Lucas 10
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NTLH
1 Depɔ ɛtíré na dékógé, Ata Jisɔs ajya usaá bɔɔ́ úlɛɛ́ mesó ɛfyanepéa, atɔ́ ɛbwɔ́ ápéa ápéa nnó ábɔ́ mbɛ né malɔ ayi jimbɔɔ́ akoge nyɛ́ wyɛɛ́.
1 Depois disso o Senhor escolheu mais setenta e dois dos seus seguidores e os enviou de dois em dois a fim de que fossem adiante dele para cada cidade e lugar aonde ele tinha de ir.
2 Ndɛre atɔ́mé ɛbwɔ́ aké, “Mbwɛ́ manferé ajá dɔɔ́ ne bɔɔ́ utɔɔ́ abi áférege ája wɔ́. Nɛ́ge mmyɛ mbaá Ɛsɔwɔ mbɔɔ́ mekɔɔ́ nnó atɔ́ bɔɔ́ utɔɔ́ abifɔ nnó áchwɔ́ áferé mbwɛ́ wuú.
2 Antes de os enviar, ele disse:
3 Chóge, ndɛre déjyɛ́ mbɔ kaáge nnó mentɔme ɛnyú mbaá bɔɔ́ mme nkane mágɔ́ŋme né mpú ukwaála.
3 Vão! Eu estou mandando vocês como ovelhas para o meio de lobos.
4 Deké dejyɛ debɔgé ŋka, yɛ géba yɛ unó uká ɛbífɔ́. Deké dejyɛ né menɔ meti détɛnégé fɔ détámé muú
4 Não levem bolsa, nem sacola, nem sandálias. E não parem no caminho para cumprimentar ninguém.
5 Yɛ́ndé melɔ ɛwé dekwɔnégé, gepú ɛyigé dékpɛ́ne, bɔ́ge mbɛ détámé bɔɔ́ abi álú né mmu nnó, ‘Nesɔ nébɛ́ né gepú yina’
5 Quando entrarem numa casa, façam primeiro esta saudação: “Que a paz esteja nesta casa!”
6 Mbɔgé muú alú né gepú ɛyigémbɔ ayi apyɛ́ fɔ nesɔ, nesɔ neláa nyɛ́ ne ji, mbɔge ápyɛ́ nesɔ, nesɔ nékérege nyɛ́ ɛta nyú.
6 Se um homem de paz morar ali, deixem a saudação com ele; mas, se o homem não for de paz, retirem a saudação.
7 Dekpɛgé né gepú ɛyigémbɔ bɛ́ge wyɛ́ ɛ́fɛɛ́, dékpɛgé fɔ upú upú. Yɛ́ndégenó ɛyígé áchyɛgé nyú nyɛ́ge lé nyɛɛ́ ne ɛyigé manyú nyúge, getúgé muú utɔɔ́ abɔ́ mambɛ́ ne nsá.
7 Fiquem na mesma casa e comam e bebam o que lhes oferecerem, pois o trabalhador merece o seu salário. Não fiquem mudando de uma casa para outra.
8 Yɛ́ndé melɔ ɛwé dekwɔnégé ásɛgé nyú ábelégé mmu gepú déshagé fɔ́ menyɛɛ́ yi áchyɛ́ge ɛnyú.
8 — Quando entrarem numa cidade e forem bem-recebidos, comam a comida que derem a vocês.
9 Pyɛ́ge bɔɔ́ mamée átóo né melɔ ɛwémbɔ, ne gárege ntó ɛbwɔ́ mekomejɔɔ́ Ɛsɔwɔ nnó, ‘Gefwage Ɛsɔwɔ gechwɔ́ kwɔ́kwɔ́lé ne nyú.’
9 Curem os doentes daquela cidade e digam ao povo dali: “O
10 Yɛ́ndé melɔ ɛwé dekwɔnégé ne áshagé mansɛ ɛnyú, chóge né metɔɔ́ melɔ déjɔɔ́ nnó,
10 Porém, quando entrarem numa cidade e não forem bem-recebidos, vão pelas ruas, dizendo:
11 ‘Yɛ́ mpúpú ɛ́yí dékpané né melɔ ɛnyú, gɛ́ge ɛ́jíná ndɛre dékwele uká nnó ɛ́táné. Yɛ́mbɔ kaáge nnó Gefwage Ɛsɔwɔ gechwɔ́ kwɔ́kwɔ́lé.’
11 “Até a poeira desta cidade que grudou nos nossos pés nós sacudimos contra vocês! Mas lembrem disto: o Reino de Deus chegou até vocês.”
