Lucas 19

wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ARIB

Sair da comparação
ARIB Almeida Revisada Imprensa Bíblica
1 Yesu-á de Yeriko kwil, à sõ̀ mɛ n kah ké sɔkɔ,
1 Tendo Jesus entrado em Jericó, ia atravessando a cidade.
2 tɛ́ dĩ́ yɔ́ sõ̀ mɛ kénɛ kwil, pè n ye Nsasyɩlɛ. Mɔ́rɩ́ syípú yõ̀tãm sɔkɔ yɔ́ ye sõ̀ ǹnɛ, tɛ́ à pɩ tàhlɛ.
2 Havia ali um homem chamado Zaqueu, o qual era chefe de publicanos e era rico.
3 À sõ̀ mɛ n yah n kɔ̃ nɛ, pé Yesu wɛ, nɛ́dúkú nɛ̂-á ǹnɛ. Tɛ́ ǹmɔ-á pɩ nɛ́túkúrí nɛynɛ, tɔ́wû tnɔ́nkàhnɔ́ tɛ̃̀ tyɩ́, à náh sõ̀ fɛ̃ à wɛ n pi.
3 Este procurava ver quem era Jesus, e não podia, por causa da multidão, porque era de pequena estatura.
4 Kǎh pɩ sɛ̃́, à to yuku yah tĩ̀nnɛ, à kyɩ dɔkɔ séswɔ̂ yɔ́ sɔkɔ Yesu wɛ yĩnnɛ. Tɛ́ à kɩ sõ̀ pɔ n sɔkɔ n pi nɛ́npɔ́.
4 E correndo adiante, subiu a um sicômoro a fim de vê-lo, porque havia de passar por ali.
5 Yesu-á yĩni tɛ̃ nɛ́npɔ́, à ǹ yah yɔ̃ tɛ́ yo Nsasyɩ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, à tiki súú Nsasyɩ, páh yɩ̃nɛ pé twah ǹ kéte sɔkɔ kwɛynɛ.
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa; porque importa que eu fique hoje em tua casa.
6 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsasyɩ núkú tiki súú, à kyɩ Yesu tɔ̃ sah tɛ̃ ǹ tĩ̀nnɛ nɩ̀vɩ̀ sɔkɔ.
6 Desceu, pois, a toda a pressa, e o recebeu com alegria.
7 Névye-á képah wɛ sɛ̃́, pé pól tyah ǹ tyɩ́lɛ n plɔ n yãh nɛ, tyípêl pɩ́-ò tyɩ́-á à kyɩ twah yɔ̀ dɛ́!
7 Ao verem isso, todos murmuravam, dizendo: Entrou para ser hóspede de um homem pecador.
8 Ǹtɛ, Nsasyɩ mɛ nɔ de Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Yesulɛ, tɛ́ yo ǹ tyɩ́ nɛ, à noh pé tyɩ́, pé yõ̀tɛ̃̀. Páh kɩ pé gbã̀n yî tɔ́nɩ́ núkú yɩ̃ yãm tãn kɔ̃. Ànɛ̂, pâh mɛ syɩkɩ nɛ̂ yõ, páh kɩ sɛ̃́nknɔnɔ ńyã́hlɛ tɛ̃̀ dyah.
8 Zaqueu, porém, levantando-se, disse ao Senhor: Eis aqui, Senhor, dou aos pobres metade dos meus bens; e se em alguma coisa tenho defraudado alguém, eu lho restituo quadruplicado.
9 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo ǹ tyɩ́: «Áwɔ tɔ-á pɩ Abrahmɩ náh nɛynɛ, képah ye, pwáhnmɔnɔ de kéte mɛ̀ sɔkɔ kwɛynɛ.
9 Disse-lhe Jesus: Hoje veio a salvação a esta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Yah, nónó-á sõ̀ mɛ mɔ́npunɔlɛ, pépi yáhnkɔ̃-ńsah ye Névi Pi pɔ kɩ pè pwah mɔ.»
