Lucas 19
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs NVT
1 Yesu-á de Yeriko kwil, à sõ̀ mɛ n kah ké sɔkɔ,
1 Jesus entrou em Jericó e atravessava a cidade.
2 tɛ́ dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ kénɛ kwil, pè n ye Nsasyɩlɛ. Mɔ́rɩ́ syípú yõ̀tãm sɔkɔ yɔ́ ye sõ̀ ǹnɛ, tɛ́ à pɩ tàhlɛ.
2 Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos cobradores de impostos.
3 À sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, pé Yesu wɛ, nɛ́dúkú nɛ̂-á ǹnɛ. Tɛ́ ǹmɔ-á pɩ nɛ́túkúrí nɛynɛ, tɔ́wû tnɔ́nkàhnɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́, à náh sõ̀ fɛ̃ à wɛ n pi.
3 Tentava ver Jesus, mas era baixo demais e não conseguia olhar por cima da multidão.
4 Kǎh pɩ sɛ̃́, à to yuku yah tĩ̀nnɛ, à kyɩ dɔkɔ séswɔ̂ yɔ́ sɔkɔ Yesu wɛ yĩnnɛ. Tɛ́ à kɩ sõ̀ pɔ n sɔkɔ n pi nɛ́npɔ́.
4 Por isso, correu adiante e subiu numa figueira-brava, no caminho por onde Jesus passaria.
5 Yesu-á yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à ǹ yah yɔ̃ tɛ́ yo Nsasyɩ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à tiki súú Nsasyɩ, páh yɩ̃nɛ pé twah ǹ kéte sɔkɔ kwɛynɛ.
5 Quando Jesus chegou ali, olhou para cima e disse: “Zaqueu, desça depressa! Hoje devo hospedar-me em sua casa”.
6 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsasyɩ núkú tiki súú, à kyɩ Yesu tɔ̃ sah tɛ̃ ǹ tĩ̀nnɛ nɩ̀vɩ̀ sɔkɔ.
6 Sem demora, Zaqueu desceu e, com alegria, recebeu Jesus em sua casa.
7 Névye-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól tyah ǹ tyɩ́lɛ n plɔ n yãh nɛ, tyípêl pɩ́-ò tyɩ́-á à kyɩ twah yɔ̀ dɛ́!
7 Ao ver isso, o povo começou a se queixar: “Ele foi se hospedar na casa de um pecador!”.
8 Ǹtɛ, Nsasyɩ mɛ nɔ de Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesulɛ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à noh pé tyɩ́, pé yõ̀tɛ̃̀. Páh kɩ pé gbã̀n yî tɔ́nɩ́ núkú yɩ̃ yãm tãn kɔ̃. Ànɛ̂, pâh mɛ syɩkɩ nɛ̂ yõ, páh kɩ sɛ̃́nknɔnɔ ńyã́hlɛ tɛ̃̀ dyah.
8 Enquanto isso, Zaqueu se levantou e disse: “Senhor, darei metade das minhas riquezas aos pobres. E, se explorei alguém na cobrança de impostos, devolverei quatro vezes mais!”.
9 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Áwɔ tɔ-á pɩ Abrahmɩ náh nɛynɛ, képah ye, pwáhnmɔnɔ de kéte mɛ̀ sɔkɔ kwɛynɛ.
9 Jesus respondeu: “Hoje chegou a salvação a esta casa, pois este homem também é filho de Abraão.
10 Yah, nónó-á sõ̀ mɛ mɔ́npunɔlɛ, pépi yáhnkɔ̃-ńsah ye Névi Pi pɔ kɩ pè pwah mɔ.»
10 Porque o Filho do Homem veio buscar e salvar os perdidos”.
11 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu-á de n tɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, ǹ wɛlɔ nóhpú sõ̀ mɛ n sõ nɛ, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ n pɔ n pi nɛ́npɔ́ swɔ. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ sèmìrkì yɔ́ yãh pé tyɩ́ nɛ:
11 A multidão estava atenta ao que Jesus dizia. Então, como ele se aproximava de Jerusalém, contou-lhes uma parábola, pois o povo achava que o reino de Deus começaria de imediato.
12 «Yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ pídĩ́ ye lésõ. Sṍ yɔ́lɛ, à yuku sɔkɔ kwil fɩ́ɩ́ yɔ́ sɔkɔ nɛ, pé kyɩ yõ̀tɔ̃rɩ́ yah n kɔ̃, képah náh, pé mó pé syɩ pɔ.
