Lucas 20

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Bií fɔ́ Jisɔs abɔ́ alɛrege bɔɔ́ né ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, ágarege ɛbwɔ́ abya melɔ́mélɔ́ ayi atané mbaá Ɛsɔwɔ. Ndɛre ájɔ́gembɔ, anɔɔ́ baá abi ápyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ chóncho ne Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ, ne ákpakpa melɔ, áchwɔ chóo ne bɔɔ́ bimbɔ,
1 Certo dia, Jesus estava no pátio do Templo ensinando o povo e anunciando o evangelho . Então chegaram ali alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei, junto com alguns líderes do povo,
2 ágií Jisɔs aké, “Ndé uto ɛbi ɔwyaá mampyɛ unó bina? Waá achyɛɛ́ wɔ uto ubi?”
2 e perguntaram: — Diga para nós: com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
3 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké “Me ntó nwyaá awa nkwɛ́ mangií ɛnyú ayi debɔ́ɔ manshuú me”.
3 Jesus respondeu:
4 Ne agií ɛbwɔ́ aké, “Waá achyɛ Jɔn uto manwyaá bɔɔ́ manaá Ɛsɔwɔ, Ɛsɔwɔ waá akwaá?”
4 Quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
5 Álɔ manjɔɔ́ ne atɛ áké, “Ɛ́bɛge dejɔɔ́gé nnó ɛlé Ɛsɔwɔ ne achyɛɛ́ Jɔn uto bi, agige nyɛ ɛsé aké, ‘Ulannó ne delá kamé mekomejɔɔ́ wuú wɔ́.’
5 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — O que é que vamos dizer? Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
6 Ne mbɔgé dejɔgé nnó, ‘Útané mbaá akwaá,’ bɔɔ́ ako áwáne nyɛ́ ɛsé ne mataá gétúgé ɛbwɔ́ ákaá wáwálé nnó Jɔn abɔ́ alu *Muú Ɛkpávé Ɛsɔwɔ.”
6 Mas, se dissermos que foram pessoas, esta multidão vai nos apedrejar, pois eles acham que João era profeta .
7 Ne áké ne ji, “Ɛse dekaá fɔ mbaá yi uto bií utane wɔ́.”
7 Por isso responderam: — Nós não sabemos quem deu autoridade a João para batizar.
8 Ne Jisɔs ashuú ntó ɛbwɔ́ meko aké, “Yɛ́ me ntó ngárégé fɔ́ ɛnyú muú yi achyɛ́ me uto ne mpyɛ́ unó bina.”
8 Jesus disse:
9 Jisɔs alɔ mangaré bɔɔ́ bina nekanémejɔɔ́ ake, “Mende fɔ abɔ atɔ́ mekɔɔ́, apɛ unɔɔ́ ɛbi ákuú vine, ábɔgé umpome bií ápyɛ mmɔɔ́. Asɛ bɔɔ́ uségé afyɛ́ wyɛ. Atane afɛ́ nekɛ né melɔ fɔ, ɛwú ne ábɛ́lé dɔɔ́.
9 Depois Jesus contou esta parábola para o povo:
10 Gébé gekwɔ́négé ɛyigé ákyɛ́ umpómé bimbɔ, mbɔɔ́ mekɔɔ́ atɔ́ maá defwɛ́ wuú ama mbaá bɔɔ́ uségé bimbɔ nnó áchyɛ ɛbií unó mbwɛ́ ɛbi utane né mekɔɔ́ ɛwémbɔ. Yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ átulé maá defwɛ́ yimbɔ, ábú ji akéré amu amu.
10 Quando chegou o tempo da colheita, ele mandou um empregado para receber a sua parte. Mas os lavradores bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
11 Ama tɔ́ ayifɔ, ɛbwɔ́ ágɛ́gé ji, ásɛ ji ne matúlé, áchyɛ́ ji mekpo unɔɔ́, ábú ntó ji akéré amuamu.
11 O dono mandou outro empregado, mas eles também bateram nele, depois o trataram de modo vergonhoso e o mandaram de volta sem nada.
