Lucas 1
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Ń dĩ́ Tewofil, tyi nónó-á pɩ á wrɔ́, névye náhnáh tyah mɛ sélɛ n wãrkɩ.
1 Muitos empreenderam compor uma história dos acontecimentos que se realizaram entre nós,
2 Pè sè wãrkɩ, sɔ̃́-á tàrfyɔ̀nɔ́ yo sélɛ á tyɩ́, pépi nónó-á sõ̀ wɛ sélɛ sé tyah gbĩ́ dùkùlɛ, tɛ́ sõ̀ mɛ Liyel wɛy yópúlɛ.
2 como no-los transmitiram aqueles que foram desde o princípio testemunhas oculares e que se tornaram ministros da palavra.
3 Képah ye, ńmɔ tɔ mɛ tyi nɔ́pi nɩ́y tɛ̃ pallɛ, nónó-á pɩ, à tɔkɔ ké tyah gbĩ́ tyɩ́. Tɛ́ mɛ ké tyɩ́ nɛ, ńmɔ tɔ sè wãrkɩ ǹ kɔ̃ sé wɛ̃̀kɩ̀ yõ, sǎh pɩ syɩ wɛ̃ tyɩ́ sɔ̃́, ń dĩ́ Tewofil.
3 Também a mim me pareceu bem, depois de haver diligentemente investigado tudo desde o princípio, escrevê-los para ti segundo a ordem, excelentíssimo Teófilo,
4 Képah sɔkɔ, á kɩ pɩ̃ nɛ, wáh kwɔ́nɔ́ nɛ̂ wɛ, gbɩ-á kélɛ.
4 para que conheças a solidez daqueles ensinamentos que tens recebido.
5 Yerɔdɩ-á sõ̀ mɛ yõ̀tɛ̃̀nɛ Yude kwil yõ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ sõ̀ mɛ, pè n ye Nsakarɩlɛ. Sárká wìlkìpu yõ̀tãm nónó-á sõ̀ Abya tĩ̀nkìlɛ, pépi sɔkɔ nɛy yɔ́ ye sõ̀ ǹnɛ. Ǹ kyɩ Yelisabɛtɩ tɔlɛ sõ̀, sárká wìlkìpu yõ̀tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Arõ náh nɛy ye ǹnɛ.
5 Nos tempos de Herodes, rei da Judéia, houve um sacerdote por nome Zacarias, da classe de Abias; sua mulher, descendente de Aarão, chamava-se Isabel.
6 Pé nímí sõ̀ mɛ nɛ́gblɔ́lɛ Liyel yah. Pè sõ̀ mɛ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ póllɛ n pɩ, tɛ́ mɛ ǹ tyíyónè pól tɛ̃ yĩ́ĩ́.
6 Ambos eram justos diante de Deus e observavam irrepreensivelmente todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
7 Ǹtɛ, pé nímí sõ̀ dye tɛ, Yelisabɛtɩ náh sõ̀ fɛ̃ pi wɛ n pi, képah ye pi náh sõ̀ mɛ pé tyɩ́.
7 Mas não tinham filho, porque Isabel era estéril e ambos de idade avançada.
8 Sṍ yɔ́lɛ, Nsakarɩpi tĩ̀nkì tõ̀ pɩ gbĩ́-á pɔ nɔ, à sõ̀ mɛ tõ̀lɛ n pɩ Liyel yah pélɛ.
8 Ora, exercendo Zacarias diante de Deus as funções de sacerdote, na ordem da sua classe,
9 Pǎh dar tɛ́ sã́hntɔkɔnɔlɛ n pɩ sɔ̃́, kè sõ̀ pɔ yɩ̃nɛ ǹmɔlɛ. À sõ̀ yɩ̃nɛ à de Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, à sèkukuri pãn pèpɛy sukɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel yah sɔkɔ.
9 coube-lhe por sorte, segundo o costume em uso entre os sacerdotes, entrar no santuário do Senhor e aí oferecer o perfume.
