João 11
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NAA
1 Gébégé fɔ, mende fɔ abɔ ameé, akuú ji nnó Lasarɔs. Ji alu muú Bɛtani. Bɛtani ɛle melɔ Mɛri ɛbwɔ ne meŋmo wuú Mata.
1 Um homem chamado Lázaro estava doente. Ele era de Betânia, da aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Ɛlé Mɛri yina ne abɔ ágbɛlé nya lamɛnda né uka Ata, atile ne mejwɛ wuú. Ji ne meŋmo wuú Lasarɔs abɔ́ ameé.
2 Esta Maria, cujo irmão Lázaro estava doente, era a mesma que ungiu o Senhor com perfume e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 Gétúgé Lasarɔs ameé, aŋmɛ bií átɔ́ meko mbaá Jisɔs aké, “Ata mejeé wyɛɛ́ ayi ɔgboó ne ji dɔɔ́ ameé.”
3 Por isso, as irmãs de Lázaro mandaram dizer a Jesus: — Aquele que o Senhor ama está doente.
4 Jisɔs awúgé meko ayi alɔɔ́ ji, aké, “Nemeé ɛniné Lasarɔs ameé mbɔ, nepɔ́ fɔ́ ɛni netene ji aló nelú ɛle nnó, bɔɔ́ áfɛge Maá Ɛsɔwɔ nnó ŋgɔ Ɛsɔwɔ akwɔ. Getu ɛyigembɔ bɔɔ́ áfɛge nyɛ Maá Ɛsɔwɔ.”
4 Ao receber a notícia, Jesus disse:
5 Jisɔs agboó ne Mata, ne meŋmo wuu Mɛri ne Lasarɔs.
5 Ora, Jesus amava Marta e a irmã dela, e também Lázaro.
6 awuge nnó Lasarɔs ameé ama bɛle né melɔ ɛwé ji abɔ alú wyɛɛ́ ndɔ ɛpea.
6 Quando soube que Lázaro estava doente, ainda se demorou dois dias no lugar onde estava.
7 Ne ndɔ yimbɔ ɛpea ɛkógé, ajɔɔ́ ne baá utɔɔ́ bií aké, “Déma déjyɛ né gebage mewaá Judiya.”
7 Depois, disse aos seus discípulos:
8 Baá utɔɔ́ bií ájɔɔ́ ne ji áké, “Ménlɛré ɛlú dambɛle ayi bɔɔ́ bimbɔ áké áto wɔ ne mataá áwá, ne wɔ ɔkɛlege nnó déma dékeré ɛwú?”
8 Os discípulos disseram: — Mestre, ainda há pouco os judeus queriam apedrejá-lo! E o senhor quer voltar para lá?
9 Ájɔ́gé mbɔ, Jisɔs ashuú ɛbwɔ́ meko né nekanémejɔɔ́ aké. “Yɛ́ndé bií uwyaá nchwanekɛ ɛfyánéɛpeá ne utuú ugi, wa mbɔ fɔ́ wɔ́? Bɔɔ́ áké ákɛne ne bií gbɔɔ́, ákparege fɔ́ nekwe néndé ágɛne mbaá.
9 Jesus respondeu:
10 Yɛ́mbɔ bɔɔ́ abi akɛne ne utuú ákpárege nekwe néndé geŋgbɔ gepɔ́.”
10 Mas, se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Ajɔ́gé mbɔ, aké ne ɛbwɔ́, “Meŋmɛ se Lasarɔs akwe gejya, yɛ́mbɔ me njyɛ ɛwú nnó pyɛ ji apeé gejya.”
