Mateus 25

Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Sanyatatosatɨ kɨma kaamɨ pɨwɨha wa japepihɨratɨ nyahɨ koai nɨwipinjaatɨ komɨ otɨpɨpatɨ mmonaatɨ newaatɨ kiyaatɨ daayohiyɨhiyaanangi sanyatataase. “Asisɨha sura nɨnɨ jahɨra napɨtandɨhura Autaahaatɨho nisɨhetapɨ isɨhiyaisɨ iwinjatindɨhandaatɨhɨ wapa siyatɨ noaipaitaise. Asɨhiya apwainyɨhiya ikwɨ maindɨmwɨ utaaho wo wanɨ konɨhɨ namaatahoaisɨ winjapɨ nutanɨwɨ numwaitaatɨwɨ apatindɨtɨhɨ nowaayopo. Nowaawɨ kiyaamɨ norɨhɨrɨ nasorɨhɨrɨ raamɨhandɨ nepɨ tɨpopɨ isɨsi nowaayopo.
1 “Então o reino dos céus será como as dez virgens que pegaram suas lamparinas e saíram para encontrar-se com o noivo.
2 Iyawaawɨ kinyaamɨ winya 5 kaiwɨ ikwɨ wihɨtɨrɨtahinya amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandɨ owetatɨ nahɨriwɨ nanɨpimatɨwɨhinyaare. Aiwɨ amɨ kiyaamɨ winya ikwɨrɨ wihoaaŋɨhɨrɨ 5 kaiwɨhinya amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandisahinyaare.
2 Cinco delas eram insensatas, e cinco, prudentes.
3 Aiwɨ nahɨriwɨ amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandɨ owesinya kinyaamɨ norɨhɨrɨ raamɨhandɨ waapoho sisɨha tɨpoaitaatɨwɨho windahandɨ nepɨ isɨwawaahandɨ kandɨ waapoho isoho wɨndɨ nepɨ mihopo.
3 As cinco insensatas não levaram óleo suficiente para as lamparinas,
4 Nahariwɨhinya siyauhɨ amɨ amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandisahinya kinyaamɨ norɨhɨrɨ raamɨhandɨ waapoho tisaitahaiwa nepɨ amɨ raamɨhandɨ nipɨtonɨhapɨho waapoho isohoaisawɨ nepɨ isɨsi utaaho apopaati wanɨ konɨhɨ netɨ wɨrasɨhopɨ jatɨtaatɨwɨ nowaayopo.
4 mas as outras cinco tiveram o bom senso de levar óleo de reserva.
5 Nuwɨ kiyaamɨ raamɨhandɨ tɨpopɨ ahiyawosawɨ jatauhɨ utaaho apopaatɨ wanɨ konɨhɨ netɨ wɨrasɨho wɨndɨ namaasataise. Namaapihɨ apopɨ apwaimaaminyinyaamɨ ndɨha yaawatɨ naawihɨ mɨtɨho tɨmahiyawɨ nepɨ amɨ namapɨ apɨpaahɨ nanomawaayopo.
5 Como o noivo demorou a chegar, todas ficaram sonolentas e adormeceram.
6 “Saiwɨ kinya nanomɨhauhɨ notɨ konɨmosohura apwɨtetetɨnɨhɨ isɨhiya usa satɨwɨ kaahaatawaatopo. ‘Utaaho wanɨ konɨhɨ apopaati netɨ wɨrasɨho kɨmo napisɨ napɨwɨ nuwipaapɨ iwinjasawɨse,’ tɨwɨ kaahaatawaatopo.
6 “À meia-noite, foram acordadas pelo grito: ‘Vejam, o noivo está chegando! Saiam para recebê-lo!’.
7 Satɨwɨ kaahaatauhɨ asɨ apwainyɨhiya nanomahohiyɨhiya kaahaapa kapetɨ nepapɨ kiyaamɨ raamɨhandɨ nepɨ tɨpoaitaatɨwɨ waapoho kɨsɨhɨsiwɨ mmonɨwɨ wɨrɨhɨrɨ tɨhwɨtitandɨhɨrɨ tɨwɨhaapɨ tɨtɨhemawaayopo.
7 “Todas as virgens se levantaram e prepararam suas lamparinas.
8 Saiwɨ kɨsɨhɨsiwɨ tɨtɨhemapɨ mmonɨwosawɨ nahɨriwɨ amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandɨ owehinya amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandisahinyai saundawaatopo. ‘Yainyaanamɨ raamɨhandɨ waapoho owetatɨ nipɨnda nehɨmanisɨ sainyaatamɨ waapoho wo nanyinyawɨse,’ undawaatopo.