12 Mende yimbɔ ama tɔ́ maá defwɛ́ ayifɔ, bɔɔ́ bimbɔ átulé ji, afyɛ́ ji upa mmyɛ, ne ája ji mmemme átó ji dafyɛ.
12 Então ele enviou um terceiro empregado, mas os lavradores também bateram nele e o expulsaram.
13 Ne mbɔɔ́ mekɔɔ́ yimbɔ aké, ‘Mpyɛ nyɛ́ nnó? Ɛlú galɔ́gálɔ́ nnó ntɔ́ nana maá wa ayi ngboó ne ji dɔɔ́, ndɔfɔ ágɛgé nyɛ ji, áchyɛge ji ɛ́nógé.’
13 Aí o dono da plantação pensou: “O que vou fazer? Já sei: vou mandar o meu filho querido. Tenho certeza de que vão respeitá-lo.”
14 Maá yimbɔ afɛ́, ne ndɛre álɛ́ kwɔ́kwɔ́lé, bɔɔ́ bimbɔ ágɛ́ ji ne áké ne atɛ, ‘Gɛ́ge menyɛɛ́ geteé mbɔɔ́ mekɔɔ́ na, chwɔ́ge déwá ji, geteé jií geláa ɛyigé ɛsé.’
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
15 Ákpɛ́gé mmu mekɔɔ́, ája ji átó dafyɛ, áwá ji.”
15 — Então eles jogaram o filho para fora da plantação e o mataram. Aí Jesus perguntou:
16 Ɛlú wáwálé nnó, abɔ́ manchwɔ́ awá bɔɔ́ bimbɔ achyɛɛ́ mekɔɔ́ ɛwémbɔ mbaá bɔɔ́ abi cha.”
16 Ele virá, matará aqueles homens e dará a plantação a outros lavradores. Então as pessoas que estavam ouvindo disseram: — Que Deus não permita que isso aconteça!
17 Jisɔs apɛ ɛbwɔ́ dómeé ne agií aké, “Ne nana genó ɛyigé ásáme mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ geke nnó? Ásá nnó:
17 Mas Jesus olhou bem para eles e disse:
18 Muú akwegé mfaá ntaá ɛnine mbɔ, atyáge nyɛ ubauba ne mbɔgé nekwége muú mmyɛ, muú yimbɔ alá nyɛ yiliyili.”
18 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
19 Jisɔs agárégé nekanémejɔɔ́ ɛni, *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ne anɔɔ́ baá bi apyɛ upɛ Ɛsɔwɔ áwúgé, ákaá nnó ajɔge mbɔ lé ne ɛbwɔ́, ábɔ́ álú mampyɛ Jisɔs wyɛ́ né gébé ɛyigémbɔ, yɛ́mbɔ ágɔ́ gétúgé áfɔ́ɔ amɛ́ bɔɔ́.
19 Os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes sabiam que era contra eles que Jesus havia contado essa parábola e queriam prendê-lo ali mesmo, porém tinham medo do povo.
20 Bɔɔ́ bina ámalɔ́ mankɛ́lé meti ɛwéchá, ne átɔ́ bɔɔ́ nnó ájyɛ́ pyɛ́ ɛké ábɔɔ́ mechɔ́ ne Jisɔs wɔ́, nnó mbɔgé Jisɔs akwegé nekwené meno, ɛbwɔ́ ágbáré ji ájyɛ́ mbaá ámpané mpa abi átɔ́mé nyɛ ji mbaá gɔ́mena ayi Rom.
20 Então começaram a vigiar Jesus. Pagaram alguns homens para fazerem perguntas a ele. Eles deviam fingir que eram sinceros e procurar conseguir alguma prova contra Jesus. Assim os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes teriam uma desculpa para o prender e entregar nas mãos do Governador romano.
21 Bɔɔ́ bimbɔ ájyɛ́gé ákú Jisɔs áké, “Ménlɛré, ɛsé dékaá nnó depɔ ɛtiré ɔgárege ne ɔlɛ́rege délú wáwálé. Ɔpɔ́ fɔ́ meso ama. Ɔlɛrege bɔɔ́ unó ndɛre Ɛsɔwɔ akɛ́lege wáwálé.”
21 Esses homens perguntaram: — Mestre, sabemos que aquilo que o senhor diz e ensina é certo. Sabemos também que o senhor não julga pela aparência e ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige.
