Lucas 6
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ACF
1 Képah náh, Nsyifunɔ mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ, Yesu sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n kɔ n kah sèmukɔ swɛ̃y yísyɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ sèmukɔ ywɔ̃lɛ n kɔ̃lɩ n wɔkɔlɩ pé gbã̀n sɔkɔ, à n tah.
1 E aconteceu que, no segundo sábado após o primeiro, passou pelas searas, e os seus discípulos iam arrancando espigas e, esfregando-as com as mãos, as comiam.
2 Farisiyɛ̃nɔ-á képah wɛ sɛ̃́, pé túkù mɛ nɛ, tõ̀ pɩ́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ mɩ mɩ yòh sṍlɛ. Tɛ́ kwâh nɛ̂ se, tɛ́ pè kélɛ n pɩ nɩ?
2 E alguns dos fariseus lhes disseram: Por que fazeis o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́: «Kwɛkɩ-á lésõ yõ̀tɛ̃̀ Davidi ànɛ̂ ǹ náh névye tɛ̃ sṍ nɛ̂nɛ, wǎh nɛ̂ pɩ, yé náh kè kar yah kɛ̀?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nunca lestes o que fez Davi quando teve fome, ele e os que com ele estavam?
4 À náh sõ̀ de Liyel wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, à búrn tɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ sàhnɔ́lɛ Liyel tyɩ́ yõ, à tah, tɛ́ ǹ náh névye tɔ kɔ̃ di? Tɛ́ nɛy náh sõ̀ yɩ̃nɛ búrn nɔ́pi táhnɔ́lɛ, nɛ́ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ó náh.»
4 Como entrou na casa de Deus, e tomou os pães da proposição, e os comeu, e deu também aos que estavam com ele, os quais não é lícito comer senão só aos sacerdotes?
5 Tɛ́ tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Névi Pilɛ, mɩ mɩ yòh yõ̀tɛ̃̀ ye ǹnɛ.»
5 E dizia-lhes: O Filho do homem é Senhor até do sábado.
6 Képah náh, mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ ńtɔ̃, Yesu de Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, mɛ tyah névyelɛ n kwɔ. Tɛ́ dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ sɔkɔ, gbõ̀yõ̀lɛ kúnɔ́lɛ.
6 E aconteceu também noutro sábado, que entrou na sinagoga, e estava ensinando; e havia ali um homem que tinha a mão direita mirrada.
7 Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ Farisiyɛ̃nɔ mó mɛ Yesulɛ n kyɔmɩ n yah, wàh kɩ ńtyɩ̃́nɔ nɛy dɛ n mɔ n pi mɩ mɩ yòh sṍlɛ, pè mó lékàh wɛ à kɔ̃.
7 E os escribas e fariseus observavam-no, se o curaria no sábado, para acharem de que o acusar.
8 Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ wɔ sõ̀ mɛ pé fɔ́kɔ́sɔ̃nɔlɛ n pnɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ yo gbõ̀nkù dĩ́ mɛ̀ tyɩ́: «Yuku n pɔ n yĩn névye nɩyṍ ásõ̂.» Dĩ́ mɛ yuku yĩn.
8 Mas ele bem conhecia os seus pensamentos; e disse ao homem que tinha a mão mirrada: Levanta-te, e fica em pé no meio. E, levantando-se ele, ficou em pé.
9 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo pé tyɩ́: «Ńmɔ yélɛ n piki n yah, tir nɛ̂ pɩ́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀ mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ mɩ mɩ yòh sṍlɛ? Pèpɔrɩ se, tĩ̂ pèkè se? À nɛy min pwah mɔ, tĩ̂ à tɛ̃̀ ko mɔ?»
9 Então Jesus lhes disse: Uma coisa vos hei de perguntar: É lícito nos sábados fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou matar?
10 Képah sɔkɔ, wǎh pè yah kore vi, à yo dĩ́ tyɩ́: «Á gbõ̀ tɔ̃!» À mɛ ǹ gbõ̀ tɔ̃, kè núkú pɩ ké vilɛ.
10 E, olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. E ele assim o fez, e a mão lhe foi restituída sã como a outra.
