Lucas 6
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB
1 Képah náh, Nsyifunɔ mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ, Yesu sõ̀ mɛ wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃ n kɔ n kah sèmukɔ swɛ̃y yísyɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú mɛ sèmukɔ ywɔ̃lɛ n kɔ̃lɩ n wɔkɔlɩ pé gbã̀n sɔkɔ, à n tah.
1 E sucedeu que, num dia de sábado, passava Jesus pelas searas; e seus discípulos iam colhendo espigas e, debulhando-as com as mãos, as comiam.
2 Farisiyɛ̃nɔ-á képah wɛ sɛ̃́, pé túkù mɛ nɛ, tõ̀ pɩ́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀ náh mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ mɩ mɩ yòh sṍlɛ. Tɛ́ kwâh nɛ̂ se, tɛ́ pè kélɛ n pɩ nɩ?
2 Alguns dos fariseus, porém, perguntaram; Por que estais fazendo o que não é lícito fazer nos sábados?
3 Képah sɔkɔ, Yesu yo pé tyɩ́: «Kwɛkɩ-á lésõ yõ̀tɛ̃̀ Davidi ànɛ̂ ǹ náh névye tɛ̃ sṍ nɛ̂nɛ, wǎh nɛ̂ pɩ, yé náh kè kar yah kɛ̀?
3 E Jesus, respondendo-lhes, disse: Nem ao menos tendes lido o que fez Davi quando teve fome, ele e seus companheiros?
4 À náh sõ̀ de Liyel wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, à búrn tɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ sàhnɔ́lɛ Liyel tyɩ́ yõ, à tah, tɛ́ ǹ náh névye tɔ kɔ̃ di? Tɛ́ nɛy náh sõ̀ yɩ̃nɛ búrn nɔ́pi táhnɔ́lɛ, nɛ́ sárká wìlkìpu yõ̀tãm ó náh.»
4 Como entrou na casa de Deus, tomou os pães da proposição, dos quais não era lícito comer senão só aos sacerdotes, e deles comeu e deu também aos companheiros?
5 Tɛ́ tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Névi Pilɛ, mɩ mɩ yòh yõ̀tɛ̃̀ ye ǹnɛ.»
5 Também lhes disse: O Filho do homem é Senhor do sábado.
6 Képah náh, mɩ mɩ yòh sṍ yɔ́lɛ ńtɔ̃, Yesu de Liyel ní-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ, mɛ tyah névyelɛ n kwɔ. Tɛ́ dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́ sɔkɔ, gbõ̀yõ̀lɛ kúnɔ́lɛ.
6 Ainda em outro sábado entrou na sinagoga, e pôs-se a ensinar. Estava ali um homem que tinha a mão direita atrofiada.
7 Képah tɛ̃̀nɛ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú, ànɛ̂ Farisiyɛ̃nɔ mó mɛ Yesulɛ n kyɔmɩ n yah, wàh kɩ ńtyɩ̃́nɔ nɛy dɛ n mɔ n pi mɩ mɩ yòh sṍlɛ, pè mó lékàh wɛ à kɔ̃.
7 E os escribas e os fariseus observavam-no, para ver se curaria em dia de sábado, para acharem de que o acusar.
8 Ǹtɛ, ǹmɔ tɛ̃̀ wɔ sõ̀ mɛ pé fɔ́kɔ́sɔ̃nɔlɛ n pnɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, à mɛ yo gbõ̀nkù dĩ́ mɛ̀ tyɩ́: «Yuku n pɔ n yĩn névye nɩyṍ ásõ̂.» Dĩ́ mɛ yuku yĩn.
8 Mas ele, conhecendo-lhes os pensamentos, disse ao homem que tinha a mão atrofiada: Levanta-te, e fica em pé aqui no maio. E ele, levantando-se, ficou em pé.
