Romanos 4
Ŋwàk Nwì Ma Rʉ̀k Nə̀ Fi (YAM) vs NVT
1 Vesùwèeŋ cep ja'a na bə nzak Abràham nə̀ yi à ye tàcici àvès bʉ̀ʉ Jus wèŋ nà'a nɛ̀.
1 Do ponto de vista humano, Abraão foi o fundador de nossa nação. O que descobriu ele?
2 Abràham nə ànə bʉʉŋ-a kə̀kʉrə̀ bʉ̀ʉ yumok sə̀ yi à gʉ̀ʉ, ye də yi tse' yumok co yi kumŋgùŋ bʉ̀ʉ zeŋ yo. Mègù kə də Abràham nə à ka yumok nə̀ co yi kumŋgùŋ bʉ̀ʉ zeŋ mantombìi Nwì tse'.
2 Se suas boas obras o tivessem tornado justo, ele teria motivo para se vangloriar, mas não perante Deus.
3 Ŋwàk Nwì sə cèp ye də yà? Nà' sə cèp də vɛ', <<Abràham à dzəm yusə̀ Nwì à cèep, ànə geŋ Nwì jəŋ yi co ŋwə̀ nə̀ yi kə̀kʉrə̀.>>
3 Pois as Escrituras dizem: “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
4 A ye-a ŋga ŋwè fàk yumok, wo lak yi mbàam sə̀ yà' a sə̀ ye, bʉ̀ʉsə̀ yi gʉ̀ fàk. Mbàam yà'sə ka sə̀ də wo fa yi yà' wà yeŋ, a sə̀ yi fàk yà' yi.
4 O salário daquele que trabalha não é um presente, mas um direito.
5 Yà' ye sə̀' də yi gʉ̀gə̀ ŋgàa gʉ̀ bʉp wèŋ yəəŋ kə̀kʉrə̀. A ye-a ŋga ŋwə̀ mòk ka ye yumok fak, nə fa megu ntʉm nə̀ nje bohòNwì, fana ye də Nwìi nə jəŋ yi də yi kə̀kʉrə̀ njo nə̀ nà' a fa ntʉm ye bohòyi.
5 Contudo, ninguém é considerado justo com base em seu trabalho, mas sim por meio de sua fé em Deus, que declara justos os pecadores.
6 Devìd à dzəm sə̀' də a zìnə də, ŋwə̀ nə̀ Nwì jə yi də yi kə̀kʉrə̀ ŋga ŋgə̀ŋgàŋ ka yumok sə̀ co Nwì jəŋ yi vɛ'nə bʉ̀ʉ zeŋ gʉ fana ŋwə̀ ànə tse' rɛŋsi anə zìnə.
6 Davi também falou a esse respeito quando descreveu a felicidade daqueles que são considerados justos sem terem trabalhado para isso:
7 Yusə̀ yi à cèp sə dʉk də,
7 “Como são felizes aqueles cuja desobediência é perdoada, cujos pecados são cobertos!
8 A rɛŋsi bohòŋwə̀ nə̀ Tàa nə kà yi co ŋwə̀ nə̀ bʉp mok jə fe'lə̀.
8 Sim, como são felizes aqueles cujo pecado o Senhor não leva mais em conta!”.
9 Aco a fek mali də, tse' mègù nsàp rɛŋsi ènə bʉ̀ʉ sə̀ wo a kom fa wo tu kè bʉ̀ʉ sə̀ wo a ka yàwo kom sə̀' ɛ? Vesùwèŋ cèp càsə mè fa' laŋ də, Nwì ànə jəŋ Abràham də nà'a kə̀kʉrə̀ bʉ̀ʉsə̀ nà' à dzəm yusə̀ yi à cèep.
9 Por acaso essa bênção é apenas para os judeus, ou se estende também aos gentios incircuncidados? Já dissemos que Deus considerou Abraão justo por meio de sua fé.
10 Ghà nə̀ Nwì ànə jəŋ Abràham də nà'a kə̀kʉrə̀ yà'sə, ànə ye ŋga wo kom fa yi nə tu laŋ à? Hai', ànə ye ŋga wo ka yi ntòkom fa.
10 Mas como isso aconteceu? Ele foi considerado justo somente depois de ter sido circuncidado, ou antes disso? Está claro que foi antes de ele ser circuncidado.