8 Então as cinco insensatas pediram às outras: ‘Por favor, deem-nos um pouco de óleo, pois nossas lamparinas estão se apagando’.
9 Saundɨwɨ nunjenɨhauhɨ amɨtɨha gwɨnyaitaatɨwɨhandisahinya amɨtɨha owehinyai saundawaatopo. ‘Owe. Waapoho sapunɨ nyapunɨ nausetɨtɨtaise. Yainyaanamɨ waapoho sainyaatangi apɨpaahɨ akɨtɨnɨhɨ wɨndɨ namaasamɨto. Namaasamɨtaanɨ namapɨ sainyaatɨ komɨ anɨhaiwaapɨhɨ isɨhiya jatohɨpɨpɨhɨ nuwɨ nunyawɨ nepɨse,’ undawaatopo.
9 “As outras, porém, responderam: ‘Não temos o suficiente para todas. Vão e comprem óleo para vocês’.
10 Saundauhɨ namapɨ apopɨ apwaimaaminyinya amɨtɨha gaahandɨ gwɨnyaitaatɨwɨhandɨ owehinya waapoho kinyaapɨho nunyawɨ naitaatɨwɨ nuwɨmawaayopo. Nuwɨmɨhauhɨhura utaaho apopaati wanɨ konɨhɨ netɨ wɨrasɨho nasatɨ noaipataise. Nasatɨ noaipasɨhɨ apopɨ apwaimaaminyinya tɨmetɨwɨ jatohinyinya koaisawɨ nutasi ko namaatindɨhandapɨ isɨhiya ahoyanɨwɨ maaritɨwɨ nandaatɨwɨ nandapa tɨhɨwɨ tɨmesohɨpɨpɨhɨ aŋɨpɨpɨhɨ nuwɨ nandawaayopo. Nuwɨ nandaahauhɨ maasomwaaŋɨ nepɨ napuwawaayopo.
10 “Quando estavam fora comprando óleo, o noivo chegou. Então as cinco que estavam preparadas entraram com ele no banquete de casamento, e a porta foi trancada.
11 “Saiwɨ maasomwaaŋɨ nepɨ napwɨtɨwɨ bimauhɨ ipotɨ apopɨ apwaimaaminyinya waapoho nunyawɨ naita niyohinyinya napɨwɨ ipaahaapɨ bitotawa satawaatopo. ‘Ese awaisɨhonye, maasomwaaŋɨ nanyupwe nyahɨ nandaitaano,’ tɨwɨ gɨwusewaayopo.
11 Mais tarde, quando as outras cinco voltaram, ficaram do lado de fora, chamando: ‘Senhor! Senhor! Abra-nos a porta!’.
12 Satɨwɨ kinya maasomwaaŋapɨ gɨwusehauhɨ utaaho wanɨ konɨhɨ apopaati netɨ wɨrasɨho kinyai saundataase. ‘Nɨnɨ sainyaatangi apɨpaahɨ wɨndɨ maasɨsonɨtɨhinyaate,’ undataase,” tatɨ Jisaasiho nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanangi sa pɨwɨha namɨhanatɨ kanyatatɨ owemataise.
12 “Mas ele respondeu: ‘A verdade é que não as conheço’.
13 Sanyatatɨ owemataatɨ nyahɨ gwɨnyaitɨhaaha sanyatataase. “Isɨ amɨ asisɨha amɨ ipɨhomɨ sɨwipatɨ nɨnɨ jahɨra napɨtandɨhuraapɨ sahɨ wɨndɨ mohowɨ namopɨ kiyaatɨnɨhɨ tɨmetɨwɨse,” nyatataase.
13 “Portanto, vigiem, pois não sabem o dia nem a hora da volta.”
14 Sanyatatosatɨ kɨma kaamɨ wa namɨhanatɨ Jisaasiho sandaase. “Autaahaatɨho nisɨhetapɨ isɨhiyaisɨ iwinjaatɨ bimaamɨ notɨ amɨ nɨngi jahɨra natanoaasonɨhɨ napɨtɨ isɨhiyaisɨ netɨ tipɨtapaitandɨhandɨ siyatɨ ahondaise. Utaaho awaisɨho ikɨpɨpa nawɨho asakausetaho kaanɨhɨ wapɨhɨ daayatɨ bitoaitandɨ nutandɨ detɨtihɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyai komɨ ikɨpɨpa iwinjatawa amɨ otɨpɨpatɨ kaitaatɨwɨho nawɨho numwɨtandɨ gaatatɨ numwaataise.
