Lucas 15

Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Bií uma ánsɛlé ŋka makpo ne abifɔ abi ápyɛɛ́ ubeé, áchwɔ mánwú mekomejɔɔ́ Jisɔs.
1 Aproximavam-se de Jesus todos os publicanos e pecadores para o ouvir.
2 Ne bɔɔ́ bi akúu ɛbwɔ́ Farasi abi áfɛré nnó álú cho né ɛbɛ́ Ɛsɔwɔ ne *Ánlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ ágɛ́gé na matɔɔ́ ásɔ́ ɛbwɔ́ áke, “Mende yina alu geluá ne bɔɔ́ ubeé ne amá anyɛ́ɛ menyɛ́ɛ ne ɛbwɔ́.”
2 E murmuravam os fariseus e os escribas, dizendo: Este recebe pecadores e come com eles.
3 Ɛ́fɛɛ́ Jisɔs ató ɛbwɔ́ nekanémejɔɔ́ ɛni aké,
3 Então, lhes propôs Jesus esta parábola:
4 “Mbɔgé muú nyú awyaá usaá magɔ́nŋme úta ne ɛ́ma ɛnogé apyɛɛ́ nnó? Nnó ályágé fɔ ayi usaá uni meso nekuúneɛni ne ajyɛ́ ákɛ́légé ɛwé ɛnomé kpaá tɛ́ ágɛ́ne?
4 Qual, dentre vós, é o homem que, possuindo cem ovelhas e perdendo uma delas, não deixa no deserto as noventa e nove e vai em busca da que se perdeu, até encontrá-la?
5 Gébégé akɛlégé, agɛgé, akpane anɛré mankɔɔ́ abene.
5 Achando-a, põe-na sobre os ombros, cheio de júbilo.
6 Achwɔgé mmu akú ajeé ne atɛ áŋmɛ́ aké, ‘chwɔge débé mabeé. Ɛgɔ́ŋme wa ɛwé ɛbɔ́ ɛnómé, ngɛ́.’”
6 E, indo para casa, reúne os amigos e vizinhos, dizendo-lhes: Alegrai-vos comigo, porque já achei a minha ovelha perdida.
7 Ne Jisɔs aké: “Ngarege wɔ nnó wyɛ́mbɔ ntó ne matɔɔ́ agɔɔ́ bɔɔ dɔɔ́ né mfaánebuú gétúgé muú ubeé ama ayi ákwɔré metɔɔ́ wuú ne geŋwá jií ɛpwɔ gejame bɔɔ́ abi álu cho álá bɔ mankwɔre matɔɔ́ bwɔ́ wɔ́.
7 Digo-vos que, assim, haverá maior júbilo no céu por um pecador que se arrepende do que por noventa e nove justos que não necessitam de arrependimento.
8 “Mbɔgé ntó mendée fɔ awya bɔ sére áfya ne ama anogé apyɛ́ nnó? Alwɛ́gé mewɛ áshwá gepú jií, ápéa akɛ́lé kpaa tɛ agɛ́ne?
8 Ou qual é a mulher que, tendo dez dracmas, se perder uma, não acende a candeia, varre a casa e a procura diligentemente até encontrá-la?
9 Ne akɛ́légé agɛgé akú ajeé bií aké chwɔ́ge debé mabeé, sére wa ayi abɔ́ ánomé, ngɛ́ ji.”
9 E, tendo-a achado, reúne as amigas e vizinhas, dizendo: Alegrai-vos comigo, porque achei a dracma que eu tinha perdido.
10 Ne Jisɔs aké: “Ngarégé wɔ nnó. Wyɛmbɔ ntó ne makiɛ́nné Ɛsɔwɔ ábɛɛ́ ne nechɔ́chɔ́ gétúgé muú ubeé ama ayi akwɔré metɔɔ́ wuú ne geŋwá jií.”
