Lucas 19
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs VC
1 Jisɔs akwɔ́négé melɔ Jɛriko, alɔ maŋkogé.
1 Jesus entrou em Jericó e ia atravessando a cidade.
2 Muú kpaa *ánsɛlé ŋkamakpo fɔ, abɔ́ alu ɛfɛɛ́ ayi akamege Sakiyɔs. Alu muú ŋka.
2 Havia aí um homem muito rico chamado Zaqueu, chefe dos recebedores de impostos.
3 Awúgé nnó Jisɔs akoge né melɔ bwɔ́, afɛ́ mangɛ́ gefɔgé muú ayi Jisɔs alú, yɛ́mbɔ agɛ ji wɔ́ gétúgé bɔɔ́ ájamé ne alu mboó.
3 Ele procurava ver quem era Jesus, mas não o conseguia por causa da multidão, porque era de baixa estatura.
4 Ɛfɛɛ́ ne áboó gatɛlé ajyɛ́ kwɔ́ mfaá genɔɔ́ né mbaá yi Jisɔs akóge nyɛ́ nnó agɛ ji.
4 Ele correu adiande, subiu a um sicômoro para o ver, quando ele passasse por ali.
5 Jisɔs akwɔ́négé né genɔɔ́ yimbɔ, apɛ amɛ mfaá, agɛ́ ji. Atɛné akú ji aké, “Sakiyɔs shúlé mme wáwá. Fina mbɔ́ mankpɛ wɔ uŋkɛɛ́.”
5 Chegando Jesus àquele lugar e levantando os olhos, viu-o e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa, porque é preciso que eu fique hoje em tua casa.
6 Sakiyɔs awúgé mbɔ ashúlé mme tɛ́nétɛ́né, asɛ Jisɔs ne metɔɔ́ megɔmegɔ.
6 Ele desceu a toda a pressa e recebeu-o alegremente.
7 Bɔɔ́ ágɛ́gé nkane Jisɔs ajyɛ́ ne Sakiyɔs, álɔ maŋmené aké, “Mende yiná ajyɛ́ kpɛ́ uŋkɛɛ́ mbaá muú ubeé.”
7 Vendo isto, todos murmuravam e diziam: Ele vai hospedar-se em casa de um pecador...
8 Ɛbwɔ́ ne ji ájwɔ́légé mmu, ɛwyage Sakiyɔs akwilé tɛ́né aké, “Ata nkarege nyɛ́ unó ba nchyɛ́ geba mbaá bɔɔ́ gekpo, yɛ nnyɛ́ lé muú maŋwaá, nshúge nyɛ́ mbɔɔ́ genó ɛyimbɔ né malu ani.”
8 Zaqueu, entretanto, de pé diante do Senhor, disse-lhe: Senhor, vou dar a metade dos meus bens aos pobres e, se tiver defraudado alguém, restituirei o quádruplo.
9 Jisɔs awuúge mbɔ ake, “Ngarege ɛnyú nnó, fina bɔɔ́ bi álu né gepú yina átane né ɛfwyale gabo, gétúgé mende yina alú ntó mpyáne Abraham.
9 Disse-lhe Jesus: Hoje entrou a salvação nesta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Maá Ntɛ Mekwaá, achwɔ́ le mankɛle bɔɔ́ bi ánómé né ɛgbɛ ɛwe Ɛsɔwɔ nnó apyɛ́ ɛbwɔ́ átáné né ɛfwyale gabo.”
10 Pois o Filho do Homem veio procurar e salvar o que estava perdido.
11 Ndɛre bɔɔ́ ábɔ́ áwuú mechɔ́ ɛwé, Jisɔs ama gáre ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛníné fɔ́, getúgé ji alɛ́ mɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne Jɛrosalɛ ne bɔɔ́ afɛ́rege nnó *Gefwage Ɛsɔwɔ géchwɔ́ lɔ́ tɛ́nétɛ́né fa mme.
11 Ouviam-no falar. E como estava perto de Jerusalém, alguns se persuadiam de que o Reino de Deus se havia de manifestar brevemente; ele acrescentou esta parábola:
12 Ajɔɔ́ aké, “Né gébé gefɔ́ maá mfwa fɔ alyá melɔ wuú, afɛ́ nekɛ né melɔ fɔ́ ɛwé ɛ́lú tɛtɛ nnó ákwéré ji ɛlá gefwa ne achwɔgé ábɛ́ mfwa né melɔ wuú.
