Lucas 15
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH
1 Bií uma ánsɛlé ŋka makpo ne abifɔ abi ápyɛɛ́ ubeé, áchwɔ mánwú mekomejɔɔ́ Jisɔs.
1 Certa ocasião, muitos cobradores de impostos e outras pessoas de má fama chegaram perto de Jesus para o ouvir.
2 Ne bɔɔ́ bi akúu ɛbwɔ́ Farasi abi áfɛré nnó álú cho né ɛbɛ́ Ɛsɔwɔ ne *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ágɛ́gé na matɔɔ́ ásɔ́ ɛbwɔ́ áke, “Mende yina alu geluá ne bɔɔ́ ubeé ne amá anyɛ́ɛ menyɛ́ɛ ne ɛbwɔ́.”
2 Os fariseus e os mestres da Lei criticavam Jesus, dizendo: — Este homem se mistura com gente de má fama e toma refeições com eles.
3 Ɛ́fɛɛ́ Jisɔs ató ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni aké,
3 Então Jesus contou esta parábola :
4 “Mbɔgé muú nyú awyaá usaá magɔ́nŋme úta ne ɛ́ma ɛnogé apyɛɛ́ nnó? Nnó ályágé fɔ ayi usaá uni meso nekuúneɛni ne ajyɛ́ ákɛ́légé ɛwé ɛnomé kpaá tɛ́ ágɛ́ne?
4 — Se algum de vocês tem cem ovelhas e perde uma, por acaso não vai procurá-la? Assim, deixa no campo as outras noventa e nove e vai procurar a ovelha perdida até achá-la.
5 Gébégé akɛlégé, agɛgé, akpane anɛré mankɔɔ́ abene.
5 Quando a encontra, fica muito contente e volta com ela nos ombros.
6 Achwɔgé mmu akú ajeé ne atɛ áŋmɛ́ aké, ‘chwɔge débé mabeé. Ɛgɔ́ŋme wa ɛwé ɛbɔ́ ɛnómé, ngɛ́.’”
6 Chegando à sua casa, chama os amigos e vizinhos e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha ovelha perdida.”
7 Ne Jisɔs aké: “Ngarege wɔ nnó wyɛ́mbɔ ntó ne matɔɔ́ agɔɔ́ bɔɔ dɔɔ́ né mfaánebuú gétúgé muú ubeé ama ayi ákwɔré metɔɔ́ wuú ne geŋwá jií ɛpwɔ gejame bɔɔ́ abi álu cho álá bɔ mankwɔre matɔɔ́ bwɔ́ wɔ́.
7 — Pois eu lhes digo que assim também vai haver mais alegria no céu por um pecador que se arrepende dos seus pecados do que por noventa e nove pessoas boas que não precisam se arrepender.
8 “Mbɔgé ntó mendée fɔ awya bɔ sére áfya ne ama anogé apyɛ́ nnó? Alwɛ́gé mewɛ áshwá gepú jií, ápéa akɛ́lé kpaa tɛ agɛ́ne?
8 Jesus continuou:
9 Ne akɛ́légé agɛgé akú ajeé bií aké chwɔ́ge debé mabeé, sére wa ayi abɔ́ ánomé, ngɛ́ ji.”
9 E, quando a encontra, convida as amigas e vizinhas e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha moeda perdida.”
10 Ne Jisɔs aké: “Ngarégé wɔ nnó. Wyɛmbɔ ntó ne makiɛ́nné Ɛsɔwɔ ábɛɛ́ ne nechɔ́chɔ́ gétúgé muú ubeé ama ayi akwɔré metɔɔ́ wuú ne geŋwá jií.”
10 — Pois eu digo a vocês que assim também os anjos de Deus se alegrarão por causa de um pecador que se arrepende dos seus pecados.
11 Jisɔs ama jɔɔ́ aké, “Mende fɔ abɔ́ awya baá ande ápeá.
11 E Jesus disse ainda:
12 Bií uma ayi meso aké ne ntɛ wuú, ‘Atá káré geteé chyɛ́ ɛya.’ Ɛfɛɛ́ ne ntɛ wuú akaré achyɛ́ ɛjií.
12 Certo dia o mais moço disse ao pai: “Pai, quero que o senhor me dê agora a minha parte da herança.”
13 Ásɛ́gé gebagé geteé jií ɛ́bɛlé yɛ mboó ndɔ wɔ́, akpó asɛ ŋka, alyá melɔ wuú, afɛ́ nekɛ tɛtɛ né melɔ́ kpaá ɛwéchá, ɛ́fɛɛ́ ne akwené menya anyɛɛ́ ŋka meko.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntou tudo o que era seu e partiu para um país que ficava muito longe. Ali viveu uma vida cheia de pecado e desperdiçou tudo o que tinha.
14 Ányɛ́gé ŋka jií ɛ́byɛgé ɛkɛ́ getú ne mesa ayi ákwené né melɔ ɛwémbɔ álá ámu amu.
14 — O rapaz já havia gastado tudo, quando houve uma grande fome naquele país, e ele começou a passar necessidade.
15 Ɛfɛɛ́ ajyɛ gɛ́ mende fɔ né melɔ wembɔ, ákwe ji uká ne mende yimbɔ asɛ wyɛ́ ji sɛ́le né utɔɔ́ mámbámé mekwɛnde jií né mekɔɔ́ wuú.
15 Então procurou um dos moradores daquela terra e pediu ajuda. Este o mandou para a sua fazenda a fim de tratar dos porcos.