12 Ńgarege ɛnyú nnó bií únɔɔ́ mpa, Ɛsɔwɔ agɛne nyɛ́ melɔ Sodom meshwɛ apwɔ melɔ ɛwémbɔ.”
12 E Jesus disse mais isto:
13 Ake, “Utóŋkwa ubɛ́ nyɛ ne ɛnyú bɔɔ́ melɔ́ Korasin, utóŋkwa ubɛ́ ntó ne ɛnyú bɔɔ́ Bɛtsada néndé, ukpɛ́kpɛ́ ufélekpá ɛbi mpyɛ ɛta nyú, mbɔ mpyɛ nyá ubi mbaá bɔɔ́ Tiya ne Sidɔn mbɔ ályaá mɛ́ gabo bwɔ́ tɛ gachií, áfyɛ uchálé mandeé, áwaá matwɔ né mekpo mánlɛré nnó ályaá gabo ɛbwɔ́.
13 Jesus continuou:
14 Kaáge nnó bií unɔɔ́ mpa Ɛsɔwɔ agɛne nyɛ bɔɔ́ Tiya ne Sidɔn meshwɛ apwɔ ɛnyú.
14 No Dia do Juízo, Deus terá mais pena de Tiro e de Sidom do que de vocês, Corazim e Betsaida!
15 Chyá ɛnyú bɔɔ́ Kapanɔm, défɛré nno ngɔ́ nyú akwɔme nyɛ́ tɛ mfaá mfaá? Ngba! Áshúlege nyɛ́ ɛnyú mme kpátɛ dékwɔ́nege melɔ áwuú bɔɔ́.”
15 E você, cidade de Cafarnaum, acha que vai subir até o céu? Pois será jogada no
16 Jisɔs aké achwɔ nére, ajɔɔ́ ne abi ji atɔmé aké, “Muú yi awugé ɛnyú ɛbyɛnnó awú mbɔ ɛ́lé me, ne muú yi ashyagé ɛnyú ɛbyɛnnó ashya mbɔ ɛ́lé me; ne muú yi ashyagé me ɛ́lɛré nnó ashya mbɔ lé Ɛsɔwɔ muú átɔme me.”
16 Então disse aos discípulos:
17 Baá dentɔɔ́ Jisɔs bimbɔ usaá ulɛɛ́ mesó ɛfyanepea ákeré meso ne nechɔ́chɔ́ áké ne Jisɔs, “Átá yɛ aló nchyɛ áwuú ɛ́sé gébégé dényané abi né mabɔ myɛ́.”
17 Os setenta e dois voltaram muito alegres e disseram a Jesus: — Até os demônios nos obedeciam quando, pelo poder do nome do senhor, nós mandávamos que saíssem das pessoas!
18 Jisɔs akeré bwɔ́ meko aké, “Ɛ́lú wáwálé, ngɛ́ *danchɔmeló ndɛre atáné mfaánebuú ɛké dasama akwe né mme.
18 Jesus respondeu:
19 Wuúge! Nchyɛ́ ɛnyú uto ɛbí dékáge jyá mmyɔ ne ngát ne mma nchyɛɛ́ ɛnyú uto bí upwɔ́ yɛ uto ɛbi Danchɔmeló ne genó gefɔ́ ɛyí gépyɛ́ ɛnyú gépɔ́.
19 Escutem! Eu dei a vocês poder para pisar cobras e escorpiões e para, sem sofrer nenhum mal, vencer a força do inimigo.
20 Yɛ́mbɔ débɛ́gé fɔ ne nechɔ́chɔ́ gétúgé aló nchyɛ áwúu ɛnyú. Bɛ́ge lé ne nechɔ́chɔ́ nnó Ɛsɔwɔ asá mabɔ nyú né mmu ŋwɛ ayi alú né mfaánebuú.”
20 Porém não fiquem alegres porque os espíritos maus lhes obedecem, mas sim porque o nome de cada um de vocês está escrito no céu.
21 Né gebé ɛyigé Jisɔs ájɔɔ́ge depɔ ti, Mendoó Ukpea ɛ́pyɛ ji agbeé ne nechɔ́chɔ ne ajɔɔ́ aké, “Ntɛ wa, Ata ayi abɔɔ́ mfaá ne mme, mfɛɛ́ wɔ dɔɔ́, nkane ɔpyɛɛ́ nnó depɔ ɛtire detome ne me debɛ bibií mbaá bɔɔ́ deŋgá ne abi ákaá ŋwɛ dɔɔ́. Ɔ́nené deti gbɔ́gɔ́nɔ́ mbaá bɔɔ́ abi álá kaáge yɛ genó nnó ákaá. Ɛlu wáwálé Ntɛ wa, mbɔ ne wɔ mbɔɔ́ ɔ́kɛlé nnó ɛ́bɛ́.”