14 “O reino dos céus também pode ser ilustrado com a história de um homem que estava para fazer uma longa viagem. Ele reuniu seus servos e lhes confiou seu dinheiro,
15 Gaatatɨ numwaatɨ kiya nasauhɨ kiyaamɨ gwɨnyaapɨ otɨpɨpatɨ kiyauhɨ sawaho iwinjasɨrɨhɨretɨ mmonatɨ nawɨho kiya otɨpɨpatɨ kora nesi kaitaatɨwɨho nunyataise. Iyatɨ jɨhɨ woaisɨ 5,000 Kina kiyatɨ nunya amɨ kapɨhɨ woaisɨ 2,000 Kina kiyatɨ nunya amɨ ipotaataatɨ woaisɨ 1,000 Kina kiyatɨ nunyataise. Siyatɨ komɨ otɨpɨpatɨhiya murɨmoai nawɨho sapa nunyatɨ kiyamapɨ kaanɨhɨ wapɨhɨ daayatɨ bitotɨ bimɨtandɨhapɨhapɨ notaise.
15 dividindo-o de forma proporcional à capacidade deles: ao primeiro entregou cinco talentos; ao segundo, dois talentos; e ao último, um talento. Então foi viajar.
16 Aihɨ otɨpɨpatɨ komɨ awaisɨho nawɨho 5,000 kiyatɨ numwisɨho ketɨ kuraanɨhɨ dotɨ nawo so nesi koraahɨ otɨpɨpatɨ kiyataise. Nesi kiyatɨ nawɨho koetapɨ nawɨho wo 5,000 Kina kiyatɨ namoyaatɨ ahɨwatɨ netaise. Nesɨhɨ nahato notɨ 10,000 Kina kiyataise.
16 “O servo que recebeu cinco talentos começou a investir o dinheiro e ganhou outros cinco.
17 Amɨ naasaipitɨ kiyatɨ otɨpɨpatɨho komɨ awaisɨho nawɨho 2,000 Kina kiyatɨ numwisɨhoaisangi nawɨho wo jɨhomɨ tiwatɨhaatɨ 2,000 Kina kiyatɨ nesɨhɨ nahato notɨ 4,000 Kina kiyatɨ noaipataise.
17 O servo que recebeu dois talentos também se pôs a trabalhar e ganhou outros dois.
18 Aihɨ amɨ otɨpɨpatɨho nawɨho 1,000 Kina kiyatɨ komɨ awaisɨho numwisɨho nesi koraahɨ otɨpɨpatɨ kamaayatɨ amɨ anɨmwaahɨpatɨ yamwaatɨ katopɨ komɨ awaisɨhomɨ nawɨho wiwatɨ noaasatosataise.
18 Mas o servo que recebeu um talento cavou um buraco no chão e ali escondeu o dinheiro de seu senhor.
19 “Otɨpɨpatɨhiyaamɨ awaisɨho notɨ utaarɨhandɨ kaanɨhɨ bɨsotinjatɨ komɨ nawɨho otɨpɨpatɨhiyaisɨ nesi otɨpɨpatɨ kaiwɨse undatɨ numwisɨho netɨ tɨtɨhematɨ mmondandɨ jahɨra nasatɨ noaipataise.
19 “Depois de muito tempo, o senhor voltou de viagem e os chamou para prestarem contas de como haviam usado o dinheiro.
20 Nasatɨ noaipatɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaapɨ gaatihɨ kiya noaipawaayopo. Noaipapɨ otɨpɨpatɨho komɨ awaisɨho nawɨho ikihɨ sanaatɨ 5,000 Kina kiyatɨ numwihɨ nesi otɨpɨpatɨ kaisɨho nesi nasatɨ komɨ awaisɨhoai nunyataatɨ saundataase. ‘Nawɨho kɨmo kɨnyɨ mmonɨpeme. Kɨnyɨ nɨngi 5,000 Kina kaimbɨ nanɨminɨhɨ nesi kora otɨpɨpatɨ kiyataatɨ komɨ tiwatɨhaatɨ nehohɨho 5,000 Kina kiyatɨ kɨmore. Iyatɨ nahato notɨ 10,000 kina kiyatɨ kɨmo noaipataise,’ undatɨ nesisaunyataise.
20 O servo ao qual ele havia confiado cinco talentos se apresentou com mais cinco: ‘O senhor me deu cinco talentos para investir, e eu ganhei mais cinco’.