16 Afɛ́ mámbámé ne muú ayi achyɛ́ge ji menyɛɛ́ ápɔ́, mesa amyɛ ji dɔɔ́ ne akɛlege yɛ manyɛɛ́ ntó uchachuú gasala ɛbi ukwɛ́ndé unyɛɛ́
16 Ali, com fome, ele tinha vontade de comer o que os porcos comiam, mas ninguém lhe dava nada.
17 Gébégé ji afɛré defɔɔ́ tií dékeré aké, ‘Bɔɔ́ utɔɔ́ ntɛ wa ányɛ́ ágbége, ayifɔ alaá, nlu fá ndɛre mesa.
17 Caindo em si, ele pensou: “Quantos trabalhadores do meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui morrendo de fome!
18 Nkerege meso mbaá ntɛ wa nnɛ́ ji mmyɛ nnó, Ata, mpyɛ gabo né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ, ne gyɛ́ ɛta wyɛ́.
18 Vou voltar para a casa do meu pai e dizer: ‘Pai, pequei contra Deus e contra o senhor
19 Mfu sé ayi mbɛɛ́ maá wyɛ́ wɔ́. Sɛ le me nkane muú utɔɔ́ wyɛ́ ama.’
19 e não mereço mais ser chamado de seu filho. Me aceite como um dos seus trabalhadores.’ ”
20 Ajɔ́gé mbɔ, akwilé afɛ́ mbaá ntɛ wuú.
20 Então saiu dali e voltou para a casa do pai.
21 Maá aké, ‘Ata mpyɛ gabo né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ ne ɛta wyɛ́. Mfu sé mambɛ́ maá wyɛ́ wɔ́.’
21 E o filho disse: “Pai, pequei contra Deus e contra o senhor e não mereço mais ser chamado de seu filho!”
22 Ajɔ́gé mbɔ, ntɛ wuú aké ne baá defwɛ́ bií, chóge wáwá dépɛ nkwú melɔ́mélɔ́ dechwɔ défyɛ́ ji mmyɛ, ‘Ma fyɛ́ge ji ŋkpáganɛré ne unó uká.
22 — Mas o pai ordenou aos empregados: “Depressa! Tragam a melhor roupa e vistam nele. Ponham um anel no dedo dele e sandálias nos seus pés.
23 Ma chwɔ́ge ne mpɔ mabɔ déwá depyɛ́ ɛpaá.
23 Também tragam e matem o bezerro gordo. Vamos começar a festejar
24 Mbɔ́ mfɛré nnó maá wa yiná agbó, ne alu mebɛ, abɔ́ anó ne mmangɛ́ ji, ɛfɛɛ́ ne ɛpaá ɛ́lɔɔ́.’
24 porque este meu filho estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
25 “Gébégé ányɛ́ ɛpaá ɛwémbɔ, mámbɛ mende yimbɔ alu né mekɔɔ́ aké akerege meso alɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne gepú, awú ubeé né dachi bwɔ́
25 — Enquanto isso, o filho mais velho estava no campo. Quando ele voltou e chegou perto da casa, ouviu a música e o barulho da dança.
26 Ne atɛné agií maá defwɛ́ aké ndé mechɔ́ ɛ́lú dachi sé?
26 Então chamou um empregado e perguntou: “O que é que está acontecendo?”
27 Ágiígé mbɔ, maá defwɛ́ agaré ji ake, ‘Meŋmó wyɛ́ ne ákeré meso mebɛ ne ntɛ wyɛ́ metɔɔ́ ɛgɔɔ́ ji awané ji mpɔ mabɔ.’
27 — O empregado respondeu: “O seu irmão voltou para casa vivo e com saúde. Por isso o seu pai mandou matar o bezerro gordo.”
28 Awúge mbɔ metɔɔ́ ɛsɔ́ ji kpaa ashya mánkpɛ mmu dachi, ɛ́fɛɛ́ ne ntɛ wuú achwɔ́ nɛ́ ji mmyɛ nnó akpɛ́ mmu.
28 — O filho mais velho ficou zangado e não quis entrar. Então o pai veio para fora e insistiu com ele para que entrasse.
29 Yɛ́mbɔ atɛné ɛ́shyɛ́né ne ntɛ wuú aké, ‘Gejame aŋmɛ ayi me nkwené na nkane memfwɛ́ ɛta wyɛ́, nlú dantó mekpo yɛ dámáa, ɔchyɛ́ me ndé? Yɛ maá mbyɛ́né mŋme yi ɔchyɛ́ me nnó nnyɛ ne ajeé ba ne metɔɔ́ megɔmegɔ apɔ́.
29 Mas ele respondeu: “Faz tantos anos que trabalho como um escravo para o senhor e nunca desobedeci a uma ordem sua. Mesmo assim o senhor nunca me deu nem ao menos um cabrito para eu fazer uma festa com os meus amigos.
30 Ne gébégé maá wyɛ́ yi akwené menya anyɛɛ́ ŋka ne andée deno ake achwɔ́ ɔwá ji mpɔ mabɔ?’
30 Porém esse seu filho desperdiçou tudo o que era do senhor, gastando dinheiro com prostitutas. E agora ele volta, e o senhor manda matar o bezerro gordo!”
31 Ntɛ wuú akú ji aké, ‘Maá wa ɔlu ne me fá yɛndégebé ne unó uko ɛbí nwya ɛ́lé ɛbyɛ́
31 — Então o pai respondeu: “Meu filho, você está sempre comigo, e tudo o que é meu é seu.
32 Yɛ́mbɔ ɛsé abi mmu debɔ mampyɛ ɛpaá ne metɔɔ́ megɔmegɔ gétúgé meŋmó wyɛ́ ayi débɔ́ défɛré nnó agbó ne alu mebɛ, abɔ́ anó ne dégɛ́ ji nána.’”
32 Mas era preciso fazer esta festa para mostrar a nossa alegria. Pois este seu irmão estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.