Lucas 22
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH
1 Ne gébé gébɔ́ géfií ɛyigé ányɛɛ́ ɛpaá koó upú ne ɛpaá brɛd yi álá muálé.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Né gébé ɛyigémbɔ, anɔɔ́ baá ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ, ábɔ́ ákɛ́lege meti nnó áwá Jisɔs bibí, nendé, áfɔɔ́ nya bɔɔ́ melɔ.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Ne danchɔmeló akpɛ mmu metɔɔ́ Judas ayi ákuú ji ntó Iscarot, maá utɔɔ́ ama né geluágé abi áfyaneápeá.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Ajyɛ sɔ́ ula ne Anɔɔ́ baá ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne bɔɔ́ kpakpa abi ábáme ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, nnó ákpoó ɛbwɔ́ Jisɔs.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Ɛbwɔ áwúgémbɔ, matɔɔ́ ágɔ ɛbwɔ́ ne ákamé nnó áchyɛ́ge Judas ŋka.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Judas akamé mechɔ́ ɛwé ájɔɔ́ ne álɔɔ́ mankɛ́légé meti ɛwé ji apyɛɛ́ ne Jisɔs akpɛ ɛbwɔ́ né ámu nkane gejamégé bɔɔ́ álá kágé.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Bií ɛbi áwáne maá ɛgɔ́ŋme gepɛ mbaá ɛpaá brɛd yi álá muálé, úkwɔ́négé,
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Jisɔs atɔ́ Pita ne Jɔn aké, “Chógé depyɛ́ menyɛɛ́ ɛpaá *koó upú nnó ɛsé dejyɛ́ dényɛ́ ɛ́wú.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Ágií ji áké, “Ɔkɛlege nnó ɛsé dejyɛ́ detyɛɛ́ menyɛɛ́ ɛ́fɔ́?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Ashuú ɛbwɔ́ meko ake: “Wuúge, mbɔgé dejyɛgé, dekpɛgé né melɔ́ kpaá, degɛne nyɛ mende fɔ ne ŋkwɔ́ manaá né mekpo, kwɔ́lege ji né gepú ɛyigé ji akpɛ́ne.
10 Jesus respondeu:
11 Gébégé ɛnyú dekpɛ́gé, gárege mbɔɔ́ gepú nnó: ‘Ménlɛré aké, lɛ́ré ɛsé maá gepú áŋkɛɛ́, ayi ji anyɛɛ́ nyɛ́ menyɛɛ́ ɛpaá koó upú ne baá utɔɔ́ bií.’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Ne mbɔɔ́ gepú yimbɔ alɛrege nyɛ ɛnyú maá gepú ayi alú tɛ mfaá ɛnyɔ́ŋ ayi ákwyɛ́ mɛ́ ábélé. Pyɛ́gé menyɛɛ́ yimbɔ ɛ́wu.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Áfɛ́, ágɛ́ wyɛ yɛ́ndégenó nkane Jisɔs abɔ́ agaré ɛbwɔ́. Ne átyɛ́ ntó menyɛɛ́ ɛpaá koó upú yimbɔ.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Gébé gékwɔ́négé, Jisɔs ne áŋgbá bií áchwɔ́ álɔ manyɛ́ menyɛɛ́ yimbɔ.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 Ne Jisɔs aké ne ɛbwɔ́: “Mbɔ́ gejigé metɔɔ́ manjwɔlé chóncho ne ɛnyú nnó dényɛ́ ɛpaá koó upú ne ngɛ́ ɛfwyale.