9 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo pé tyɩ́: «Ńmɔ yélɛ n piki n yah, tir nɛ̂ pɩ́nɔ́ wɛ̃̀kɩ̀ mɛ kɔ̃́nɔ́lɛ mɩ mɩ yòh sṍlɛ? Pèpɔrɩ se, tĩ̂ pèkè se? À nɛy min pwah mɔ, tĩ̂ à tɛ̃̀ ko mɔ?»
9 Disse-lhes, então, Jesus: Eu vos pergunto: É lícito no sábado fazer bem, ou fazer mal? salvar a vida, ou tirá-la?
10 Képah sɔkɔ, wǎh pè yah kore vi, à yo dĩ́ tyɩ́: «Á gbõ̀ tɔ̃!» À mɛ ǹ gbõ̀ tɔ̃, kè núkú pɩ ké vilɛ.
10 E olhando para todos em redor, disse ao homem: Estende a tua mão. Ele assim o fez, e a mão lhe foi restabelecida.
11 Képah tɛ̃̀nɛ, pé fɔkɔ kah vyãh Yesulɛ, pè tyah wɛ̃nɛ n vi n mɔ, sɔ̃́-á pè kɩ n pɩ n pi ǹnɛ.
11 Mas eles se encheram de furor; e uns com os outros conferenciam sobre o que fariam a Jesus.
12 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu dɔkɔ yuku yɔ̃lɩ yɔ́ yõ, à kyɩ nírílɛ n pɩ. À lékã̂h pól pɩ Liyel nínɔ́ sɔkɔ.
12 Naqueles dias retirou-se para o monte a fim de orar; e passou a noite toda em oração a Deus.
13 Tyah-á pɔ dal, à ǹ tõ̀ sã́hpú ye, tɛ́ nɛ́pĩ̂ gbɔ̃nimí yah wilki pé sɔkɔ, tɛ́ pépi yĩn sah ǹ tɛ̃̀ntõbelɛ.
13 Depois do amanhecer, chamou seus discípulos, e escolheu doze dentre eles, aos quais deu também o nome de apóstolos:
14 Wǎh nónó yah wilki, pé yni wɛ yɔ̀: Simɔ wɔlɛ, Yesu ǹmɔ yĩn sah Pyɛrɩlɛ, tɛ́ ǹ gbɛ̃̀ndĩ́ Andre sõ̀ mɛ, ànɛ̂ Nsyakɩ, ànɛ̂ Nsyɔ̃, ànɛ̂ Filipi, ànɛ̂ Bartelemi,
14 Simão, ao qual também chamou Pedro, e André, seu irmão; Tiago e João; Filipe e Bartolomeu;
15 ànɛ̂ Matye, ànɛ̂ Toma. À tahlɩ Alfe pídĩ́ Nsyakɩ tyɩ́, ànɛ̂ Simɔ nɛ̂-á sõ̀ pè n ye «Sú fṍ vyãh syí-òlɛ»,
15 Mateus e Tomé; Tiago, filho de Alfeu, e Simão, chamado Zelote;
16 ànɛ̂ Nsyakɩ pídĩ́ Yudelɛ, ànɛ̂ Yisikariyɔtɩ Yudasɩlɛ, nɛ̂-á pɔ vi Yesu náh.
16 Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes, que veio a ser o traidor.
17 Képah náh, Yesu tiki yɔ̃lɩ yõ ànɛ̂ pélɛ, à pɔ yĩn kéntáhkɩ̀ támm yɔ́ sɔkɔ. Tɛ́ ǹ tõ̀ sã́hpú náhnáh sõ̀ mɛ, à tahlɩ tɔ́wû ǹgbɛ̃ yɔ́ tɔ tyɩ́, nónó-á wil Yude tã̀ntã̀n pól sɔkɔ, ànɛ̂ Yerusalɛmɩ, à tahlɩ pnɛ yɔ gbɔ̀pɔ kwlo tyɩ́, Tiri ànɛ̂ Sidõnɛ.
