Lucas 10

Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Saiwa siyatɨ aimɨ owetihɨ Awaisɨho isɨhiya usa taahiyɨhiya 72 kaiwɨhiyai aunahɨpa nahatewaara natiwɨ daimɨ nutaatɨwɨ namɨhanataise. Namɨhanatɨ komɨ jɨhɨ yahwɨ yahwɨ aunahɨpatɨ kahatɨ kahataahapɨ sawaho ipotɨ nutandɨ tɨmetiwaiwaaraahapɨ netɨ natausaasataise.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e dois discípulos e os enviou adiante, dois a dois, às cidades e aos lugares que ele planejava visitar.
2 Natausaasataatɨ Jisaasiho kiyai satatɨ kaundataase. “Osaataatɨ nandapa akuraayatɨ asakendaise. Siyatɨ nandapa asakendaahandɨ kandɨ nandapa kapa kupɨwɨ ahoaiwɨ naasaimbɨpɨmaitaatɨwɨhiya isɨhiya wɨndɨ taahiyɨyaamaahe, owe, nehɨ naasiyaahɨhe. Isɨ sahɨ osaataatamɨ satɨhopɨ gaapundɨwɨse ko osaataatamɨ satɨho isɨhiya taahiyɨhiya kapa nandapa kɨpɨwɨ nepɨ naasaimbɨpɨhɨmapɨ ahoaitaatɨwɨhiyai sawaho natausaasɨtando.
2 Estas foram suas instruções: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos. Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos.
3 Sahɨ nuwɨse Sipɨsipɨhandɨ mwaahomataiwɨhiyaatangi suhɨrɨ ainjɨhɨrɨhɨramɨ otɨhapɨhɨ nɨnɨ nandɨsisoaasataayono.
3 Agora vão e lembrem-se de que eu os envio como cordeiros no meio de lobos.
4 Sahɨ nawɨhomɨ ikihɨ nawɨhoaisahɨhunɨ amɨ nandapaapɨ ikihunɨ amɨ asuipatunɨ wɨndɨ mipɨ nehɨ taanahiyaatɨ nuwɨse. Aiwɨ nowaawɨ isɨhiya daihɨra nutanawaahiyai ipɨhɨrete undɨwɨ pɨwaamundɨwɨse.
4 Não levem dinheiro algum, nem bolsa de viagem, nem um par de sandálias extras. E não se detenham para cumprimentar ninguém pelo caminho.
5 Aiwɨ sahɨ nuwɨ aŋɨhandɨ wɨndaatɨhɨ nandaawaawaahɨ sandɨ aŋɨndɨ nandaahotɨndaatɨhɨ isɨhiya bimohiyɨhiyai sangɨ pɨwaundɨwiwatawa jɨhɨ saundɨwɨse. ‘Sahɨ kɨmandɨ aŋɨmandaatɨhɨ bimohiyɨhiyaate, sangi Autaahaatɨho gaahandɨ kasisatɨ amɨ samɨ maarɨho ambɨpatɨ netɨ japatisa yatɨhɨsiwatɨ napaisaatisamane,’ undɨwɨse.
5 “Quando entrarem numa casa, digam primeiro: ‘Que a paz de Deus esteja nesta casa’.
6 Saundisaihɨ amɨ sandɨ aŋɨndaapɨhɨ utaaho wo komɨ maarɨho ambɨpatɨ biyatɨ yatɨhɨwitatɨ napaisaatɨtaho bindataataahɨ samɨ pɨwɨha kiyai kaundohɨha komɨhetɨ niyonɨhɨ komɨ maarɨho ambɨpatɨ biyatɨ yatɨhɨwitatɨ napaisaatumatɨtaise. O amɨ utaaho siyaho wo sapɨhɨ bɨmindataataahɨ amɨ samɨ pɨwɨha satɨwɨ samɨ maarɨho ambɨpatɨ biyatɨ yatɨhɨsitatɨ napaisaatɨtane undɨwɨ kaundohɨha nepemaitatɨ japɨhɨ nasatɨ sahɨ sawanaatamɨhetɨtɨtaise.