15 e lhes disse:
16 Kaáge nnó me mmáge nyɛ́ sé ɛpaá ɛwéná kpaá tɛ depɔ ɛtiré ɛpaá ɛwé débɛ́ɛ wáwálé, gébégé Ɛsɔwɔ agbárege nyɛ́ gefwa jií.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Ne abwɛɛ́ amó ne mmɔɔ́ né mmu, achyɛ́gé matame mbaá Ɛsɔwɔ, achyɛɛ́ mmɔɔ́ mimbɔ mbaá áŋgbá bií aké: “Sɛ́ge dényú, déchuú átɛ.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Ngarege ɛnyú wáwálé nnó, ɛ́lɔ nana ɛjyɛ́gé mbɛ, nnyú sé mmɔɔ́ mina tɛ gébé ɛyígé Ɛsɔwɔ aké agbarege gefwa jií.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Abɔ́ ntó brɛd, áchyɛgé matame mbaá Ɛsɔwɔ, agyá nto brɛd yimbɔ ubauba achyɛɛ́ bwɔ́ aké, “Gɛ́ge menyammyɛ wa [ayi nchyɛ́ge né gétúgé ɛnyú. Pyɛ́gé wyɛ́ na mantégé negbo na.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Áke ánérege manyɛɛ́ menyɛɛ́, ama bɔ́ amó ne mmɔɔ́ né mmu, aké, “Amo yina, ɛ́lé *menomenyɛɛ́ mekɛ ɛwé Ɛsɔwɔ anyɛɛ́ nyɛ ndɛre manoó ma magbɛ́lege nyɛ́ né mme né gétúgé ɛnyú.]
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Yɛ́lé njɔ́gembɔ, muú ayi akpóo nyɛ́ me alu fá né ujwɔ́lé bina.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Kaáge nnó Maá Ntɛ Mekwaá agbóo nyɛ wyɛ nkane Ɛsɔwɔ amɛɛ́ abelé, yɛ́mbɔ utoŋkwa ubɛ ne muú ayi akpóo nyɛ́ ji.”
22 Pois o
23 Áŋgbá bií áwúgé mbɔ, álɔ mangií atɛ áké, “Waá álú né geluáge sé ayi apyɛ́ nyɛ́ gefɔɔ́ genó ɛyígé na?”
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Né gébé gefɔ́, áŋgbá Jisɔs álɔ mbeé manyɛ́gé ne atɛ, nnó waá alú muú kpaa né geluáge bwɔ́.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Jisɔs awúgé mbeé bwɔ́, ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, “Gɛ́ na ne afwa mme abi álá pɔ́ bɔɔ́ Jus ápyɛɛ́. Ágárege nnó uto melɔ meko úlú ɛbwɔ́ né ámú, ájyárege bɔɔ́ ne uká, ne ama ákɛ́lege nnó bɔɔ́ ákwáné galɔ́gálɔ́ ayi ɛbwɔ́ ápyɛ.
25 Então Jesus disse:
26 Yɛ́mbɔ, ɛ́bɛ́gé fɔ́ mbɔ ne ɛnyú. Muú kpaá nyú abɛ nkane mamáné ne menɔmbɛ abɛɛ́ nkane ménkpané defwɛ́.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Waá alú muú kpaá? Muú ayi áchóge ji menyɛɛ́ nnó anyɛ́ waá muú ayi áchwɔ ne menyɛɛ́? Ɛ́lé ji ayi áchóge ji menyɛɛ́ nnó anyɛ́ pɔ́ mbɔ? Yɛ́mbɔ me nlu né geluágé ɛnyú ndɛre menkpané menyɛɛ́.”
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 Jisɔs aké, “Yɛ́ ndɛre ngɛ́ne ɛfwyale, ɛnyú ne délú wyɛ́ ne me.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Gétú ɛyigémbɔ, mpyɛ nyɛ́ ɛnyú nnó débɛ́ afwa wyɛ́ nkane ntɛ wa apyɛ me ntó nlú Mfwa.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Denyɛ nyɛ́, denyú ne me né gefwa ya. Dejwɔlege nyɛ́ ntó ndɛre afwa mampáné depɔ né matoó áfyáneápeá ayi bɔɔ́ Isrɛli.”
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Jisɔs akú Pita aké, “Simun, Simun! Gɛ́ ngarege wɔ nnó danchɔmeló asɛ uto nnó amuá ɛnyú, mamféré matɔɔ́ nyú ne me nkane ácháge ɛsa, áférege ukwɔɔ́.