11 Képah tɛ̃̀nɛ, pé fɔkɔ kah vyãh Yesulɛ, pè tyah wɛ̃nɛ n vi n mɔ, sɔ̃́-á pè kɩ n pɩ n pi ǹnɛ.
11 E ficaram cheios de furor, e uns com os outros conferenciavam sobre o que fariam a Jesus.
12 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu dɔkɔ yuku yɔ̃lɩ yɔ́ yõ, à kyɩ nírílɛ n pɩ. À lékã̂h pól pɩ Liyel nínɔ́ sɔkɔ.
12 E aconteceu que naqueles dias subiu ao monte a orar, e passou a noite em oração a Deus.
13 Tyah-á pɔ dal, à ǹ tõ̀ sã́hpú ye, tɛ́ nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí yah wilki pé sɔkɔ, tɛ́ pépi yĩn sah ǹ tɛ̃̀ntõbelɛ.
13 E, quando já era dia, chamou a si os seus discípulos, e escolheu doze deles, a quem também deu o nome de apóstolos:
14 Wǎh nónó yah wilki, pé yni wɛ yɔ̀: Simɔ wɔlɛ, Yesu ǹmɔ yĩn sah Pyɛrɩlɛ, tɛ́ ǹ gbɛ̃̀ndĩ́ Andre sõ̀ mɛ, ànɛ̂ Nsyakɩ, ànɛ̂ Nsyɔ̃, ànɛ̂ Filipi, ànɛ̂ Bartelemi,
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 ànɛ̂ Matye, ànɛ̂ Toma. À tahlɩ Alfe pídĩ́ Nsyakɩ tyɩ́, ànɛ̂ Simɔ nɛ̂-á sõ̀ pè n ye «Sú fṍ vyãh syí-òlɛ»,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 ànɛ̂ Nsyakɩ pídĩ́ Yudelɛ, ànɛ̂ Yisikariyɔtɩ Yudasɩlɛ, nɛ̂-á pɔ vi Yesu náh.
16 E Judas, irmão de Tiago, e Judas Iscariotes, que foi o traidor.
17 Képah náh, Yesu tiki yɔ̃lɩ yõ ànɛ̂ pélɛ, à pɔ yĩn kéntáhkɩ̀ támm yɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú náhnáh sõ̀ mɛ, à tahlɩ tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ tɔ tyɩ́, nónó-á wil Yude tã̀ntã̀n pól sɔkɔ, ànɛ̂ Yerusalɛmɩ, à tahlɩ pnɛ yɔ gbɔ̀pɔ kwlo tyɩ́, Tiri ànɛ̂ Sidõnɛ.
17 E, descendo com eles, parou num lugar plano, e também um grande número de seus discípulos, e grande multidão de povo de toda a Judéia, e de Jerusalém, e da costa marítima de Tiro e de Sidom; os quais tinham vindo para o ouvir, e serem curados das suas enfermidades,
18 Pè sõ̀ pɔ Yesu wɛlɔ nóh-ńsah, ànɛ̂ dɛ́nmɔnɔ wɛ yĩnnɛ pé yamnɔ sɔkɔ. Sétã̀n-á sõ̀ mɛ nónó sɔkɔ mɛ pélɛ n kwlɔ, pé tɔ dɛ́nmɔnɔ wɛ.
18 Como também os atormentados dos espíritos imundos; e eram curados.
19 Tɛ́ tǎhkɩ̀ yɔ́ sõ̀ mɛ n wil ǹ sɔkɔ, à pé póllɛ n dɛ n mɔ. Képah ye tɔ́wû pól kɔ̃, pè n yah n kɔ̃ wɛ́ntũ̀-ǹsahlɛ ǹ tyɩ́.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe, porque saía dele virtude, e curava a todos.