11 Tendo dito isso, acrescentou:
12 Ajɔ́gé mbɔ, baá utɔɔ́ bií áké ne ji, “Ata mbɔgé abɛlé gejya ɛbyɛnnó alé atoó.”
12 Então os discípulos disseram: — Senhor, se dorme, estará salvo.
13 Jisɔs abɔ agarege mbɔ lé ɛbwɔ́ negbone Lasarɔs, yɛ́mbɔ ɛbwɔ́ áfɛre nnó ajɔ́gé mbɔ lé mechɔ gejya ɛyigémbɔ.
13 Jesus falava da morte de Lázaro, mas eles pensavam que tivesse falado do repouso do sono.
14 Jisɔs agare yɛ́ ɛbwɔ́ gbɔgɔnɔ aké, “Lasarɔs agbo.
14 Então Jesus lhes disse claramente:
15 Ne metɔɔ́ ɛgɔɔ́ me gétúgé nyú nnó me mbɔ́ mpɔ́ fɔ́ ɛwú ne ji. Genó ɛyigé mempyɛ nyɛ, gepyɛ nyɛ ɛnyú défyɛɛ́ metɔɔ́ ne me cháŋéné. Kwilege mme déjyɛ dégɛ ji.”
15 Por causa de vocês me alegro de que não estivesse lá, para que vocês possam crer. Mas vamos até ele.
16 Ajɔ́gé mbɔ, Tɔmasi maá gefa, ajɔɔ́ ne atɛ baá utɔɔ́ aké, “Kwilege déjyɛ, yɛ́ ɛbɛ lé negbo, degbo ne ji”.
16 Então Tomé, chamado Dídimo, disse aos outros discípulos: — Vamos também nós para morrer com o Mestre!
17 Jisɔs akwɔnege né melɔ Bɛtani, agɛ nnó anií Lasarɔs né mmu ɛba ntaá alɛ mɛ ndɔ ɛni.
17 Quando Jesus chegou, encontrou Lázaro já sepultado havia quatro dias.
18 Nekɛne Bɛtani ne Jɛrosalɛ nelú genóge ŋkpa nekɛ ɛpea.
18 Ora, Betânia ficava a mais ou menos três quilômetros de Jerusalém.
19 Ne gejamégé bɔɔ́ Jus áfɛ́ manjwyɛ Mata ɛbwɔ́ ne Mɛri mmyɛ gétúgé negbone meŋmo bwɔ́.
19 Muitos dos judeus vieram visitar Marta e Maria, a fim de consolá-las por causa do irmão.
20 Mata awúgé nnó Jisɔs achwɔɔ́, atane ajyɛ bane ji, Mɛri álá ji né mmu gepú.
20 Marta, quando soube que Jesus estava chegando, foi encontrar-se com ele; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Mata ábánégé Jisɔs ajɔɔ́ ne Ji aké, “Ata mbɔgé wɔ ɔbɔ́ ɔbɛ fa, mbɔ meŋmó wa agboó wɔ́.”
21 Então Marta disse a Jesus: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
22 Yɛ́mbɔ, yɛ́ ɛbɛ ɛlé nana, nkaá nnó, yɛ́ndégenó ɛyigé wɔ ɔgigé Ɛsɔwɔ, achyɛge wɔ geji.
22 Mas também sei que, mesmo agora, tudo o que o senhor pedir a Deus, ele concederá.
23 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Meŋmó wyɛ akwilege nyɛ né negbo.”
23 Jesus disse a ela:
24 Ne Mata aké, “Nkaá nnó akerege nyɛ meso né geŋwá gébégé bɔɔ́ áké ákwilege nyɛ né negbo né bií bi kwyakwya.”
24 Ao que Marta respondeu: — Eu sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Ajɔ́gé mbɔ, Jisɔs aké, “Me ne mbwyɛge bɔɔ́ ákwilege né negbo, ne me ne nchyɛge bɔɔ́ geŋwá. Yɛ́ndémuú ayi áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne me, yɛ́ agbo akerege né geŋwá.
25 Então Jesus declarou:
26 Ne yɛ́ndémuú ayi alú mebɛ, áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne me ágboó fɔ́, Mata ɔkamé nnó ɛlé wáwálé?”