11 Ànə geŋ wo kom fa yi tu sə maŋkwɛ̀ŋ, yà' ye mok co ŋgwè ŋgònìtsə̀' də Nwì à jə Abràham co nà'a kə̀kʉrə̀ laŋ bʉ̀ʉsə̀ nà' à dzəm yusə̀ yi à cèep. Yà'a mvwe' sə̀ Abràham nə yi tɛ̀' bohòndàaŋwè pwe' nə̀ nà' dzəm tse' bohòNwì ŋga wo ka yi tu kom fa, fana Nwì jəŋ ŋwə̀ ànə də yi kə̀kʉrə̀ mʉ lìsə̀ yi.
11 A circuncisão era um sinal de que Abraão já possuía fé e de que Deus já o havia declarado justo, mesmo antes de ele ser circuncidado. Portanto, Abraão é o pai daqueles que têm fé mas não foram circuncidados. Eles são considerados justos por causa de sua fé.
12 Yi sə̀' tɛ̀' bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo a kom fa wo tu wèŋ pwe'fo', ŋga ye-a də wo sə yù kùu Abràham nə, nə sə dzəm tse' bohòNwì mvə̀'nə̀ yi à dzəm to mantombì ŋga wo ka yi tu ntòkom fa yà'a na.
12 E Abraão também é o pai daqueles que foram circuncidados, mas somente se tiverem o mesmo tipo de fé que Abraão tinha antes de ser circuncidado.
13 Nwì ànə kak fa Abràham bə ŋgwì bʉ̀ ye dʉk də, yi nə fa nzeŋgòŋ nə pwe' ndzə bohòyà'wèŋ. Nwì ànə kak fa yi yè'sə, à ka bʉ̀ʉsə̀ də yi nə à sə nòŋsə lʉ̀ʉk sə yeŋ. Yi à kàk fa nà' bʉ̀ʉsə̀ Abràham ànə dzəm tse' yusə̀ yi ànə cep fana yi ye mok ŋwə̀ nə̀ yi yəyərə̀ mʉlisə̀ Nwì.
13 A promessa de que Abraão e seus descendentes herdariam toda a terra não se baseou em sua obediência à lei de Deus, mas sim no fato de ele ter sido considerado justo quando teve fé.
14 A ye-a də bʉ̀ʉ sə̀ wo sə nòŋsə lʉ̀ʉk sə wèeŋ nə̀ kə̀ tse' bum sə̀ Nwì à kàk sə wo fana ye də ŋgòdzəm tse' bohòNwìi yu wà, nə ye sə̀' də yusə̀ Nwì à kàk sə yà' ka fàk tse'.
14 Portanto, se a herança prometida é apenas para aqueles que obedecem à lei, a fé é desnecessária, e a promessa, anulada.
15 Yusə̀ aco lʉ̀k gʉ to sə, a ŋgògʉ̀ Nwì yi jok. Megu də wo à ka-a lʉ̀ʉk sə gʉ, bwɛ̀rɛ ŋwè kà lʉ̀k sə̀' bʉpsə̀ yuk.
15 Pois a lei traz ira sobre aqueles que tentam obedecer a ela. A única forma de não quebrar a lei é não ter lei nenhuma para quebrar!
16 Ye də kə̀kàk ènə bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo dzəm tse' bohòNwì. A vɛ'nə ya yà'a rɛɛŋ də Nwì sə fa ves kə̀kà' ènə bə bòvə̀m nə̀ nje, nə ye sə̀' də yi sə fa yà' bohòŋgwì bʉ̀ Abràham nə lòoŋ. Ka də yi fa mègù bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo sə nòŋsə lʉ̀k wèŋ yeŋ, yi sə fa bʉ̀ʉ sə̀ wo dzəm tse' bohòyi pwe' mvə̀'nə̀ Abràham à dzəm. A zìnə də Abràham nə tɛ̀' àvès pwe'fo' yi.
16 É por isso que a promessa vem pela fé, para que ela seja segundo a graça e, assim, alcance toda a descendência de Abraão, não somente os que vivem sob a lei, mas todos que têm fé como a que teve Abraão. Pois ele é o pai de todos que creem.