21 Naquele momento, pelo poder do Espírito Santo, Jesus ficou muito alegre e disse:
22 Jisɔs ama jɔ́ɔ aké, “Ntɛ wa achyɛ me unó uko. Muú ayi akaáge gefɔgé muú ayi Maá alú ápɔ́, ɛkosé Ntɛ wuú ne yɛ muú ayi akaágé gefɔgé muú ayi Ntɛ alu ápɔ́ ɛkose Maá ne bɔɔ́ abi ji ájyaá nnó ápyɛ ɛbwɔ́ ákaá Ntɛ wuú.”
22 — O meu Pai me deu todas as coisas. Ninguém sabe quem é o Filho, a não ser o Pai; e ninguém sabe quem é o Pai, a não ser o Filho e também aqueles a quem o Filho quiser mostrar quem o Pai é.
23 Ɛké ɛ́wyage abwɔlé ushu ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké, “Ɛnyú dewya ɛ́fwɔ́ mangɛ́ unó bí dégɛ́ne mbɔ.
23 Então Jesus virou-se para os discípulos e disse só para eles:
24 Ngarege ɛnyú nnó gejamégé bɔɔ́ ɛkpávé Ɛsɔwɔ ne afwa ntó abɔ ákɛlé mangɛ́ unó bi ɛnyú dégɛ́ne mbɔ ne manwú unó bi ɛnyú déwuú mbɔ yɛ́mbɔ áwuú wɔ́.”
24 Eu afirmo a vocês que muitos
25 Ɛ́ké ɛwyáge *Ménlɛré mabɛ́ Ɛsɔwɔ fɔ́ achwɔ́ ne defyá né metɔɔ́ mámua Jisɔs aké, “Ménlɛré, mpyɛ nnó ne mbɔ́ geŋwá ɛyi gélágé byɛ́?”
25 Um mestre da Lei se levantou e, querendo encontrar alguma prova contra Jesus, perguntou: — Mestre, o que devo fazer para conseguir a vida eterna?
26 Jisɔs agií ji aké, “Ásá né mmu ŋwɛ Ɛsɔwɔ nnó? Ɔjɔɔ́ wyɛ́ ɔwú nnó?”
26 Jesus respondeu:
27 Ashuú Jisɔs meko ake, “Gbógé ne Ata Ɛsɔwɔ wyɛɛ́ ne metɔɔ́ wyɛɛ́ meko, ne mendoó wyɛɛ́ meko ne ufɛ́ré byɛɛ́ uko, pyɛ́gé utɔɔ́ bií ne ɛshyɛ wyɛɛ́ meko, tégé wyɛɛ́ lé ji yɛ́ndégébé, ne gbógé ne ntɛ méŋmɛ́ wyɛɛ́ ndɛre ɔgboó ne gemɛ jyɛɛ́.”
27 O homem respondeu: — “Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com todas as forças e com toda a mente. E ame o seu próximo como você ama a você mesmo.”
28 Jisɔs aké ne ji, “Ɔlu cho Pyɛmbɔ ne ɔ́bɔ́ geŋwá.”
28 — A sua resposta está certa! — disse Jesus. — Faça isso e você viverá.
29 Mende yimbɔ, manlɛré nnó nkwɛ́ wuú alu cho, agií ji aké, “Mpyɛ nnó ne nkaá ntɛ meŋmɛ́ wa?”
29 Porém o mestre da Lei, querendo se desculpar, perguntou: — Mas quem é o meu próximo?
30 Jisɔs agaré lé ji nekanémejɔɔ́ aké, “Né bií fɔ́ mende fɔ atané Jɛrosalɛ ashulege ajyɛ né Jɛriko, aké akwɔnege meti ánjó apyɛ ji, átule ji, áfɔɔ́ unó bií uko, ályá ji ala máŋgbómaŋgbó, ábó áfɛ́.
30 Jesus respondeu assim:
31 Ɛ́ké ɛ́pyɛmbɔ, *mémpyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ashulege ajyɛ né meti ɛwémbɔ aké agɛne mende yimbɔ apyamé akoó.
31 Acontece que um sacerdote estava descendo por aquele mesmo caminho. Quando viu o homem, tratou de passar pelo outro lado da estrada.