10 Légbĩ́nɛ, tɔ́wû pól sõ̀ mɛ Liyellɛ n ni kégbɔ́ sɔkɔ, wǎh wɔ̀kɔ̀lɛ n yɔ̃ gbĩ́ nɛ̂nɛ.
10 Todo o povo estava de fora, à hora da oferenda do perfume.
11 Wǎh mɛ képah sɔkɔ, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ yɔ́ wil ǹ yah, tɛ́ mɛ yĩn tɛ̃ wɔ̀kɔ̀ yɔ̃ yɔ̃ kwâh gbõ̀yõ̀ sõ̀lɛ.
11 Apareceu-lhe então um anjo do Senhor, em pé, à direita do altar do perfume.
12 Nsakarɩ-á à wɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, tíkí à tɛ̃, ǹ lékã́m fɛ̃kɩ.
12 Vendo-o, Zacarias ficou perturbado, e o temor assaltou-o.
13 Ǹtɛ, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ mɛ̀ yo ǹ tyɩ́: «Nsakarɩ, káh tíkí pɩ, á Liyel nínɔ́ ye tɛ̃. Á kyɩ Yelisabɛtɩ kɩ dĩ́npir dubi á tyɩ́, tɛ́ á kɩ ǹ yĩn sah Nsyɔ̃nɛ.
13 Mas o anjo disse-lhe: Não temas, Zacarias, porque foi ouvida a tua oração: Isabel, tua mulher, dar-te-á um filho, e chamá-lo-ás João.
14 Ǹ dúbínɔ́ kɩ pɩ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ ǹgbɛ̃nɛ áwɔ ànɛ̂ névye náhnáh tyɩ́,
14 Ele será para ti motivo de gozo e alegria, e muitos se alegrarão com o seu nascimento;
15 ǹ nɛ́-ǹgbɛ̃ pɔ́npɩnɔ yĩnnɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel yah. À náh dìvɛ̃ wɔ n pi, à náh tɔ̃ kònɔ́ yɔ́ ńtɛ̃ wɔ n pi, tɛ́ kɩ mɛ yúkúnɔ́lɛ Liyel Mírkí tǎhkɩ̀lɛ ǹ dúbí-ńkɛ̃̂ gbĩ́ dùkùlɛ.
15 porque será grande diante do Senhor e não beberá vinho nem cerveja, e desde o ventre de sua mãe será cheio do Espírito Santo;
16 À kɩ pɔ Yisrayel névye náhnáh kɔ̃, pè kɩ pé syɩ pɔ pé Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tyɩ́.
16 ele converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor, seu Deus,
17 À kɩ n kɔ Liyel yah Yeli pɩ dùkù ànɛ̂ ǹ tǎhkɩ̀lɛ ǹ sɔkɔ. À kɩ pɔ súbí ànɛ̂ pé wɛ̃́npì wrɔ́ tɔ̃ sah, tɛ́ kɩ nòhnɩ̀-ǹkɛ̃̂pú vi mɔ pɩ nòhnɩ̀pulɛ. À kɩ névye tɔ̃ sah vi mɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ kɔ̃.»
17 e irá adiante de Deus com o espírito e poder de Elias para reconduzir os corações dos pais aos filhos e os rebeldes à sabedoria dos justos, para preparar ao Senhor um povo bem disposto.
18 Wǎh yo sɛ̃́, Nsakarɩ yo ǹ tyɩ́ nɛ, péwɔ ànɛ̂ pé kyɩlɛ, pé nímí-á dye tɛ. Kǎh pɩ sɛ̃́, sɔ̃́ se pé kɩ fɛ̃ pɩ̃ nɛ, gbɩ-á à yo nɩ?
18 Zacarias perguntou ao anjo: Donde terei certeza disto? Pois sou velho e minha mulher é de idade avançada.
19 Képah sɔkɔ, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ yo ǹ tyɩ́: «Kabrɛlɩ ye ńmɔlɛ, nɛ̂-á n yĩn Liyel yah, à ǹ tõ̀lɛ n pɩ. À ń tɛkɩ mɔ nɛ, mé pɔ nɩ̀vɩ̀nɩ̀ wɛy mɛ̀ yo á tyɩ́.