17 Yà' mègù mvə̀'nə̀ wo à còm nòŋsə yà' ndzənə ŋwàk Nwì yà'a də, Nwì à dʉk də, <<Mʉ̀ gʉ̀ wu, də wu ye tɛ̀' bohòlak ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.>> Ye də Abràhaam tɛ̀' àvès mantombìi Nwì yi. Nwì nə̀ Abràham a dzəm bohòyi ènə, yi fagə̀ yòŋsə̀ bohòbʉ̀ʉ sə̀ wo à kpʉ laŋ yi. Yi togə̀ bum sə̀ yà' ka ntòye co də yà'a ye vɛ'nə laŋ.
17 Conforme aparece nas Escrituras: “Eu o fiz pai de muitas nações”. Isso aconteceu porque Abraão creu no Deus que traz os mortos de volta à vida e cria coisas novas do nada.
18 Bum sə̀ Nwì à kàk sə à sə yəəŋ co də yà'a nə kà fàk fana Abràham sə dzəm mali Nwì fo', nə sə naaŋ mali tu bohònà'. Ànə geŋ yi kə ye tɛ̀' bohòlak ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ anə. Yà' à mègù mvə̀'nə̀ wo à còm yà' ndzənə ŋwàk Nwì sə də, <<Ŋgwì bʉ̀ yòo nə̀ yam ŋkʉ̀ʉŋntɛ̀ŋ.>>
18 Mesmo quando não havia motivo para ter esperança, Abraão a manteve, crendo que se tornaria o pai de muitas nações. Pois Deus lhe tinha dito: “Esse é o número de descendentes que você terá!”.
19 À ye yè'sə ŋga Abràhaam mok co lùumŋgòŋ ŋkʉ̀ mò'fis vɛ'ɛ. Yi riŋ də yi kʉəp mègù ye mok kpʉ, nə riŋ sə̀' də ŋgwe ye Sàra ŋwà nə̀ yi kà mwe dzəgə̀. Bum yà'sə lòoŋ à ka dzədzəm ye nə kum lok.
19 E sua fé não se enfraqueceu, embora ele soubesse que, aos cem anos, seu corpo, bem como o ventre de Sara, já não tinham vigor.
20 Yi à sə kà mərə̀, nə kà ŋgòtsərə yusə̀ Nwì à kà' də nà'a nə̀ gʉ̀ sə sə̀' teŋsə̀. Yi à sə kùksə Nwì, nə gʉŋ ghaha bə dzədzəm ye nə ghaha.
20 Em nenhum momento a fé de Abraão na promessa de Deus vacilou. Na verdade, ela se fortaleceu e, com isso, ele deu glória a Deus.
21 Yi à rì tse' vɛ'ɛ pap də Nwìi nə gʉ tsoŋ li yusə̀ nà' a kàk sə.
21 Abraão estava plenamente convicto de que Deus é poderoso para cumprir tudo que promete.
22 Nwì ànə jəŋ yi də yi kə̀kʉrə̀ mʉlisə̀ yi bʉ̀ʉ nsàp dzədzəm ye ènə.
22 Por isso, por sua fé, ele foi considerado justo.
23 Yusə̀ wo à còm də Nwì à jə yi də yi kə̀kʉrə̀ yà'sə, yà' sə kà mvə̀'nə̀ Nwì à gʉ̀ megu bohòyi nìtsə̀'.
23 E, quando Deus considerou Abraão justo, não o fez apenas para benefício dele. As Escrituras dizem
24 Yà' sə nìtsə̀' fa vesùwèŋ mvə̀'nə̀ Nwìi nə̀ gʉ̀ bohòvesùwèŋ sə̀' vɛ'nə, ŋga ye-a də vesùwèeŋ dzəm-a də Nwì à lòkoksə Tà Jisòs Krɛst àvès nə mvwe' kpʉ na.
24 que foi também para nosso benefício, pois elas garantem que também seremos considerados justos por crermos naquele que ressuscitou dos mortos a Jesus, nosso Senhor.
25 Jisòs nə, Nwì à tumsə yi də ya yi kpʉ bʉ̀ʉ bʉp avès, nə lokoksə yi mvwe' kpʉ sə̀mok də ya vesùwèeŋ tse' mandzə̀ nə̀ ŋgòye kə̀kʉrə̀.
25 Ele foi entregue à morte por causa de nossos pecados e foi ressuscitado para que fôssemos declarados justos diante de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.