10 Porque o Filho do homem veio buscar e salvar o que se havia perdido.
11 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu-á de n tɛ Yerusalɛmɩ sɔkɔ, ǹ wɛlɔ nóhpú sõ̀ mɛ n sõ nɛ, Liyel tɔ̃́rɩ́-á kɩ n pɔ n pi nɛ́npɔ́ swɔ. Képah sɔkɔ, Yesu mɛ sèmìrkì yɔ́ yãh pé tyɩ́ nɛ:
11 Ouvindo eles isso, prosseguiu Jesus, e contou uma parábola, visto estar ele perto de Jerusalém, e pensarem eles que o reino de Deus se havia de manifestar imediatamente.
12 «Yõ̀tɛ̃̀ yɔ́ pídĩ́ ye lésõ. Sṍ yɔ́lɛ, à yuku sɔkɔ kwil fɩ́ɩ́ yɔ́ sɔkɔ nɛ, pé kyɩ yõ̀tɔ̃rɩ́ yah n kɔ̃, képah náh, pé mó pé syɩ pɔ.
12 Disse pois: Certo homem nobre partiu para uma terra longínqua, a fim de tomar posse de um reino e depois voltar.
13 Wǎh n sɔkɔ, à ǹ tõ̀npɩbɩ nɛ́pĩ̂ gbãm ye pɔ, pɔ́ dan núkúlɛ pé nɛ́núkù núkú pól kɔ̃, tɛ́ yo pé tyɩ́ nɛ, pè gbɔ̀lɛ n yɩ̃ sépilɛ fɔ́ɔ́, kè pɔ syɩ pé syɩ́npɔnɔ tyɩ́.
13 E chamando dez servos seus, deu-lhes dez minas, e disse-lhes: Negociai até que eu venha.
14 Tɛ́, ǹ kwil névye sõ̀ mɛ ǹ dyɔlɛ n yɔ. Pè mɛ tɛ̃ntõ̀ tɛkɩ mɔ ǹ náh, à kyɩ yo nɛ ńkɛ̃́, pépi náh mɛ ké tyɩ́ nɛ, dĩ́ mɛ̀ tɛ̃̀ pɔ pɩ pépi yõ̀tɛ̃̀nɛ.
14 Mas os seus concidadãos odiavam-no, e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: Não queremos que este homem reine sobre nós.
15 Ǹtɛ, à mó tɔ̃ yõ̀tɔ̃rɩ́ mɛ̀ wɛ, tɛ́ ǹ syɩ pɔ. Wǎh pɔ, à ǹ tõ̀npɩbɩ nɔ́pi ye, wǎh sõ̀ pɔ́ dibi nónó kɔ̃. Pǎh gbɔ̀ yɩ̃, tɛ́ pɔ́ dòhnɔ̀ nɛ̂ wɛ, à sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé kè pɩ̃.
15 E sucedeu que, ao voltar ele, depois de ter tomado posse do reino, mandou chamar aqueles servos a quem entregara o dinheiro, a fim de saber como cada um havia negociado.
16 Képah sɔkɔ, nɛ́gben pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, wǎh pɔ́ dan nɛ̂nɛ pé kɔ̃, páh ké kénknɔnɔ gbãm yah dohnɩ.
16 Apresentou-se, pois, o primeiro, e disse: Senhor, a tua mina rendeu dez minas.
17 Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, kǎh plɛ, tõ̀npɩ pèpɛy-á ǹnɛ. Wǎh fyɔ̀ pɩ nɛ́gbɩ́lɛ tir tyɩ̃́ɩ̃ sɔkɔ, wǎh kɩ pɩ kwlonɔ gbãm yah tɛ̃́-òlɛ.
17 Respondeu-lhe o senhor: Bem está, servo bom! porque no mínimo foste fiel, sobre dez cidades terás autoridade.
18 Ní-ò mɛ pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, wǎh pɔ́ dan nɛ̂nɛ pé kɔ̃, páh ké kénknɔnɔ kwlɔ yah dohnɩ.