12 Disse ele: “Um nobre foi chamado a um país distante para ser coroado rei e depois voltar.
13 Wǎh n sɔkɔ, à ǹ tõ̀npɩbɩ nɛ́pĩ̂ gbãm ye pɔ, pɔ́ dan núkúlɛ pé nɛ́núkù núkú pól kɔ̃, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, pè gbɔ̀lɛ n yɩ̃ sépilɛ fɔ́ɔ́, kè pɔ syɩ pé syɩ́npɔnɔ tyɩ́.
13 Antes de partir, reuniu dez de seus servos e deu a cada um deles dez moedas de prata, dizendo: ‘Invistam esse dinheiro enquanto eu estiver fora’.
14 Tɛ́, ǹ kwil névye sõ̀ mɛ ǹ dyɔlɛ n yɔ. Pè mɛ tɛ̃ntõ̀ tɛkɩ mɔ ǹ náh, à kyɩ yo nɛ ńkɛ̃́, pépi náh mɛ ké tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ tɛ̃̀ pɔ pɩ pépi yõ̀tɛ̃̀nɛ.
14 Seu povo, porém, o odiava, e enviou uma delegação atrás dele para dizer: ‘Não queremos que ele seja nosso rei’.
15 Ǹtɛ, à mó tɔ̃ yõ̀tɔ̃rɩ́ mɛ̀ wɛ, tɛ́ ǹ syɩ pɔ. Wǎh pɔ, à ǹ tõ̀npɩbɩ nɔ́pi ye, wǎh sõ̀ pɔ́ dibi nónó kɔ̃. Pǎh gbɔ̀ yɩ̃, tɛ́ pɔ́ dòhnɔ̀ nɛ̂ wɛ, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kè pɩ̃.
15 “Depois de ser coroado, ele voltou e chamou os servos aos quais tinha confiado o dinheiro, pois queria saber quanto haviam lucrado.
16 Képah sɔkɔ, nɛ́gben pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, wǎh pɔ́ dan nɛ̂nɛ pé kɔ̃, páh ké kénknɔnɔ gbãm yah dohnɩ.
16 O primeiro servo informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu dez vezes a quantia recebida.
17 Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, tõ̀npɩ pèpɛy-á ǹnɛ. Wǎh fyɔ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, wǎh kɩ pɩ kwlonɔ gbãm yah tɛ̃́-òlɛ.
17 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você é um bom servo. Foi fiel no pouco que lhe confiei e, como recompensa, governará dez cidades.’
18 Ní-ò mɛ pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, wǎh pɔ́ dan nɛ̂nɛ pé kɔ̃, páh ké kénknɔnɔ kwlɔ yah dohnɩ.
18 “O servo seguinte informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu cinco vezes a quantia recebida’.
19 Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ képah núkú ó yo ǹ tɔ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ pɩ kwlonɔ kwlɔ yah tɛ̃́-òlɛ.
19 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você governará cinco cidades.’
20 Kèyǎh mɛ pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, ǹ pɔ́-á yɔ̀. Páh sõ̀ mɛ kè dah mɔ sah fwɔ yɔ́ sɔkɔ ké tyɩ́lɛ.
20 “O terceiro servo, porém, trouxe de volta apenas a quantia recebida e disse: ‘Senhor, escondi seu dinheiro para mantê-lo seguro.
21 Ńkɛ̃́, ǹ tõ̀-á kah tah. Képah-á, ǹ tíkí mɛ pé tɛ̃. Ǹmɔ náh sah kwâh nɛ̂nɛ, ǎ kè tɔkɔ. À náh sèmukɔ nɛ̂ duku mɔ, ǎ képah tɔkɔ.
21 Tive medo, pois o senhor é um homem severo. Toma o que não lhe pertence e colhe o que não plantou’.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ à syah nɛ, tõ̀npɩ túkù, ǹ vyãh wɛy mɛ̀ sɔkɔ-á pé kɩ tuke ǹnɛ. Ǹmɔ-á sõ̀ pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, pé tõ̀-á tah, pé náh kwâh nɛ̂ sah, pě kè tɔkɔ, ànɛ̂ pé náh sèmukɔ nɛ̂ duku, pě kɩ tɔkɔ.
22 “‘Servo mau!’, exclamou o senhor. ‘Suas próprias palavras o condenam. Se você sabia que sou homem severo, que tomo o que não me pertence e colho o que não plantei,
23 Ǹtɛ, kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ à náh pé pɔ́ dah mɔ sah pɔ́ dáhnmɔ-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ nɩ? Páh pé syɩ pɔ, páh náhkɩ sè wɛ wilki dòhnɩ̀nɔ́lɛ sé yõ.