6 Se os que vivem ali forem gente de paz, a bênção permanecerá; se não forem, a bênção voltará a vocês.
7 Saundɨwɨmapɨ nandaapɨ sahɨ aŋɨhandɨ bimotɨhandɨ kandɨ naasaindaapɨhɨ bimaawɨse. Bindawaawɨ nandapa waapoho kapɨhɨ aŋɨndaatɨhɨ sahɨ bimohɨpɨpɨhɨ bimohiyɨhiya nasamisaihɨ nanɨwɨse. Amɨ sapa nandapa samɨ otɨpɨpatɨ kaiwɨ daayotɨhandapɨ nasanyawaayowo. Amɨ utaaho otɨpɨpatɨ wɨtɨ kaisɨho nawɨho nesɨtɨhandiso. Aiwɨ aŋɨhandɨ kɨhandɨ kɨhandaapɨhɨmapɨ namuwɨse.
7 Permaneçam naquela casa e comam e bebam o que lhes derem, pois quem trabalha merece seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 “Amɨ sahɨ nuwɨ aunahɨpatɨ taunɨhandɨ wɨnda noaipasaihɨ isɨhiya sandɨ taunɨndaahapɨhiya sapɨ maaritɨwɨ nasamaapɨ nasamaasi kiyaamɨ aŋɨpɨpɨhɨ nuwɨ nandapa nasanyohɨpɨpa nepɨ nanɨwɨse.
8 “Quando entrarem numa cidade e ela os receber bem, comam o que lhes oferecerem.
9 Aiwɨ amɨ sahɨ satɨ aunahɨpatɨ taunɨndaahapɨhiya isɨhiya timbɨpaisahiyai kiyaamɨ timbɨpa nepumapɨ tɨtɨhɨwipɨse. Aiwɨ kiyai saundɨwɨse. Autaahaatɨho isɨhiyai iwinjaatɨ bimaamɨ naindɨhandɨ wanɨ aimɨ detɨ samɨhinɨ nasatɨ ahondaise undɨwɨse.
9 Curem os enfermos e digam-lhes: ‘Agora o reino de Deus chegou até vocês’.
10 O amɨ sahɨ aunahɨpatɨ taunɨhandɨ wɨnda nuwɨ noaipasaihɨ isɨhiya sandɨ taunɨndaahapɨhiya sapɨ wɨndɨ maarɨmitɨwɨ nasamaasi kiyaamɨ aŋɨpɨpɨhapɨ namaisaihaahɨ sahɨ nuwɨ sandɨ taunɨndamɨ daihɨra bitotawa satɨwɨ katɨwɨse. Kɨmandɨ taunɨmandaahapɨ yapɨpatɨ ikwaatɨpɨho nyamɨ auhɨramɨ atasɨhaatɨhɨ nanyamɨhatisɨho nyahɨ namawa ko ikwaatɨpɨho tɨwɨhaawa japɨhɨ sawanaatamɨhetɨmahaayo.
10 Mas, se uma cidade se recusar a recebê-los, saiam pelas ruas e digam:
11 Iyahaahandɨ kandɨ sahɨ baiwɨ atiwɨse. Autaahaatɨho isɨhiyai winjaatɨ bimaamɨ naindɨhandɨ aimɨ nasatɨ detɨ ahondaise undɨwɨse.
11 ‘Limpamos de nossos pés até o pó desta cidade em sinal de reprovação. E saibam disto: o reino de Deus chegou!’.