18 Veio o segundo, dizendo: Senhor, a tua mina rendeu cinco minas.
19 Yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ képah núkú ó yo ǹ tɔ tyɩ́ nɛ, ǹmɔ pɩ kwlonɔ kwlɔ yah tɛ̃́-òlɛ.
19 A este também respondeu: Sê tu também sobre cinco cidades.
20 Kèyǎh mɛ pɔ yo ǹ tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, pé yõ̀tɛ̃̀, ǹ pɔ́-á yɔ̀. Páh sõ̀ mɛ kè dah mɔ sah fwɔ yɔ́ sɔkɔ ké tyɩ́lɛ.
20 E veio outro, dizendo: Senhor, eis aqui a tua mina, que guardei num lenço;
21 Ńkɛ̃́, ǹ tõ̀-á kah tah. Képah-á, ǹ tíkí mɛ pé tɛ̃. Ǹmɔ náh sah kwâh nɛ̂nɛ, ǎ kè tɔkɔ. À náh sèmukɔ nɛ̂ duku mɔ, ǎ képah tɔkɔ.
21 pois tinha medo de ti, porque és homem severo; tomas o que não puseste, e ceifas o que não semeaste.
22 Képah tɛ̃̀nɛ, yõ̀tɛ̃̀ dĩ́ mɛ à syah nɛ, tõ̀npɩ túkù, ǹ vyãh wɛy mɛ̀ sɔkɔ-á pé kɩ tuke ǹnɛ. Ǹmɔ-á sõ̀ pɩ̃ nɛ ńkɛ̃́, pé tõ̀-á tah, pé náh kwâh nɛ̂ sah, pě kè tɔkɔ, ànɛ̂ pé náh sèmukɔ nɛ̂ duku, pě kɩ tɔkɔ.
22 Disse-lhe o Senhor: Servo mau! pela tua boca te julgarei; sabias que eu sou homem severo, que tomo o que não pus, e ceifo o que não semeei;
23 Ǹtɛ, kwâh nɛ̂ se pɩ, tɛ́ à náh pé pɔ́ dah mɔ sah pɔ́ dáhnmɔ-ńsah wɔ̀kɔ̀ sɔkɔ nɩ? Páh pé syɩ pɔ, páh náhkɩ sè wɛ wilki dòhnɩ̀nɔ́lɛ sé yõ.
23 por que, pois, não puseste o meu dinheiro no barco? então vindo eu, o teria retirado com os juros.
24 Képah sɔkɔ, nónó-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, à ǹ syɩ yo pé tyɩ́ nɛ, pè pɔ́ mɛ̀ syi ǹ tyɩ́, pè kélɛ ké kénknɔnɔ gbãm nɛ́tɛ̃̂ kɔ̃.
24 E disse aos que estavam ali: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem as dez minas.
25 Pè mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, sé gbãm-á mɛ tɛ ǹmɔ tyɩ́ dò!
25 Responderam-lhe eles: Senhor, ele tem dez minas.
26 Ǹtɛ, à mɛ pè syah nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh-á mɛ, pè kɩ tɔ̃ ǹmɔ kɔ̃. Tɛ́ névi nɛ̂ tyɩ́ kwâh náh mɛ, kwéyy nɛ̂ ńtɛ̃-á mɛ ǹ gbõ̀, ké tɔ kɩ tɛ̃ syi ǹ tyɩ́.
26 Pois eu vos digo que a todo o que tem, dar-se-lhe-á; mas ao que não tem, até aquilo que tem ser-lhe-á tirado.
27 Ǹtɛ, ń sépɛ́bɩ́ tɛ̃̀ wɔlɛ, pépi nónó náh sõ̀ mɛ ké tyɩ́ nɛ, mé pɩ pé yõ̀tɛ̃̀nɛ, yé pɔ pélɛ ásõ̂, yé pɔ pé yɛ̀sõ̀ kõ ń yĩ́ yah.»
