Hebreus 6
Autaahaatɨhomɨ Pɨwɨha Gaaha Wanɨha (AGM) vs NVI
1 — ausente —
1 Portanto, deixemos os ensinos elementares a respeito de Cristo e avancemos para a maturidade, sem lançar novamente o fundamento do arrependimento de atos que conduzem à morte, da fé em Deus,
2 — ausente —
2 da instrução a respeito de batismos, da imposição de mãos, da ressurreição dos mortos e do juízo eterno.
3 Amɨ Autaahaatɨho nyangi gaasɨ kaiwɨse nyatonaahɨ amɨ nyahɨ saiwa siyaatɨ kaitɨhaawo.
3 Assim faremos, se Deus o permitir.
4 Isɨhiya usa aimɨ Autaahaatɨhomɨ nausainjɨtɨhandɨ nepɨhiyaare. Kiya aimɨ yamɨhapataatɨhapɨ (Autaahaatɨhomɨ) gaahaiwa otɨpɨpatɨ amɨ nawɨho owetatɨ nehɨhaiwa nepɨ mmonɨwawɨhiyaare. Kiya aimɨ Autaahaatɨhomɨ Itɨpɨho Gaaho nɨnawɨpɨhɨ nepawɨhiyaare.
4 Ora para aqueles que uma vez foram iluminados, provaram o dom celestial, tornaram-se participantes do Espírito Santo,
5 Kiya aimɨ Autaahaatɨhomɨ pɨwɨha jɨpaindɨhandɨ kiyaamɨhetɨ noaipasɨhɨ nepɨ mmonɨwawɨhiyaare. Aiwɨ kiya aimɨ Autaahaatɨhomɨ watɨpɨhaiwa ipotɨ wura gaahura auta ausaimanɨtandɨhaiwa noaipasɨhɨ mmonɨwɨ nepawɨhiyaare.
5 experimentaram a bondade da palavra de Deus e os poderes da era que há de vir,
6 Kiya jɨhɨ saiwawɨhiyandaahandɨ kandɨ amɨ kiya napepaapɨ tɨmahiyawɨ, Autaahaatɨhoai ahosumwawaawaahɨ amɨ kiya japɨhɨ Autaahaatɨhoenda napɨwɨ apɨpaahɨ wɨndɨ japɨhɨ namepemaitɨtaapo. Amɨ kiya Autaahaatɨhomɨ Mwaahoai jɨhaatɨ taawɨ tipɨ nerɨhɨra tipɨmandaawaayowo. Aiwɨ kiya isɨhiyaamɨ ndɨhetɨ kopɨ kiya sisɨpɨtɨwɨ koai mawɨhandɨ numwɨtaatɨwɨ taawɨ tipɨmandaapɨ tiwawaayowo. Isɨ kɨmɨ kandapɨ isɨhiya usa kiyai nuwɨ japɨhɨ numwaasi napisaihɨ kiya kiyaamɨ maipɨhaiwaatɨhapɨ japɨhɨ apɨpaahɨ wɨndɨ nga namepemaitɨtaapo. Owe. Apɨpaahɨ owetɨtaise.
6 e caíram, é impossível que sejam reconduzidos ao arrependimento; pois para si mesmos estão crucificando de novo o Filho de Deus, sujeitando-o à desonra pública.
7 Iyataatɨ amɨ wipatɨ wura wura taahɨwaiwaara yapɨpatetɨ wipɨwatɨ tɨmɨhaihɨ amɨ yapɨpatɨ wipati nesɨhɨ amɨ isɨhiya katɨ yapasawɨ nandapa yamawaayopo. Yamɨhauhɨ kapa nandapa satoya niyamahohiyɨhiyai nga iwɨtatamanataise. Yapɨpatɨ Siyahati Autaahaatɨho mmonatɨ gaahatɨ kawɨsatɨ itatamanɨhonɨhɨ nandapa gaahapa nimatatɨ amɨ akɨpɨpa gaahapa ahotɨtaise.