12 Um homem ilustre foi para um país distante, a fim de ser investido da realeza e depois regressar.
13 Gébé ɛyige achwɔ́ jyɛ́, akú baá defwɛ́ bií afya, akaré ɛbwɔ́ ŋka. Achyɛ́ yɛ́ndémuú gébagé ŋka, ne aké ne ɛbwɔ́, ‘Delagé fa, kɛ́ge gese ne ŋka yimbɔ kpaá tɛ nkérege.’
13 Chamou dez dos seus servos e deu-lhes dez minas, dizendo-lhes: Negociai até eu voltar.
14 “Ne ályaá ájyɛ́, yɛ́mbɔ bɔɔ́ melɔ wuú ápá ji dɔɔ́ tɛ átɔ́ bɔɔ́ nnó ájyɛ́ garé nnó, ‘Ɛbwɔ́ ákɛ́lege fɔ́ mende yimbɔ ábɛ́ mfwa bwɔ́.’
14 Mas os homens daquela região odiavam-no e enviaram atrás dele embaixadores, para protestarem: Não queremos que ele reine sobre nós.
15 “Yɛ́mbɔ ndɛre mende yimbɔ ajyɛ́, ákwéré ji ɛla ɛwémbɔ nnó achwɔ́ ábɛ́ mfwa. Ákérégé meso, akú baá defwɛ́ bií abi ji abɔ achyɛ́ ɛbwɔ́ ŋka nnó áchwɔ́ lɛré ji nsá ayi ɛbwɔ́ abɔɔ́ né ŋka yimbɔ.
15 Quando, investido da dignidade real, voltou, mandou chamar os servos a quem confiara o dinheiro, a fim de saber quanto cada um tinha lucrado.
16 Maá utɔɔ́ ayi mbɛ achwɔ́gé aké, ‘Ata gébagé ŋka ɛyi ɔbɔ́ chyɛ́ me, gépyɛ mbɔ́ nsá úba ŋka úfya.’
16 Veio o primeiro: Senhor, a tua mina rendeu dez outras minas.
17 Mende yina awúgé mbɔ, metɔɔ́ ɛgɔ ji ne aké, ‘Ɔpyɛ dɔɔ́, ɔlu maá utɔɔ́ melɔ́mélɔ́, muú akage nɛre metɔɔ́ ne wɔ. Ndɛre ɔpɛ́lé ɛkɛ́ genó ɛwé cháŋéné, nchyɛge nyɛ́ wɔ uto né malɔ́ áfya nnó ɔ́pɛ́lé ájí.’
17 Ele lhe disse: Muito bem, servo bom; porque foste fiel nas coisas pequenas, receberás o governo de dez cidades.
18 Ayifɔ achwɔ́gé aké, ‘Ata gébagé ŋka ɛyi ɔchyɛ́ me, gépyɛ mbɔ nsá uba ŋka úta.’
18 Veio o segundo: Senhor, a tua mina rendeu cinco outras minas.
19 Ne ajɔɔ́ ne ayimbɔ aké, ‘Nchyɛge nyɛ́ wɔ malɔ áta nnó ɔ́pɛ́lé ájí.’
19 Disse a este: Sê também tu governador de cinco cidades.
20 “Ne ayifɔ achwɔ́gé aké, ‘Ata gɛ́ gébagé ŋka jyɛ́. Mbɔ mpwé né gebágé ndeé mbelé.
20 Veio também o outro: Senhor, aqui tens a tua mina, que guardei embrulhada num lenço;
21 Mbélé ɛji gétúgé nkaá nnó gepɔ jyɛ́ getóo ne mfɔ́ɔ wɔ. Ne gébé ɛyigé fɔ́ ɔsɛle unó detú. Ɔkpane menyɛɛ́ né mekɔɔ́ ayi ɔlá kágé meso yi ápɛ́ne.’”
21 pois tive medo de ti, por seres homem rigoroso, que tiras o que não puseste e ceifas o que não semeaste.
22 Mende yimbɔ ake né maá defwɛ́ yimbɔ, ‘Ɔbɔ́ gepɔ, uchuú mejɔɔ́ ɛbi ɔjɔɔ́ ne nsɛ́le mpa, mpa wyɛ́. Ɔkaá nnó gepɔ yá getóo ne mma nsɛ́le unó detú ne mkpane menyɛɛ́ né mekɔɔ́ ayi nlá kágé meso yi ápɛ́ne.
22 Replicou-lhe ele: Servo mau, pelas tuas palavras te julgo. Sabias que sou rigoroso, que tiro o que não depositei e ceifo o que não semeei...