19 O anjo respondeu-lhe: Eu sou Gabriel, que assisto diante de Deus, e fui enviado para te falar e te trazer esta feliz nova.
20 Ǹtɛ yah, á náh sɛ̃ ń wɛlɔ yõ. Tɛ́, sè kɩ mó tɔ̃ pɔ n pɩ n tũ n pi sé gbĩ́ sɔkɔ. Képah ye, á vyãh kɩ gbɩ tɛ̃, á náh tɔ̃ fɛ̃ n wɛkɩ n pi fɔ́ɔ́, kɩ pɔ nɔ tyi nɔ́pi pɩ́ntũ sṍ tyɩ́.»
20 Eis que ficarás mudo e não poderás falar até o dia em que estas coisas acontecerem, visto que não deste crédito às minhas palavras, que se hão de cumprir a seu tempo.
21 Légbĩ́nɛ, tɔ́wû sõ̀ mɛ Nsakarɩlɛ n syɩkɩ. Tɛ́ ǹ kàhnmonɔlɛ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ, képah sõ̀ mɛ pé gbã̀n du.
21 No entanto, o povo estava esperando Zacarias; e admirava-se de ele se demorar tanto tempo no santuário.
22 Ǹtɛ, Nsakarɩ-á pópó n wil, à náh mɛ fɛ̃ n yo n mɔ pé tyɩ́. Kǎh pɩ sɛ̃́, no pɩ̃ nɛ, gbǐl tir yɔ́-á wil ǹ yah Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ sɔkɔ. À sõ̀ mɛ ǹ gbã̀n ólɛ n pɩ n mɔ pé tyɩ́, tɛ́ mɛ wɛkɩ kwlɔ.
22 Ao sair, não lhes podia falar, e compreenderam que tivera no santuário uma visão. Ele lhes explicava isto por acenos; e permaneceu mudo.
23 Képah náh, ǹ tõ̀ pɩ́nɔ́ sèpĩ̀n-á pɔ tũ Liyel tyɩ́, à ǹ syɩ yuku ǹ gbô.
23 Decorridos os dias do seu ministério, retirou-se para sua casa.
24 Kénɛ sèpĩ̀n sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, ǹ kyɩ Yelisabɛtɩ kúrkì tɔkɔ, tɛ́ kè wɔ̃bɩ ńwɔ̃́lɔ́ kwlɔ́. À sõ̀ mɛ n sõ nɛ:
24 Algum tempo depois Isabel, sua mulher, concebeu; e por cinco meses se ocultava, dizendo:
25 «Yah, pèpɔrɩ nɛ̂-á Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel pɩ ń tyɩ́ yɔ̀. À ye ńtyɩ̃́nɔ yah dah mɔ ń tyɩ́ sɔkɔ núkúnúkú, à ń sen tɔkɔ to ń yõ névye yah.»
25 Eis a graça que o Senhor me fez, quando lançou os olhos sobre mim para tirar o meu opróbrio dentre os homens.
26 Képah náh, ńwɔ̃́lɔ́ kénúkò sɔ́kɔ́ntɛnɔ náh, Liyel tɔ̃ ǹ yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ Kabrɛlɩ tõ kwil yɔ́ sɔkɔ, nɛ̂-á pè n ye Nasarɛtɩlɛ, Kalile sétáh yõ.
26 No sexto mês, o anjo Gabriel foi enviado por Deus a uma cidade da Galiléia, chamada Nazaré,
27 À à tõ yɛ̃́ndyɩ́kɩ̀ yɔ́ tyɩ́, nɛ̂-á sõ̀ mɛ gbɩ̃́nɔ́lɛ Davidi náh nɛy Yosɛfu tyɩ́. Yɛ̃́ndyɩ́kɩ̀ mɛ̀ yĩn ye sõ̀ Marilɛ.
27 a uma virgem desposada com um homem que se chamava José, da casa de Davi e o nome da virgem era Maria.
28 Wǎh kyɩ, à de yuku Mari tnɔ̂, tɛ́ yo ǹ tyɩ́: «Mé wɛkɩ á tyɩ́ Mari. Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel mɛ pèpɔrɩ yɔ́ tɔ̃ sah pɩ á tyɩ́, à mɛ álɛ.»
