gabo yi mende yina apyɛ́ né depɔ ɛtiré ɛnyú déké ji akwé ɛbɛ wɔ́.
14 disse-lhes: Apresentastes-me este homem como agitador do povo; mas, tendo-o interrogado na vossa presença, nada verifiquei contra ele dos crimes de que o acusais.
15 Yɛ́ Mfwa Hɛrɔd ntó agɛ nnó mende yina akwé ɛbɛ́ wɔ́, nkawú ne ji akeré meso ɛta ɛsé. Gɔ́ge ngáré ɛnyú nnó mende yina apyɛ́ yɛ gabo fɔ́ ayi abɔ maŋgbó wɔ́.
15 Nem tampouco Herodes, pois no-lo tornou a enviar. É, pois, claro que nada contra ele se verificou digno de morte.
16 Yɛ́mbɔ nchyɛge nyɛ́ ɛnyú ɛbwɔnyɛ nnó átúlé ji ályá ji, ajyɛ́.”
16 Portanto, após castigá-lo, soltá-lo-ei.
17 [Nkane gepɔgé gébé yimbɔ gélú, yɛndégébége ɛpaá kwyakwya defwɛ́, Palɛt aferege muú denɔ ama nkane bɔɔ́ bií ákɛlege.]
17 [E era-lhe forçoso soltar-lhes um detento por ocasião da festa.]
18 Ne ákalé ɛbwɔ́ ako áké, “Wá mende yina, ɛsé dekɛlege ɛ́lé Barabas.”
18 Toda a multidão, porém, gritava: Fora com este! Solta-nos Barrabás!
19 (Barabas abɔ́ akpɛ denɔ gétúgé achwɔɔ́ ne ɛfwyale né melɔ ne muú ayi ji ama wá.)
19 Barrabás estava no cárcere por causa de uma sedição na cidade e também por homicídio.
20 Palɛt akɛlege meti manlyá Jisɔs ajyɛ́, ne ama ajɔ́ɔ ne ɛbwɔ́.
20 Desejando Pilatos soltar a Jesus, insistiu ainda.
21 Ne ɛbwɔ́ ako ákalé áke, “Wɔ́ ji né gekwa, wɔ́ ji né gekwa.”
21 Eles, porém, mais gritavam: Crucifica-o! Crucifica-o!
22 Né maŋáne alɛɛ́ Palɛt ama gií ake, áwɔ́ ji nnó apyɛ nnó? “Ndé gabo ayi ji ápyɛɛ́?” Ngɛ yɛ genó ɛyigé ji apyɛ́ ne njɔɔ́ nnó áwɔ́ ji né gekwa wɔ́. Ngarege ádó ji ályá ji ajyɛ́.
22 Então, pela terceira vez, lhes perguntou: Que mal fez este? De fato, nada achei contra ele para condená-lo à morte; portanto, depois de o castigar, soltá-lo-ei.
23 Né ɛbwɔ́ ádo delúlú áké, “Áwɔ́ ji né gekwa.” Makálé bwɔ́ áwerí uto Palɛt.
23 Mas eles instavam com grandes gritos, pedindo que fosse crucificado. E o seu clamor prevaleceu.
24 Akamé ne asɔ́ mpa aké, “Ápyɛ ne Jisɔs ndɛre ɛbwɔ́ ákɛlege.”
24 Então, Pilatos decidiu atender-lhes o pedido.
25 Aferé muú yi ɛbwɔ́ ákɛ́lege ayi abɔ́ akpɛné denɔ gétúgé, ɛfwyale ɛwe ji achyɛ́ ne muú ayi ji awáné. Gébégé áféré ji, Palɛt agbaré Jisɔs achyɛ́ ɛbwɔ́, nnó ápyɛ ndɛre ɛjií ɛbwɔ́.
25 Soltou aquele que estava encarcerado por causa da sedição e do homicídio, a quem eles pediam; e, quanto a Jesus, entregou-o à vontade deles.
26 Bɔɔ́ bee ásɛ Jisɔs né dachi Palɛt ále jyɛɛ́, ne nkane ɛbwɔ́ ákɛ́ne ájyɛɛ́, átuú ne mende fɔ ayi akú ji Simun, muú melɔ Sɛren, atané dondo yimbɔ né mewaá ajyɛɛ́ Jɛrosalɛ. Ágbaré ji ánɛ́ré ji gekwagé Jisɔs né máŋkɔɔ́ nnó ji akpá akwɔ́lege Jisɔs meso.
26 E, como o conduzissem, constrangendo um cireneu, chamado Simão, que vinha do campo, puseram-lhe a cruz sobre os ombros, para que a levasse após Jesus.
27 Ne gejamégé bɔɔ́ ákwɔ́lege ji meso. Abifɔ ɛ́lé andée, abi ákparé amú mekpo, álile, áyiage ne masómé ndɛre áteé ɛfwyale wuú.