17 E Jesus, descendo com eles, parou num lugar plano, onde havia não só grande número de seus discípulos, mas também grande multidão do povo, de toda a Judéia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e de Sidom, que tinham vindo para ouvi-lo e serem curados das suas doenças;
18 Pè sõ̀ pɔ Yesu wɛlɔ nóh-ńsah, ànɛ̂ dɛ́nmɔnɔ wɛ yĩnnɛ pé yamnɔ sɔkɔ. Sétã̀n-á sõ̀ mɛ nónó sɔkɔ mɛ pélɛ n kwlɔ, pé tɔ dɛ́nmɔnɔ wɛ.
18 e os que eram atormentados por espíritos imundos ficavam curados.
19 Tɛ́ tǎhkɩ̀ yɔ́ sõ̀ mɛ n wil ǹ sɔkɔ, à pé póllɛ n dɛ n mɔ. Képah ye tɔ́wû pól kɔ̃, pè n yah n kɔ̃ wɛ́ntũ̀-ǹsahlɛ ǹ tyɩ́.
19 E toda a multidão procurava tocar-lhe; porque saía dele poder que curava a todos.
20 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ ǹ yah yɔ̃ ǹ tõ̀ sã́hpú yah, tɛ́ nɛ:
20 Então, levantando ele os olhos para os seus discípulos, dizia: Bem-aventurados vós, os pobres, porque vosso é o reino de Deus.
21 Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, yépi nónó-á mɛ núkúnúkú kwɛkɩ sɔkɔ.
21 Bem-aventurados vós, que agora tendes fome, porque sereis fartos. Bem-aventurados vós, que agora chorais, porque haveis de rir.
22 Yèvɩnɩ mɛ yé tyɩ́, no-à yé dyɔlɛ n yɔ, tɛ́ yé milki, tɛ́ yélɛ n gbyɔ, tɛ́ yé yĩnnɛ n yɩkɩ Névi Pi yõ sɛ̃́nɔ́ yĩnnɛ.
22 Bem-aventurados sereis quando os homens vos odiarem, e quando vos expulsarem da sua companhia, e vos injuriarem, e rejeitarem o vosso nome como indigno, por causa do Filho do homem.
23 Ǹtɛ, ké yõre ǹgbɛ̃ kɩ pɔ yé dyah Liyel fṍ. Képah ye, yé nɛ n mɛ nɩ̀vɩ̀ sɔkɔ lésõlɛ, yé nɛ n yɔkɔ n kwãh nɩ̀vɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́. Sɛ̃́ ye lésõ pé náh tãn tɔ n fõh Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyopulɛ.
23 Regozijai-vos nesse dia e exultai, porque eis que é grande o vosso galardão no céu; pois assim faziam os seus pais aos profetas.
24 Ǹtɛ, yépi nónó-á tahbɩlɛ, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ.
24 Mas ai de vós que sois ricos! porque já recebestes a vossa consolação.
25 Yépi nónó-á mɛ núkúnúkú tɛ̃kɩ sɔkɔ, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ.
25 Ai de vós, os que agora estais fartos! porque tereis fome. Ai de vós, os que agora rides! porque vos lamentareis e chorareis.
26 Pàh yépi nónónɛ n gbilki, yèvyãhrɩ mɛ yé yõ. Sɛ̃́ ye lésõ pé náh tãn tɔ n gbilki Liyel yĩn yõ mɩ̀nyobelɛ.»
26 Ai de vós, quando todos os homens vos louvarem! porque assim faziam os seus pais aos falsos profetas.
27 «Ǹtɛ, yépi nónó-á mɛ n nohnɩ ń tyɩ́, mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: yé yé sépɛ́bɩ́lɛ n tɛ̃ plɛ. Yé pèpɔrɩlɛ n pɩ yé dyɔ yɔ́pú tyɩ́.
27 Mas a vós que ouvis, digo: Amai a vossos inimigos, fazei bem aos que vos odeiam,
28 Nónó-á plɔlɛ n ye n mɔ yé yõ, yé sãmnɛ n mɔ pé sɔkɔ. Yé mó Liyellɛ n ni yé fṍhpú tyɩ́.
28 bendizei aos que vos maldizem, e orai pelos que vos caluniam.