28 Entrando, o anjo disse-lhe: Ave, cheia de graça, o Senhor é contigo.
29 Mari-á kénɛ wɛlɔ noh sɛ̃́, ǹ gbã̀n du. À sõ̀ mɛ n sõ ǹ fɔkɔ nɛ, yõ nɛ̂ yõ se à pɔ wɛkɩ mɔ pé tyɩ́ sɛ̃́ nɩ?
29 Perturbou-se ela com estas palavras e pôs-se a pensar no que significaria semelhante saudação.
30 Képah sɔkɔ, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ yo ǹ tyɩ́: «Mari, pèpɔrɩ ye Liyel n pɩ á tyɩ́ ǹ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ sɔkɔ. Káh n yɛ kè pɩ tíkí tirlɛ á tyɩ́.
30 O anjo disse-lhe: Não temas, Maria, pois encontraste graça diante de Deus.
31 Yah, á kɩ kúrkì tɔkɔ, kɩ dĩ́npir yɔ́ dubi, tɛ́ kɩ ǹ yĩn sah Yesulɛ.
31 Eis que conceberás e darás à luz um filho, e lhe porás o nome de Jesus.
32 À kɩ pɩ nɛ́-ǹgbɛ̃nɛ Liyel yah. À kɩ n ye yõ̀tah Liyel pilɛ. Tɛ́ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel kɩ à kɔ̃, à kɩ tɛ̃ kwil yõ ǹ náh nɛy Davidi sɔ̃́.
32 Ele será grande e chamar-se-á Filho do Altíssimo, e o Senhor Deus lhe dará o trono de seu pai Davi; e reinará eternamente na casa de Jacó,
33 À kɩ n wũ n pi Yisrayel kwil pól yõ gbĩ́mɛgbĩ́. Ǹ yõ̀tɔ̃rɩ́ náh tyɛ yah n pi póllɛ.»
33 e o seu reino não terá fim.
34 Wǎh yo sɛ̃́, Mari à piki yah nɛ, ǹtɛ, pé náh se dĩ́ tyɩ́ pɩ̃. Sɔ̃́ se kè kɩ pɩ, tɛ́ pé kɩ kúrkì tɔkɔ nɩ?
34 Maria perguntou ao anjo: Como se fará isso, pois não conheço homem?
35 Yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ mɛ tɔ̃ yo ǹ tyɩ́: «Liyel Mírkí kɩ tiki á yõ, tɛ́ yõ̀tah Liyel tǎhkɩ̀ kɩ fɔkɔ tũ á yõ fob sɔ̃́ mɔ. Képah ye, pi nɛ̂-á á kɩ n dubi n pi, à kɩ mɛ pèkè kɛ̃́nɛ ǹ sɔkɔ, tɛ́ kɩ n ye Liyel pilɛ.
35 Respondeu-lhe o anjo: O Espírito Santo descerá sobre ti, e a força do Altíssimo te envolverá com a sua sombra. Por isso o ente santo que nascer de ti será chamado Filho de Deus.
36 Yah, á wɔ̀kɔ̀ nɛy Yelisabɛtɩ, nɛ̂ tyɩ́-á no yo tũ nɛ, píkã́n sê-á ǹnɛ, à mɛ kúrkì tɔkɔ ǹ dyèntɛnɔ náh, ké ńwɔ̃́lɔ́ kénúkò-ò ye yɔ̀. À kɩ n dubi n pi dĩ́npirlɛ.
36 Também Isabel, tua parenta, até ela concebeu um filho na sua velhice; e já está no sexto mês aquela que é tida por estéril,
37 Á náh wɛ di, Liyel tɛ̃ wɛ tyi pól tyɩ́.»
37 porque a Deus nenhuma coisa é impossível.
38 Wǎh yo tɛ, Mari tɔ̃ ǹ syɩ yo ǹ tyɩ́: «Ńmɔ mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel tyɩ́ yõ. Wáh yo sɔ̃́, Liyel kè pɩ sɛ̃́ ń tyɩ́.» Képah náh, yĩ̂nyõ tɛ̃ntõ̀ ǹ syɩ sɔkɔ.
