Hebreus 12
Ŋwɛ menomenyɛɛ́ mekɛ́ (ANVNT) vs NVI
1 Né ɛgbɛ ɛwé se, bɔɔ́ bina ako abi álɛré ɛsé ndɛre áfyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ álu wyɛɛ́, ánɔ ɛsé mme ɛké geko ápɛlé nnó ágɛ genó ɛyigé ɛsé dépyɛɛ́ nyɛ. Ndɛre ɛlúmbɔ, dékpa yɛ́ndégenó ɛyi génɔɔ́ ɛsé ɛyi gépyɛ ɛsé déla dékáge lome dégbɛ mewaá chónchó ne gabo ayi áfwyánege ɛsé. Dékógé metɔɔ́ délómégé wyɛ gatɛlé ayi alú ɛsé mbɛ.
1 Portanto, também nós, uma vez que estamos rodeados por tão grande nuvem de testemunhas, livremo-nos de tudo o que nos atrapalha e do pecado que nos envolve, e corramos com perseverança a corrida que nos é proposta,
2 Ndɛre délómege dépɛlé wyɛ ne Jisɔs muú anene ɛsé meti défyɛɛ́ metɔɔ́ ne Ɛsɔwɔ. Wyɛ ɛlé ji ne akpané nyɛ ɛsé apyɛ metɔɔ́ ɛwé défyɛɛ́ ne Ɛsɔwɔ ɛkwane chaŋéné. Ji akamé nya magbo negbone mekpo unɔɔ́ né gekwa. Ji asɛ́ yɛ́ mekpo unɔɔ́ ɛwé ɛlú né gefɔgé negbo ɛniné mbɔ ɛfú genó wɔ́ néndé ji akaá gekpɛkpɛgé metɔɔ́ megɔ́mégɔ́ ɛwé Ɛsɔwɔ ákwyɛɛ́ mɛ ábelé ɛta wuú. Gétúgé ji agboó negbo ɛniné mbɔ, ji ajwɔlé nana né melu ɛnógé né ɛgbɛ ɛbwɔnyɛ́ Ɛsɔwɔ.
2 tendo os olhos fitos em Jesus, autor e consumador da nossa fé. Ele, pela alegria que lhe fora proposta, suportou a cruz, desprezando a vergonha, e assentou-se à direita do trono de Deus.
3 Tégé ndɛre ji akógé nya metɔɔ́ agɛné ɛfwyale né amu bɔɔ́ ubeé, bɔɔ́ ápaá ji. Tégé wyɛ ji nnó ɛ́kágé ɛnyú debɛ ne gepwa metɔɔ́ detɔ meti.
3 Pensem bem naquele que suportou tal oposição dos pecadores contra si mesmo, para que vocês não se cansem nem se desanimem.
4 Ummyɛ ɛbi ɛnyú démmyɛ manlyaá gabo delú dammyɛ dekwɔné mbaá manoó nyú machyɛge mme.
4 Na luta contra o pecado, vocês ainda não resistiram até o ponto de derramar o próprio sangue.
5 Nnó ɛnyú dejií mɛ nte majyɛɛ́ ami Ɛsɔwɔ achyɛgé ɛnyú ndɛre baá bií? Ji ajɔɔ́ aké, “Maá wa, Ɛsɔwɔ ányágé wɔ gétúgé gyɛ ayi wɔ ɔpyɛɛ́, ɔsɛge fɔ́ ɛwú ɛké ɛfuú yɛ́ genó wɔ́. Áshúlegé wɔ ndo, ɔbɛge ne gepwa.
5 Vocês se esqueceram da palavra de ânimo que ele lhes dirige como a filhos: "Meu filho, não despreze a disciplina do Senhor, nem se magoe com a sua repreensão,
6 Kaá nnó Ata alɛrege lé chuchu yina mbaá muú ayi ji ábɔɔ́ gejeé ne ji. Ne atulegé lé yɛ́ndémuú ayi ji asɛlé nnó alú maá wuú.”
6 pois o Senhor disciplina a quem ama, e castiga todo aquele a quem aceita como filho".