27 Quanto, porém, àqueles meus inimigos que não quiseram que eu reinasse sobre eles, trazei-os aqui, e matai-os diante de mim.
28 Képah yóntɛnɔ náh, Yesu yĩn pé yah, pè n dɔkɔ n yuku Yerusalɛmɩ.
28 Tendo Jesus assim falado, ia caminhando adiante deles, subindo para Jerusalém.
29 Tɛ́ wǎh yĩni tɛ̃ n tɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ Betefasyɩ ànɛ̂ Betanɩlɛ yɔ̃lɩ yɔ́ tnɔ̂, pè n ye Wólívî yèh yɔ̃lɩlɛ, à ǹ tõ̀ sã́hpú nɛ́pĩ̂ nímí tõ nɛ:
29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto do monte que se chama das Oliveiras, enviou dois dos discípulos,
30 «Kwil nɛ̂-á yé yahlɛ, yé kyɩ ké sɔkɔ. Yáh kɩ n de, yé kɩ ńkwɛ̃́ndyɩ́pìkì yɔ́ wɛ tóhnmɔnɔlɛ nɛ̂-á nɛy náh dɔkɔ yah ǹ yõ póllɛ. Yé à dɛ n pɔ ásõ̂.
30 dizendo-lhes: Ide à aldeia que está defronte, e aí, ao entrar, achareis preso um jumentinho em que ninguém jamais montou; desprendei-o e trazei-o.
31 Tɛ́ nɛ̂-à yé piki yah nɛ ńkɛ̃́, sɔ̃́ se, tɛ́ yé ǹnɛ n dɛ nɩ, yé yo tɛ̃̀ tyɩ́ nɛ, ǹ yétõ̂-á mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́, képah-á.
31 Se alguém vos perguntar: Por que o desprendeis? respondereis assim: O Senhor precisa dele.
32 Wǎh yo sɛ̃́, tɛ̃ntõ̀ névye nɔ́pi sɔkɔ. Pè ńtyɩ̃́nɔ kyɩ tyi nɔ́pi wɛ, sɔ̃́-á sõ̀ à yo kélɛ pé tyɩ́.
32 Partiram, pois, os que tinham sido enviados, e acharam conforme lhes dissera.
33 Pǎh mɛ ǹ dɛ́nɔ́ sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, ǹ nɛ́tãm pè piki yah nɛ, sɔ̃́ se, tɛ́ pè ńkwɛ̃́ndyɩ́pìkì mɛ̀nɛ n dɛ nɩ?
33 Enquanto desprendiam o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: Por que desprendeis o jumentinho?
34 Pè mɛ yo pé tyɩ́ nɛ ńkɛ̃́, ǹ yétõ̂-á mɛ Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ tyɩ́, képah-á.
34 Responderam eles: O Senhor precisa dele.
35 Tɛ́ mɛ yuku ǹnɛ Yesu tyɩ́. Pè pé flɔ mɔ ǹ yõ, à Yesu kɔ̃ à dɔkɔ.
35 Trouxeram-no, pois, a Jesus e, lançando os seus mantos sobre o jumentinho, fizeram que Jesus montasse.
36 Képah tɛ̃̀nɛ, wǎh mɛ n yuku sɔ̃́, névye mɛ pé flɔlɛ n mɔ n yuku sɛ̃́ wɛ̃̀kɩ̀ yõ.
36 E, enquanto ele ia passando, outros estendiam no caminho os seus mantos.
37 Pǎh n tyah Wólívî yèh yɔ̃lɩ tíkíntɛnɔlɛ, nɩ̀vɩ̀ de ǹ tõ̀ sã́hpú kwĩnki pól sɔkɔ. Pǎh gbǐl tyi nónó pól wɛ, sépi yĩnnɛ, pè tyah Liyel yĩnnɛ n gbilki yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ,
37 Quando já ia chegando à descida do Monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, regozijando-se, começou a louvar a Deus em alta voz, por todos os milagres que tinha visto,
38 mɛ yo tũ nɛ ńkɛ̃́:
38 dizendo: Bendito o Rei que vem em nome do Senhor; paz no céu, e glória nas alturas.