7 Pois a terra que absorve a chuva, que cai freqüentemente e dá colheita proveitosa àqueles que a cultivam, recebe a bênção de Deus.
8 O amɨ yapɨpatɨ kata nandapa biya namaawa nehɨ anɨpɨho ausɨtɨhɨrɨ akaasɨhaahɨ nawahonaahɨ Autaahaatɨho katɨ yapitisɨ saundɨtaise, “Kɨnyɨ yapɨpataŋɨ maipɨhataŋe,” undonɨhɨ netɨ nopɨsasɨnatɨ maipɨtatɨ ahotinjatɨ ipotɨhura sisɨhaara tɨhatɨ owemaitaise.
8 Mas a terra que produz espinhos e ervas daninhas, é inútil e logo será amaldiçoada. Seu fim é ser queimada.
9 Isɨ nisɨ naisɨhiyaatɨ akɨyɨhiyaatɨ, nisɨ maarɨho nasanyohiyɨhiyaate, nyahɨ sangi pɨwɨha watɨpɨha kɨma kɨmɨretɨ kasatɨhaato. Iyahaahandɨ amɨ nyahɨ sapɨ siyaatɨ gwɨnyaahaayo: kiyaahɨ isɨhiya Autaahaatɨho taatɨ iwɨtatamanatɨ amɨ taatɨ japɨhɨ numwaasawɨhiya gaahaiwa kiyohɨwaiwa kaitaatɨwo taatɨ gwɨnyaaho.
9 Amados, mesmo falando dessa forma, estamos convictos de coisas melhores em relação a vocês, coisas próprias da salvação.
10 Iyataatɨ amɨ Autaahaatɨhohɨ nasisoaarɨ tɨtɨhɨretɨ kiyahore. Sahɨ komɨ isɨhiyai jɨhɨ iwɨtatamanɨwɨ amɨ wanɨ kiyaatɨnɨhɨ kiyai taawɨ iwɨtatamanotɨhandapɨ gwɨnyaitaise. Sahɨ Autaahaatɨhomɨhiyaatisɨ amɨ sahɨ samɨ maarɨho komɨ isɨhiyai nunyawɨ nunjohɨhopɨ ko wɨndɨ nanɨpimaamatɨtaise.
10 Deus não é injusto; ele não se esquecerá do trabalho de vocês e do amor que demonstraram por ele, pois ajudaram os santos e continuam a ajudá-los.
11 Nyahɨ watɨpɨtaatɨ sangi sataatɨ kasatɨhaato. Sahɨ samɨ jatotɨhandɨ anɨtiwɨ isɨwatɨmɨ nuwɨ otasaahaapɨhɨtane. Aiwɨ sahɨ Jisaasihopɨ gɨwunyaahohɨtɨhandɨ watɨpɨtɨwɨ isɨwatɨwɨ amɨ sahɨ kiyaatɨnɨhɨ jatohɨpɨpa akɨpɨpa Autaahaatɨho sangi kasisonɨhapo.
11 Queremos que cada um de vocês mostre essa mesma prontidão até o fim, para que tenham a plena certeza da esperança,
12 Siyawaawɨ amɨ sahɨ wɨndɨ ahiyawɨ nepɨ pohipɨmaitaatɨwo. Aiwɨ sahɨ isɨhiya usa bɨpi natɨpɨsanɨwɨ Autaahaatɨhopɨ gɨwunyaapɨ akɨpɨpaapɨ jatɨmɨ nuwɨ amɨ ipotɨnɨhɨ kapa tɨtɨhɨ akɨpɨpa kawihɨ nehohiyɨhiyaamataiwɨ noaipaitaatɨwo.
12 de modo que vocês não se tornem negligentes, mas imitem aqueles que, por meio da fé e da paciência, recebem a herança prometida.