22 Ɛsé dekaá wɔ́, “Nnó ɛbɛ́ sé ɛké nnó déchyɛ́gé ŋkámakpo mbaá mfwa Rom waá déchyɛ́gé?”
22 Diga: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
23 Jisɔs akágé nnó ápɛné mbɔ ji lé metáa, aké ne ɛbwɔ́,
23 Mas Jesus percebeu a má intenção deles e disse:
24 “Chwɔ́ge me ne sére ama. Áchwɔ́gé ne ji, agií ɛbwɔ́ aké, Mekpo wá na ne mabɔ waá na ásamé né ŋka ɛyi?” Áké ne Jisɔs, “Ɛ́lé mekpo mfwa Rom ne mabɔ mií.”
24 — Tragam aqui uma moeda. De quem são o nome e a cara que estão gravados nela? — São do Imperador! — responderam eles.
25 Ne Jisɔs aké ne ɛbwɔ́, “Chyɛge Mfwa Rom genó ɛyí gélú ɛjií ne chyɛge ntó Ɛsɔwɔ genó ɛyi gélú ɛyi Ɛsɔwɔ.”
25 Então Jesus disse:
26 Gefɔɔ́ ɛyigé Jisɔs akwyɛ́ meko ashuú ɛbwɔ́ gepyɛ byɔ úkɔré ɛbwɔ́ mmu, álá nyámé néndé ágɛ́ fɔ́ genó ɛyigé ji apyɛɛ́ wɔ́.
26 Eles não puderam conseguir nenhuma prova contra Jesus diante do povo. Por isso ficaram calados, admirados com a resposta dele.
27 *Bɔɔ́ Jus fɔ́ abi ákú bwɔ́ *Sadusi. Ɛbwɔ́ alú bɔɔ́ bi áké muú agbógé akwilége sé né negbo. Áchwɔ́ gií Jisɔs áké,
27 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus
28 “Ménlɛré, Mosis abɔ asá ɛbɛ́ ɛwéna mmú ŋwɛ mabɛ́ sé nnó ‘Mbɔgé muú abagé mendée wuú ne agbógé alyagé mendée yimbɔ ayi ɛbwɔ́ álá byɛ́ maá wɔ́, meŋmó wuú abɔ́ mansɛ mendée yimbɔ né ukwi, nnó ábyɛ́gé baá ábɛ́lé né mabɔ ami mewené meŋmo yimbɔ.’
28 e disseram: — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte
29 Ágare ji neka ɛni áké, áŋmó fɔ ákénéama abi ande álú abi átané ntɛ ama. Meŋmó yi muú kpaa abɔ́ abá mendée wuú ne agbó ayi ɛbwɔ́ álá byɛ maá wɔ́.
29 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
30 Ayi akwɔ́lege ji asɛ mendée yimbɔ né ukwi. Ayi mbɔ agbó ntó ayi ɛbwɔ́ álá byɛ́ maá wɔ́.
30 Então o segundo casou com a viúva,
31 Ɛpyɛ wyɛ́mbɔ kpaá ɛbwɔ́ ákénéama ágbó ako. Yɛ́ muú yi ábyɛné maá ne mendée yimbɔ apɔ́.
31 e depois, o terceiro. E assim a mesma coisa aconteceu com os sete irmãos, isto é, todos morreram sem deixar filhos.
32 Ɛ́bɛ́légé mendée yimbɔ ntó agbó.”
32 Depois a mulher também morreu.
33 Ájɔgémbɔ, ágií Jisɔs áké, “Ndɛre aŋmó bina ákénéama ábɔ́ ábané mendée yina, gébégé ɛbwɔ́ ako ákwilégé né negbo, mendée yina abɛɛ́ nyɛ ayi waá?”
33 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
34 Ne Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko ake, “Né mme yina ande ábáné andée ne andée átɔ́ anɔ́.
34 Jesus respondeu:
35 Yɛ́mbɔ gébégé bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ asɛ́lé nnó ákwáné, bɔɔ́ ákwilégé né negbo, ákpɛgé né mme yi achwɔ́ nyɛ, gébé ɛyigembɔ, yɛ neba nébɛɛ́ se.