12 Amɨ nɨnɨ sangi akɨtɨnɨhɨ sandɨ kasatataato. Isɨhiyai Autaahaatɨho netɨ tipɨtapaatɨ usondandɨ ko asisɨha namɨhainjɨhetɨ sandɨ taunɨndaahapɨhiyai yaawɨhandɨ apɨpaahɨ awaindɨhandɨ numwɨtaise jɨhura isɨhiya Sotomɨhandaahiyai numwindɨhandɨ nusatipɨhaatɨ apɨpaahɨ awaindɨhandɨ nunyonɨhɨ kiya naitaapo,” undataase.
12 Eu lhes garanto que, no dia do juízo, até Sodoma será tratada com menos rigor que aquela cidade.
13 Iyatɨ Jisaasiho sandaase. “Ese apɨpaahɨ sahɨ isɨhiyaatɨ Korasinɨhandaahunɨ Betɨsaitaahandaahunɨ bimohiyɨhiyaate, nɨnɨ kɨmbɨhɨ samɨ aunahɨpɨmatɨ taunɨmanda watɨpɨhaiwa kiyohɨwɨmaiwaamatiyatɨ utaaho wo Taiyaahandaahunɨ Saitonɨhandaahunɨ watɨpɨhaiwa kiyonaahɨ isɨhiya saurɨ taunauraahaapɨhiya ketɨ kuraanɨhɨ apotɨhɨrɨ maarɨho asɨpaiwɨ gwɨtaatɨwɨhɨrɨ niyopɨ detɨ sisɨhainɨ bindawa waatɨpatɨ nopiyanɨwɨ gwɨwɨ nepemaitɨtauhe.
13 “Que aflição as espera, Corazim e Betsaida! Porque, se nas cidades de Tiro e Sidom tivessem sido realizados os milagres que realizei em vocês, há muito tempo seus habitantes teriam se arrependido e demonstrado isso vestindo panos de saco e jogando cinzas sobre a cabeça.
14 Autaahaatɨho isɨhiyai netɨ tipɨtapaataahura isɨhiya Taiyaahandaahiyaunɨ Saitonɨhandaahiyaunɨ yaawɨhandɨ gotɨ nesaihɨ amɨ sahɨhɨ kiyai nusatipɨhaapɨ apɨpaahɨ waatɨ awaindɨhandɨ naitaapo.
14 Eu lhes digo que, no dia do juízo, Tiro e Sidom serão tratadas com menos rigor que vocês.
15 Iyataatɨ amɨ sahɨ Kapaniyaamɨhandaahiyaate, sangisaahɨ isɨhiya nepɨ taunɨhandɨ apɨpaahɨ kandi awaindɨhande tɨwɨ autaahɨ yamɨhapataatɨhepɨsamaamaitaapo. Owetɨtaise. Sangi Autaahaatɨho netɨ daahɨ mɨmaipɨsisatɨ nasopɨsasamaitaise,” ndaase.
15 E você, Cafarnaum, será elevada até o céu? Não, descerá até o lugar dos mortos”.
16 Satatosatɨ Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhiya natausaasɨtandɨhiyai saundataase. “Utaaho wo samɨ pɨwɨha atɨsisɨho so nisɨ pɨwɨhaisangi atɨnisataise. O amɨ utaaho wo samɨ pɨwɨha wɨndɨ atɨhomaasisatɨ sapɨ ponje tatɨ ahosɨsamasɨho so mɨkandɨ amɨ nisapimaawɨ poundihɨ ahosɨnɨmaitaise. Utaaho nisapɨ poundihɨ ahosɨnɨmaso so amɨ mɨkandɨ nɨngi natanoaasihɨ nasohɨhopɨ poundihɨ koai ahosumwataise,” undatɨ kiyai natausaasataise.
16 Então ele disse aos discípulos: “Quem aceita sua mensagem também me aceita, e quem os rejeita também me rejeita. E quem me rejeita também rejeita aquele que me enviou”.
