Gálatas 2
Ŋwàk Nwì Ma Rʉ̀k Nə̀ Fi (YAM) vs NTLH
1 Lùumŋgòŋ hum-ncòp-kwè à càa fana mʉ̀ bwi foho lo fe'lə mʉ Jòrosalèm anə sə̀mok. À lòcà ves Bànabà fana Taitòs lo sə̀' vesi wèŋ.
1 Catorze anos depois, eu voltei para Jerusalém com Barnabé e levei Tito comigo.
2 Mʉ̀ à kok lòmbwa bʉ̀ʉsə̀ Nwì à nìtsə̀' fa mʉ də mʉ geŋ mbwa. Mʉ̀ à kə̀ dzèeŋ, mʉ̀ ye to ntòbʉ̀ʉ sə̀ bwìŋ à sə jəgə̀ wo co bʉ̀ʉ sə̀ mantombì mʉ cos nə̀ fo' nə wèŋ. Vesiwèŋ cum ntsə̀m, mʉ̀ tsok rɛŋsə fa wo yusə̀ mʉ̀ sə tsoho fa kɛ'cà bʉ̀ lakmvum wèŋ sə. Mʉ̀ à tsə̀' vɛ'nə bʉ̀ʉsə̀ mʉ̀ à ka dzəm də fàak sə̀ mʉ̀ à gʉ̀ to bə sə̀ mʉ̀ sə gʉ̀ ŋga'a wèeŋ maha wà dzəm.
2 Voltei para lá porque Deus me revelou que eu devia fazer isso. Ali, numa reunião particular com os líderes da igreja, eu expliquei a eles a mensagem do evangelho que anuncio aos não judeus. Eu não queria que o trabalho que tinha feito e estava fazendo fosse um trabalho perdido.
3 Anə geŋ wo dzəm ncèp àm nə. À ye-a sə̀ də Taitòs nə̀ vesi wèŋ à ye nə mo lak Gris fana wo à ka yi də yi nə kom tsoŋ tu mbəmbam ŋkuŋ ŋga yi ye krətèŋ dʉk fa.
3 Tito estava comigo, mas ele não foi obrigado a circuncidar-se , embora ele não seja judeu.
4 Wo ànə taaŋ bə ncèp ènə bʉ̀ʉsə̀ bʉ̀ʉ səmok sə̀ wo à sə bòrə də wo krətèŋ wèŋ à wooŋ ni və̀ sə̀' fo', nə sə dzəm də wo kom fa Taitòs tu mbəmbam. Wo ànə wooŋ ni və ŋgòkə̀ ja'a ya wo riŋtse' mvə̀'nə̀ wo jipsə ncu àvès nə̀ Jisos Krɛst a fì mè'rə ves laŋ nə. Wo à sə dzəm yàwo də vèes cum mali co ŋkwɛ̀ŋ bohòlʉ̀ʉk bʉ̀ʉ Jus wèŋ sə.
4 Porém alguns tinham se juntado ao nosso grupo, fazendo de conta que eram irmãos na fé, e queriam circuncidá-lo. Eram homens que tinham entrado para o grupo como espiões a fim de espiar a liberdade que temos por estarmos unidos com Cristo Jesus e para nos tornar escravos de novo.
5 Ànə geŋ vès kà wo mandzə̀ ko momjo vɛ'ɛ fa lok, ya vèes noŋsə bum sə̀ yà' cu bə Ntirə̀ nə Bə̀boŋ nə rərəŋ, ya wèeŋ nə kə tse' yà' ŋga yà' cu mègù sə̀' rərəŋ mvə̀'nə.
5 Mas em nenhum momento nós cedemos, pois queríamos que vocês tivessem o verdadeiro evangelho.
6 Bohòbòp bʉ̀ nə̀ bwìŋ à sə jə wo co bʉ̀ʉ sə̀ mantombì yà'a, ghà nə̀ mʉ̀ ànə tsoho rɛŋsə wes fa wo Ntirə̀ nə Bə̀boŋ nə̀ mʉ̀ sə tsòho fa bwìŋ nə, fana wo à ka mʉ də yumok cu sə̀ mʉ nə gʉ ŋkuŋ dʉk lok fa. (Wèŋ riŋ à? Bʉ̀ʉ yà'sə wèŋ ànə ye-a sə̀ bʉ̀ʉ sə̀ mantombì vɛ'nə fana mʉ̀ à ka yàm yà'sə co yumok jəŋ bʉ̀ʉsə̀ bwìŋ mègù mʉlisə̀ Nwì yəyərə̀ pwe'.)