7 Ndɛre ɛlúmbɔ, kógé metɔɔ́ né chuchu ayi Ɛsɔwɔ alɛrege ɛnyú, manlɛré ɛnyú genó. Ji apyɛmbɔ ɛlé ne ɛnyú ndɛre ntɛ apyɛɛ́ ne baá bií. Ndé maá ayi apyɛge gyɛ ntɛ wuú álá alɛrege fɔ ji chuchu?
7 Suportem as dificuldades, recebendo-as como disciplina; Deus os trata como filhos. Pois, qual o filho que não é disciplinado por seu pai?
8 Mbɔgé Ɛsɔwɔ álá alɛre ɛnyu chuchu né gyɛ ayi dépyɛ ndɛre ji apyɛɛ́ ne baá bií ako wɔ́, ɛbyɛnnó ɛnyú dépɔ́ fɔ́ baá bií wáwálé délú baá ulɔ.
8 Se vocês não são disciplinados, e a disciplina é para todos os filhos, então vocês não são filhos legítimos, mas sim ilegítimos.
9 Genó ɛyigé fɔ́ gelú nnó, antɛ sé fa mme alɛrege ɛsé chuchu mbɔgé dépyɛgé gyɛɛ́, denoge ɛbwɔ́. Ndɛre ɛlúmbɔ, ɛlú galɔ́gálɔ́ nnó ɛsé déwúgé dɔɔ́ ne ntɛ sé muú abɔɔ́ mandoó sé, nno debɔ geŋwá.
9 Além disso, tínhamos pais humanos que nos disciplinavam, e nós os respeitávamos. Quanto mais devemos submeter-nos ao Pai dos espíritos, para assim vivermos!
10 Antɛ sé fa mme alɛrege ɛse chuchu né mboó gébé ndɛre ɛjigé ɛbwɔ́ gétúgé gyɛɛ́ ayi ɛsé dépyɛɛ́, Ɛsɔwɔ alɛrege ɛsé chuchu gétúgé gyɛɛ́ ayi dépyɛɛ́ né galɔ́gálɔ́ awé sé, nnó ɛsé debɛ bɔɔ́ ukpea ndɛre ji.
10 Nossos pais nos disciplinavam por curto período, segundo lhes parecia melhor; mas Deus nos disciplina para o nosso bem, para que participemos da sua santidade.
11 Né gébégé alɛrege ɛsé chuchu désɛlé fɔ́ nnó ɛlé genó gelɔ́gélɔ́. Désɛlé ɛlé nnó ɛlé genó ɛyi gepyɛɛ́ ɛsé débɛɛ́ meshwɛmeshwɛ. Yɛ́mbɔ ɛwyagé, ɛfwyale ɛwémbɔ ɛchwɔɔ́ ne galɔ́gálɔ́ mbaá bɔɔ́ abi ágií genó wyɛɛ́. Ɛpyɛɛ́ nnó ɛbwɔ́ apyɛgé genó ɛyi gelú cho ne nnó ábɛ́ nesɔ ne atɛ bɔɔ́.
11 Nenhuma disciplina parece ser motivo de alegria no momento, mas sim de tristeza. Mais tarde, porém, produz fruto de justiça e paz para aqueles que por ela foram exercitados.
12 Ndɛre dékaá mbɔ, gbarege unó chancha ne amu nyú ayi abɔɔ́ gepwa ne tɛnege ne ɛshyɛ ne uka nyú ɛbi uweré.
12 Portanto, fortaleçam as mãos enfraquecidas e os joelhos vacilantes.
13 Chógé wyɛ mbɛ dékɛné né mati ayi alú chó nnó ɛ́kágé uka nyú ɛbi uloó né ufɛré ubwiré, utógé lé tógé.
13 "Façam caminhos retos para os seus pés", para que o manco não se desvie, mas antes seja curado.
14 Mmyɛgé nnó débɛ nesɔ ne bɔɔ́ ako. Mmyɛgé ntó nnó débɛ bɔɔ́ ukpea. Muú álá ápɔ́ muú ukpea agɛné fɔ́ Ata.
14 Esforcem-se para viver em paz com todos e para serem santos; sem santidade ninguém verá o Senhor.
15 Sɛ́gé gébé nnó ɛkágé muú nyú fɔ́ apyɛ genó ɛyigé Ɛsɔwɔ alyagé manlɛré ji galɔ́gálɔ́. Sɛ́gé gébé nnó ɛ́kágé muú nyú abɛ ne gepɔ gebogebo. Gefɔgé gepɔ ɛyina gelú ɛké nchyɛ ayi agbɔgé unywɔne bií uchwɔɔ́ ne ɛfwyale ne uchɔɔ́ gejamégé unó ɛbifɔ́.