10 Eu vos afirmo que, de igual modo, há júbilo diante dos anjos de Deus por um pecador que se arrepende.
11 Jisɔs ama jɔɔ́ aké, “Mende fɔ abɔ́ awya baá ande ápeá.
11 Continuou: Certo homem tinha dois filhos;
12 Bií uma ayi meso aké ne ntɛ wuú, ‘Atá káré geteé chyɛ́ ɛya.’ Ɛfɛɛ́ ne ntɛ wuú akaré achyɛ́ ɛjií.
12 o mais moço deles disse ao pai: Pai, dá-me a parte dos bens que me cabe. E ele lhes repartiu os haveres.
13 Ásɛ́gé gebagé geteé jií ɛ́bɛlé yɛ mboó ndɔ wɔ́, akpó asɛ ŋka, alyá melɔ wuú, afɛ́ nekɛ tɛtɛ né melɔ́ kpaá ɛwéchá, ɛ́fɛɛ́ ne akwené menya anyɛɛ́ ŋka meko.
13 Passados não muitos dias, o filho mais moço, ajuntando tudo o que era seu, partiu para uma terra distante e lá dissipou todos os seus bens, vivendo dissolutamente.
14 Ányɛ́gé ŋka jií ɛ́byɛgé ɛkɛ́ getú ne mesa ayi ákwené né melɔ ɛwémbɔ álá ámu amu.
14 Depois de ter consumido tudo, sobreveio àquele país uma grande fome, e ele começou a passar necessidade.
15 Ɛfɛɛ́ ajyɛ gɛ́ mende fɔ né melɔ wembɔ, ákwe ji uká ne mende yimbɔ asɛ wyɛ́ ji sɛ́le né utɔɔ́ mámbámé mekwɛnde jií né mekɔɔ́ wuú.
15 Então, ele foi e se agregou a um dos cidadãos daquela terra, e este o mandou para os seus campos a guardar porcos.
16 Afɛ́ mámbámé ne muú ayi achyɛ́ge ji menyɛɛ́ ápɔ́, mesa amyɛ ji dɔɔ́ ne akɛlege yɛ manyɛɛ́ ntó uchachuú gasala ɛbi ukwɛ́ndé unyɛɛ́
16 Ali, desejava ele fartar-se das alfarrobas que os porcos comiam; mas ninguém lhe dava nada.
17 Gébégé ji afɛré defɔɔ́ tií dékeré aké, ‘Bɔɔ́ utɔɔ́ ntɛ wa ányɛ́ ágbége, ayifɔ alaá, nlu fá ndɛre mesa.
17 Então, caindo em si, disse: Quantos trabalhadores de meu pai têm pão com fartura, e eu aqui morro de fome!
18 Nkerege meso mbaá ntɛ wa nnɛ́ ji mmyɛ nnó, Ata, mpyɛ gabo né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ, ne gyɛ́ ɛta wyɛ́.
18 Levantar-me-ei, e irei ter com o meu pai, e lhe direi: Pai, pequei contra o céu e diante de ti;
19 Mfu sé ayi mbɛɛ́ maá wyɛ́ wɔ́. Sɛ le me nkane muú utɔɔ́ wyɛ́ ama.’
19 já não sou digno de ser chamado teu filho; trata-me como um dos teus trabalhadores.
20 Ajɔ́gé mbɔ, akwilé afɛ́ mbaá ntɛ wuú.
20 E, levantando-se, foi para seu pai. Vinha ele ainda longe, quando seu pai o avistou, e, compadecido dele, correndo, o abraçou, e beijou.
21 Maá aké, ‘Ata mpyɛ gabo né ɛ́gbɛ́ Ɛsɔwɔ ne ɛta wyɛ́. Mfu sé mambɛ́ maá wyɛ́ wɔ́.’
21 E o filho lhe disse: Pai, pequei contra o céu e diante de ti; já não sou digno de ser chamado teu filho.
22 Ajɔ́gé mbɔ, ntɛ wuú aké ne baá defwɛ́ bií, chóge wáwá dépɛ nkwú melɔ́mélɔ́ dechwɔ défyɛ́ ji mmyɛ, ‘Ma fyɛ́ge ji ŋkpáganɛré ne unó uká.