27 Seguia-o numerosa multidão de povo, e também mulheres que batiam no peito e o lamentavam.
28 Ne Jisɔs abwɔlé aké ne ɛbwɔ́, “Andée Jɛrosalɛ, déligé sé gétú ya, líge lé gemɛ ɛnyú ne baá ɛnyú.
28 Porém Jesus, voltando-se para elas, disse: Filhas de Jerusalém, não choreis por mim; chorai, antes, por vós mesmas e por vossos filhos!
29 Kaáge nnó né meso gébé bɔɔ́ ájɔ́ge nyɛ́ nnó, ‘Ɛ́fwɔ́ ɛ́bɛ́ ne andée abi ákwené déŋkwɔ ne abi ála alú danchyɛɛ́ baá mámbɛ́!’
29 Porque dias virão em que se dirá: Bem-aventuradas as estéreis, que não geraram, nem amamentaram.
30 Né gébé ɛyigémbɔ, bɔɔ́ áshyáge nyɛ́ mmyɛ nnó, ‘Ɛ́chyɛ mfaánebuú ashulé ɛsé mmyɛ, yɛ mme anií ɛse.’
30 Nesses dias, dirão aos montes: Caí sobre nós! E aos outeiros: Cobri-nos!
31 Ápyɛgémbɔ na ne genɔɔ́ ɛyi gélú gebɛ, ne ɛbɛɛ́ nyɛ nnó ne gegbógbógé genɔɔ́?”
31 Porque, se em lenho verde fazem isto, que será no lenho seco?
32 Gébégé ájyɛ wɔ́ Jisɔs, ásɛ ntó bɔɔ́ ubée apéa manjyɛ wá choncho ne ji.
32 E também eram levados outros dois, que eram malfeitores, para serem executados com ele.
33 Ákwɔ́négé melú ɛwé ákuú nnó, “Uŋkɔ́ŋkɔ́ makpo,” áwɔ́ Jisɔs né gekwa. Ne ama wɔ́ bɔɔ́ ubée bimbɔ mfaá ukwa upea, ama né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ wuú, ne ayifɔ né ɛgbɛ́ ɛbwɔbɛ wuú.
33 Quando chegaram ao lugar chamado Calvário, ali o crucificaram, bem como aos malfeitores, um à direita, outro à esquerda.
34 Jisɔs aké, “Ntɛ́, gɛ́ ɛbwɔ́ meshwɛ, jinte gabo áyi ɛbwɔ́ ápyɛ́mbɔ, néndé ákágé.”
34 Contudo, Jesus dizia: Pai, perdoa-lhes, porque não sabem o que fazem. Então, repartindo as vestes dele, lançaram sortes.
35 Bɔɔ́ átɛné ɛ́fɛɛ́ ápɛ́le nkane áwɔ́me Jisɔs né gekwa. Ne ákpakpa bɔɔ́ Jus, álɔ manjwyágé ji áké, “Apoóge bɔɔ́ bí chachá, akaágé poó fɔ́ ntó gemɛ jií mbɔgé alú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa.”
35 O povo estava ali e a tudo observava. Também as autoridades zombavam e diziam: Salvou os outros; a si mesmo se salve, se é, de fato, o Cristo de Deus, o escolhido.
36 Bɔɔ́ bee ntó ájwyá Jisɔs, áchyɛɛ́ ji mmɔɔ́ amí mamyáme,
36 Igualmente os soldados o escarneciam e, aproximando-se, trouxeram-lhe vinagre, dizendo:
37 ne áké, “Mbɔgé nnó ɔlu Mfwa bɔɔ́ Jus wáwálé, poó gemɛ jyɛ́.”
37 Se tu és o rei dos judeus, salva-te a ti mesmo.
38 Ásá ntó ŋwɛ́ ába né gekwa né mfaá mekpo Jisɔs. Ásá wyɛɛ́ áké, “Gɛ́ Mfwa bɔɔ́ Jus na.”
38 Também sobre ele estava esta epígrafe [em letras gregas, romanas e hebraicas]: Este é o Rei dos Judeus .
39 Muú ubée ama ayi áwɔmé ji ntó né gekwa ɛjí, alɔ manjwya ntó Jisɔs aké, “Pɔ́ ɔlu Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa? Poó yɛ́ gémɛ́ jyɛ́, ɔpoó ɛsé ntó.”
39 Um dos malfeitores crucificados blasfemava contra ele, dizendo: Não és tu o Cristo? Salva-te a ti mesmo e a nós também.
40 Ne ayifɔ ashúlé ji yimbɔ ndo aké, “Wɔ ɔfɔɔ́ fɔ́ Ɛsɔwɔ? Ɔlu ntó mmú ɛfwyale nkane mende yina.
40 Respondendo-lhe, porém, o outro, repreendeu-o, dizendo: Nem ao menos temes a Deus, estando sob igual sentença?
41 Ɛsé ne wɔ debɔ́ nsá né gabo ayi ɛsé depyɛ́, nkawú ne dégɛ́ne ɛfwyale ɛwé. Ne mende yina apyɛ́ gabo wɔ́.”