17 Isɨhiya usa taahiyɨhiya 72 kaiwɨhiyai Jisaasiho otɨpɨpatɨ nunyatɨ natausaasihɨ niyohiyɨhiya apɨpaahɨ awaindɨhandɨ maaritɨmɨ japɨhɨ nasawaayopo. Kiya napɨwɨ satawaatopo. “Awaisɨhonye, nyahɨ kinyɨ ambɨpatɨ ambɨhɨtonɨhɨ itɨpɨho maipɨhapaisangi nyamɨ pɨwɨha bɨpi atɨnyisataise,” undawaatopo.
17 Quando os setenta e dois discípulos voltaram, relataram com alegria: “Senhor, até os demônios nos obedecem pela sua autoridade!”.
18 Saundauhɨ Jisaasiho kiyai wihoaaŋɨha sata kaundataase. “Nɨnɨ Bwaasɨrɨhɨrisɨ iwinjahonɨhɨ amɨ kɨrɨ yamɨhapataatɨhapɨ kɨnapɨpaamatiyatɨ kɨnapaahinɨmɨ tɨmɨhaise.
18 Então ele lhes disse: “Vi Satanás caindo do céu como um relâmpago!
19 Sahɨ atiwɨse. Nɨnɨ sangi aimɨ apɨpaahɨ watɨpɨhandɨ nasanyataayo akwɨranɨho amɨ akosɨho sapai itɨpapɨ kapaamɨ autaahɨ daisaihɨ kapa sangi wɨndɨ ikomaasawɨtando. Aiwɨ amɨ sahɨ samɨ tiworɨho yapɨpatambɨhomɨ watɨpɨhaiwa nahatewai ipɨhatiwɨmaitaatɨwɨ watɨpɨhandɨ aimɨ nasanyataayo. Sahɨ saisaihɨ sangi wapa netɨ ipɨhatisamaamaitaise.
19 Eu lhes dei autoridade para pisarem sobre cobras e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano.
20 Amɨ sandɨ itɨpɨho maipɨhapa samɨ pɨwɨha atɨsindɨndapɨ itɨpɨho maipɨhapa nyamɨ pɨwɨha atɨnyisataiso tɨwɨ sahɨ maarɨmitɨwɨse. Nehɨ sahɨ satɨwɨ nyamɨ ambɨpatɨ yamɨhapataatɨhɨ Autaahaatɨho aimɨ jɨpatɨpinyisatɨ ahɨnyihɨhiyaaniso tɨwɨ maaritɨwɨse,” undataase.
20 Mas não se alegrem porque os espíritos impuros lhes obedecem; alegrem-se porque seus nomes estão registrados no céu”.
21 Aihɨ ketɨ suraanɨhɨ Autaahaatɨhomɨ Itɨpɨho Gaaho Jisaasihoai maaritɨtandɨhandɨ numwihɨ ko Jisaasiho sata kandaase. “Apore, yapɨpatamunɨ yamɨhapatamunɨ Awaisɨhoŋe. Gi nɨnɨ kɨnyɨ gaahoŋe gaare hɨtɨtɨ mepɨ autaahehɨmataayo. Amɨ kɨnyɨ isɨhiya amɨtɨha awaindɨhandisawɨhiyaapunɨ amɨ isɨhiya isɨhiya usai katɨwunjauhɨ mmonɨwɨ nehohiyɨhiyaapunɨ anɨtimbɨ nepɨ saiwa noaasapaapɨ amɨ kaiwa wanɨ Kɨnyɨ isɨhiya kiyaamɨ amɨtɨha maarɨho manyinyaamataiwɨhiya masɨhonya gwɨnyaahohiyɨhiyai nepɨ nunjinɨho. Ye akɨte Apore. Kɨnyɨ gwɨnyaapɨ maaritingɨrɨhɨretɨ sɨkɨrete. Isɨ kɨnyɨ kɨretɨ kiyapaise,” ndaase.
21 Naquele momento, Jesus foi tomado da alegria do Espírito Santo e disse: “Pai, Senhor dos céus e da terra, eu te agradeço porque escondeste estas coisas dos que se consideram sábios e inteligentes e as revelaste aos que são como crianças. Sim, Pai, foi do teu agrado fazê-lo assim.