20 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ ǹ yah yɔ̃ ǹ tõ̀ sã́hpú yah, tɛ́ nɛ:
20 E, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, yépi nónó-á mɛ núkúnúkú kwɛkɩ sɔkɔ.
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, no-à yé dyɔlɛ n yɔ, tɛ́ yé milki, tɛ́ yélɛ n gbyɔ, tɛ́ yé yĩnnɛ n yɩkɩ Névi Pi yõ sɛ̃́nɔ́ yĩnnɛ.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem e quando vos separarem, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como mau, por causa do Filho do homem.
23 Ǹtɛ, ké yõre ǹgbɛ̃ kɩ pɔ yé dyah Liyel fṍ. Képah ye, yé nɛ n mɛ nɩ̀vɩ̀ sɔkɔ lésõlɛ, yé nɛ n yɔkɔ n kwãh nɩ̀vɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́. Sɛ̃́ ye lésõ pé náh tãn tɔ n fõh Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopulɛ.
23 Folgai nesse dia, exultai; porque eis que é grande o vosso galardão no céu, pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 Ǹtɛ, yépi nónó-á tahbɩlɛ, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ.
24 Mas ai de vós, ricos! porque já tendes a vossa consolação.
25 Yépi nónó-á mɛ núkúnúkú tɛ̃kɩ sɔkɔ, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ.
25 Ai de vós, os que estais fartos, porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides, porque vos lamentareis e chorareis.
26 Pàh yépi nónónɛ n gbilki, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ. Sɛ̃́ ye lésõ pé náh tãn tɔ n gbilki Liyel yĩn yõ mɩ̀nyobelɛ.»
26 Ai de vós quando todos os homens de vós disserem bem, porque assim faziam seus pais aos falsos profetas.
27 «Ǹtɛ, yépi nónó-á mɛ n nohnɩ ń tyɩ́, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: yé yé sépɛ́bɩ́lɛ n tɛ̃ plɛ. Yé pèpɔrɩlɛ n pɩ yé dyɔ yɔ́pú tyɩ́.
27 Mas a vós, que isto ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam;
28 Nónó-á plɔlɛ n ye n mɔ yé yõ, yé sãmnɛ n mɔ pé sɔkɔ. Yé mó Liyellɛ n ni yé fṍhpú tyɩ́.
28 Bendizei os que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 Névi-à á létáh núkú mɩ, ké ní-ò tɔ vi n mɔ à kɔ̃. Névi-à á fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ tɔkɔ, yɛ tɛ̃̀ kɔ̃ à á fwɔ̀mɔ̀npir tɔ tɔkɔ.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, nem a túnica recuses;
30 Névi nɛ̂-à kwâh ni á tyɩ́, kè yɩ̃ tɛ̃̀ kɔ̃. Ànɛ̂, névi-à á gbõ̀ kwâh tɔkɔ, káh nɛ, tɛ̃̀ n syɩ n pɔ kélɛ.
30 E dá a qualquer que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho tornes a pedir.
31 Ànɛ̂ tɔ̃, yáh mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ̂nɛ n pɩ yé tyɩ́, yépi tɔ sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ pé tyɩ́.
31 E como vós quereis que os homens vos façam, da mesma maneira lhes fazei vós, também.
32 Yépi tyɩ́-á nɔ nónó tyɩ́, pépi ó tyɩ́-à nɔ yé tyɩ́, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú ńtɛ̃ tɔ nɛ́nɔ́nɔ́ tyɩ́ náh nɔ pé tyɩ́ di?
32 E se amardes aos que vos amam, que recompensa tereis? Também os pecadores amam aos que os amam.
33 Nónó-á n tɔ̃ n sah n pɩ yé tyɩ́, yé tɔ-à n tɔ̃ n sah n pɩ pépi ó tyɩ́, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú ńtɛ̃ tɔ náh sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ di?
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que recompensa tereis? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 Ànɛ̂, yâh n dɛkɩ névyelɛ n kɔ̃, yáh sɛ̃ ké yõ nɛ, nónó ó-á kɩ pɔ sé lédyáhnɩ́nɛ yé kɔ̃ n pi, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú tɔ náh n dɛkɩ wɛ̃nɛ n kɔ̃, sé lédyáhnɩ́ pɔ́nwɛ yĩnnɛ di?