38 Então disse Maria: Eis aqui a serva do Senhor. Faça-se em mim segundo a tua palavra. E o anjo afastou-se dela.
39 Kénɛ sèpĩ̀n sɔkɔ, Mari yuku sɔkɔ súú ymɔ yõ, Yude kwil yɔ́ sɔkɔ.
39 Naqueles dias, Maria se levantou e foi às pressas às montanhas, a uma cidade de Judá.
40 À kyɩ de Nsakarɩ gbô, tɛ́ wɛkɩ mɔ Yelisabɛtɩ tyɩ́.
40 Entrou em casa de Zacarias e saudou Isabel.
41 Yelisabɛtɩ-á Mari wɛ́kɩ́nmɔnɔ noh, piri núkú kah werke ǹ fɔkɔ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, Yelisabɛtɩ mɛ yuku Liyel Mírkí tǎhkɩ̀lɛ,
41 Ora, apenas Isabel ouviu a saudação de Maria, a criança estremeceu no seu seio; e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 tɛ́ yo ǹ tyɩ́ yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ: «Sãm mɛ mɔ́nɔ́lɛ á sɔkɔ, à kal syɔ́ póllɛ. Ànɛ̂ sãm mɛ mɔ́nɔ́lɛ á fɔkɔ táh piri tɔ sɔkɔ.
42 E exclamou em alta voz: Bendita és tu entre as mulheres e bendito é o fruto do teu ventre.
43 Nɛ́dúkú nɛ̂ mɛ ńmɔ tɛ̃̀ tɔlɛ, tɛ́ ń Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yṹ kɩ pɔ n yah ń tyɩ́?
43 Donde me vem esta honra de vir a mim a mãe de meu Senhor?
44 Á náh wɛ di, máh fyɔ̀ á wɛ́kɩ́nmɔnɔ noh ńyãh, nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tɛ̃̀ tyɩ́, piri núkú kah werke ń fɔkɔ sɔkɔ.
44 Pois assim que a voz de tua saudação chegou aos meus ouvidos, a criança estremeceu de alegria no meu seio.
45 Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ mɛ á tyɩ́, áwɔ nɛ̂-á sɛ̃ ké yõ nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel-á nɛ̂ yo, kǎh kɩ pɩ tũ.»
45 Bem-aventurada és tu que creste, pois se hão de cumprir as coisas que da parte do Senhor te foram ditas!
46 Képah sɔkɔ, Mari nɛ:
46 E Maria disse: Minha alma glorifica ao Senhor,
47 — ausente —
47 meu espírito exulta de alegria em Deus, meu Salvador,
48 — ausente —
48 porque olhou para sua pobre serva. Por isto, desde agora, me proclamarão bem-aventurada todas as gerações,
49 Tyi pól tyɩ́ tɛ̃́nwɛ-ò Liyel ye tyí-ǹgbnɔ pɩ ńmɔ tyɩ́,
49 porque realizou em mim maravilhas aquele que é poderoso e cujo nome é Santo.
50 Ǹ nɩ̀gbɛ̀kɩ̀ kɩ mɛ tɔ̃̀nmɔnyukunɔlɛ knɔ knɔ pól yõ tyɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, nónó-á ǹ yah tíkílɛ n pɩ.
50 Sua misericórdia se estende, de geração em geração, sobre os que o temem.
51 À ǹ gbõ̀ tǎhkɩ̀lɛ tõ̀ pɩ:
51 Manifestou o poder do seu braço: desconcertou os corações dos soberbos.
52 À yõ̀tãm tiki mɔ pé tɔ̃́rɩ́ klǒ yõ,
52 Derrubou do trono os poderosos e exaltou os humildes.
53 À yõ yõ yîlɛ kwɛ́ndébé kɔ̃ yĩ́ĩ́,
53 Saciou de bens os indigentes e despediu de mãos vazias os ricos.
54 À Yisrayel névye yohnɩ mɔ,
54 Acolheu a Israel, seu servo, lembrado da sua misericórdia,
55 à yuku Abrahmɩ ànɛ̂ ǹ náh tãn tĩ̀nnɛ tyɛ́-ńkɛ̃̂nɛ, wǎh sõ̀ ǹ vyãh kɔ̃ sɔ̃́ á súbí ǹgbò tãn tyɩ́.»