21 Saundatɨ nesisaumwihɨ komɨ awaisɨho koai saundataase. ‘Kɨnyɨ nga nawɨhaimbɨ napaitɨpɨ otɨpɨpatɨ kiyapaise. Kɨnyɨ otɨpɨpatɨhoŋɨ napaitarɨhoŋɨ otɨpɨpatɨ baimbɨ itatamanɨpɨ kiyapaise. Nawɨho gwɨharaahonya itatamanɨpɨ baimbɨ isɨpɨ jatapainɨ nɨnɨ gisɨ wapa taahɨpɨpa asakaindɨ nahɨmisanɨhɨ jatɨtaapo. Kɨmaiwa jatɨtaapɨ nahɨmɨtandɨ nɨnɨ maaritohɨtɨmandapɨ kɨnyɨ nɨngisapɨ maasɨ maaritɨme,’ undataase.
21 “O senhor disse: ‘Muito bem, meu servo bom e fiel. Você foi fiel na administração dessa quantia pequena, e agora lhe darei muitas outras responsabilidades. Venha celebrar comigo’.
22 “Aihɨ otɨpɨpatɨ komɨ awaisɨho nawɨho 2,000 kina kiyatɨ numwisɨho nasatɨ komɨ awaisɨhoai saundataase. ‘Awaisɨhonye nawɨho kɨmosɨ nepɨ mmonɨpeme. Kɨnyɨ nɨngisɨ 2,000 kina kaimbɨ nanɨmingɨho nesi otɨpɨpatɨ kaindɨ kinyɨhomɨ tiwatɨhaatɨ 2,000 kina kaindɨ nisɨho nehohɨho kɨmore,’ undatɨ komɨ awaisɨhoai nesisaunyataise.
22 “O servo que havia recebido dois talentos se apresentou e disse: ‘O senhor me deu dois talentos para investir, e eu ganhei mais dois’.
23 Saundatɨ nesisaumwihɨ komɨ awaisɨho koaisɨ saundataase. ‘Kɨnyɨ nga napaitɨpɨ otɨpɨpatɨ kiyapaise. Kɨnyɨ otɨpɨpatɨhoŋɨ gaahoŋɨ napaitarɨhoŋe. Nawɨho naasonyaahɨhɨ nahɨnyonɨhɨ kɨnyɨ baimbɨ itatamanɨpɨ jatapainɨ namatɨ wapa taahɨpɨpa asakaindɨ kɨmaiwa jatɨtaapɨ nahɨmɨtandɨmandapi maaritataayonɨ kɨnyɨ nɨngisapɨ maasɨ maaritɨme,’ undataase.
23 “O senhor disse: ‘Muito bem, meu servo bom e fiel. Você foi fiel na administração dessa quantia pequena, e agora lhe darei muitas outras responsabilidades. Venha celebrar comigo’.
24 Aihɨ otɨpɨpatɨ komɨ awaisɨho nawɨho 1,000 kina kiyatɨ numwisɨho nasatɨ nehɨ koaisunyaatɨ awaisɨhoai saundataase. ‘Awaisɨhoŋe nɨnɨ kɨnyɨ kaingɨwaiwa mmonɨtɨhonɨne. Kɨnyɨ utaahoŋɨ apɨpaahɨ watɨpɨhoŋɨ isɨhiya kinyɨ otɨpɨpatɨ kahiwɨ kinyɨ nawɨho ginjasohiyɨhiyaapɨ wɨndɨ baimbɨ gɨmaawunyaapɨhoŋe. Aimbɨ kɨnyɨ nawɨho nesi otɨpɨpatɨ kaiwɨ asoho kiya nepɨ ahiyauhɨhapa kiyaapɨhapa nepɨmunyapɨ nahataapa nehɨ kɨwahoŋɨhɨ nepɨ nanɨpɨhoŋe.
24 “Por último, o servo que havia recebido um talento veio e disse: ‘Eu sabia que o senhor é homem severo, que colhe onde não plantou e ajunta onde não semeou.
25 Saimbɨhoŋɨtihɨ nɨnɨ yaindɨ wiwa nɨnɨ kinyɨ nawɨho nesisɨ otɨpɨpatɨ kaindɨ kinyɨhomɨ tiwatɨhaatɨ netɨ ahaisanɨho nisapɨho nepɨmaaninyapɨ kɨwahoŋɨ nepɨ nandainɨhɨ namatɨ kinyɨ nawɨho anɨmwaahɨpatɨ yamwaatɨ katopɨ witɨ noaasahisosataayo. Noaasahisosatatɨhosɨ konɨhɨ nahato kɨmosɨ nepe,’ undatɨ nesisaunyataise.