26 E todo o que vive e crê em mim não morrerá eternamente. Você crê nisto?
27 Mata aké, “Ɛh Ata nkamé, nnó wɔ ne ɔlú Muú yi Ɛsɔwɔ akweré ji ɛlá gefwa, Maá Ɛsɔwɔ ayi ábɔɔ́ manchwɔ fa mme.”
27 Marta respondeu: — Sim, Senhor! Eu creio que o senhor é o Cristo, o Filho de Deus que devia vir ao mundo.
28 Mata ajɔ́gé mbɔ, ajyɛ kú meŋmo wuú Mɛri ajɔɔ́ ne ji bibi aké, “Ménlɛré achwɔ, akɛlege mangɛ wɔ.”
28 Depois de dizer isto, Marta foi chamar Maria, a sua irmã, e lhe disse em particular: — O Mestre chegou e está chamando você.
29 Mɛri awúgé mbɔ, akwilé mme wáwá, ajyɛ bane Jisɔs.
29 Quando Maria ouviu isso, levantou-se depressa e foi até ele,
30 Jisɔs abɔ alú dankwɔne yɛ́ né melɔ, alú wyɛ né mbaá ayi Mata abané ji.
30 pois Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas permanecia onde Marta o havia encontrado.
31 Ne bɔɔ́ Jus abi alú né mmu gepúge negbo áfyɛɛ́ Mɛri metɔɔ́ né negbone meŋmo wuú, ágɛge ndɛre Mɛri akwilé ka wáwá átane dafyɛ, ɛbwɔ́ ntó ákwilé ákwɔle ji, néndé áfɛre nnó ji ajyɛɛ́ mbɔ lé né menome meŋmo wuú Lasarɔs manli negbo.
31 Os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se depressa e sair, seguiram-na, pensando que ela ia ao túmulo para chorar.
32 Mɛri akwɔnege, agɛ Jisɔs, akwe ji né uka aké, “Ata wɔ ɔbɔ ɔbɛ fa, mbɔ meŋmo wa abɔ́ agboó wɔ́.”
32 Quando Maria chegou ao lugar onde Jesus estava, ao vê-lo, lançou-se aos seus pés, dizendo: — Se o Senhor estivesse aqui, o meu irmão não teria morrido.
33 Jisɔs ágɛ́gé ndɛre Mɛri álíli chonchó ne bɔɔ́ Jus abi ákwɔlege ji, ɛta ji mmu ne meshwɛ akwɔ ji metɔɔ́.
33 Quando Jesus viu que ela chorava, e que os judeus que a acompanhavam também choravam, agitou-se no espírito e se comoveu.
34 Agií ɛbwɔ́ aké, “Ɛnyú dénií ji ɛfɔ́?”
34 E perguntou: Eles responderam: — Senhor, venha ver!
35 Jisɔs asɔ manse.
35 Jesus chorou.
36 Bɔɔ́ Jus bimbɔ, ágɛgé mbɔ, áké, “Ɛ́ ɛ́, gɛge ndɛre ji abɔɔ́ gejeé ne Lasarɔs.”
36 Então os judeus disseram: — Vejam o quanto ele o amava.
37 Yɛ́mbɔ abifɔ ájɔ́gé áké, “Nnó ji muú apyɛɛ́ muú amɛ nónómé agɛne, abɔ́ akágé pyɛ fɔ́ nnó Lasarɔs agboge?”
37 Mas alguns disseram: — Será que ele, que abriu os olhos ao cego, não podia fazer com que Lázaro não morresse?
38 Ne nchyɛ ama anywɔne Jisɔs né mmu, afɛ́ né menome. Menome ɛwémbɔ, ɛlú lé ɛmbu ɛbá ntaá, agbɛ ɛwú ne ntaá.
38 Jesus, agitando-se novamente em si mesmo, foi até o túmulo, que era uma gruta em cuja entrada tinham colocado uma pedra.