23 por que não depositou meu dinheiro? Pelo menos eu teria recebido os juros.’
24 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à ǹ syɩ yo pé tyɩ́ nɛ, pè pɔ́ mɛ̀ syi ǹ tyɩ́, pè kélɛ ké kénknɔnɔ gbãm nɛ́tɛ̃̂ kɔ̃.
24 “Então, voltando-se para os outros que estavam ali perto, o rei ordenou: ‘Tomem o dinheiro deste servo e deem ao que tem dez moedas.
25 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, sé gbãm-á mɛ tɛ ǹmɔ tyɩ́ dò!
25 “‘Mas senhor!’, disseram eles. ‘Ele já tem dez!’
26 Ǹtɛ, à mɛ pè syah nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh-á mɛ, pè kɩ tɔ̃ ǹmɔ kɔ̃. Tɛ́ névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh náh mɛ, kwéyy nɛ̂ ńtɛ̃-á mɛ ǹ gbõ̀, ké tɔ kɩ tɛ̃ syi ǹ tyɩ́.
26 “Então o rei respondeu: ‘Sim, ao que tem, mais lhe será dado; mas do que nada tem, até o que tem lhe será tomado.
27 Ǹtɛ, ń sépɛ́bɩ́ tɛ̃̀ wɔlɛ, pépi nónó náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ pé yõ̀tɛ̃̀nɛ, yé pɔ pélɛ ásõ̂, yé pɔ pé yɛ̀sõ̀ kõ ń yĩ́ yah.»
27 E, quanto a esses meus inimigos que não queriam que eu fosse seu rei, tragam-nos aqui e executem-nos na minha presença’”.
28 Képah yóntɛnɔ náh, Yesu yĩn pé yah, pè n dɔkɔ n yuku Yerusalɛmɩ.
28 Depois de contar essa história, Jesus prosseguiu rumo a Jerusalém.
29 Tɛ́ wǎh yĩni tɛ̃ n tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ Betefasyɩ ànɛ̂ Betanɩlɛ yɔ̃lɩ yɔ́ tnɔ̂, pè n ye Wólívî yèh yɔ̃lɩlɛ, à ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ nímí tõ nɛ:
29 Quando chegou a Betfagé e Betânia, próximo ao monte das Oliveiras, enviou dois de seus discípulos.
30 «Kwil nɛ̂-á yé yahlɛ, yé kyɩ ké sɔkɔ. Yáh kɩ n de, yé kɩ ńkwɛ̃́ndyɩ́pìkì yɔ́ wɛ tóhnmɔnɔlɛ nɛ̂-á nɛy náh dɔkɔ yah ǹ yõ póllɛ. Yé à dɛ n pɔ ásõ̂.
30 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
31 Tɛ́ nɛ̂-à yé piki yah nɛ ńkɛ̃́, sɔ̃́ se, tɛ́ yé ǹnɛ n dɛ nɩ, yé yo tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ, ǹ yétõ̂-á mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́, képah-á.
31 Se alguém perguntar: ‘Por que estão soltando o jumentinho?’, respondam apenas: ‘O Senhor precisa dele’.”
32 Wǎh yo sɛ̃́, tɛ̃ntõ̀ névye nɔ́pi sɔkɔ. Pè ńtyɩ̃́nɔ kyɩ tyi nɔ́pi wɛ, sɔ̃́-á sõ̀ à yo kélɛ pé tyɩ́.
32 Eles foram e encontraram o jumentinho, exatamente como Jesus tinha dito.
33 Pǎh mɛ ǹ dɛ́nɔ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹ nɛ́tãm pè piki yah nɛ, sɔ̃́ se, tɛ́ pè ńkwɛ̃́ndyɩ́pìkì mɛ̀nɛ n dɛ nɩ?
33 E, enquanto o desamarravam, seus donos perguntaram: “Por que estão soltando o jumentinho?”.
34 Pè mɛ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ yétõ̂-á mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́, képah-á.
34 Os discípulos responderam: “O Senhor precisa dele”.
35 Tɛ́ mɛ yuku ǹnɛ Yesu tyɩ́. Pè pé flɔ mɔ ǹ yõ, à Yesu kɔ̃ à dɔkɔ.
35 Então trouxeram o jumentinho e lançaram seus mantos sobre o animal, para que Jesus montasse nele.
36 Képah tɛ̃̀nɛ, wǎh mɛ n yuku sɔ̃́, névye mɛ pé flɔlɛ n mɔ n yuku sɛ̃́ wɛ̃̀kɩ̀ yõ.
36 À medida que Jesus ia passando, as multidões espalhavam seus mantos ao longo do caminho diante dele.