35 Mas as pessoas que merecem alcançar a ressurreição e a vida futura não vão casar lá,
36 Ndɛre Ɛsɔwɔ apyɛ ɛbwɔ́ ákwilégé né negbo, ámágé gbó sé, néndé álú nkane makiɛ́nné Ɛsɔwɔ, ne álú baá Ɛsɔwɔ tɛ kwyakwyá.
36 pois serão como os anjos e não poderão morrer. Serão filhos de Deus porque ressuscitaram.
37 Mosis ntó alɛré wáwálé nkane muú ágbógé ákwilégé né negbo. Asá abya genɔɔ́ ɛyigé mewɛ ɛbɔ ɛluli wyɛ gélá sɔɔ́ge ne akuú Ata Ɛsɔwɔ né melu ɛwémbɔ mmu ŋwɛ wuú nnó, Ɛsɔwɔ ayi Abraham ne ayi Asek ne ayi Jakɔb.
37 E Moisés mostra claramente que os mortos serão ressuscitados. Quando fala do espinheiro que estava em fogo, ele escreve que o Senhor é “o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.”
38 Mosis akúgé ji mbɔ, ɛ́lɛré nnó Ɛsɔwɔ alu ayi bɔɔ́ abi álú abɛ. Ɛsɔwɔ apɔ́ fɔ́ Ɛsɔwɔ ayi awuú bɔɔ́, alu ayi bɔɔ́ abi álú abɛ, néndé bɔɔ́ ako álú abɛ né mbɛ ushu wuú.”
38 Isso mostra que Deus é Deus dos vivos e não dos mortos, pois para ele todos estão vivos.
39 Jisɔs ajɔ́gé mbɔ, Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ abifɔ áké ne ji, “Ménlɛré ɔlu cho.”
39 Aí alguns mestres da Lei disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Ɛbwɔ́ áwúgé mbɔ, mano bwɔ́ ákpɛ né mekɔ́, yɛ́ muú ayi ama mua mangií ji nkwɛ́ apɔ́.
40 E não tinham coragem de lhe fazer mais perguntas.
41 Ɛwyage Jisɔs ntó agií ɛbwɔ́ awuú nkwɛ́ aké, “Bɔɔ́ ájɔge nnó Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa alu mpyáne mfwa Dɛvid, ɛwena ɛ́bɛ́ɛ mbɔ nnó?
41 Em seguida Jesus perguntou a eles:
42 Ɛnyú dekaá nnó mfwa Dɛvid asá né ŋwɛ makwa wuú nnó:
42 Pois o próprio Davi diz assim no livro de Salmos:
43 kpaá tɛ gébé gékwɔ́nege nyɛ́ ɛyigé mpyɛ bɔɔ́ mawámé byɛɛ́,
43 até que eu ponha os seus inimigos
44 Ɛwéna ɛ́lɛré nnó Mfwa Dɛvid akuú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa nnó Ata wuú. Ɛpyɛmbɔ nnó ne *Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa ama alú mpyáne Dɛvid?”
44 Se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
45 Nana Jisɔs ajɔge lé ne baá utɔɔ́ bií ne bɔɔ́ ako áwúu ntó, aké,
45 O povo todo estava escutando, e Jesus disse aos discípulos:
46 “Sɛ́ge gébé ne gepɔgé ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ. Ɛbwɔ́ ágbóo mamfyɛ́gé bɔ nkúu átyɛ́ átyɛ́, ákɛ́né, ágyaáge ntoné gese nnó bɔɔ́ átámégé ɛbwɔ́ ne ɛ́nógé. Ágboó ntó mánjwɔ́lé né malu ɛ́nógé né mmu macha mmyɛmenɛne. Ájyɛ́gé ɛpaá, ájyaá lé malu afwa ne ájwɔ́lege.
46 — Cuidado com os
47 Yɛ́mbɔ, mmyɛ́ ɛgbóo ɛbwɔ́, áfwyálege akwi andée, áfɔ́ɔge upú bwɔ́, ne ama ákɛ́ne malumalu, ánɛ́nemmyɛ áwyáge dɔɔ́ nnó ágilégé bɔɔ́ amɛ. Ndɛre ápyɛ́ mbɔ, áfyɛ́ lé getoó né mmyɛ bwɔ́. Ákpɛ́ne nyɛ́ né ɛfwyale ɛwé mebo.”
47 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçar, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.