39 Jisɔs aké, “Ferege ntaá ɛniné mbɔ né meno menome.”
39 Então Jesus ordenou: Marta, irmã do falecido, disse a Jesus: — Senhor, já cheira mal, porque está morto há quatro dias.
40 Ne Jisɔs ajɔɔ́ ne ji aké, “Mata, pɔ́ me ngaré na wɔ nnó ɔfyɛge metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ, ɔgɛne nyɛ genó ɛyigé utó ba upyɛɛ́?”
40 Jesus respondeu:
41 Áférégé ntaá ɛniné mbɔ, Jisɔs abwɛɛ́ amɛ apɛ mfaá anɛmmyɛ aké, “Ntɛ wa, ntame wɔ néndé ɔwú mmyɛmenɛne ya.
41 Então tiraram a pedra. E Jesus, levantando os olhos para o céu, disse:
42 Nkaá nnó wɔ ɔwuú mmyɛmenɛne ya yɛ́ndégébé. Yɛ́mbɔ, njɔɔ́ mbɔ gétúgé bɔɔ́ abi álú fa, nnó ɛbwɔ́ ákamé nnó wɔ ne ɔtɔme me.”
42 Eu sei que sempre me ouves, mas falei isso por causa da multidão presente, para que creiam que tu me enviaste.
43 Anerege manjɔɔ́ mbɔ, anyá ne meko metometo aké, “Lasarɔs táné chwɔ fa.”
43 E, depois de dizer isso, clamou em alta voz:
44 Tɛnétɛné yimbɔ, Lasarɔs atane dafyɛ, uka bií ne amu, úlú wyɛ wɛ́wɛ́ né mmu uba mandée ɛbií áni ji né mmyɛ chonchó ne ushu. Ne Jisɔs aké, “Kaáge ji ajyɛ.”
44 Aquele que tinha morrido saiu, tendo os pés e as mãos amarrados com ataduras e o rosto envolto num lenço. Então Jesus lhes ordenou:
45 Ne gejamégé bɔɔ́ Jus abi ábɔ́ álú ɛfɛɛ́ áchwɔɔ́ áchwɛɛ́ Mɛri mmyɛ́, ágɛge ndɛre Jisɔs apyɛɛ́ Lasarɔs apeé né negbo, áfyɛɛ́ matɔɔ́ ne Jisɔs.
45 Muitos dos judeus que tinham vindo visitar Maria, vendo o que Jesus havia feito, creram nele.
46 Yɛ́mbɔ, abifɔ ájyɛ gare bɔɔ́ Farasi fɔ genó ɛyigé Jisɔs apyɛɛ́.
46 Outros, porém, foram até os fariseus e lhes contaram o que Jesus havia feito.
47 Ne anɔ ba ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ ne ɛkwɔ bɔɔ́ Farasi fɔ, ákú ujwɔlé, áchomé né ɛso ájɔɔ́ aké, “Nana ɛsé dépyɛmbɔ nnó? Mende yina apyɛɛ́ mbɔ ufélekpa ufɔɔ́ ufɔɔ́ ajyɛɛ́.
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus convocaram o Sinédrio e disseram: — O que estamos fazendo, uma vez que este homem opera muitos sinais?
48 Mbɔgé délyage ji nnó ajyɛɛ́ mbɛ mampyɛ ubi, melɔ meko ɛfyɛɛ́ nyɛ metɔɔ́ ne ji, ne bɔɔ́ Rom áchwɔ chɔ nyɛ ɛcha upɛ se chonchó ne melɔ.”
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele; depois, virão os romanos e tomarão não só o nosso lugar, mas a própria nação.