37 Pǎh n tyah Wólívî yèh yɔ̃lɩ tíkíntɛnɔlɛ, nɩ̀vɩ̀ de ǹ tõ̀ sã́hpú kwĩnki pól sɔkɔ. Pǎh gbǐl tyi nónó pól wɛ, sépi yĩnnɛ, pè tyah Liyel yĩnnɛ n gbilki yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ,
37 Quando ele chegou próximo à descida do monte das Oliveiras, seus seguidores começaram a gritar e a cantar enquanto o acompanhavam, louvando a Deus por todos os milagres maravilhosos que tinham visto.
38 mɛ yo tũ nɛ ńkɛ̃́:
38 “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas maiores alturas!”.
39 Képah sɔkɔ, tɔ́wû nɩyṍ sɔkɔ Farisiyɛ̃nɔ yísyɔ́ Yesu syah nɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́, à ǹ tõ̀ sã́hpú vyɛ̃y tũ kɛ̀!
39 Alguns dos fariseus que estavam entre a multidão disseram: “Mestre, repreenda seus seguidores por dizerem estas coisas!”.
40 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu pè syah nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: pàh kɩ sɔ̃́ pé vyɛ̃y vike ò, dyêh ye kɩ n gbo n mɔ pé swɔ.»
40 Ele, porém, respondeu: “Se eles se calarem, as próprias pedras clamarão!”.
41 Yesu-á de n tɛ Yerusalɛmɩ, tɛ́ kè wɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à n gbo ké yĩnnɛ nɛ:
41 Quando Jesus se aproximou de Jerusalém e viu a cidade, começou a chorar.
42 «É, Yerusalɛmɩ, wáh náhkɩ sõ̀ mɛ fɛ̃ syi yèvɩnɩ wɛ dùkù pɩ̃ kwɛy mɛ̀nɛ! Ǹtɛ wéèè, kè ye wɔ̃bɩ á yah!
42 “Como eu gostaria que hoje você compreendesse o caminho para a paz!”, disse ele. “Agora, porém, isso está oculto a seus olhos.
43 Yah, sèpĩ̀n yísyɔ́ mɛ n pi, á sépɛ́bɩ́ kɩ wɔ̃̀bɩ̀-ǹtã̀n pɩ á kɛ̃kɩ kore vi, tɛ́ kɩ ǹ fyãh sah yey yey póllɛ.
43 Chegará o tempo em que seus inimigos construirão rampas para atacar seus muros e a rodearão e apertarão o cerco por todos os lados.
44 Liyel-á pɔ á yòhnɩ̀nmɔ-ńsah gbĩ́ nɛ̂nɛ, á náh fɛ̃ syi kè pɩ̃. Képah ye, pè kɩ á sɔkɔ névye pól ko mɔ, tɛ́ kɩ ǹ mukuli. Á dáhkɩ̀ yɔ́ ńtɛ̃ náh n wũ n pi ké ní-ò yõ.»
44 Esmagarão você e seus filhos e não deixarão pedra sobre pedra, pois você não reconheceu que Deus a visitou.”
45 Yesu-á kyɩ de Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀, tɛ́ yíyã̌m yã̀mpu wɛ ké sɔkɔ, à tyah pélɛ n yĩni n wilki.
45 Então Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que ali vendiam,
46 Tɛ́ mɛ n yo pé tyɩ́: «Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Ń wɔ̀kɔ̀ kɩ pɩ nírí pɩ́-ńsah wɔ̀kɔ̀lɛ›. Tɛ́ yépilɛ, yé kè tɔkɔ pɩ névye yõ syɩ́kɩ́pú tɛ̃̀-ǹsahlɛ.»
46 dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será casa de oração’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
47 Tɛ́ à sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ sõmɛsṍ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃, kwil yah tãm tɔlɛ pélɛ.
47 Jesus ensinava todos os dias no templo, mas os principais sacerdotes, os mestres da lei e outros líderes do povo planejavam matá-lo.
48 Tɛ́ no pól-á sõ̀ mɛ pé ní kwɔ n tɔ̃ n sah n nohnɩ n yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́ sɛ̃́, képah ye, pè náh pɩ̃ pǎh kɩ n pɩ n pi sɔ̃́.
48 Contudo, não conseguiam pensar num modo de fazê-lo, pois o povo ouvia atentamente tudo que ele dizia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.