25 Tive medo de perder seu dinheiro, por isso o escondi na terra. Aqui está ele’.
26 Saundihɨ komɨ awaisiho koaisɨ komɨha saundataase. ‘Kɨnyɨ otɨpɨpatɨhoŋɨ apɨpaahɨ maipɨhoŋɨ pohipaimbɨ tɨhautɨpɨhoŋɨ tɨhaanyohoŋe. Ye, kɨnyɨ saimbɨ nisapɨ mmonɨpɨ gwɨnyaapɨ katapaase. Akɨte.
26 “O senhor, porém, respondeu: ‘Servo mau e preguiçoso! Se você sabia que eu colho onde não plantei e ajunto onde não semeei,
27 O amɨ kɨnyɨ nisapɨ saimbɨ mmonɨpɨ gwɨnyaapɨ satapaapaahɨ nisɨ nawɨho nawɨhomɨ aŋɨpɨpɨhɨ asoho nanɨmoyaita kɨnyɨ ahɨnitahande. Ahɨnisamɨhɨ asoho nanɨmoyaatɨ ahɨnotanɨhɨ jahɨra nasataahura nɨnɨ naitando,’ undataase.
27 por que não depositou meu dinheiro? Pelo menos eu teria recebido os juros.
28 “Otɨpɨpatɨho tɨhautɨpɨhoai saundatosatɨ kapɨhɨ komɨ otɨpɨpatɨhiya usaisɨ saundataase. ‘Kɨmo uta tɨhautɨpɨmomɨ 1,000 kinaamandɨ nepɨ otɨpɨpatɨho nawɨho 10,000 kinaahandisahoai nunyawɨse.
28 “Em seguida, ordenou: ‘Tirem o dinheiro deste servo e deem ao que tem os dez talentos.
29 O amɨ apaapɨmaasato, amɨ nisɨ otɨpɨpatɨho woai nɨnɨ wapa amɨ nawɨhoaisangi numwisanɨhapa biyatɨ itatamanatɨ isɨwatatɨ jatisɨhoai amɨ wapa taahɨpɨpa numwisanɨhɨ ko asakiyatɨ netɨ isɨwatɨtaise. Aindɨ amɨ nisɨ otɨpɨpatɨho woaisɨ wapa naasonyaahɨ nawɨhoaisangi numwisanɨhapa wɨndɨ biyatɨ itatamanatɨ minjasonaahɨ amɨ naasonyaahɨ nunyohonyaisangi komɨhetapɨ nɨnɨ nemaito.
29 Pois ao que tem, mais lhe será dado, e terá em grande quantia; mas do que nada tem, mesmo o que não tem lhe será tomado.
30 Isɨ amɨ otɨpɨpato tɨhaanyosoaisaahɨ sisɨha kaanɨhɨ tɨhatoaatisɨhaapɨhɨ nepɨ yotɨwɨse. Yotisaihɨ sapɨhɨ konɨhɨ ngotɨ nehotatɨ komɨ mangɨrɨ gitɨpatoaatɨtando,’ undatɨ awaisɨho komɨ otɨpɨpatɨhiyai kaundataase.
30 Agora lancem este servo inútil para fora, na escuridão, onde haverá choro e ranger de dentes’.”
31 Sawaho nasatɨ isɨhiyai netɨ tipɨtapaitandɨhuraapɨ nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanangi Jisaasiho sanyatataase. “Nɨnɨ Isɨhiyaamɨ Saahonɨnɨ Jɨhonɨnɨ Awaisɨhonɨnimatɨtɨ isɨhiya nahatiya yapɨhɨ nahandaahiyai netɨ tipɨtapaitandɨ napɨto. Saindɨ napisanɨhura enjerɨhiya itɨpɨhiya nisɨ otɨpɨpatɨhiya yamɨhapataatɨhapɨhiya nahatiya nɨngisawɨ maawɨ napɨtaapo. Saindɨ napɨtɨ yamɨhapataatɨhapɨ nisɨ watɨpɨhandɨ saasanotindɨhandaatɨhɨ bindataatɨ isɨhiya nahatiyaisɨ netɨ tipɨtapaito.
31 “Quando o Filho do Homem vier em sua glória, acompanhado de todos os anjos, ele se sentará em seu trono glorioso.
