Lucas 5
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NAA
1 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu-á sõ̀ mɛ Yenesarɛtɩ yɔ́-ǹgbɛ̃ gbɔ̀pɔ, tɔ́wû pɔ à mɔ gbɩ̃ sah pílpíl, Liyel wɛy noh yĩnnɛ.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Yesu mɛ krótónè nínì wɛ yɔ tnɔ̂ sɔkɔ, tɛ́ yɛ̃́nkyɔ tɛ̃́pú mɛ wil sé sɔkɔ, mɛ pé yɛ̃́nkyɔ tɛ̃ tɛ̃ mnɔlɛ n wu.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 À mɛ de krótónè nɔ́pi núkú sɔkɔ, nɛ̂-á sõ̀ Simɔ tyɩ́lɛ. Tɛ́ kè yah kɔ̃ ǹ tyɩ́ nɛ, à yal kélɛ yɔ vyãh tyɩ́, à de yuku yɔ sɔkɔ kwéyy. Képah-á pɩ, à kɔ̃ tɛ̃ krótókè sɔkɔ, à yɔ̃ sɔkɔ tɔ́wûlɛ n kwɔ.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Wǎh wɛkɩ tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à yo Simɔ tyɩ́ nɛ, à de yuku yahlɛ yɔ tì tɛ̃̀-ǹsah. Pè mó pé mnɔ min dah mɔ yɔ sɔkɔ, pè yɛ̃́nkyɔ tɛ̃.
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simɔ mɛ à syah nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, pépi-á tõ̀ pɩ sõ, tɛ́ pé náh kwâh yɔ́ ńtɛ̃ wɛ tɛ̃. Ǹtɛ, ǹmɔ yóré yõ, páh kɩ mnɔ min dah mɔ.
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Képah sɔkɔ, pè mɛ pé mnɔ min dah mɔ yɔ sɔkɔ, tɛ́ yɛ̃́nkyɔ wɛ tɛ̃ tnɔ́nɔ́lɛ fɔ́ɔ́, pé mnɔ tyah n kɔ̃lɩ.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Pè mɛ pɩ mɔ pé no tyɩ́, nónó-á sõ̀ mɛ krótókè ní-ò sɔkɔ nɛ, pè pɔ pé yohnɩ mɔ. Pè mɛ pɔ pè yohnɩ mɔ, pè yɛ̃́nkyɔ wilki mɔ krótónè nínì nɔ́pi yĩ́ĩ́nɛ fɔ́ɔ́, sè n tyah tíkíndenɔlɛ ni sɔkɔ.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Simɔ Pyɛrɩ-á képah wɛ sɛ̃́, à ǹ gbètukunɔ di Yesu yah, tɛ́ nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, tyípékè pɩ́-ò-á pélɛ. Képah yĩnnɛ, à gbɛ mɔ péwɔlɛ.
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Pǎh yɛ̃́nkyɔ nɔ́pi wɛ tɛ̃ pípí sɛ̃́, tíkí mɛ Simɔ ànɛ̂ pé no pól kah tɛ̃,
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 à tahlɩ Sebede dĩ́npì tyɩ́, Nsyakɩ ànɛ̂ Nsyɔ̃nɛ, pépi nónó-á sõ̀ Simɔ tõ̀ pɩ mûnɛ. Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ yo Simɔ tyɩ́: «Káh tíkí pɩ! À tɔkɔ núkúnúkú tyɩ́, á kɩ pɩ névye yénpɔ-òlɛ Liyel tyɩ́.»
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Képah náh, pè wil pɔ krótónè sah kènkwã̀h yõ ànɛ̂ pé vyɔ́ póllɛ, tɛ́ mɛ Yesu sõ̀ tɛ̃.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Sṍ yɔ́lɛ, Yesu sõ̀ mɛ kwil yɔ́ sɔkɔ, tɛ́ dĩ́ yɔ́ tɔ sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, dú ńyânnɛ ǹ wil pól sɔkɔ. Wǎh Yesu wɛ sɛ̃́, à kɔ kwĩnki, ǹ yah di sétáh Yesu yah, tɛ́ à ni nɛ, pé Yõ̀tɛ̃̀, wàh mɛ ké tyɩ́, wǎh kɩ fɛ̃ pé dɛ mɔ.