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais tornar a receber, que recompensa tereis? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para tornarem a receber outro tanto.
35 Pèpɔrɩ pɩ̃́-ńkɛ̃̂pú, ànɛ̂ nɛ́pêl nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ mɛ Liyel sɔkɔ. Képah ye, yépi tɔ yé sépɛ́bɩ́lɛ n tɛ̃ plɛ. Yé pèpɔrɩlɛ n pɩ pé tyɩ́. Yé nɛ n dɛkɩ n kɔ̃, ké lédyáhnɩ́ tyɩ́ sõ̀-ǹkɛ̃̂nɛ. Képah sɔkɔ, yé kɩ kyɩ ké lédyáhnɩ́ ǹgbɛ̃ wɛ Liyel fṍ, tɛ́ kɩ pɩ yõ̀tah Liyel wɛ̃́npìlɛ.
35 Amai, pois, a vossos inimigos, e fazei bem, e emprestai, sem nada esperardes, e será grande o vosso galardão, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os ingratos e maus.
36 Yé pɩ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ névyelɛ, sɔ̃́-á yé sú Liyellɛ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ pɩ́-òlɛ.»
36 Sede, pois, misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Yé káh nolɛ n tuke. Képah sɔkɔ, Liyel náh yé tɔ tuke n pi. Yé káh lékàhlɛ nolɛ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel náh lékàhlɛ yé tɔ kɔ̃ n pi. Ǹtɛ, yé nɛ n yɔ̃ n mɔ nolɛ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel kɩ n yɔ̃ n mɔ yé tɔlɛ n kɔ̃.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; soltai, e soltar-vos-ão.
38 Yáh no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ n sãh dú nɛ̂nɛ, kénɛ dú núkú ó kɩ yé tɔ tyɩ́ sãh n pi. Képah ye, yé nɛ n yɩ̃ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel kɩ yɩ̃ yé tɔ kɔ̃. À kɩ dú tɔkɔ, kɩ sã́hnɔ́ pèpɛy sãh, kɩ sni, kɩ yike yike, kè kɩ yuku kwɛ, kɩ vi mɔ yé kɔ̃ yé fwɔ̀mɔlɔ vyɛ̃y tɛ̃́nkũnmɔnɔ sɔkɔ.»
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando, vos deitarão no vosso regaço; porque com a mesma medida com que medirdes também vos medirão de novo.
39 Tɛ́ tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ mɩ pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Yɩ̃́tũ̂ se kɩ fɛ̃ pɩ ǹ ní-ò yɩ̃́tũ̂ yah tɛ̃́-òlɛ? Pé nímí náh n syɩkɩ n de n pi pwã̀h yɔ́ sɔkɔ di?
39 E dizia-lhes uma parábola: Pode porventura o cego guiar o cego? Não cairão ambos na cova?
40 Tir sã́h-ò náh n kal n pnɛ ǹ kwɔ́-òlɛ. Tɛ́ sã́h-ò nɛ̂-à kwɔ́nɔ́ wɛ yĩ́ĩ́, ǹmɔ n pɩ ǹ kwɔ́-ò tyɩ́ kɔ̃lɛ.
40 O discípulo não é superior a seu mestre, mas todo o que for perfeito será como o seu mestre.
41 Á pɩ sɔ̃́, tɛ́ ǹdan kyɔmɩ wɛ á yṹnpi yĩ́ sɔkɔ, tɛ́ dàhnpɛlɛ áwɔ yĩ́ sɔkɔ, á náh mɛ képah wɔ wɛ?