32 Aindɨ enjerɨhiya nisɨ yamɨhapataatɨhapɨ otɨpɨpatɨhiyai nandusaasisanɨhɨ yapɨpatɨ nahandaahapɨ isɨhiya nahatiyaisɨ wɨrapɨ numwaapɨ nepɨ detɨ nisɨhinɨ ahoaitaapo. Ahoaisaihɨ isɨhiya nahatiya nisɨ ndɨmaahomwaaŋɨ bitoaitaapo. Napɨwɨ ahoyainjaihɨ maasapɨhomɨ satɨho maasapɨho wɨrɨsandɨhaiwa netɨ tipɨtapaatɨ maasapɨho sipɨsipɨhandi wapɨhɨ nematɨ amɨ maasapɨho memetɨhɨri wapɨhemasɨpatamataindɨ isɨhiyai nɨnɨ netɨ tipɨtapaatɨ yɨyatɨwaapɨhɨ ahoaito.
32 Todas as nações serão reunidas em sua presença, e ele separará as pessoas como um pastor separa as ovelhas dos bodes.
33 Aindɨ isɨhiya nisɨhiya tɨtɨhɨ gaahiyai nisɨ ikwɨrɨ gaatɨhɨraihoaaŋematɨ amɨ isɨhiya maipɨhiya nisɨ tiworisai nisɨ ikwɨrɨ konaamohɨraihoaaŋematɨ tipɨtapaatɨ netɨ napɨpatɨ ahoaito.
33 Colocará as ovelhas à sua direita e os bodes à sua esquerda.
34 “Aindɨ Nɨnɨ Awaisɨhonɨnɨ Isɨhiyaisɨ Iwinjatohɨhonɨnɨ isɨhiya nisɨhiya nisɨ ikwɨrɨ gaatɨhɨraihoaaŋɨ bitohohiyɨhiyai saundɨto. ‘Sahɨ isɨhiyaatɨ nisɨ Apɨho biyatɨ maarɨho nasanyatɨ wɨsaiwatɨ biyatɨ jasosawɨhiyaatɨ nisenda napɨwɨse. Napɨwɨ wuwanɨ yamɨhapatɨ yapɨpatɨ kahapaamapɨpa ahaisuraapɨ Autaahaatɨho sangisɨ jainjaatɨ bindata nasamɨtandɨ ahɨsimbɨpa nepɨse.
34 “Então o Rei dirá aos que estiverem à sua direita: ‘Venham, vocês que são abençoados por meu Pai. Recebam como herança o reino que ele lhes preparou desde a criação do mundo.
35 Kɨmandɨ sangisɨ nasamaatɨ nisɨhiyaatimatohɨtɨmandɨ apaapɨmaahe, amɨ nisɨ Apɨho sangisɨ biyatɨ jasonatɨ maarɨho nasanyatɨ wɨsaisɨhɨ amɨ sahɨ nɨngisɨ maarɨho naninyawɨ wɨnipɨ nanɨmaahohɨtɨhandape. Nanɨmaapɨ nɨngisɨ janɨmasɨhɨ nandapa naninyawɨ amɨ waapohopɨ nainyatɨ naahwɨtarɨhɨrɨ awanɨsihɨ sahɨ nɨngi waapoho naninyawɨ amɨ nɨngisɨ sahɨ wɨndɨ maanowɨhonɨnɨ yapɨpatɨ amɨ aunahɨpatɨ nɨngi wɨtaahapɨhonɨnɨ samɨ yapɨpatɨ aunahɨpata nasonɨhɨ sahɨ nɨngi maarɨho naninyawɨ wɨnipɨ samɨ aunahɨpata aŋɨpɨpɨhɨ nanɨmaapɨhiyaate.
35 Pois tive fome e vocês me deram de comer. Tive sede e me deram de beber. Era estrangeiro e me convidaram para a sua casa.
36 Aiwɨ amɨ nɨnɨ yutɨhɨrɨ apotɨhɨrɨ owehonɨnɨ nehɨ napwɨrɨndɨhapa niyotɨ namaasatɨtɨ amɨ taanahɨhonɨnɨ napɨtɨ jainjahonɨhɨ apotɨhɨrɨ sahɨ naninyawɨ amɨ nɨngi yaasihɨ timbiyonɨhɨ sahɨ nɨngi nɨtatamanɨwɨ sisɨha tɨhoaapɨnosawɨ amɨ aŋaaŋɨ napwɨtohɨwaiwaapɨhɨ isɨhiya nepɨ nanɨpuhauhɨ napwɨtɨtɨ bimonɨhɨ sahɨ napɨwɨ nɨsopɨ nanɨhoniwɨ pɨwandɨwɨhiyaate,’ undɨtɨ sura kiyaisɨ nɨnɨ saundɨto.