55 conforme prometera a nossos pais, em favor de Abraão e sua posteridade, para sempre.
56 Képah sɔkɔ, Mari tɛ̃ Yelisabɛtɩlɛ, à ńwɔ̃́lɔ́ tɔ̃́nɔ́ kénkɔ̃ pɩ. Képah náh, à ǹ syɩ sɔkɔ ǹ tĩ̀nnɛ.
56 Maria ficou com Isabel cerca de três meses. Depois voltou para casa.
57 Képah sɔkɔ, Yelisabɛtɩ dubi gbĩ́-á pɔ nɔ, à dubi dĩ́npirlɛ.
57 Completando-se para Isabel o tempo de dar à luz, teve um filho.
58 Ǹ tnɔ̂ tɛ̃̀pu, ànɛ̂ ǹ wɔ̀kɔ̀ tãn-á noh nɛ, Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel-á pèpɔrɩ ǹgbɛ̃ pɩ ǹ tyɩ́, pè à tahlɩ pè ké nɩ̀vɩ̀nɩ̀ pɩ.
58 Os seus vizinhos e parentes souberam que o Senhor lhe manifestara a sua misericórdia, e congratulavam-se com ela.
59 Ǹ dúbínɔ́ sèpĩ̀n kwǎrtɔ̃́-ò sṍlɛ, pè pɔ piri kõ̀-ǹsah, tɛ́ mɛ n yah n kɔ̃ ǹ sú yĩn dyɩ́-ńsahlɛ ǹ tyɩ́, nɛ̂-á Nsakarɩlɛ.
59 No oitavo dia, foram circuncidar o menino e o queriam chamar pelo nome de seu pai, Zacarias.
60 Ǹtɛ, ǹ yṹ mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Ɔ̃́ɔ̃, à kɩ n ye Nsyɔ̃nɛ.»
60 Mas sua mãe interveio: Não, disse ela, ele se chamará João.
61 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, ǹgbǒ ǹ wɔ̀kɔ̀ nɛy yɔ́ ńtɛ̃ yĩn náh mɛ sɛ̃́ dɛ́.
61 Replicaram-lhe: Não há ninguém na tua família que se chame por este nome.
62 Tɛ́ mɛ kwásɩ́ pɩ piri sú tyɩ́ nɛ, yĩn nɛ̂ se à kɩ sah à kɔ̃ nɩ?
62 E perguntavam por acenos ao seu pai como queria que se chamasse.
63 Képah sɔkɔ, à pè kɔ̃, pè sésár sɛ́nɔ́ yɔ́ tɔkɔ pɔ à kɔ̃, à wãrkɩ mɔ ké yõ nɛ: «Nsyɔ̃ ye ǹ yĩnnɛ.» Képah pé pól gbã̀n du.
63 Ele, pedindo uma tabuinha, escreveu nela as palavras: João é o seu nome. Todos ficaram pasmados.
64 Nɛ́npɔ́ swɔ, Nsakarɩ nɛ́npɔ́rɩ́ dɛ mɔ, ǹ vyãh gbɩ́nɔ́ tyɛ, à tyah n wɛkɩ, à Liyel yĩnnɛ n gbilki.
64 E logo se lhe abriu a boca e soltou-se-lhe a língua e ele falou, bendizendo a Deus.
65 Kǎh pɩ sɛ̃́, tíkí de pé tnɔ̂ tɛ̃̀pu pól sɔkɔ, tɛ́ no sõ̀ mɛ tyi nɔ́pi póllɛ n yãh n kɔ̃ Yude ymɔ yõ kwlo pól sɔkɔ.
65 O temor apoderou-se de todos os seus vizinhos; o fato divulgou-se por todas as montanhas da Judéia.
66 Tɛ́ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel sõ̀ mɛ ǹnɛ. Képah ye, nónó pól-à sõ̀ tyi nɔ́pi noh, pě sè tɛ̃ n sah pé nnɔ sɔkɔ, ǹ tɛ́ nɛ mɛ wɛ̃nɛ n piki n yah nɛ ńkɛ̃́, piri mɛ̀ se kɩ pɔ n pɩ n pi nɛ́dúkú nɛ̂nɛ nɩ?