22 Satatosatɨ amɨ sandaase. “Kahapaamapɨpa nahataapa Apɨho nɨngi naninyataise. Iyataatɨ nɨnɨ komɨ mwaahonisapɨ utaaho wo mmonatɨ netɨ gɨmaawunyainje. Amɨ nehɨ nisɨ Apɨhohɨhɨ nɨnɨ komɨ mwaahonisapɨ mmonatɨ gɨwunyaatahore. Iyataatɨ amɨ nisɨ Apɨhopɨ isɨhiya wɨndɨ mmonɨwɨ gɨmaawunyainje. Nehɨ nɨnɨ komɨ mwaahonɨnɨhɨ Apɨhopɨ mmonɨtɨ gɨnunyaatahonɨne. Isɨ amɨ isɨhiya usai nɨnɨ komɨ mwaahonɨnɨ nisɨ gwɨnyaatɨ maaritotɨhandaahɨ nisɨ Apɨho siyatɨ setahore undɨtɨ kometirɨhɨretapɨ netɨ kiyai nunjisanɨhiyaisaahɨhɨ nisɨ Apɨhopɨ kiyai gɨwunyaatatɨ nusesɨpatonɨhɨ mmondaapo,” ndaase.
22 “Meu Pai me confiou todas as coisas. Ninguém conhece verdadeiramente o Filho, a não ser o Pai, e ninguém conhece verdadeiramente o Pai, a não ser o Filho e aqueles a quem o Filho escolhe revelá-lo”.
23 Sandɨ satatosatɨ amɨ sapɨhɨ komɨ otɨpɨpatɨhiyaimaawɨ bimauhisɨ kiya nehɨ sawanaahɨ yatɨhɨ bindawa Jisaasiho nepemaitatɨ kiyai saundataase. “Sahɨ kɨmaiwa mmonɨhohɨwɨmaiwaapɨ amɨ nyahɨ gaanɨhɨ kɨmaiwa mmonɨhaayo tɨwɨ maaritɨwɨse.
23 Então, em particular, ele se voltou para os discípulos e disse: “Felizes os olhos que veem o que vocês viram.
24 Amɨ nɨnɨ sangi sandɨ kasatataato. Sahɨ wanɨ kɨmaiwa noaipasɨhɨ taawɨ mmonɨhohɨwɨmaiwa mmondotɨwɨ awaisawɨhiya yapɨpatɨ isɨhiyai winjaawɨ bimohiyɨhiyaunɨ amɨ isɨhiya Autaahaatɨhomɨ pɨwɨha atiwɨ nepɨ ausaahohiyɨhiyaunɨ jɨhura maaritawaahandɨ kandɨ kiya wɨndɨ mohopo. Aiwɨ amɨ kiya pɨwɨha kɨma sahɨ wanɨ taawɨ atisohɨma kiya atitaatɨwɨ maaritawaahandɨ kandɨ kiya wɨndɨ atɨhomisopo,” undataase.
24 Eu lhes digo: muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam”.
25 Wura utaaho wo Judaahiyaamɨ wɨnɨhapɨpa kataunjisɨho Jisaasihoenda ko pɨwɨha napitiyaha kandise tatɨ jaiwiya pɨwɨha wa nunjendandɨ nasataise. Ko nasatɨ Jisaasihoai sata nunjenataise. “Katɨpɨnyasingɨhonye, nɨnɨ nɨnapitiyataatɨnɨhɨ asohonimatɨtandɨhandɨ netɨ nasisoaarɨ bimɨtande?” undatɨ nunjenataise.
25 Certo dia, um especialista da lei se levantou para pôr Jesus à prova com esta pergunta: “Mestre, o que preciso fazer para herdar a vida eterna?”.