6 E aqueles que pareciam ser os líderes da igreja — digo isso porque para mim não importa o que eles eram, pois Deus não julga pela aparência — aqueles líderes, repito, não me deram nenhuma ideia nova.
7 Bʉ̀ʉ sə̀ mantombì wèŋ sə à yə də Nwì a fa mʉ ncèp nə laŋ zìnə. Wo riŋ də yi tum mʉ ŋgòkə̀ tsòho fa Ntirə̀ nə̀ Bə̀boŋ nə bohòbʉ̀ lakmvum, mvə̀'nə̀ yi ànə tumsə Pità fa' sə̀' bə ncèp nə̀ ŋgòkə̀ tsòho fa bʉ̀ʉ Jus wèŋ yà'a.
7 Pelo contrário, eles viram que Deus me tinha dado a responsabilidade de anunciar o evangelho aos não judeus, assim como tinha dado a Pedro a responsabilidade de anunciá-lo aos judeus.
8 Wo à yə də Nwì nə̀ yi à fa Pità ŋàŋ, nə tumsə nà' ŋgòye ŋgà ntum ye bohòbʉ̀ʉ Jus wèŋ nə, mègù sə̀' yi nə, nə̀ yi a fa mʉ ŋàŋ də ya mʉ ye ŋgà ntum bohòlakmvum wèŋ.
8 Pois pelo poder de Deus fui feito apóstolo para anunciar o evangelho aos não judeus, assim como Pedro foi feito apóstolo para anunciar o evangelho aos judeus.
9 Jem bə Pità nə ye Jon sə̀ Krətèeŋ sə̀ fo' jəgə̀ wo co bʉ̀ʉ awo sə̀ mantombì wèŋ à rɛɛŋ yàwo sə̀' də Nwì a fa mʉ nsàp fàk ènə laŋ zìnə. Fana wo fa ves Bànabà bo ŋgònìtsə̀' də vesi wèeŋ mok mvwe' mò'fis. Vesi wèŋ cep, nə dzəmtes mvwe' mò'fis də ves Bànabàa lo yàvès bohòbʉ̀ lakmvum ya wo lo yàwo bohòbʉ̀ʉ Jus wèŋ.
9 Por isso Tiago, Pedro e João, que eram considerados os líderes da igreja, reconheceram que Deus me tinha dado essa tarefa especial. E, como sinal de que éramos todos companheiros, eles deram a mim e a Barnabé um aperto de mãos. E todos nós combinamos que eu e Barnabé iríamos trabalhar entre os não judeus e eles, entre os judeus.
10 Wo à fa mègù ves ntip nə̀ mò'fis də vèes kà nà' swì. Nà' à ye də, vèes lòo, vès kà ŋgàa jìŋ sə̀ mʉŋgorə̀ wo wèŋ swì. Wo à sə cèp yè'sə ŋga mʉ̀ à sə tsərə sə ntʉʉ̀ mʉ̀ sə̀' wùriŋ də mʉ nə sə tɛsə ŋgàa jìŋ wèŋ sə.
10 Eles nos pediram só uma coisa: que lembrássemos dos pobres das igrejas deles, e isso eu sempre tenho procurado fazer.
11 Ghà nə̀ Pità à kə̀ tsèŋ ves mvwe' lak Antiyòk fana mʉ̀ à sa'rə yi jəja bʉ̀ʉsə̀ yumok sə̀ yi à gʉ̀ʉ à ye jəja kwaraŋgaŋ də yà' ka rərəŋ yeŋ.
11 Porém, quando Pedro veio para Antioquia da Síria, eu fiquei contra ele em público porque ele estava completamente errado.