22 O pai, porém, disse aos seus servos: Trazei depressa a melhor roupa, vesti-o, ponde-lhe um anel no dedo e sandálias nos pés;
23 Ma chwɔ́ge ne mpɔ mabɔ déwá depyɛ́ ɛpaá.
23 trazei também e matai o novilho cevado. Comamos e regozijemo-nos,
24 Mbɔ́ mfɛré nnó maá wa yiná agbó, ne alu mebɛ, abɔ́ anó ne mmangɛ́ ji, ɛfɛɛ́ ne ɛpaá ɛ́lɔɔ́.’
24 porque este meu filho estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado. E começaram a regozijar-se.
25 “Gébégé ányɛ́ ɛpaá ɛwémbɔ, mámbɛ mende yimbɔ alu né mekɔɔ́ aké akerege meso alɛ́ kwɔ́kwɔ́lé ne gepú, awú ubeé né dachi bwɔ́
25 Ora, o filho mais velho estivera no campo; e, quando voltava, ao aproximar-se da casa, ouviu a música e as danças.
26 Ne atɛné agií maá defwɛ́ aké ndé mechɔ́ ɛ́lú dachi sé?
26 Chamou um dos criados e perguntou-lhe que era aquilo.
27 Ágiígé mbɔ, maá defwɛ́ agaré ji ake, ‘Meŋmó wyɛ́ ne ákeré meso mebɛ ne ntɛ wyɛ́ metɔɔ́ ɛgɔɔ́ ji awané ji mpɔ mabɔ.’
27 E ele informou: Veio teu irmão, e teu pai mandou matar o novilho cevado, porque o recuperou com saúde.
28 Awúge mbɔ metɔɔ́ ɛsɔ́ ji kpaa ashya mánkpɛ mmu dachi, ɛ́fɛɛ́ ne ntɛ wuú achwɔ́ nɛ́ ji mmyɛ nnó akpɛ́ mmu.
28 Ele se indignou e não queria entrar; saindo, porém, o pai, procurava conciliá-lo.
29 Yɛ́mbɔ atɛné ɛ́shyɛ́né ne ntɛ wuú aké, ‘Gejame aŋmɛ ayi me nkwené na nkane memfwɛ́ ɛta wyɛ́, nlú dantó mekpo yɛ dámáa, ɔchyɛ́ me ndé? Yɛ maá mbyɛ́né mŋme yi ɔchyɛ́ me nnó nnyɛ ne ajeé ba ne metɔɔ́ megɔmegɔ apɔ́.
29 Mas ele respondeu a seu pai: Há tantos anos que te sirvo sem jamais transgredir uma ordem tua, e nunca me deste um cabrito sequer para alegrar-me com os meus amigos;
30 Ne gébégé maá wyɛ́ yi akwené menya anyɛɛ́ ŋka ne andée deno ake achwɔ́ ɔwá ji mpɔ mabɔ?’
30 vindo, porém, esse teu filho, que desperdiçou os teus bens com meretrizes, tu mandaste matar para ele o novilho cevado.
31 Ntɛ wuú akú ji aké, ‘Maá wa ɔlu ne me fá yɛndégebé ne unó uko ɛbí nwya ɛ́lé ɛbyɛ́
31 Então, lhe respondeu o pai: Meu filho, tu sempre estás comigo; tudo o que é meu é teu.
32 Yɛ́mbɔ ɛsé abi mmu debɔ mampyɛ ɛpaá ne metɔɔ́ megɔmegɔ gétúgé meŋmó wyɛ́ ayi débɔ́ défɛré nnó agbó ne alu mebɛ, abɔ́ anó ne dégɛ́ ji nána.’”
32 Entretanto, era preciso que nos regozijássemos e nos alegrássemos, porque esse teu irmão estava morto e reviveu, estava perdido e foi achado.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.