32 Wyɛ́mbɔ ntó ne muú Lɛvi áchwɔɔ́, alu mempoó ámpyɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ, akwɔ́négé ɛ́fɛɛ́, agɛ́ mende yimbɔ ji ntó akoó ɛ́gbɛ́ ɛwé chá.
32 Também um
33 Ɛ́ké ɛwyage mende *Samariya fɔ ayi ɛbwɔ álá túgé ne bɔɔ́ Jus akwɔ́ne ɛ́fɛɛ́ aké agɛne mende yimbɔ meshwɛ akwɔ́ ji metɔɔ́.
33 Mas um
34 Ajyɛ báne ji, ashwɔné upa bímbɔ ne mmɔɔ́ , ata maweé wyɛ́ awɛ́ úbí ne ubaá mándée. Abwɛɛ́ ji anɛré mfaá *géjuŋá jií, afɛ́ ne ji né gepú ɛyígé aŋkɛɛ́ ábɛ́lege áchyɛ́ge maŋka, ɛ́fɛɛ́ ne apɛlé ji.
34 Então chegou perto dele, limpou os seus ferimentos com azeite e vinho e em seguida os enfaixou. Depois disso, o samaritano colocou-o no seu próprio animal e o levou para uma pensão, onde cuidou dele.
35 Bií ujyágé aferé nka achyɛ́ mbɔɔ́ gepú aké ne ji, ‘Pɛ́lé me mende yiná. Mbɔgé ɔchɔgé ŋka ɛ́pwɔgé ɛyí, nkerégé meso nshuge nyɛ́ wɔ ɛ́jí’.”
35 No dia seguinte, entregou duas moedas de prata ao dono da pensão, dizendo:
36 Jisɔs agárégé ji mbɔ, agií ji aké, “Né ɛbwɔ́ bímbɔ álɛɛ́ ayi ndé álɛ́re nnó ji alu ntɛ meŋmɛ́ mende yi ánjó átulé mbɔ ji? Garé me.”
36 Então Jesus perguntou ao mestre da Lei:
37 *Ménlɛré mabɛ Ɛsɔwɔ ashuú ji meko ake, “Ɛ́lé ayi agɛné mbɔ ji meshwɛ.” Jisɔs agaré ji aké chó, “Pyɛ wyɛ́mbɔ.”
37 — Aquele que o socorreu! — respondeu o mestre da Lei. E Jesus disse:
38 Ɛwyágé Jisɔs ne baá utɔɔ́ bií átane ájyɛ kwɔ́ne né melɔ fɔ́. Mendée fɔ ajwɔlege ɛ́fɛɛ́ ayi akamege Mata. Anɛ Jisɔs mmyɛ nnó achwɔ́ né gepú jií.
38 Jesus e os seus discípulos continuaram a sua viagem e chegaram a um povoado. Ali uma mulher chamada Marta o recebeu na casa dela.
39 Mata abɔ́ awya meso wuú yi alú mendée ayi akámege Mɛri. Ndɛre Jisɔs abɔ́ akpɛné mmu, Mɛri ajwɔle ji né neŋkúné mmyɛ, afwɔrege unó bí Jisɔs alɛ́rege,
39 Maria, a sua irmã, sentou-se aos pés do Senhor e ficou ouvindo o que ele ensinava.
40 yɛ́mbɔ Mata né ɛ́gbɛ́ ɛwuú amyɛ le maŋkɛle genó ɛyígé Jisɔs anyɛɛ́. Ɛke ɛwyage Mata ajyɛ jɔ́ɔ ne Jisɔs aké, “Átá Ɔgɛ́né ndɛre Mɛri alyá me nnó mpyɛ utɔɔ́ me mbií? Gáré ji áchwɔ apóo me.”
40 Marta estava ocupada com todo o trabalho da casa. Então chegou perto de Jesus e perguntou: — O senhor não se importa que a minha irmã me deixe sozinha com todo este trabalho? Mande que ela venha me ajudar.
41 Ata Jisɔs akuú ji aké, “Wɔ Mata ɔ́wane mmyɛ jyɛ mampyɛ gejamégé unó ne ɔ́ma ɔ́chyɛge gemɛ jyɛ ɛfwyale;
41 Aí o Senhor respondeu:
42 Yɛ́mbɔ genó gelu géma ɛ́lé Mɛri ne ajyá genó ɛyígémbɔ. Ámage sɛ́ sé gejí ɛta wuú.”
42 mas apenas uma é necessária! Maria escolheu a melhor de todas, e esta ninguém vai tomar dela.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.