26 Nunjesɨhɨ Jisaasiho koai saundataase. “Pɨwɨha wɨnɨhapɨpaatɨhɨ napitɨtaha jɨpatɨpindihɨ kɨnyɨ awɨtɨpɨ mmonapaise? Aimbɨ amɨ ka pɨwɨha napitɨtaha ahotihɨ awɨtɨpɨ mmonapaise?” undataase.
26 Jesus respondeu: “O que diz a lei de Moisés? Como você a entende?”.
27 Saundihɨ ko wɨnɨhapɨpa kataunjisɨho wihoaaŋɨha sata kaundataase. “Kɨnyɨ Autaahaatɨhoai kinyɨ omaŋɨtɨtɨhɨ kandɨnɨhɨ amɨ kinyɨ maarɨho nahato konɨhɨ amɨ kinyɨ andɨtatɨ andɨtitingɨtɨhandɨ watɨpɨhandɨ kandɨhɨ amɨ kinyɨ gwɨnyaahingɨtɨhandɨ kandɨnɨhɨ saiwa nahatewa komɨhetɨ niyonɨhɨ kinyɨ Awaisɨho Autaahaatɨhoai maarɨho nunye. Aimbɨ amɨ kɨnyɨ isɨhiya kinyɨhiya aunahɨpatɨ yapɨpatɨ naasaipitɨ kataahapɨhiyai maarɨho nunye amɨ kɨnyɨ kɨwahoŋɨ kinyɨ maarɨho kinyɨ ambɨpati nunyapɨ itatamanɨhingɨpatamataimbo tatɨ jɨpatɨpindise,” undataase.
27 O homem respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua força e de toda a sua mente’ e ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’”.
28 Saundihɨ Jisaasiho koai saundataase. “Kɨnyɨ tɨtɨhɨ akaaha nga katapaase. Isɨ kɨnyɨ wanɨ katingɨpatamataimbɨ tɨtɨhɨ kiyapaapaahɨ asohoŋimatɨpɨ nasisoaarɨ bimɨtaise,” undataase.
28 “Está correto!”, disse Jesus. “Faça isso, e você viverá.”
29 Sata kaundihɨhandɨ kandɨ ko wɨnɨhapɨpa kataunjisɨho sawaho Jisaasihoai nunjesɨtɨhandapɨ siyatɨ gwɨnyaataise. Wiwa nisapɨ Jisaasiho satatɨ ko nɨngi nanisesɨtɨhandamɨ wihoaaŋɨhandɨ gwɨnyaahondaahandɨ kandɨ amɨ ko nɨngi napindapɨ nanisese tɨtaiso taunyaatɨ Jisaasihoai saundatɨ nunjenataise. “Amɨ kɨnyɨ sandɨpɨ kɨnyɨ kɨwahonyɨ isɨhiya naisɨhiyai maarɨho nunye dingɨyɨhiya diyaapise?” undatɨ nunjenataise.
29 O homem, porém, querendo justificar suas ações, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”.
30 Saundatɨ nunjesɨhɨ Jisaasiho komɨha wihoaaŋɨha koai sata kaundataase. “Utaaho wo Jerusaremɨhanda namasi Jerikohandaahapɨ daihɨra taatɨ notaise. Naihɨ isɨhiya maatɨmaatiwɨ ikohiya nutanɨwɨ koai isɨpɨ komɨ utɨ apotɨhɨrɨ nausohaapɨ nusepɨ somaahomwapɨ koai pɨhɨtɨwɨ tipɨ daihɨra ahiyamapɨ niyauhɨ ko asisɨwiratihɨ kwaapanɨmaasatɨ ahondaise.
30 Jesus respondeu com uma história: “Certo homem descia de Jerusalém a Jericó, quando foi atacado por bandidos. Eles lhe tiraram as roupas, o espancaram e o deixaram quase morto à beira da estrada.