29 Névi-à á létáh núkú mɩ, ké ní-ò tɔ vi n mɔ à kɔ̃. Névi-à á fwɔ̀mɔ̀-ǹgbɛ̃ tɔkɔ, yɛ tɛ̃̀ kɔ̃ à á fwɔ̀mɔ̀npir tɔ tɔkɔ.
29 Ao que te ferir numa face, oferece-lhe também a outra; e ao que te houver tirado a capa, não lhe negues também a túnica.
30 Névi nɛ̂-à kwâh ni á tyɩ́, kè yɩ̃ tɛ̃̀ kɔ̃. Ànɛ̂, névi-à á gbõ̀ kwâh tɔkɔ, káh nɛ, tɛ̃̀ n syɩ n pɔ kélɛ.
30 Dá a todo o que te pedir; e ao que tomar o que é teu, não lho reclames.
31 Ànɛ̂ tɔ̃, yáh mɛ ké tyɩ́ nɛ, no nɛ̂nɛ n pɩ yé tyɩ́, yépi tɔ sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ pé tyɩ́.
31 Assim como quereis que os homens vos façam, do mesmo modo lhes fazei vós também.
32 Yépi tyɩ́-á nɔ nónó tyɩ́, pépi ó tyɩ́-à nɔ yé tyɩ́, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú ńtɛ̃ tɔ nɛ́nɔ́nɔ́ tyɩ́ náh nɔ pé tyɩ́ di?
32 Se amardes aos que vos amam, que mérito há nisso? Pois também os pecadores amam aos que os amam.
33 Nónó-á n tɔ̃ n sah n pɩ yé tyɩ́, yé tɔ-à n tɔ̃ n sah n pɩ pépi ó tyɩ́, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú ńtɛ̃ tɔ náh sɛ̃́nkɔ̃lɛ n pɩ di?
33 E se fizerdes bem aos que vos fazem bem, que mérito há nisso? Também os pecadores fazem o mesmo.
34 Ànɛ̂, yâh n dɛkɩ névyelɛ n kɔ̃, yáh sɛ̃ ké yõ nɛ, nónó ó-á kɩ pɔ sé lédyáhnɩ́nɛ yé kɔ̃ n pi, yĩ́ngbɩ́ nɛ̂ mɛ yé kɩ n wɛ n pi képah sɔkɔ? Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂pú tɔ náh n dɛkɩ wɛ̃nɛ n kɔ̃, sé lédyáhnɩ́ pɔ́nwɛ yĩnnɛ di?
34 E se emprestardes àqueles de quem esperais receber, que mérito há nisso? Também os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem outro tanto.
35 Pèpɔrɩ pɩ̃́-ńkɛ̃̂pú, ànɛ̂ nɛ́pêl nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ mɛ Liyel sɔkɔ. Képah ye, yépi tɔ yé sépɛ́bɩ́lɛ n tɛ̃ plɛ. Yé pèpɔrɩlɛ n pɩ pé tyɩ́. Yé nɛ n dɛkɩ n kɔ̃, ké lédyáhnɩ́ tyɩ́ sõ̀-ǹkɛ̃̂nɛ. Képah sɔkɔ, yé kɩ kyɩ ké lédyáhnɩ́ ǹgbɛ̃ wɛ Liyel fṍ, tɛ́ kɩ pɩ yõ̀tah Liyel wɛ̃́npìlɛ.
35 Amai, porém a vossos inimigos, fazei bem e emprestai, nunca desanimado; e grande será a vossa recompensa, e sereis filhos do Altíssimo; porque ele é benigno até para com os integrantes e maus.
36 Yé pɩ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ névyelɛ, sɔ̃́-á yé sú Liyellɛ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ pɩ́-òlɛ.»