36 Estava nu e me vestiram. Estava doente e cuidaram de mim. Estava na prisão e me visitaram’.
37 “Saundisanɨhɨ amɨ isiya siya tɨtɨhɨ gaasiya kiyaamɨha nɨngi sandɨtaapo. ‘Awaisɨhonye saiwa kɨnyɨ katingɨwɨmaiwa maahɨwura nyahɨ gisɨ kahisonɨhɨse? Gisɨ jahɨmasɨhɨ maahɨwura nandapa nahɨnyaatɨ amɨ waapohopɨ nasihɨ nyahɨ waapoho gisɨ nahɨnyonɨhɨse?
37 “Então os justos responderão: ‘Senhor, quando foi que o vimos faminto e lhe demos de comer? Ou sedento e lhe demos de beber?
38 Iyaatɨ kɨnyɨ nyamɨ yapɨpatɨ amɨ aunahɨpata napinɨhɨ nyahɨ nyamɨ aŋɨpɨpɨhɨ maahɨwura gisɨ nangɨmaahonɨhɨse? Iyaatɨ kɨnyɨ yutɨhɨrɨ amɨ apotɨhɨrɨ jahɨpɨpa yutɨha napwɨrɨnɨhapa niyopɨ somaahɨhoŋɨ naimbɨ nyainjahɨnɨhɨ nyahɨ gisɨ maahɨwura gisonaatɨ yutɨhɨrɨ apotɨhɨrɨ newaatɨ nangɨmaasawaatɨ nangɨsohonɨhɨse?
38 Ou como estrangeiro e o convidamos para a nossa casa? Ou nu e o vestimos?
39 Iyaatɨ amɨ kɨnyɨ timbaimbɨ amɨ isɨhiya nepɨ aŋaaŋɨ napwɨtohɨwaiwaatɨhɨ nangɨpwɨhauhɨ biminɨhɨ nyahɨ maahɨwura sisɨha tɨhoaawaasosaatɨ nangipaawaatɨ pɨwaahɨtonɨhɨse?’ ndɨwɨ kiyaamɨha nɨngi sandɨtaapo.
39 Quando foi que o vimos doente ou na prisão e o visitamos?’.
40 “Sandisaihɨ nɨnɨ kiyaamɨ Awaisɨhonɨnɨ kiyai nisɨha wihoaaŋɨ saundɨto. ‘Nɨnɨ sangisɨ akɨtɨnɨhɨ kasatataato. Isɨhiya nisapɨ gɨnunyaapɨ nɨngisɨ nanipinjohiyɨhiya nisɨ naapwɨrisa nɨhoaarɨsaamɨ wowaatɨ komɨ kaatamɨ ambɨpatɨ auta waatɨ namoaipahoai namoaipɨhaati iwɨtatamanɨwɨ sahɨ kawɨsohɨwiwa nɨngisɨ sahɨ kanisawaayopo,’ undɨto.
40 “E o Rei dirá: ‘Eu lhes digo a verdade: quando fizeram isso ao menor destes meus irmãos, foi a mim que o fizeram’.
41 Saundɨtosatɨ amɨ isɨhiya nisɨ ikwɨrɨ konaamohɨraihoaaŋɨ netɨ ahoyohiyɨhiyai saundɨto. ‘Sahɨ nisɨ ndɨmaahomwaaŋɨ maanɨsopɨ kiyaatɨnɨhɨ nanɨmasi nawɨsapitɨwɨse. Autaahaatɨho sangisɨ mɨmaipiyatɨ jasonatɨ sangi maarɨho wɨndɨ namaasamihɨhiyaatisɨ ahawɨse. Nanɨmasi kiyaatɨnɨhɨ sisɨha kaanɨhɨ namaayotatɨ tɨhatoaatisɨha Bwaasɨrɨhɨrapunɨ komɨ otɨpɨpatɨhiya maipɨhiyaapɨ Autaahaatɨho netɨ aimɨ tɨmanisɨhaapɨhɨ sahɨ nuwɨse,’ undɨtɨ netɨ nandusaasɨto.
41 “Em seguida, o Rei se voltará para os que estiverem à sua esquerda e dirá: ‘Fora daqui, malditos, para o fogo eterno preparado para o diabo e seus anjos.