41 Nós, na verdade, com justiça, porque recebemos o castigo que os nossos atos merecem; mas este nenhum mal fez.
42 Ne ajɔ́ɔ ne Jisɔs aké, “Ata te me gébégé ɔchwɔgé gbáre gefwa jyɛ́.”
42 E acrescentou: Jesus, lembra-te de mim quando vieres no teu reino.
43 Jisɔs áshuú ji meko aké, “Ngarege wɔ wáwálé nnó fina ɔbɛ nyɛ́ ne me né melɔ́ Ɛsɔwɔ.”
43 Jesus lhe respondeu: Em verdade te digo que hoje estarás comigo no paraíso.
44 Káláŋká ɛfyáneɛ́peá ɛké ɛ́kwɔ́nege, ŋmɛɛ́ ɛnomé, gemmua gékwé né melɔ meko kpaá tɛ káláŋká ɛlɛɛ́.
44 Já era quase a hora sexta, e, escurecendo-se o sol, houve trevas sobre toda a terra até à hora nona.
45 Ŋmɛɛ́ ɛ́nómégé, ɛkat ɛwé ɛkaré metɔɔ́ ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ɛgyalé ubaá úpeá.
45 E rasgou-se pelo meio o véu do santuário.
46 Ɛké ɛ́wyáge, Jisɔs alɔ mankálé kéŋké aké, “Nte mfyɛ gemɛ ya né amú jyɛ́.” Ajɔgé mbɔ, ashulé kwyakwya geféré h-ɛ-m metɔɔ́ ɛkwé.
46 Então, Jesus clamou em alta voz: Pai, nas tuas mãos entrego o meu espírito! E, dito isto, expirou.
47 Muú kpaá bɔɔ́ bee ayi abɔ́ atɛné ɛfɛɛ́, agɛ́gé genó ɛyi gepyɛ́, afɛɛ́ Ɛsɔwɔ aké, “Wáwálé, mende yina abɔ́ apyɛ́ gabo wɔ́.”
47 Vendo o centurião o que tinha acontecido, deu glória a Deus, dizendo: Verdadeiramente, este homem era justo.
48 Gejámégé bɔɔ́ abi ábɔ́ áchomé ɛfɛɛ́ ápɛ́le, ákeré upú bwɔ́ amu meso kpákpáré, mashu mme tóntó né genó ɛyigé ɛbwɔ́ ágɛné.
48 E todas as multidões reunidas para este espetáculo, vendo o que havia acontecido, retiraram-se a lamentar, batendo nos peitos.
49 Ajeé Jisɔs ako átɛ́né tɛtɛ ágɛ́ne depɔ ɛtiré na. Abifɔ alú andée abi ábɔ́ átané Galilií ákwɔlé ji.
49 Entretanto, todos os conhecidos de Jesus e as mulheres que o tinham seguido desde a Galileia permaneceram a contemplar de longe estas coisas.
50 — ausente —
50 E eis que certo homem, chamado José, membro do Sinédrio, homem bom e justo
51 — ausente —
51 (que não tinha concordado com o desígnio e ação dos outros), natural de Arimateia, cidade dos judeus, e que esperava o reino de Deus,
52 Nkane Jisɔs agboó, afɛ́ mbaá Palɛt, ajyɛ gíi nnó achyɛ́ ji geŋkwɔ́gé Jisɔs.
52 tendo procurado a Pilatos, pediu-lhe o corpo de Jesus,
53 Palɛt achyɛ́gé ji ɛbwɔnyɛ, ajyɛ féré geŋkwɔ́gé Jisɔs né mfaá gekwa, afyalé géjí ne ɛ́shyɛ́ ndeé, ajyɛ nií mmu menome ɛwé ábɔ́ áchomé tɛ gachií mmu ɛtaravɛ́, ɛwé ála álu ganíi muú wyɛ.
53 e, tirando-o do madeiro, envolveu-o num lençol de linho, e o depositou num túmulo aberto em rocha, onde ainda ninguém havia sido sepultado.
54 Afyɛ́ ji mmu menome, nénde ákpomege mmyɛ nnó bií uwyaá ɛbwɔ́ ɛbi ulɔ nkwale yimbɔ.
54 Era o dia da preparação, e começava o sábado.
55 Andée abi átane ne Jisɔs né Galilií, ákwɔlé Josɛf ne ágɛ́ ntó menome ne áma ágɛ́ ntó nkane áfyɛ́ ji né mmu.
55 As mulheres que tinham vindo da Galileia com Jesus, seguindo, viram o túmulo e como o corpo fora ali depositado.
56 Ákérégé meso né úpú bwɔ́ ákwyɛ́ maweé gébɛ́ ami malɔ́málɔ́ ami awáage mewu muú.
56 Então, se retiraram para preparar aromas e bálsamos. E, no sábado, descansaram, segundo o mandamento.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 23, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.