23 Ndɛre ɔkaá mbɔ, ndé ɔ́bɔ́ ɔlá fyɛ́ ŋka yá né gepúgé ŋka nnó nkeregé meso nsɛ ɛji ne nsa wɔ́?’
23 Por que, pois, não puseste o meu dinheiro num banco? Na minha volta, eu o teria retirado com juros.
24 “Ɛké ɛwyage ajɔɔ́ ne bɔɔ́ abi átɛ́né ɛfɛɛ́ aké, ‘Sɛ́ge gébagé ŋka yimbɔ, déchyɛɛ́ muú ayi awyaá uba ufya.’
24 E disse aos que estavam presentes: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem dez minas.
25 Bɔɔ́ bimbɔ áshya áké, ‘Ata, ji awya mɛ́ úba ŋka úfya.’
25 Replicaram-lhe: Senhor, este já tem dez minas!...
26 Ajɔɔ́ ne ɛbwɔ́ aké, ‘Kaáge nnó muú ayi abɔgé nsá né genó, ji ne ámáge gbɛɛ́ ji ɛbwɔ, ne ayi álá abɔɔ́ nsá yɛ́ ɛ́kɛ́kɛ́ genó ɛwé ji awya, ásɛ́lé nyɛ́ geji ɛta wuú, nnó álá amu mawa.
26 Eu vos declaro: a todo aquele que tiver, dar-se-lhe-á; mas, ao que não tiver, ser-lhe-á tirado até o que tem.
27 Nána bɔɔ́ mawámé ba, abi áshya nnó mbɛgé fɔ́ mfwa bwɔ́, chwɔ́ge ne ɛbwɔ́, dewá né mbɛ ushu wa.’”
27 Quanto aos que me odeiam, e que não me quiseram por rei, trazei-os e massacrai-os na minha presença.
28 Jisɔs anérégé manjɔɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni, alɔ mankwɔ́ ajyɛ́ né Jɛrosalɛ.
28 Depois destas palavras, Jesus os foi precedendo no caminho que sobe a Jerusalém.
29 Ákwɔ́négé kwɔ́kwɔ́lé né melɔ́ Bɛtfage ne Bɛtani baá malɔ áyi alú mfaá mékwɛ́ ɛwé ákuú nnó Olif, atɔ́ baá utɔɔ́ makpo ápeá nnó ábɔ́ mbɛ,
29 Chegando perto de Betfagé e de Betânia, junto do monte chamado das Oliveiras, Jesus enviou dois dos seus discípulos e disse-lhes:
30 aké ne ɛbwɔ́, “Chogé né maá melɔ ayi alu mbɔ ɛnyú né mbɛ, dekwɔnégé dégɛne nyɛ maá géjuŋá ayi áshií ji ne muú álú dankɛ́ wyɛ, kaágé déchwɔ́ ne geji fa.
30 Ide a essa aldeia que está defronte de vós. Entrando nela, achareis um jumentinho atado, em que nunca montou pessoa alguma; desprendei-o e trazei-mo.
31 Ne mbɔgé muú agigé ɛnyú nnó, ‘Waá aké dekaá *géjuŋá yimbɔ?’, gárege ji nnó, ‘Ata ne akɛ́lege.’”
31 Se alguém vos perguntar por que o soltais, responder-lhe-eis assim: O Senhor precisa dele.
32 Ne baá utɔɔ́ bimbɔ áfɛ́, ájyɛ́gé ágɛ́ yɛ́ndégenó ndɛre Jisɔs abɔ́ ajɔɔ́.
32 Partiram os dois discípulos e acharam tudo como Jesus tinha dito.
33 Gébégé ákaágé maá géjuŋá yimbɔ, mbɔɔ́ géjuŋá achwɔ́ gií ɛbwɔ́ aké, “Waá aké ɛnyú dekaá géjuŋá yimbɔ?”
33 Quando desprendiam o jumentinho, perguntaram-lhes seus donos: Por que fazeis isto?
34 Áshuú ji meko áké, “Ata ne akɛ́lege.”
34 Eles responderam: O Senhor precisa dele.
35 Áchwɔ́gé ne géjuŋá yimbɔ mbaá Jisɔs, áfere mandeé bwɔ́ ágyaá mfaá, ábwɛɛ́ ji ajwɔlé mfaá.
35 E trouxeram a Jesus o jumentinho, sobre o qual deitaram seus mantos e fizeram Jesus montar.
36 Ndɛre Jisɔs ajyɛ́, bɔɔ́ ájyɛ ji mbɛ ágyaáge mandeé bwɔ́ né meti nnó ji akógé wyɛ́.
36 À sua passagem, muitas pessoas estendiam seus mantos no caminho.