13 Aihɨ sura Autaahaatɨho Abɨraahamɨhoai ipotɨ wapa kawitandɨ jɨhɨ tɨmanatɨ pɨwɨha watɨpɨha nɨnɨ gi saindɨhapa kahindɨ amɨ nahɨmɨto undatɨ kaundataase. Siyatɨ kaundataatɨ utaaho Autaahaatɨhoai nusatipɨhaatɨ awaisɨho owetihɨ namatɨ komɨ pɨwɨha netɨ andɨtiwatɨ watɨpɨmatɨ akɨte tɨtandɨ amɨ Autaahaatɨho sawahopɨ ambɨhɨtatɨ Abɨraahamɨhoai saundataase: “Kɨnyɨ nisapɨ amɨ nisɨhɨretapɨ aimɨ mmonɨpɨhoŋe, nɨnɨ akɨtɨhapaahɨhɨ akɨtɨ kaindɨhonisɨ pɨwɨha kɨma watɨpɨndɨ nɨnɨ gi kapa kahitandɨ kahɨtataato,” undatɨ saundataase.
13 Quando Deus fez a sua promessa a Abraão, por não haver ninguém superior por quem jurar, jurou por si mesmo,
14 “Nɨnɨ gi apɨpaahɨ akɨtɨnɨhɨ gaahandɨ kahitandɨ kahɨtotɨmandɨ kahindɨ amɨ nahɨmɨto. Saindɨ gaahandɨ nɨnɨ gi kahisanɨhɨ kɨretɨ ipotɨ ipotɨhura kinyɨ kimwaaya kimaasiya amɨ gaasoya gaasisa pɨhɨtɨwɨ apɨpaahɨ taahiyɨhiya namwɨyaatɨtaapo,” Wuwanɨhapɨhɨ 22:16-17
14 dizendo: "Esteja certo de que o abençoarei e farei seus descendentes numerosos".
15 Aihɨ amɨ Abɨraahamɨho koai Autaahaatɨho kawitandɨ kaundimbɨpaapɨ satatɨ Autaahaatɨho kandimbɨpa nga kanisatɨ nanɨmɨtaiso tatɨ wɨndɨ pohipɨmaayatɨ natɨpɨsanatɨ konɨhɨ jatɨmɨ notɨ tɨtɨhɨ kɨretɨ kapa koai kawɨsatɨ numwihɨ netaise.
15 E foi assim que, depois de esperar pacientemente, Abraão alcançou a promessa.
16 Isɨhiya pɨwɨha wa watɨpɨha isɨhiya usa nepɨ namaasɨpaitaatɨwɨha katawaahura utaaho kiyai nusatipɨhaatɨ watɨpɨhandɨ wandɨhaisahomɨ ambɨpata satɨwɨ, “Nɨnɨ apɨpaahɨ akɨtɨ kandaato,” tawaatopo. Iyauhɨ pɨwɨha wɨndɨ tɨmunatɨ owendaise.
16 Os homens juram por alguém superior a si mesmos, e o juramento confirma o que foi dito, pondo fim a toda discussão.
17 Amɨ kɨmɨ kɨretɨ isɨhiya ko jɨhɨ tɨmanatɨ kaundimbɨpa naitaatɨwɨhiyai nɨnɨ kapa kasatopɨpa tɨtɨhɨ kɨretɨ kasindɨ nasamɨto undatɨ nunjɨtandɨ Autaahaatɨho watɨpɨtatɨ pɨwɨha wa watɨpɨha katatɨ kiya isɨhiyaisatɨ ko sawahomɨ ambɨpata wɨsasataise.