42 Saundɨtɨ netɨ nandusaasatɨ kiyaisɨ saundɨto. ‘Nɨngisɨ janɨmasɨhɨ jainjahonɨhɨ sahɨ nandapa wɨndɨ namaaninyawɨ amɨ waapohopɨ nainyatɨ nisɨ nahutarɨhɨrɨ awanɨsihɨ sahɨ waapoho nɨngi wɨndɨ namaaninyawɨhiyaate.
42 Pois tive fome, e vocês não me deram de comer. Tive sede, e não me deram de beber.
43 Aiwɨ nɨnɨ nehɨ nɨngi wonɨnɨhɨ samɨ yapɨpatɨ aunahɨpata nasonɨhɨ sahɨ wɨndɨ samɨ aŋɨpɨpɨhɨ napaitɨwɨ maarɨho wɨnipɨ namaanɨmaapɨ amɨ yutɨhɨrɨ apotɨhɨrɨ owehonɨnɨ nehɨ somaahɨhonɨnɨ napwɨrɨndatɨ yutɨha niyotɨ jainjahonɨhɨ sahɨ asɨpɨpa yutɨhɨrɨ apotɨhɨrɨ wapa nepɨ nanɨmaasapɨ namaanisopɨhiyaate. Aiwɨ amɨ nɨngi yaasihɨ timbaindɨ amɨ isɨhiya aŋaaŋɨ napwɨtohɨpɨpɨhɨ nepɨ nanɨpuhauhɨ napwɨtɨtɨ bimonɨhɨ sahɨ nɨngi wɨndɨ nɨtatamanɨwɨ nisowɨ pɨwandɨwɨ ninjaawɨ bɨmimaawɨhiyaate,’ undɨtɨ kiyai saundɨto.
43 Era estrangeiro, e não me convidaram para a sua casa. Estava nu, e não me vestiram. Estava doente e na prisão, e não me visitaram’.
44 “Saundisanɨhɨ kiyaamɨha nɨngisɨ sandɨtaapo. ‘Awaisɨhonye kɨnyɨ jahɨmanatɨ waapohopɨ nahɨsatɨ nahwɨtarɨhɨrɨ awangisatɨ amɨ nehɨ gi woŋɨ nyahɨ maahɨsonaahoŋɨ nyamɨ yapɨpatɨ aunahɨpata nambɨ amɨ yutɨhɨrɨ apotɨhɨrɨ owehoŋɨ somahɨhoŋɨ nyainjapɨ amɨ timbaimbɨ ami isɨhiya nepɨ aŋaaŋɨ napwɨtohɨwaiwaapɨhɨ nangɨpwɨhauhɨ napwɨtɨpɨ biminɨhɨ nyahɨ gisɨ maahɨwura wɨndɨ maahɨsonaatɨ maahɨtatamanɨhonɨhɨse,’ ndɨtaapo.
44 “Então eles dirão: ‘Senhor, quando o vimos faminto, sedento, como estrangeiro, nu, doente ou na prisão, e não o ajudamos?’.
45 “Sandisaihɨ Nɨnɨ Awaisɨhonɨnɨ isɨhiyaisɨ netɨ tipɨtapaatɨ usondandɨhonɨnɨ kiyai saundɨto. ‘Isɨhiya nisapɨ gɨnunyaapɨ amɨ nɨngi nanipinjohiyɨhiya ambɨpatɨ awaipatɨ owehiyai sahɨ wɨndɨ namumwaapɨ amɨ maawɨtatamanɨwɨ amɨ wapa namunyohɨtɨndɨ nɨngi sahɨ kanisawaayopo,’ undɨtɨ kiyai nɨnɨ wɨndɨ namumwaito.
45 “Ele responderá: ‘Eu lhes digo a verdade: quando se recusaram a ajudar o menor destes meus irmãos e irmãs, foi a mim que se recusaram a ajudar’.
46 “Saundɨtɨ kiyai netɨ sisɨha kaanɨhɨ namaayotatɨ tɨhatoaatisɨhaapɨhɨ nandusaasisanɨhɨ kiya sapɨhɨ yaawɨhandɨ kiyaanɨhɨ nepɨ nutaapo. Aisaihɨ amɨ nisɨ isɨhiya gaahiya nɨngisawɨ asɨtimatɨtaatɨwɨhandɨ nepɨ kiyaanɨhɨ jinjapɨhɨ jinjapɨhɨ bimaamɨ nutaapo,” tatɨ Jisaasiho nyahɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaanangi kanyatataase.
46 “E estes irão para o castigo eterno, mas os justos irão para a vida eterna”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 25, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.