36 Sede misericordiosos, como também vosso Pai é misericordioso.
37 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Yé káh nolɛ n tuke. Képah sɔkɔ, Liyel náh yé tɔ tuke n pi. Yé káh lékàhlɛ nolɛ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel náh lékàhlɛ yé tɔ kɔ̃ n pi. Ǹtɛ, yé nɛ n yɔ̃ n mɔ nolɛ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel kɩ n yɔ̃ n mɔ yé tɔlɛ n kɔ̃.
37 Não julgueis, e não sereis julgados; não condeneis, e não sereis condenados; perdoai, e sereis perdoados.
38 Yáh no tɛ́lɔ́ tyɩ́lɛ n sãh dú nɛ̂nɛ, kénɛ dú núkú ó kɩ yé tɔ tyɩ́ sãh n pi. Képah ye, yé nɛ n yɩ̃ n kɔ̃. Képah sɔkɔ, Liyel kɩ yɩ̃ yé tɔ kɔ̃. À kɩ dú tɔkɔ, kɩ sã́hnɔ́ pèpɛy sãh, kɩ sni, kɩ yike yike, kè kɩ yuku kwɛ, kɩ vi mɔ yé kɔ̃ yé fwɔ̀mɔlɔ vyɛ̃y tɛ̃́nkũnmɔnɔ sɔkɔ.»
38 Dai, e ser-vos-á dado; boa medida, recalcada, sacudida e transbordando vos deitarão no regaço; porque com a mesma medida com que medis, vos medirão a vós.
39 Tɛ́ tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ mɩ pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Yɩ̃́tũ̂ se kɩ fɛ̃ pɩ ǹ ní-ò yɩ̃́tũ̂ yah tɛ̃́-òlɛ? Pé nímí náh n syɩkɩ n de n pi pwã̀h yɔ́ sɔkɔ di?
39 E propôs-lhes também uma parábola: Pode porventura um cego guiar outro cego? não cairão ambos no barranco?
40 Tir sã́h-ò náh n kal n pnɛ ǹ kwɔ́-òlɛ. Tɛ́ sã́h-ò nɛ̂-à kwɔ́nɔ́ wɛ yĩ́ĩ́, ǹmɔ n pɩ ǹ kwɔ́-ò tyɩ́ kɔ̃lɛ.
40 Não é o discípulo mais do que o seu mestre; mas todo o que for bem instruído será como o seu mestre.
41 Á pɩ sɔ̃́, tɛ́ ǹdan kyɔmɩ wɛ á yṹnpi yĩ́ sɔkɔ, tɛ́ dàhnpɛlɛ áwɔ yĩ́ sɔkɔ, á náh mɛ képah wɔ wɛ?
41 Por que vês o argueiro no olho de teu irmão, e não reparas na trave que está no teu próprio olho?
42 Á kɩ pɩ sɔ̃́, tɛ́ kɩ yo á yṹnpi tyɩ́ nɛ, à yɛ á ǹdan wilki à kɔ̃ ǹ yĩ́ sɔkɔ, áwɔ nɛ̂-á dàhnpɛlɛ á yĩ́ sɔkɔ, tɛ́ á náh mɛ képah wɔ wɛ? Vɩ̃́nnínì wɛ́kɩ́-ò! Á yĩ́ sɔkɔ dàhnpɛ ǹgbò wilki! Képah-à pɩ, á kɩ fɛ̃ n yah pallɛ, kɩ á ní-ò yĩ́ sɔkɔ ǹdan wilki.»
42 Ou como podes dizer a teu irmão: Irmão, deixa-me tirar o argueiro que está no teu olho, não vendo tu mesmo a trave que está no teu? Hipócrita! tira primeiro a trave do teu olho; e então verás bem para tirar o argueiro que está no olho de teu irmão.
43 «Séswɔ̂ pèpɛy yɔ́ ńtɛ̃ náh n syi pye túkúnìnɛ. Séswɔ̂ túkù tɔ náh mó n syi pye pèplɔlɛ.