49 Ne muú bwɔ́ ama, ayi akamege Kaifas, ji ne alú ɛtukpe ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ né ŋmɛ ɛniné mbɔ. Ajɔɔ́ aké, “Ɛnyú dékage yɛ́ genó kaŋka,
49 Mas um deles, Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, advertiu-os, dizendo: — Vocês não sabem nada,
50 dekaá fɔ́ nnó ɛlú galɔ́gálɔ́ ɛta nyú nnó muú ama agbo gétúgé bɔɔ́ ako ɛpwɔ nnó melɔ meko ɛ́nómé wɔ́?”
50 nem entendem que é melhor para vocês que morra um só homem pelo povo e que não venha a perecer toda a nação.
51 Mejɔɔ́ ɛwé Kaifas ajɔɔ́ mbɔ, ɛtane fɔ́ jimbɔɔ́ né metɔɔ́ wɔ́. Ndɛre ji alú ɛtukpe ampyɛɛ́ upɛ Ɛsɔwɔ né ŋmɛ ɛniné mbɔ, Ɛsɔwɔ apyɛ nnó ji agare nnó Jisɔs abɔ magbo gétúgé melɔ meko.
51 Ora, Caifás não disse isto por conta própria, mas, sendo sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus estava para morrer pela nação.
52 Ne ɛpɔ́fɔ́ gétúgé melɔ ɛwú ɛwú wɔ́, agbo ntó nnó apyɛ bɔɔ́ Ɛsɔwɔ abi álaá tyátyá né mme meko anywɛre akwe muú ama.
52 E não somente pela nação, mas também para reunir em um só corpo os filhos de Deus, que andam dispersos.
53 Ɛlɔ né gébé ɛyigémbɔ, ákpakpa bɔɔ́ Jus asɔ mala ndɛre ápyɛɛ́ ne áwa Jisɔs.
53 Desde aquele dia, resolveram matar Jesus.
54 Né getú ɛyigémbɔ, Jisɔs amáge kɛ sé gbɔŋɔnɔ né géluage bɔɔ́ Jus. Alyaá Jɛrosalɛ afɛ́ né maá melɔ fɔ́ ayi akuú nnó Ɛfrɛm kwɔ́kwɔ́lé ne mashwɔne. Ɛwúmbɔ ne ji ne baá utɔɔ́ bií ájwɔlége.
54 Assim sendo, Jesus já não andava publicamente entre os judeus, mas retirou-se para uma região vizinha ao deserto, para uma cidade chamada Efraim, onde permaneceu com os discípulos.
55 Ne gébégé ɛpaá bɔɔ́ Jus ɛwé ákuú nnó ɛpaá koó upú ɛlá kwɔ́kwɔ́lé, gejamégé bɔɔ́ áfɛ́ né Jɛrosalɛ nnó akpome mmyɛ ndɛre ɛbwɔ́ apyɛ mɛ gemɛge nnó ɛpaá ɛwémbɔ ɛkwɔne.
55 Estava próxima a Páscoa dos judeus, e muitos daquela região foram a Jerusalém antes da Páscoa para se purificar.
56 Ne ndɛre ɛbwɔ anywere né mmu ɛcha upɛ Ɛsɔwɔ, ápɛle mbɔgé agɛne nyɛ Jisɔs. Ájɔ́ge ne atɛ áké, “Ɛnyú défɛre mbɔ nnó? Nnó ji achwɔɔ́ nyɛ né ɛpaá ɛwéna waá achwɔɔ́?”
56 Lá, procuravam Jesus e, estando eles no templo, diziam uns aos outros: — O que vocês acham? Ele não virá à festa?
57 Gemɛge nnó ɛpyɛmbɔ ɛtukpe ampyɛ upɛ Ɛsɔwɔ ne ɛkwɔ bɔɔ́ Farasi fɔ, ábɔ́ áchyɛɛ́ mɛ meko nnó muú ayi akaáge mbaá ayi Jisɔs alú ágare, ájyɛ apyɛ ji.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus haviam ordenado que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que pudessem prendê-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.