17 Querendo mostrar de forma bem clara a natureza imutável do seu propósito para com os herdeiros da promessa, Deus o confirmou com juramento,
18 Aihɨ amɨ pɨwɨmaurɨ kɨmaurɨ yatɨmwɨ usa kaurɨ nemapɨ wa ahɨmaitaatɨwɨhaurɨ ahondaise. Iyataatɨ saurɨ pɨwa yatɨwaurɨ kɨmaure: Autaahaatɨho nyahɨ komɨ isɨhiyaanangi wapa kanyisatɨ nanyamɨtandɨ katimbɨpa amɨ ko sawahomɨ ambɨpata watɨpɨtatɨ satatɨ, “Nɨnɨ akɨtɨnɨhɨ jɨhɨ tɨmanɨtɨ katopɨpa kapa kaito,” tatɨ katahore. Iyatɨ amɨ saurɨ pɨwaamaurɨ wandɨpɨmauraahunɨ amɨ kɨmɨ kaurɨ ahonda siyatɨ netɨ nanyisataise. Autaahaatɨho nehɨ akɨtɨhapaahɨhɨ katahore. Amɨ ko akɨtɨmetɨhapa wɨndɨ kamaatahore. Apɨpaahɨ owetise. Isɨ nyahɨ komɨhatɨhɨ noaatɨtɨhaawɨ koaapɨhɨ nihɨti niyohiyɨhiyaanɨ saurɨ pɨwaurɨ Autaahaatɨho nyangi wapa kanyisatɨ nanyamɨtandɨ katiwɨmaurɨ gwɨnyaawa amɨ nyamɨ maarɨho newa andɨtitɨtɨhaawo. Iyaatɨ andɨtitaatɨ isɨwataatɨ kiyaanɨnɨhɨ jatɨtɨhaawo amɨ ko katimbɨpa kanyisatɨ amɨ nanyamɨtando.
18 para que, por meio de duas coisas imutáveis nas quais é impossível que Deus minta, sejamos firmemente encorajados, nós, que nos refugiamos nele para tomar posse da esperança a nós proposta.
19 Iyataatɨ amɨ Autaahaatɨho nyangi wapa gaahapa kanyitandɨ jɨhɨ tɨmanatɨ kanyatimbɨpaapɨ kanyitandɨhuraapɨ nyahɨ jatohɨtɨhandɨ nyamɨ maarɨhomɨ angɨhandimatatɨ watɨpɨtatɨ anɨtisatɨ tɨtɨhɨnyiwatɨ nyaiwatataise. Iyatɨ nyamɨ jatotɨmandɨ angɨhandamatiyahandɨ kɨmandɨ kandɨ apotɨhɨrɨ awairɨhɨrɨ aŋɨhandɨ netɨ yatɨmwatɨ yatɨpɨyasɨrɨhɨrɨ mwipɨhɨramɨ dawaapɨpɨhɨ niyatɨ noaipatɨ amɨ mɨhaatɨ yamɨhapataatɨhɨ Autaahaatɨhomɨ aŋɨ awaindɨhandaatɨhɨ mɨhatɨhɨ Autaahaatɨho komɨ ndɨmaahomwaaŋɨ ahiyatɨ bimimbɨpɨhɨ nandaataise.
19 Temos esta esperança como âncora da alma, firme e segura, a qual adentra o santuário interior, por trás do véu,
20 Amɨ sapɨhɨ kapɨhɨ Autaahaatɨho sawaho bimimbɨpɨhɨ yamɨhapataatɨhɨ nyapɨ Jisaasiho nyamɨ jɨhɨ aimɨ niyatɨ Autaahaatɨhomɨ aŋɨhandɨ awaindɨhandaatɨhɨ nandaataise. Ko nyangi nyatatamanɨtandɨ nandaataise. Iyatɨ ko sapɨhɨ Merɨkisetekɨhomatiyatɨ amɨ Merɨkisetekɨhomɨhɨretɨ kiyatɨ konɨhɨ jinjapɨhɨ jinjapɨhɨ pɨrisihoematataise.
20 onde Jesus, que nos precedeu, entrou em nosso lugar, tornando-se sumo sacerdote para sempre, segundo a ordem de Melquisedeque.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.