43 Porque não há árvore boa que dê mau fruto nem tampouco árvore má que dê bom fruto.
44 Sésân pól n pnɛ sé pye sɔkɔ. Sènsóké pye náh fɛ̃ n wɛ kahrɩ sɔkɔ. Yrɛnsɛ̃ náh mó tɔ̃ fɛ̃ n wɛ n gbɛ gbɩ́yɛ̃́kɩ̀ sɔkɔ.
44 Porque cada árvore se conhece pelo seu próprio fruto; pois dos espinheiros não se colhem figos, nem dos abrolhos se vindimam uvas.
45 Nɛ́pépɛ̌y yípéplɔ n wil ǹ nɩ sɔkɔ, wǎh nónó koh sah. Sɛ̃́ ó ye, nɛ́túkù tɔ tyítúkúnì n wil ǹ nɩ sɔkɔ, wǎh nónó koh sah. Névi nɩ-à yuku tir nɛ̂nɛ, képah ye n wil ǹ vyãh.»
45 O homem bom, do bom tesouro do seu coração tira o bem; e o homem mau, do seu mau tesouro tira o mal; pois do que há em abundância no coração, disso fala a boca.
46 Képah sɔkɔ, Yesu tɔ̃ yo pé tyɩ́: «Sɔ̃́ pɩ, tɛ́ yě ńnɛ n ye ‹Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃nɛ›, tɛ́ mâh se nɛ̂ yo, yé náh képahlɛ n pɩ?
46 E por que me chamais: Senhor, Senhor, e não fazeis o que eu vos digo?
47 Névi nɛ̂-à pɔ ńmɔ tyɩ́, tɛ́ ń wɛlɔ noh, tɛ́ mɛ sélɛ n pɩ, tɛ̃̀-á mɛ nɛ̂ kètɔ̀lɛ, mé kɩ ǹ tyɩ́ yo yé syah:
47 Todo aquele que vem a mim, e ouve as minhas palavras, e as pratica, eu vos mostrarei a quem é semelhante:
48 À mɛ, á kɩ nɛ wɔ̀kɔ̀ mɔ́-ò yɔ́ sɔ̃́, nɛ̂-á swɔ tũ tiki náhnáh, tɛ́ wɔ̀kɔ̀ sõ légbɩ̃́ yõ. Tɛ́ ké sõ tyàhnɔ́-á sõ̀ plɛ sɛ̃́, képah ye, yɔ-á pɔ yuku, tɛ́ kwɔ, kè fwo kyɩ syɩ kénɛ wɔ̀kɔ̀ tyɩ́, tɛ́ kè náh tɛ̃ wɛ kè fɛ̃.
48 É semelhante ao homem que, edificando uma casa, cavou, abriu profunda vala, e pôs os alicerces sobre a rocha; e vindo a enchente, bateu com ímpeto a torrente naquela casa, e não a pôde abalar, porque tinha sido bem edificada.
49 Tɛ́, névi nɛ̂-à ń wɛlɔ noh, tɛ́ à náh sélɛ n pɩ, tɛ̃̀ wɔ mɛ, á kɩ nɛ wɔ̀kɔ̀ mɔ́-ò yɔ́ sɔ̃́, nɛ̂-á wɔ̀kɔ̀ yɔ̃ sɔkɔ mɔ sétáh kɔ́kɔ́ yõ swɔ tũ̀-ǹkɛ̃̂nɛ. Yɔ-á pɔ yuku, à fwo kyɩ syɩ kénɛ wɔ̀kɔ̀ tyɩ́, nɛ́npɔ́ swɔ, ké pól pirki kwɛ, à núkú mukuli pnɛ́pnɛ́.»
49 Mas o que ouve e não pratica é semelhante a um homem que edificou uma casa sobre terra, sem alicerces, na qual bateu com ímpeto a torrente, e logo caiu; e foi grande a ruína daquela casa.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.