Romanos 10
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Ń yṹnpyé, máh mɛ nɛ̂ tyɩ́ ń nɩ póllɛ, képah ye nɛ Nsyifunɔ pwáhnmɔnɔ wɛ. Mé mɛ Liyellɛ n ni pé tyɩ́ képah tyɩ́ sɔkɔ.
1 Irmãos, o desejo do meu coração e a súplica que dirijo a Deus por eles são para que se salvem.
2 Yé náh wɛ di, mé kɩ fɛ̃ kè yo nɛ pǎh mɛ gbah tɛ̃ yĩ́ĩ́ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́lɔ́ sɔkɔ, ǹtɛ pǎh mɛ kélɛ n pɩ yɩ̃́tũri sɔkɔ.
2 Pois lhes dou testemunho de que têm zelo por Deus, mas um zelo sem discernimento.
3 Liyel-á névilɛ n pɩ nɛ́gbɩ́lɛ ǹ yah sɔkɔ dùkù nɛ̂nɛ, pè náh kè pɩ̃. Tɛ́ pé yɛ̃́ngbɛ̃́ tyɩ́lɛ n pɩ, tɛ́ Liyel tyɩ́ wɔ yahle.
3 Desconhecendo a justiça de Deus e procurando estabelecer a sua própria justiça, não se sujeitaram à justiça de Deus.
4 Krista ye pɔ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ tyi pɩ syɩ sé yĩn tyɩ́. Névi nɛ̂-à sɛ̃ Krista yõ, tɛ̃̀ kɩ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Liyel yah sɔkɔ.
4 Porque Cristo é o fim da lei, para justificar todo aquele que crê.
5 Névi-á fɛ̃ n pɩ n pi nɛ́gbɩ́lɛ tyi kõ̀nsàhnɔ́ gbõ̀ yõ dùkù nɛ̂nɛ, Moyisi-á nɛ̂ wãrkɩ ké tyɩ́ sɔkɔ kè wɛ yɔ̀: «Névi nɛ̂-à tyi kõ̀nsàhnɔ́ sɔkɔ tyíyónɔ́lɛ n pɩ, tɛ̃̀ kɩ ǹ minnɛ n pɩ sépi gbõ̀ yõ.»
5 Ora, Moisés escreve da justiça que vem da lei: O homem que a praticar viverá por ela {Lv 18,5}.
6 Ǹtɛ névi-á n pɩ nɛ́gbɩ́lɛ Krista yõ sɛ̃́nɔ́ gbõ̀ yõ dùkù nɛ̂nɛ, kè mɛ yónɔ́lɛ képah tyɩ́ sɔkɔ nɛ: «Káh nɛ n sõ á fɔkɔ sɔkɔ nɛ: ‹Nɛ̂ kɩ dɔkɔ kyɩ yĩ̂nyõ?›» Nɛ̂ kɔ́r-á, kɩ kyɩ Krista kɔ̃ à kɩ tiki pɔ.
6 Mas a justiça que vem da fé diz assim: Não digas em teu coração: Quem subirá ao céu? Isto é, para trazer do alto o Cristo;
7 Képah náh pɩ: «Nɛ̂ kɩ tiki yuku sétáh sõwãh?» Nɛ̂ kɔ́r-á, kɩ kyɩ Krista kɔ̃ à kɩ wil lékókwíl kɩ dɔkɔ pɔ.
7 ou: Quem descerá ao abismo? Isto é, para fazer voltar Cristo dentre os mortos.
8 Ǹtɛ tir nɛ̂ mɛ tɔ̃ yónɔ́lɛ wɛ́? Kè mɛ yónɔ́lɛ nɛ: «Liyel wɛy mɛ á tnɔ̂. Kè mɛ á vyãh sɔkɔ ànɛ̂ á nɩ sɔkɔ.» Kénɛ wɛynɛ, Yesu Krista yõ sɛ̃́nɔ́ wɛy ye kélɛ, áyáh mɛ nɛ̂nɛ n yo n kɔ̃.
8 Que diz ela, afinal? A palavra está perto de ti, na tua boca e no teu coração {Dt 30,14}. Essa é a palavra da fé, que pregamos.
9 Wâh kè yo á vyãhlɛ nɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ-á Yesu Kristalɛ, tɛ́ sɛ̃ ké yõ á nɩ sɔkɔ nɛ Liyel-á ǹ lékó yilki mɔ, á kɩ pwáhnmɔnɔ wɛ.
9 Portanto, se com tua boca confessares que Jesus é o Senhor, e se em teu coração creres que Deus o ressuscitou dentre os mortos, serás salvo.
10 Wâh sɛ̃ Liyel yõ á nɩ sɔkɔ, képah álɛ n pɩ nɛ́gbɩ́lɛ; ànɛ̂ wâh kè yo á vyãhlɛ, képah álɛ n pwah n mɔ.
10 É crendo de coração que se obtém a justiça, e é professando com palavras que se chega à salvação.
11 Á náh wɛ di, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ névi nɛ̂-à sɛ̃ Krista yõ, sen náh tɛ̃̀ tɛ̃ n pi.