15 Cuidem que ninguém se exclua da graça de Deus. Que nenhuma raiz de amargura brote e cause perturbação, contaminando a muitos.
16 Sɛ́gé ntó gébé nnó ɛ́kágé muú nyú fɔ́ abɛ ne gepɔgé ubɛlé tametame. Yɛ́ ɛké muú ayi abyaá depɔré Ɛsɔwɔ ndɛre Ɛsao apyɛɛ́. Ji akpo dékpakpaá tií ndɛre maá mbɛ gétúgé némbane menyɛɛ́.
16 Não haja nenhum imoral ou profano, como Esaú, que por uma única refeição vendeu os seus direitos de herança como filho mais velho.
17 Ɛbɛlegé ammyɛ nnó ama abɔ dékpakpa ɛtií nnó ntɛ wuú achyɛɛ́ ji méjé ɛwuú ndɛre maá mbɛ yɛ́mbɔ ntɛ wuú ashya. Akɛle meti ne manse amɛ nnó akwɔré mechɔ ɛwéna agɛ wɔ.
17 Como vocês sabem, posteriormente, quando quis herdar a bênção, foi rejeitado; e não teve como alterar a sua decisão, embora buscasse a bênção com lágrimas.
18 Fɛ́regé mbaá ayi ɛnyú détɛné mbɔ nana manchwɔ kwɔ́kwɔ́lé ne Ɛsɔwɔ. Ɛnyú détɛne fɔ́ né melu ɛwé bɔɔ́ Isrɛli atɛne nya wɔ. Ɛbwɔ́ átɛné nya kwɔ́kwɔ́lé ne mekwɛ ɛwé akuú nnó Sina mbaá ayi muú ákáge ta. Melu ɛwé mewɛ ɛbɔ ɛlúlé wum, wum, ɛmpinya gemua gekwene mbaá álá chendeé ne mbyo ammyɛ ntó wuuuuuuu.
18 Vocês não chegaram ao monte que se podia tocar, e que estava chamas, nem às trevas, à escuridão e à tempestade,
19 Ɛbwɔ́ awú meko ɛmba ɛwé áfɔ́me. Awú ntó meko muú fɔ. Genó ɛyi muú yimbɔ ajɔɔ́ gépyɛ ɛbwɔ́ anɛmmyɛ nnó muú yimbɔ amágé jɔɔ́ sé meko yicha ɛbwɔ́ áwú.
19 ao soar da trombeta e ao som de palavras tais, que os ouvintes rogaram que nada mais lhes fosse dito;
20 Ɛbwɔ́ ajɔɔ́ mbɔ néndé genó ɛyigé muú yimbɔ ajɔɔ́ gepyɛ ɛbwɔ́ abɔ ɛfɔ dɔɔ́. Muú yimbɔ agaré aké, “Yɛ́ndé genó ɛyi getaá mekwɛ ɛwéna, yɛ́ ɛbɛ ɛlé menya, ato ji ne mataá kpaá tɛ agboó.”
20 pois não podiam suportar o que lhes estava sendo ordenado: "Até um animal, se tocar no monte, deve ser apedrejado".
21 Genó ɛyi ɛbwɔ́ agɛné né mekwɛ ɛwémbɔ gepyɛɛ́ ɛfɔ kpaá Mosis jimbɔɔ́ ajɔɔ́ aké, “Nwere ne ɛfɔ metɔɔ́.”
21 O espetáculo era tão terrível que até Moisés disse: "Estou apavorado e trêmulo! "
22 Yɛ́mbɔ ɛnyú détɛne ɛlé kwɔ́kwɔ́lé ne Mekwɛ Sayɔn. Mekwɛ ɛwéna ne ɛlú melɔ Ɛsɔwɔ muú alú mebɛ. Melɔ ɛwémbɔ ɛlé Jɛrosalɛ ayi alú né mfaánebuú. Ɛlé né melɔ ɛwéna ne makiɛ́nné Ɛsɔwɔ gejamegejame áchomé wyɛ ne nechɔ́chɔ́.