31 Jesus continuou:
32 Ne me nnɛnemmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ nnó ɛ́kagé wɔ ɔféré metɔɔ́ wyɛ́ ne me káŋká. Metɔɔ́ wyɛ ɛmagé bɛ́ne, fyɛ́ aŋmɛ́ byɛ́ ɛshyɛ.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Pita ajɔɔ́ ake, “Ata, me mkpomé mmyɛ manjyɛ denɔ ne wɔ ne yɛ mangbó ne wɔ.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Jisɔs ake, “Pita gɛ́, gɔ́ ngáré wɔ nnó, gemɛ́gé nnó menɔ mekwɔ akú fína wɔ ɔshyaá nyɛ nnó ɔ́kágé me kpaátɛ ukúkúle ulɛɛ́.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Ne Jisɔs ama jɔɔ́ ne áŋgbá bií aké, “Tége nkane ntɔmé nyá ɛnyú nekɛ ŋka pɔ́, geba pɔ́ ne unó uká ɛbichá pɔ́, genó geli nya ɛnyú?”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Agaré ɛbwɔ́ áke, “Nana muú yi awya ŋká menyɛɛ́ jií abɔ́, ne geba ntó. Ne muú yi álá pɔ́ ne ɛsaá akpó nkú wuú asɛ́ ŋka yimbɔ ana ɛsaá.
36 Então Jesus disse:
37 Wuúge, Ásá genó gefɔ́ mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, ‘Áfyɛ nyɛ́ ji né geluágé bɔɔ́ nchyɛ.’ Genó yina gépyɛ nyɛ́ me wáwálé. Ɛnyú debɔ́ mankaá nnó yɛndé genó ɛyigé ajɔɔ́ atome ne me gébɔ́ mambɛ́ wáwálé.”
37 Pois as
38 Ne áŋgbá bi áké, “Ata dewyá desaá depeá fa.” Jisɔs ake, “Lyáge mechɔ́ ɛwémbɔ.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Jisɔs ályágé gepú ɛyigémbɔ, afɛ́ né Mekwɛ Olif nkane ji apyɛ mɛ́, ne baá utɔɔ́ bií, ákwɔlé ji ntó.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Áké ákwɔnege né melu ɛwémbɔ, agaré ɛbwɔ́ aké, “Nɛ́gemmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ nnó ɛ́kágé ɛnyú dékpɛ́ né mmuameno.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Ne alyá ɛbwɔ́ afɛ́ mbɛ gachyɛ́, ató manó mme alɔ manɛmmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ aké,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Ntɛ, mbɔgé ɛjigé wɔ, féré amó ɛfwyale yina né ɛta wa ábɛ́ tɛtɛ, yɛ́mbɔ pyɛ genó ɛyigé wɔ ɔkɛlege, ɛpɔ́fɔ́ ɛyigé me nkɛ́lege.”
42 dizendo:
43 [Gébégé anɛ́nemmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ, ɛkiɛ́nné Ɛsɔwɔ ɛ́tané mfaánebuú ɛchwɔ fyɛ́ ji metɔɔ́.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Ne gekpɛ́kpɛ́gé mesómé né metɔɔ́, Jisɔs anɛmmyɛ ne ɛshyɛ kpaá njúnjú atáné ji mmyɛ achyɛge mme nkane deŋkáré manoó.]
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Ji ánérégé mánɛmmyɛ, akwilé akeré mbaá yi áŋgbá bií álú. Abané ɛbwɔ́ ndɛre ábɛ́lege géjyá gétúgé ápwá né masómé.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Ape ɛbwɔ́ agií aké, “Debɛlege nde? Kwélégé ka, nɛ́gemmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ nnó ɛ́kágé dékpɛ́ né mmuameno.”
46 E disse:
47 Ndɛre Jisɔs alu jɔɔ́ge, njuné bɔɔ́ néchwɔ́ ne Judas, ŋgba ama né geluágé abi áfyaneápeá. Judas aja ɛbwɔ́ meti, achwɔ́gé, afɛ́ mbɛ atyá Jisɔs.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Atyágé ji mbɔ, Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Judas ɔkpó lé Maá Ntɛ Mekwaá né mantyá ji nnó bɔɔ́ ákaá ne ápyɛ ji?”