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Wǎh yo sɛ̃́, Yesu núkú ǹ gbõ̀ nɔ, à tũ ǹ tyɩ́, tɛ́ nɛ: «Mé mɛ ké tyɩ́, á kɩ dɛ!» Nɛ́npɔ́ swɔ, dĩ́ núkú dɛ.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Képah sɔkɔ, Yesu kè gbah yo ǹ tyɩ́ nɛ, à káh yĩ mɛ̀ yãh nɛy tyɩ́ póllɛ. Tɛ́ à kyɩ ǹ gblɔ̌ynɛ sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ wɛ̃kɩ. Moyisi-á sõ̀ sárká nɛ̂ tyɩ́ yo sah tótãm dɛ́nmɔnɔ tyɩ́ sɔkɔ, à mó kè pɩ n tũ. Képah-á kɩ ǹ dɛ́nmɔnɔlɛ pè wɛ̃kɩ.
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Képah fyé yõ, wãn sõ̀ mɛ n dohnɩ Yesu yĩn wìlnɔ́ yõ, tɛ́ nɛ́kwĩ́nkí sõ̀ mɛ n tuke n mɔ ǹ wɛy noh yĩn, ànɛ̂ pé yamnɔ mɔ́ndɛnmɔ yĩnnɛ.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Tɛ́ Yesu wɔ sõ̀ ńkɛ̃́nɛ n gbɛ n mɔ n tɛ̃ ǹ gblɔ̌y gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ, ǹ Liyellɛ n ni.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Sṍ yɔ́lɛ ńtɔ̃, Yesu sõ̀ mɛ kwɔ́nɔ́lɛ n pɩ, tɛ́ Farisiyɛ̃nɔ ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú tɔ sõ̀ mɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ nɛ́npɔ́. Pè wil Kalile ànɛ̂ Yude kwlo pól sɔkɔ, ànɛ̂ Yerusalɛmɩ tɔ sɔkɔ. Tɛ́ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tǎhkɩ̀ sõ̀ mɛ Yesu sɔkɔ. Képah ye à kɔ̃, à yámpúlɛ n dɛ n mɔ.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Légbĩ́nɛ, nósyɔ́ sèkùkù dĩ́ yɔ́ twah pɔ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh yõ, mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, pé de ǹnɛ wɔ̀kɔ̀, pé kyɩ à tiki sah Yesu yah.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Tɛ́ névye tnɔ́nkàhnɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́, pè dé-ńsah yah kwlɔ. Kǎh pɩ sɛ̃́, pè dɔkɔ gbɛ̃́ntĩ̂n yõ kye, à sèkùkù mɛ̀ tiki mɔ ànɛ̂ ǹ sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔlɛ, névye nɩyṍ Yesu yah.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Yesu-á wɛ pè sɛ̃ ǹ yõ sɛ̃́, à mɛ yo sèkùkù mɛ̀ tyɩ́: «Dĩ́, á tyípêl ye yɔ̃ mɔ ǹ kɔ̃.»
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú ànɛ̂ Farisiyɛ̃nɔ tyah n sõ nɛ, nɛ̂ tɛ̃̀ ó se dĩ́ mɛ̀nɛ, tɛ́ à Liyel yĩnnɛ n yɩkɩ sɛ̃́ nɩ? Nɛ̂ se kɩ fɛ̃ tyípêl yɔ̃ mɔ névi kɔ̃, nɛ́ Liyel ó náh nɩ?
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Ǹtɛ, Yesu-á pé fɔ́kɔ́sɔ̃nɔ pɩ̃ sɛ̃́, à pé syah nɛ: «Kwâh nɛ̂ pɩ, tɛ́ yé n sõ sɛ̃́?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Nɛ̂ tɛ̃̀ dɔ̀dɔ̀ kal, à yo sèkùkù mɛ̀ tyɩ́ nɛ, ǹ tyípêl-á yɔ̃ mɔ à kɔ̃, képah náh pɩ, à yo ǹ tyɩ́ nɛ, à yuku nɛ n kɔ?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Ǹtɛ, mé mɛ ké tyɩ́ nɛ, yé pɩ̃ nɛ, tɛ̃́nwɛnɔ-á mɛ Névi Pi tyɩ́ sétáh yõ, kɩ fɛ̃ névi tyípêl yɔ̃ mɔ à kɔ̃», tɛ́ ǹ syɩ yo sèkùkù mɛ̀ tyɩ́: «Mé kélɛ n yo á tyɩ́: yuku, á sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ, ǹ nɛ n yuku á gbô!»
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Nɛ́npɔ́ swɔ, dĩ́ núkú yuku no pól yĩ́ yah, à sɛ̃ sɛ̃ kwâh tɔkɔ, à sɔkɔ ǹ gbô, mɛ Liyel yĩnnɛ n gbilki n yuku.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Képah tɛ̃̀ sɔkɔ, no pól gbã̀n du. Pè Liyel yĩnnɛ n gbilki tíkí tɛ̃̀ tyɩ́, mɛ yo tũ nɛ, kwɛynɛ, páh tyi snɔ́ wɛ dɛ́!