12 Yusə də Pità à və̀ to, yi sə zʉ be'lə zʉzʉ bə bʉ̀ lakmvum wèŋ mvwe' mò'fis, yumok kà fo' bʉp. Ànə geŋ Jem tum vesə bʉ̀ʉ səmok wèŋ. Wo à kə̀ dzèeŋ, Pità kà mok ŋgòzʉ be'lə bə bʉ̀ʉ sə̀ bə yà'wèeŋ zʉgə̀ə sə mok dzəm. Yi à gʉ̀ vɛ'nə bʉ̀ʉsə̀ yi ànə wəp bòp bʉ̀ nə̀ wo dʉkgə̀ də tse'ŋga wo kom fa ŋwè tu mbəmbam ŋkuŋ wo riŋ ŋgə̀ŋgàŋ co krətèŋ yà'a wèŋ.
12 De fato, antes de chegarem ali alguns homens mandados por Tiago, Pedro tomava refeições com os irmãos não judeus. Mas, depois que aqueles homens chegaram, ele não queria mais tomar refeições com os não judeus porque tinha medo dos que eram a favor de circuncidar os não judeus.
13 À ye vɛ'nə fana Krətèeŋ mok sə̀ wo cugə̀ fɛŋ ŋga wo bʉ̀ʉ Jus wèŋ ye ŋgògorə yàwo sə̀'. Wo à gʉ̀ tè Bànabà bə tu ye bɛ' mok sə̀' nsàp mandzə̀ àwo nə.
13 E também os outros irmãos judeus começaram a agir como hipócritas, do mesmo modo que Pedro. E até Barnabé se deixou levar pela hipocrisia deles.
14 Mʉ̀ ànə geŋ də mʉ ye də wo sə kà mandzə̀ Ntirə̀ nə̀ Bə̀boŋ nə rərəŋ sə bɛ' fana mʉ̀ cep bohòPità jəja də, <<Wù rì də wu ŋwə̀ə Jus, nə sə gʉ bum co ŋwè lakmvum. Fana njo nə̀ wù sə làp mandzə̀ ŋgòbwi' bʉ̀ lakmvum wèŋ də wo sə gʉ bum yàwo mvə̀'nə̀ bʉ̀ʉ Jus wèeŋ gʉ̀gə̀ bum yè'sə bʉ̀ʉ yà?>>
14 Quando vi que eles não estavam agindo direito, de acordo com a verdade do evangelho , eu disse a Pedro na presença de todos: “Você é judeu, mas não está vivendo como judeu e sim como não judeu. Então, como é que você quer obrigar os não judeus a viverem como judeus?”
15 Yusə də, vesi wèeŋ bʉ̀ʉ Jus sə̀ bwe nze, vès ka pegè yeŋ. Vès ka bʉ̀ʉ sə̀ də wo ka mandzə̀ nə̀ Nwì dzəm nà'nə riŋ yà'a yeŋ.
15 O fato é que nós somos judeus de nascimento e não “pecadores não judeus”, como eles são chamados.
16 Vès rì sə̀' də mandzə̀ nə̀ co ŋwè noŋsə lʉ̀ʉk bʉ̀ʉ Jus wèŋ sə, də ya Nwìi dʉk də yi ka jòŋ tse' bʉ̀ə̀. Megu ŋga ŋwè fa ntʉm ye bohòJisòs Krɛst yiìyi ŋkuŋ fana Nwì dʉk də ŋgə̀ŋgàŋ ka nzak tse'. Ye də vès yàvès sə̀', vès a fa ntʉm avès bohòJisòs Krɛst nə, ya Nwìi dʉk də vès ka nzak bohòyi tse' bʉ̀ʉ Jisòs nə. Ka bʉ̀ʉsə̀ də vès nòŋsə lʉ̀ʉk bʉ̀ʉ Jus wèŋ yeŋ. Bʉsə̀ ŋwèe nòŋsə kpʉ-a lʉ̀k co yà, kaco Nwì dʉk də nà' ka nzak tse' yeŋ lok.
16 Mas sabemos que todos são aceitos por Deus somente pela fé em Jesus Cristo e não por fazerem o que a lei manda. Assim nós também temos crido em Cristo Jesus a fim de sermos aceitos por Deus pela nossa fé em Cristo e não por fazermos o que a lei manda. Pois ninguém é aceito por Deus por fazer o que a lei manda.