11 A Escritura diz: Todo o que nele crer não será confundido {Is 28,16}.
12 Kǎh pɩ sɛ̃́, wǎhkɩ̀ náh mɛ Nsyifunɔ wrɔ́ ànɛ̂ nónó náh pɩ Nsyifunɔlɛ. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ núkú ó ye mɛ pé pól tyɩ́, nɛ̂-á pèpɔrɩlɛ n pɩ no pól tyɩ́ nónó-á ǹnɛ n ye n gbo.
12 Pois não há distinção entre judeu e grego, porque todos têm um mesmo Senhor, rico para com todos os que o invocam,
13 Yé náh wɛ di, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Névi nɛ̂-à Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ ye gbo, tɛ̃̀ kɩ pwáhnmɔnɔ wɛ.»
13 porque todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo {Jl 3,5}.
14 Ǹtɛ sɔ̃́ mɛ pè kɩ ye gbo ǹnɛ, nɛ́ pè náh sɛ̃ ǹ yõ? Ǹ tyɩ́ wɛ́nnoh-ńkɛ̃̂nɛ, pè kɩ sɛ̃ sɔ̃́ ǹ yõ? Pè kɩ wɛ noh sɔ̃́ ǹ tyɩ́lɛ nɛ́ nɛy náh ǹ tyɩ́ wɛ yo pé tyɩ́?
14 Porém, como invocarão aquele em quem não têm fé? E como crerão naquele de quem não ouviram falar? E como ouvirão falar, se não houver quem pregue?
15 Tɛ́ sɔ̃́ mɛ Liyel wɛy kɩ yo, nɛ́ névi náh tɛkɩ mɔ ké yo yĩnnɛ? Képah ye kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Kè mɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ wâh Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yópú wɛ pè pé gbáhkɩ̀ tɔkɔ n pi.»
15 E como pregarão, se não forem enviados, como está escrito: Quão formosos são os pés daqueles que anunciam as boas novas {Is 52,7}?
16 Ǹtɛ no pól se yɔ́ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir fɛ̃ syi? Yé yah, Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi lésõ mɛ píkínyahnɔlɛ n pɩ nɛ ńkɛ̃́: «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, ápi-á tir nɛ̂nɛ n yo, nɛ̂ sɛ̃ ké yõ?»
16 Mas não são todos que prestaram ouvido à boa nova. É o que exclama Isaías: Senhor, quem acreditou na nossa pregação {Is 53,1}?
17 Sɛ̃́ ye Krista yõ sɛ̃́nɔ́ n wɛ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir nóhnɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir mɛ̀nɛ mó, Yesu Krista tyɩ́ yónɔ́ ye.
17 Logo, a fé provém da pregação e a pregação se exerce em razão da palavra de Cristo.
18 Ǹtɛ à; pè náh ǹ tyɩ́ yónɔ́ noh yah di? Pè kè noh kyɔ́! Kè mɛ yónɔ́ ńtɛ̃nɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Pé yĩ́npɔ̃́ mɛ n dɔkɔ sétáh yõ pól sɔkɔ, pé wɛy mɛ n yĩni n tɛ̃ kèkõyṍ tã̀ntã̀n pól tyɩ́.»
18 Pergunto, agora: Acaso não ouviram? Claro que sim! Por toda a terra correu a sua voz, e até os confins do mundo foram as suas palavras {Sl 18,5}.
19 Ǹtɛ à; Yisrayel no náh lésõ Liyel wɛy mɛ̀ syɩ́kɩ́-ńsah pɩ̃ di? Moyisi mó tɔ̃ kwãh tɛ̃ kè yo nɛ Liyel-á nɛ ńkɛ̃́: «Mé kɩ kè pɩ yé kɔ̃ yé kɩ yìkì fṍrɔɔ yɔ́ yèwannɛ n yah. Yìkì nɛ̂ névye-á lékã́m kɛ̃́ névyelɛ, mé kɩ kè pɩ yé kɔ̃ yé kɩ pé dyɔlɛ n yɔ.»
19 E pergunto ainda: Acaso Israel não o compreendeu? Já Moisés lhes havia dito: Eu vos despertarei ciúmes com um povo que não merece este nome; provocar-vos-ei a ira contra uma nação insensata {Dt 32,21}.
20 Yesayi ǹ nɩ syãh kè yo ńtɛ̃nɛ nɛ Liyel-á nɛ ńkɛ̃́: «Névye nónó náh sõ̀ mɛ ńmɔlɛ n yah n kɔ̃, pépi ye wɛ ńnɛ. Névye nónó náh sõ̀ mɛ kwâh yɔ́ ńtɛ̃nɛ n yah n kɔ̃ ń tyɩ́, mé ń gblɔ̌ynɛ pépi wɛ̃kɩ.»
20 E Isaías se abalança a dizer: Fui achado pelos que não me buscavam; manifestei-me aos que não perguntavam por mim {Is 65,1}.
21 Ǹtɛ Yisrayel no tɛ̃̀ wɔ tyɩ́ sɔkɔ, Yesayi nɛ Liyel-á nɛ ńkɛ̃́: «Gbĩ́mɛgbĩ́ mè n nɛ n mɛ ń gbã̀n yɩkɩ mɔ pè syɩkɩ n tɛ̃, pépi nónó-á nòhnɩ̀-ǹkɛ̃̂ ànɛ̂ kèlékɛ̃ névyelɛ.»
21 Ao passo que a respeito de Israel ele diz: Todo o dia estendi as minhas mãos a um povo desobediente e teimoso {Is 65,2}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.