31 Aihɨ amɨ utaaho wo pɨrisiho Autaahaatɨhoai nandapa tɨhatɨ dɨpumasɨho daihɨra kɨra notaise. Notɨ mmonata utaaho daihɨra ahotihɨ usonamapɨ wɨndɨ koai namumatɨtandɨ kɨsetɨ daihɨramɨ wihɨnɨhɨraapɨ nusatipatɨ notaise.
31 “Por acaso, descia por ali um sacerdote. Quando viu o homem caído, atravessou para o outro lado da estrada.
32 Aihɨ amɨ utaaho wo isɨhiya Autaahaatɨhomɨ Aŋɨ Awaindɨhandamɨ otɨpɨpatɨ ipaahambɨhapa kiyohiyɨhiya Ripaihiyaamɨho daihɨra kɨra nasaho mmonata utaaho daihɨra ahotihɨ mmonamapɨ naasɨkatɨ kiyatɨ kisetɨ daihɨraamɨ wihɨnɨhɨraapɨ nusatipatɨ notaise.
32 Um levita fazia o mesmo caminho e viu o homem caído, mas também atravessou e passou longe.
33 “Saimɨ utaahurɨ surɨ usonamaahandɨ kandɨ nehɨ iwinjapɨ mmonɨmapɨ naihɨ amɨ utaaho nehɨ koai wo isɨhiya Samariyaahiyaamɨho daihɨra kɨra nasataaho nasatɨ ko ahotimbɨpɨhɨ noaipataise. Nasatɨ noaipatɨ mmonata utaaho mɨmaipiyatɨ ahotihɨ kopɨ maarɨho waatɨ asɨpɨwisataise.
33 “Então veio um samaritano e, ao ver o homem, teve compaixão dele.
34 Asɨpɨwisatɨ komɨhinɨ detɨ notɨ komɨ asaahaatɨhɨ atɨpatɨ werɨhandɨ amɨ wainɨhandɨ nuhaatɨ iwinjaatɨ nurɨmaasatɨ asaaha urɨmataise. Iyatɨ ko koai naimaatɨ komɨ dongihoaasɨnɨ ahiyatɨ isɨsi notɨ aŋɨhandɨ wɨndɨ nawɨho nunyawɨ nanohotɨhandaapɨhɨ ahɨwisatosatɨ winjaatɨ bindataise.
34 Foi até ele, tratou de seus ferimentos com óleo e vinho e os enfaixou. Depois, colocou o homem em seu jumento e o levou a uma hospedaria, onde cuidou dele.
35 Aihɨ asisɨha kasɨnɨhetɨ nawɨho taanauhɨho siriwaahonyurɨ nawɨhomɨ ikihombɨ niyaatɨ aŋɨhandɨ sandɨ jaatɨ bimisɨhoai nunyatɨ saundataase. ‘Kɨmo utaamopɨ nawɨho wapa kinyɨhapa owemapɨ tɨmapaapaahɨ nɨnɨ kɨmihoaaŋɨ japɨhɨ napɨtɨhura nawɨho kopɨ owemapɨ tɨmahingɨhopɨ wihoaaŋɨ nahɨmɨtaanɨ kɨmoai kɨnyɨ iwinjaapɨ bime,’ undataase.
35 No dia seguinte, deu duas moedas de prata ao dono da hospedaria e disse: ‘Cuide deste homem. Se você precisar gastar a mais com ele, eu lhe pagarei a diferença quando voltar’.
36 Isɨ amɨ isɨmiya kɨmingwaasamɨ maahɨwo utaaho maatɨmaatiwɨ ikohiya tipɨ nusopɨsasohɨhopɨ awaindɨhandɨ maarɨho nunyatɨ asɨpiyatɨ iwɨtatamanataise?” undatɨ nunjenataise.
36 “Qual desses três você diria que foi o próximo do homem atacado pelos bandidos?”, perguntou Jesus.