48 Mas Jesus disse:
49 Gébégé áŋgbá Jisɔs ágɛné nnó mechɔ́ kpaa ɛ́lé chwɔ, ágií áké, “Ata debɔ́ desaá delɔ úmyɛ?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Ne ŋgbá Jisɔs ama né geluágé bwɔ́, ajuú aparanja, alɔ mankɛ́ memfwɛ́ *Ɛtúkpɛ ámpyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ, asɔ́ ɛtu ɛwé ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Ne Jisɔs agaré bɔɔ́ bií aké, “Dépyɛgé sé mbɔ, lyáge ɛbwɔ́.” Aferé ɛbwɔ́ wuú ata ɛtu memfwɛ yimbɔ, ɛfɛré.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Ne Jisɔs abwɔlé ɛta *Anɔɔ́ baá ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ámbamé ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ abi áchwɔ mampyɛ ji. Agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dechwɔ́ na ne bɔ aparanja ne mámbó unɔɔ́ mampyɛ me nnó me nlu menjó?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Ndɔ ndɔ ne ndɔ njwɔlege ne ɛnyú né ɛcha upɛ, ɛnyú deta me ɛbwɔ mmyɛ wɔ́. Yɛ́mbɔ gébé ɛyige nyú gékwané nana, dechwɔ́ né uto dánchɔmeló ayi mfwa utuú.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Ne bɔɔ́ bina ápyɛ Jisɔs áfɛ́ ne ji né dachi ɛtúkpɛ ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ. Ne Pita ala tɛ meso, akwɔlege ɛbwɔ́ gachyɛɛ́, gachyɛ.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Ákwɔ́négé, abané bɔɔ́ bí ásené mewɛ né dachi áwyá. Pita achwɔ jwɔ́le ntó né geluáge ɛbwɔ́.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Ménkpané defwɛ́ ama né dachi yimbɔ ayi alú mendée, agɛ́gé Pita né geŋgbɔ́gé mewɛ nkane ajwɔle, apɛ ji domeé, aké, “Mende yina ntó abɔ́ alu ne Jisɔs.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Pita ake, “Chaá-ó! Mesɔ mendée nkágé ji.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Ɛwya yɛ wɔ́, mende fɔ agɛ́ Pita ake, “Wɔ́ ntó ɔlu muú bwɔ́ ama.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Ɛwya genógé nchwánekɛ, mende ayifɔ aké, “Wáwálé gebií gepɔ́ mmu mende yiná ntó abɔ́ alu ne Jisɔs, ji ntó atané gebagé Galilií.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Ne Pita ake, “Gɛ da, me kágé ɛwe wɔ jɔ́ge mbɔ.”
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Ata Jisɔs akɔ́ gemɛ apɛ́ Pita. Amɛ bwɔ́ átuú, ne Pita ate mekomejɔɔ́ ayi Ata Jisɔs abɔ́ agaré ji nnó, “Gemɛ́gé nnó menɔ mekwɔ ákú, ɔshya nyɛ́ ukúkúle ulɛɛ́ nnó ɔkágé me.”
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Gébégé Pita áteé mekomejɔɔ́ yimbɔ, afɛ dafyɛ, anyɔ meko ngbó ali segé segé.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Bɔɔ́ bi ábáme Jisɔs, álɔ manjwyá Jisɔs, ne átúlege ji.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Áwɛ́ ji ndeé né amɛ, ne ágíige ji áké, “Waá adoó wɔ? Garé ɛsé mbɔgé ɔkage.”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Ne ɛbwɔ́ áma jú ji mashyɛ mmyɛ né gejamégé mati.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Bií újyágé, *ákpakpa melɔ, ne Anɔɔ́ baá ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ áchomé né ɛso. Áchwɔ́ ne Jisɔs né mbɛ ushu bwɔ́.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 Ágií ji áké, “Wɔ ne ɔ́lú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa?”
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Ne mbɔgé ngiígé ɛnyú nkwɛ́ dekámégé nyɛ́ fɔ manshuú me meko.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Yɛ́mbɔ lɔ nana chó mbɛ, Ɛsɔwɔ ayi áwya uto uko abelege Maá Ntɛ Mekwaá né mfaá geluɔ́gé ɛ́nógé né ɛgbɛ́ ɛbwɔnyɛ wuú.”
69 Mas de agora em diante o
70 Ajɔ́gé mbɔ, ɛbwɔ́ ako ágií áké, “Wɔ ne ɔ́lú Maá Ɛsɔwɔ?”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Ne ɛbwɔ́ áke ne atɛ, “Ndé gécha démage kɛ́le bɔ ntɛ́sɛ́? Ɛsé ambɔɔ́ dewú mɛ́ genó ɛyi getané jimbɔ meno.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.