37 Ákwɔ́négé mekpó Mekwɛ Olif, alɔ manshúle, ndɛre alɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne Jɛrosalɛ, ne gejamégé áŋkwɔlé bií, áchwɔɔ́ ji meso ákwáne kéŋké, áfɛ́ɛge Ɛsɔwɔ né ufélekpá ɛbi ɛbwɔ́ ágɛné.
37 Quando já se ia aproximando da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, tomada de alegria, começou a louvar a Deus em altas vozes, por todas as maravilhas que tinha visto.
38 “Mejé ɛbɛ́ ne Mfwa ayi áchwɔɔ́ né mabɔ Ata ayi alú né mfaánebuú, ɛniné mfaá mfaá, ji ne achyɛ́ge nesɔ.”
38 E dizia: Bendito o rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória no mais alto dos céus!
39 Ne bɔɔ́ Farasi bifɔ́ áké, “Ménlɛré weé baá utɔɔ́ byɛ́ ákwéné mejɔɔ́.”
39 Neste momento, alguns fariseus interpelaram a Jesus no meio da multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko aké, “Kaáge nnó yɛ mbɔgé bɔɔ́ bina ákwenégé mejɔɔ́, yɛ mataá ákálege nyɛ́ áfɛ́ɛge Ɛsɔwɔ.”
40 Ele respondeu: Digo-vos: se estes se calarem, clamarão as pedras!
41 Ndɛre Jisɔs akwɔné kwɔ́kwɔ́lé ne Jɛrosalɛ, apɛ ɛwu dómee, meshwɛ akwɔ́ ji metɔɔ́, alɔ manlilé ajɔge
41 Aproximando-se ainda mais, Jesus contemplou Jerusalém e chorou sobre ela, dizendo:
42 aké, “Ɛ ɛ́ bɔɔ́ Jɛrosalɛ, fina ɛnyú debɔ́ dekaá genó ɛyi géchyɛ́ge ɛnyú nesɔ, ne nana dekágé sé gejí.
42 Oh! Se também tu, ao menos neste dia que te é dado, conhecesses o que te pode trazer a paz!... Mas não, isso está oculto aos teus olhos.
43 Gébé gekwɔ́nege nyɛ ɛyigé bɔɔ́ mawámé nyú, áchwɔgé átɛ́né ɛkwɔ́ gepú ágyaá melɔ nyú mme, ákelé ɛnyú mmu.
43 Virão sobre ti dias em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, te sitiarão e te apertarão de todos os lados;
44 Ápyɛ́gémbɔ, ákpɛ́ne nyɛ mmu áwá ɛnyú ako, áma amú upú ɛnyú uko ne mbaá ala nyɛ dɛdɛ nnó yɛ ntaá nema nélagé mfaá ɛníne fɔ́. Mbɔ ne ɛbɛ́ɛ nyɛ́ néndé ɛnyú deshá mankaá bií bi Ɛsɔwɔ áchwɔɔ́ mampóo ɛnyú.”
44 destruir-te-ão a ti e a teus filhos que estiverem dentro de ti, e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo em que foste visitada.
45 Jisɔs alyágé melu ɛwémbɔ, akpɛ né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, alɔ mamfwéné bɔɔ́ abi ákpóo unó né mmu.
45 Em seguida, entrou no templo e começou a expulsar os mercadores.
46 Ndɛre ábuú ɛbwɔ́ aké, “Ásá né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó, Ɛsɔwɔ aké, ‘Gepú ya gebɛ́ɛ nyɛ́ lé gepúgé mmyɛmenɛne.’ Ne nana ɛnyú débwɔlé géjí gelá melu ɛwé ánjó ábige wyɛɛ́.”
46 Disse ele: Está escrito: A minha casa é casa de oração! Mas vós a fizestes um covil de ladrões {Is 56,7; Jr 7,11}.
47 Ne Jisɔs alɛrege wyɛ́ bɔɔ́ mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ yɛ́ndé bií. Né gébé yimbɔ anɔɔ́ baá abi ápyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ chóncho ne ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ne ákpakpa melɔ ákɛ́lege meti nnó áwá ji.
47 Todos os dias ensinava no templo. Os príncipes dos sacerdotes, porém, os escribas e os chefes do povo procuravam tirar-lhe a vida.
48 Yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ ágɛ meti wɔ́ néndé bɔɔ́ ájwɔlége yɛ́ndégébé áwú mekomejɔɔ́ Jisɔs ne ákɛlege fɔ́ nnó gechu jií gema gekoó mme detú.
48 Mas não sabiam como realizá-lo, porque todo o povo ficava suspenso de admiração, quando o ouvia falar.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.