37 Saundatɨ nunjesɨhɨ ko Judaahiyaamɨ wɨnɨhapɨpa kataunjisɨho wihoaaŋɨha sata kaundataase. “Utaaho kopɨ maarɨho asɨpɨwisatɨ iwɨtatamasɨhore,” undataase. Saundihɨ Jisaasiho koai saundataase. “O amɨ kɨnyɨ numbwɨ sɨkatɨ kaimbɨ isɨhiya usaisɨ iwɨtatamanɨpɨ bime,” undataase.
37 O especialista da lei respondeu: “Aquele que teve misericórdia dele”. Então Jesus disse: “Vá e faça o mesmo”.
38 Saimɨ Jisaasiho komɨ otɨpɨpatɨhiyaimaawɨ daimɨ Jerusaremɨhandaahapɨ taawɨ nowaayopo. Taawɨ nowaawɨ Jisaasiho aunahɨpatɨ wɨta notɨ nandaatɨ noaipataise. Noaipasɨhɨ satɨ aunahɨpita apopaatɨ waatɨ kaatamɨ ambɨpatɨ Mataahaatɨ bindataise. Bindataatɨ kaatɨ Jisaasihoai kaatamɨ aŋɨpɨpɨhɨ numwaasi notɨ aŋaaŋɨ nunyatɨ nandapa tɨhatɨ yainjaraawisataise.
38 Jesus e seus discípulos seguiram viagem e chegaram a um povoado onde uma mulher chamada Marta os recebeu em sua casa.
39 Mataahaatɨ saatɨ kaatamɨ sanaapwɨhaatisahaate. Kaatamɨ ambɨpatɨ Mariyaahaate. Aihɨ kaatɨ Mariyaahaatɨ Jisaasihomɨhinɨ detɨ nasatɨ bindataatɨ Jisaasihomɨ pɨwɨha atɨwisataise.
39 Sua irmã, Maria, sentou-se aos pés de Jesus e ouvia o que ele ensinava.
40 Saihɨ amɨ Mataahaatɨhɨ nandapaapaahɨ nonasaya nandapa tɨhatɨ tɨmanataise. Siyatɨ kainjatɨ notɨ Jisaasihoai saundataase. “Awaisɨhoŋe, nɨnɨ nɨwɨhaanɨnɨ nundɨ napɨtaindɨ nandapa tɨhɨtɨ tɨmanataayo. Isɨ kɨnyɨ nɨngi nisonapaino? Naapwɨraati natɨpusoaase kaatɨ andɨtɨnihonɨhɨ maimburaaŋɨ nandapa maasɨ tɨhaha tɨmanɨtaano,” undataase.
40 Marta, porém, estava ocupada com seus muitos afazeres. Foi a Jesus e disse: “Senhor, não o incomoda que minha irmã fique aí sentada enquanto eu faço todo o trabalho? Diga-lhe que venha me ajudar!”.
41 Saundihɨ amɨ Awaisɨho komɨha wihoaaŋɨha kaati sata kaundataase. “Mataahaaŋe, kɨnyɨ wapa pɨhɨtatɨ taahɨpɨpaapɨ gwɨnyapenapaise.
41 Mas o Senhor respondeu: “Marta, Marta, você se preocupa e se inquieta com todos esses detalhes.
42 Siyapaahandɨ kandɨ kɨnyɨ nehɨ wɨndɨ naasaindapaahɨ nenoaahɨtapaise. Iyataatɨ sandɨ kɨnyɨ nenoaahɨtingɨtɨndɨ Mariyaahaatɨ kandɨ gaahandɨ naitandaise. Sandɨ kaatɨ nesɨtɨndɨ isɨhiya usa kaatamɨhetapɨ wɨndɨ nemaamaitaapo. Owetɨtaise,” undatɨ Mataahaati Jisaasiho kaundataase.
42 Apenas uma coisa é necessária. Quanto a Maria, ela fez a escolha certa, e ninguém tomará isso dela”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.