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Képah náh, Yesu wil nɛ́npɔ́, tɛ́ mɔ́rɩ́ syí-ò Levi wɛ kɔ̃́ntɛ̃̀nɔ́lɛ mɔ́rɩ́ syí-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ. À yo ǹ tyɩ́ nɛ: «Ń sõ̀ tɛ̃!»
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Levi núkú ǹ tõ̀ sah, tɛ́ yuku ǹ sõ̀ tɛ̃.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Képah tɛ̃̀nɛ, Levi yõke ǹgbɛ̃ pɩ ǹ gbô Yesu yĩnnɛ, tɛ́ mɔ́rɩ́ syípú náhnáh ànɛ̂ nɛ́káhbɩ́ kwĩ́nkí sõ̀ mɛ pélɛ kénɛ yõke yṍ-ńsah.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Képah sɔkɔ, Farisiyɛ̃nɔ ànɛ̂ pé Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú sõ̀ mɛ lékàhlɛ Yesulɛ n kɔ̃ mɛ n yo ǹ tõ̀ sã́hpú tyɩ́ nɛ, kwâh nɛ̂ se, tɛ́ pè n yõ tɛ́ n wɔ mɔ́rɩ́ syípú ànɛ̂ Liyel wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́-ńkɛ̃̂púlɛ wɛ̃ tyɩ́ nɩ?
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu yo pé tyɩ́ nɛ: «Névye nónó-á mɛ lènɔlɛ, sènpɩ yétõ̂ se mɛ pé tyɩ́? Yámpú tyɩ́ náh sènpɩ yétõ̂lɛ di?
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Névye nónó-á n sõ nɛ, nɛ́gblɔ́-á pélɛ Liyel yah, mé náh pɔ pépi ye yĩnnɛ. Ǹtɛ, nónó-á pɩ̃ nɛ, tyípêl pɩ́pú-á pélɛ, pépi yé-ńsah ye mé pɔ nɛ, pè Liyel wɛ̃̀kɩ̀ tɛ̃.»
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Képah náh, Farisiyɛ̃nɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ, Nsyɔ̃ tõ̀ sã́hpú ànɛ̂ pépi tõ̀ sã́hpú-á ńkɛ̃́nɛ níkìlɛ n tɛ̃, ǹ tɛ́ nírílɛ n pɩ. Ǹtɛ, ǹmɔ tyɩ́nɔ tɛ̃̀ wɔ ninɛ n wɔ, tɛ́ yõkelɛ n yõ kɛ̀.
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Wǎh képah noh sɛ̃́, à mɛ yo pé tyɩ́: «Fúr pɩ́-ò-á nónó ye ǹ fúr yõke yõ yĩnnɛ, yépi se kɩ fɛ̃ pè kɔ̃ pè kɩ níkì tɛ̃ pé yé-ò yĩ́ yah?
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Ǹtɛ, sṍ yɔ́ mɛ n pi, pɛ mɛ̀ kɩ pɔ n wilki n pi pé wrɔ́. Légbĩ́nɛ, pè kɩ pyě níkìlɛ n tɛ̃.»
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Képah náh, Yesu mɛ tɔ̃ sèmìrkì yɔ́ mɩ pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́: «Névi yɔ́ ńtɛ̃ náh fwɔ̀sãn kãm, à fwɔ̀dyàh min n pi. Wâh képah pɩ, fwɔ̀sãn kɩ yɩkɩ, ké gbó mɛ̀ tɔ náh se tɔ̃ fwɔ̀dyàh syi n pi.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Ànɛ̂ tɔ̃, névi yɔ́ ńtɛ̃ náh dìvɛ̃ sã́n mɔ n pi pley dî sɔkɔ. Wâh képah pɩ, dìvɛ̃ sã́n mɛ̀-à fũ, kè kɩ pley nɔ́pi tɔkɩ, dìvɛ̃ kɩ kwɛ, pley kɩ yɩkɩ.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Kàh pɩ dìvɛ̃ sã́nnɛ, kè yɩ̃nɛ kè mɔ pley snɔ́.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Névi nɛ̂-á dar dìvɛ̃ kònɔ́ wɔ́nɔ́lɛ, à náh tɔ̃ n fɛ̃ n syi ké kò-ǹkɛ̃̂nɛ n wɔ. Tɛ̃̀ n nɛ n yo nɛ, dìvɛ̃ kònɔ́-á nɔ kal.»
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.