17 Kàmòk aco ŋwə̀ nəmòk sə tsərə də vès sə̀ vès sə làp ŋgòye kə̀kʉrə̀ bohòNwì bə mandzə̀ nə̀ ŋgòdzəm bohòKrɛst nə də, vèes sə̀' ŋgàa gʉ̀ bʉp bʉ̀ʉsə̀ vès sə kà lʉ̀ʉk bʉ̀ʉ Jus wèŋ nə̀msə̀ àlɛ'. A ye-a vɛ'nə zìnə ye də Krɛst sə gʉ̀ ves ŋgògʉ̀ bʉp. A ye-a ŋga nsàp tsətsərə̀ mòk cu vɛ'nə zìnə, ye də nà'a bə jòŋ, bʉ̀ʉsə̀ aco Krɛst gʉ ŋwè ŋgògʉ̀ bʉp anə yè'sə va?
17 Ao procurarmos ser aceitos por Deus por estarmos unidos com Cristo, fica claro que somos “pecadores” como os não judeus. Mas será que isso quer dizer que Cristo trabalha em favor do pecado? Claro que não!
18 Yusə lɛ də, a ye-a ŋga ŋwè mè'rə màk lʉ̀ʉk bʉ̀ʉ Jus wèŋ, nə və kə te' lokoksə fe'lə yà' sə̀mok, ye də ŋgə̀ŋgàŋ sə gʉ̀ yà'sə yusə̀ Nwì ka bə zeŋ kwa. Kè ka vɛ'nə yeŋ-ɛ?
18 Se eu, depois de ter destruído a lei, começar a construí-la de novo como meio de ser aceito por Deus, aí, sim, fica claro que eu havia quebrado a lei.
19 À gʉ̀ mʉ sə̀ lʉ̀ʉk yà'sə ŋkuŋ mʉ̀ riŋ də mandzə̀ nə̀ co də mʉ̀ noŋsə yà', nə kə ye mantombìi Nwì co ŋwə̀ nə̀ bə̀boŋ bʉ̀ʉ zeŋ bʉ̀ə̀. Yà'a mvwe' sə̀ mʉ̀ yəəŋ yàm mok bohòlʉ̀ʉk sə co ŋwə̀ nə̀ mʉ̀ a kpʉ lòyàm laŋ, co lʉ̀k kà mʉ yumok gʉ̀ fe'lə̀; a vɛ'nə ya mʉ cum megu mok ncu nə̀ də Nwì tse' mʉ yi.
19 Pois, quanto à lei, estou morto, morto pela própria lei, a fim de viver para Deus. Eu fui morto com Cristo na cruz.
20 Aco mʉ̀ dʉk də ghà nə̀ wo à tɛ'lə Krɛst mʉntə̀əŋ nà'a, wo à tɛ'lə be'lə vesi bəbɛ'. Nà'a njo nə̀ mʉ̀ cèp də ncu nə̀ mʉ̀ sə cu nà' ŋga'a nè'e ka nə̀ njàm mok yeŋ fe'lə, a ncu nə̀ Krɛst sə cu nà' ndzə ni'ì mʉ̀ anə yi. Ncu nə̀ mʉ̀ cu sə nzeŋgòŋ fɛɛŋ ŋga'a, a mok nə̀ də mʉ̀ fa ntʉm àm bohòmo Nwì nə̀ yi à dzəm mʉ, nə fa ni' ye co satikà' bʉ̀ʉ tu am.
20 Assim já não sou eu quem vive, mas Cristo é quem vive em mim. E esta vida que vivo agora, eu a vivo pela fé no Filho de Deus, que me amou e se deu a si mesmo por mim.
21 A ye-a də ŋwèe noŋsə lʉ̀k ŋkuŋ Nwì dʉk də ŋgə̀ŋgàŋ ka nzak tse' fana ye də kpʉ nə̀ Krɛst ànə kpʉ nə nà' ka fàk tse'. Bohòmʉ̀ yàm mʉ nə kà bə̀bo nə̀ Nwì nə co yu nə̀ nà' ka fàk tse' vɛ'nə jə yuk.
21 Eu me recuso a rejeitar a graça de Deus. Pois, se é por meio da lei que as pessoas são aceitas por Deus, então a morte de Cristo não adiantou nada!
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.