66 Todos os que o ouviam conservavam-no no coração, dizendo: Que será este menino? Porque a mão do Senhor estava com ele.
67 Képah sɔkɔ, piri sú Nsakarɩ Liyel Mírkí tǎhkɩ̀ wɛ, tɛ́ mɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ wɛlɔlɛ n syi n yo nɛ:
67 Zacarias, seu pai, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou, nestes termos:
68 «Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ nɛ̂-á Yisrayel Liyellɛ, ǹ yĩn nɛ n gbilki,
68 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, porque visitou e resgatou o seu povo,
69 tɛ́ mɛ Pwáhnmɔ-ò tǎh wilki mɔ á kɔ̃,
69 e suscitou-nos um poderoso Salvador, na casa de Davi, seu servo
70 Képah ye lésõ à ǹ tɛ̃ntõ̀ syínyopu kɔ̃, pè yo sah di mónɔ́lɛ nɛ,
70 {como havia anunciado, desde os primeiros tempos, mediante os seus santos profetas},
71 páh kɩ á syi pwah mɔ á pěltãn tyɩ́,
71 para nos livrar dos nossos inimigos e das mãos de todos os que nos odeiam.
72 À á súbí ǹgbò tãn nɩ gbɛ yĩ́ĩ́.
72 Assim exerce a sua misericórdia com nossos pais, e se recorda de sua santa aliança,
73 À sõ̀ ǹ wo á ǹgbò sú Abrahmɩ tyɩ́ nɛ,
73 segundo o juramento que fez a nosso pai Abraão: de nos conceder que, sem temor,
74 páh kɩ á tɛ̃ syi á pěltãn gbõ̀,
74 libertados de mãos inimigas, possamos servi-lo
75 á mó pɩ nɛ́gblɔ́lɛ yályál pé yah,
75 em santidade e justiça, em sua presença, todos os dias da nossa vida.
76 Tɛ́ áwɔ tɛ̃̀ wɔlɛ, ńmɔ pi, á kɩ pɔ n kɔ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ yah sɔkɔ,
76 E tu, menino, serás chamado profeta do Altíssimo, porque precederás o Senhor e lhe prepararás o caminho,
77 Tɛ́ kɩ ǹ no kɔ̃ pè kɩ pwáhnmɔnɔ dùkù pɩ̃,
77 para dar ao seu povo conhecer a salvação, pelo perdão dos pecados.
78 Ápi Liyel nɩ̀gbɛ̀kɩ̀, ànɛ̂ ǹ tɔ̃́nsàhnpɩnɔ gbõ̀ yõ,
78 Graças à ternura e misericórdia de nosso Deus, que nos vai trazer do alto a visita do Sol nascente,
79 kɩ pɔ kyòolɛ névye kɔ̃, nónó-á mɛ kũ fɛ̃́ntũ̂ tíkí sɔkɔ,
79 que há de iluminar os que jazem nas trevas e na sombra da morte e dirigir os nossos passos no caminho da paz.
80 Tɛ́ Nsyɔ̃ tɛ̃̀ wɔ sõ̀ mɛ n kyãh, ànɛ̂ ǹ lékã́m mɛ n yɩkɩ n mɔ n yuku. À sõ̀ mɛ tɛ̃ gbɛ̃́nnɩ sɔkɔ pópó, à pɔ syɩ ǹ gblɔ̌y wɛ̃́kɩ́nɔ́ gbĩ̀yĩ̀kì tyɩ́ Yisrayel névye yah.
80 O menino foi crescendo e fortificava-se em espírito, e viveu nos desertos até o dia em que se apresentou diante de Israel.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.