41 E por que atentas tu no argueiro que está no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Á kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ yo á yṹnpi tyɩ́ nɛ, à yɛ á ǹdan wilki à kɔ̃ ǹ yĩ́ sɔkɔ, áwɔ nɛ̂-á dàhnpɛlɛ á yĩ́ sɔkɔ, tɛ́ á náh mɛ képah wɔ wɛ? Vɩ̃́nnínì wɛ́kɩ́-ò! Á yĩ́ sɔkɔ dàhnpɛ ǹgbò wilki! Képah-à pɩ, á kɩ fɛ̃ n yah pallɛ, kɩ á ní-ò yĩ́ sɔkɔ ǹdan wilki.»
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não atentando tu mesmo na trave que está no teu olho? Hipócrita, tira primeiro a trave do teu olho, e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 «Séswɔ̂ pèpɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh n syi pye túkúnìnɛ. Séswɔ̂ túkù tɔ náh mó n syi pye pèplɔlɛ.
43 Porque não há boa árvore que dê mau fruto, nem má árvore que dê bom fruto.
44 Sésân pól n pnɛ sé pye sɔkɔ. Sènsóké pye náh fɛ̃ n wɛ kahrɩ sɔkɔ. Yrɛnsɛ̃ náh mó tɔ̃ fɛ̃ n wɛ n gbɛ gbɩ́yɛ̃́kɩ̀ sɔkɔ.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois não se colhem figos dos espinheiros, nem se vindimam uvas dos abrolhos.
45 Nɛ́pépɛ̌y yípéplɔ n wil ǹ nɩ sɔkɔ, wǎh nónó koh sah. Sɛ̃́ ó ye, nɛ́túkù tɔ tyítúkúnì n wil ǹ nɩ sɔkɔ, wǎh nónó koh sah. Névi nɩ-à yuku tir nɛ̂nɛ, képah ye n wil ǹ vyãh.»
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem, e o homem mau, do mau tesouro do seu coração tira o mal, porque da abundância do seu coração fala a boca.
46 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Sɔ̃́ pɩ, tɛ́ yě ńnɛ n ye ‹Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ›, tɛ́ mâh se nɛ̂ yo, yé náh képahlɛ n pɩ?
46 E por que me chamais, Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu digo?
47 Névi nɛ̂-à pɔ ńmɔ tyɩ́, tɛ́ ń wɛlɔ noh, tɛ́ mɛ sélɛ n pɩ, tɛ̃̀-á mɛ nɛ̂ kètɔ̀lɛ, mé kɩ ǹ tyɩ́ yo yé syah:
47 Qualquer que vem a mim e ouve as minhas palavras, e as observa, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 À mɛ, á kɩ nɛ wɔ̀kɔ̀ mɔ́-ò yɔ́ sɔ̃́, nɛ̂-á swɔ tũ tiki náhnáh, tɛ́ wɔ̀kɔ̀ sõ légbɩ̃́ yõ. Tɛ́ ké sõ tyàhnɔ́-á sõ̀ plɛ sɛ̃́, képah ye, yɔ-á pɔ yuku, tɛ́ kwɔ, kè fwo kyɩ syɩ kénɛ wɔ̀kɔ̀ tyɩ́, tɛ́ kè náh tɛ̃ wɛ kè fɛ̃.
48 É semelhante ao homem que edificou uma casa, e cavou, e abriu bem fundo, e pôs os alicerces sobre a rocha; e, vindo a enchente, bateu com ímpeto a corrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque estava fundada sobre a rocha.
49 Tɛ́, névi nɛ̂-à ń wɛlɔ noh, tɛ́ à náh sélɛ n pɩ, tɛ̃̀ wɔ mɛ, á kɩ nɛ wɔ̀kɔ̀ mɔ́-ò yɔ́ sɔ̃́, nɛ̂-á wɔ̀kɔ̀ yɔ̃ sɔkɔ mɔ sétáh kɔ́kɔ́ yõ swɔ tũ̀-ǹkɛ̃̂nɛ. Yɔ-á pɔ yuku, à fwo kyɩ syɩ kénɛ wɔ̀kɔ̀ tyɩ́, nɛ́npɔ́ swɔ, ké pól pirki kwɛ, à núkú mukuli pnɛ́pnɛ́.»
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante ao homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a corrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.