22 Mas vocês chegaram ao monte Sião, à Jerusalém celestial, à cidade do Deus vivo. Chegaram aos milhares de milhares de anjos em alegre reunião,
23 Ɛnyú delú mbɔ lé né ɛchomele bɔɔ́ abi Ɛsɔwɔ ajyaá ndɛre baá mbɛ bií, ɛbwɔ́ bina ne ásámé mabɔ bwɔ́ né mmu ŋwɛ ayi alu né mfaánebuú. Ɛnyú déchwɔ́ mbaá Ɛsɔwɔ muú asɔɔ́ mpa bɔɔ́ ako, ne décho mbwa ne mandoó bɔɔ́ mbɛmbɛ abi álú cho. Ɛbwɔ́ bi Ɛsɔwɔ apyɛɛ́ nnó ákwane cháŋéné ndɛre ji akɛlege.
23 à igreja dos primogênitos, cujos nomes estão escritos nos céus. Vocês chegaram a Deus, juiz de todos os homens, aos espíritos dos justos aperfeiçoados,
24 Ɛnyú déchwɔ́ mbaá Jisɔs muú áchomé akwaá mashu ne Ɛsɔwɔ né menomenyɛ mekɛ. Ɛnyú déchwɔ́ né manoó mií ami mameé ɛnyú mmyɛ. Mami majɔ́gé genó ɛyigé gelɔme gepwɔɔ́ ɛyigé manoó Ɛbɛl.
24 a Jesus, mediador de uma nova aliança, e ao sangue aspergido, que fala melhor do que o sangue de Abel.
25 Sɛgé gébé nnó ɛ́kágé déshya manwú genó ɛyi Ɛsɔwɔ ajɔ́gé ne ɛnyú, néndé bɔɔ́ abi mbɛmbɛ abi áshyá manwú ne muú ayi ákwele ɛbwɔ́ mbeé fa mme ágɛ meti mambo ɛfwyalé wɔ́. Ndɛre ɛlúmbɔ, ɛsé déshyagé manwú genó ɛyigé Ɛsɔwɔ né mfaánebuú agaregé ɛsé, ɛbyɛnnó dékagé bo nyɛ fɔ́ ɛfwyalé ɛwé ɛchwɔɔ́ wáwálé.
25 Cuidado! Não rejeitem aquele que fala. Se os que se recusaram a ouvir aquele que os advertia na terra não escaparam, quanto mais nós, se nos desviarmos daquele que nos adverte dos céus?
26 Meko ayi ji ajɔɔ́ mbɛmbɛ anyigé mme. Nana anyɛ́meno nnó, “Né ndɔ ayi fɔ me nyigé nyɛ sé ɛlé mme jiji, nyigé nyɛ ntó mfaánebuú.”
26 Aquele cuja voz outrora abalou a terra, agora promete: "Ainda uma vez abalarei não apenas a terra, mas também o céu".
27 Uchu bi ji ajɔɔ́ mbɔ nnó, “Né ndɔ ayi fɔ” ulɛre nnó unó bi ji akwyɛɛ́ uko unyigé nyɛ, utane né malu bwɔ́ nnó ɛbi álá kágé nyigé ubi ne ulaá tɛ kwyakwya.
27 As palavras "ainda uma vez" indicam a remoção do que pode ser abalado, isto é, coisas criadas, de forma que permaneça o que não pode ser abalado.
28 Ndɛre ɛlúmbɔ, tɛ mbaá ɛsé dékpɛne nyɛ né gefwage Ɛsɔwɔ ɛyigé muú álá kágé nyigé, détamege Ɛsɔwɔ, défɛge ji né meti ɛwé ɛgɔɔ́ ji, dénógé ji ne ɛfɔ metɔɔ́
28 Portanto, já que estamos recebendo um Reino inabalável, sejamos agradecidos e, assim, adoremos a Deus de modo aceitável, com reverência e temor,
29 néndé Ɛsɔwɔ se alu ɛké mewɛ ɛwé ɛsɔɔ́ yɛ́ndégenó.
29 pois o nosso "Deus é fogo consumidor! "
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.