39 Képah sɔkɔ, tɔ́wû nɩyṍ sɔkɔ Farisiyɛ̃nɔ yísyɔ́ Yesu syah nɛ, pé kwɔ́-ò dĩ́, à ǹ tõ̀ sã́hpú vyɛ̃y tũ kɛ̀!
39 Nisso, disseram-lhe alguns dos fariseus dentre a multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu pè syah nɛ: «Mé kélɛ n yo yé tyɩ́ nɛ: pàh kɩ sɔ̃́ pé vyɛ̃y vike ò, dyêh ye kɩ n gbo n mɔ pé swɔ.»
40 Ao que ele respondeu: Digo-vos que, se estes se calarem, as pedras clamarão.
41 Yesu-á de n tɛ Yerusalɛmɩ, tɛ́ kè wɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à n gbo ké yĩnnɛ nɛ:
41 E quando chegou perto e viu a cidade, chorou sobre ela,
42 «É, Yerusalɛmɩ, wáh náhkɩ sõ̀ mɛ fɛ̃ syi yèvɩnɩ wɛ dùkù pɩ̃ kwɛy mɛ̀nɛ! Ǹtɛ wéèè, kè ye wɔ̃bɩ á yah!
42 dizendo: Ah! se tu conhecesses, ao menos neste dia, o que te poderia trazer a paz! mas agora isso está encoberto aos teus olhos.
43 Yah, sèpĩ̀n yísyɔ́ mɛ n pi, á sépɛ́bɩ́ kɩ wɔ̃̀bɩ̀-ǹtã̀n pɩ á kɛ̃kɩ kore vi, tɛ́ kɩ ǹ fyãh sah yey yey póllɛ.
43 Porque dias virão sobre ti em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, e te sitiarão, e te apertarão de todos os lados,
44 Liyel-á pɔ á yòhnɩ̀nmɔ-ńsah gbĩ́ nɛ̂nɛ, á náh fɛ̃ syi kè pɩ̃. Képah ye, pè kɩ á sɔkɔ névye pól ko mɔ, tɛ́ kɩ ǹ mukuli. Á dáhkɩ̀ yɔ́ ńtɛ̃ náh n wũ n pi ké ní-ò yõ.»
44 e te derribarão, a ti e aos teus filhos que dentro de ti estiverem; e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo da tua visitação.
45 Yesu-á kyɩ de Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀, tɛ́ yíyã̌m yã̀mpu wɛ ké sɔkɔ, à tyah pélɛ n yĩni n wilki.
45 Então, entrando ele no templo, começou a expulsar os que ali vendiam,
46 Tɛ́ mɛ n yo pé tyɩ́: «Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: ‹Ń wɔ̀kɔ̀ kɩ pɩ nírí pɩ́-ńsah wɔ̀kɔ̀lɛ›. Tɛ́ yépilɛ, yé kè tɔkɔ pɩ névye yõ syɩ́kɩ́pú tɛ̃̀-ǹsahlɛ.»
46 dizendo-lhes: Está escrito: A minha casa será casa de oração; vós, porém, a fizestes covil de salteadores.
47 Tɛ́ à sõ̀ mɛ névyelɛ n kwɔ sõmɛsṍ Liyel wɔ̀kɔ̀ ǹgbɛ̃ kéntáhkɩ̀ sɔkɔ. Képah sɔkɔ, sárká wìlkìpu yõ̀tãm, ànɛ̂ Liyel ǹgbò wɛ̃̀kɩ̀ kwɔ́pú sõ̀ mɛ ǹ kònmɔ-ńsahlɛ n yah n kɔ̃, kwil yah tãm tɔlɛ pélɛ.
47 E todos os dias ensinava no templo; mas os principais sacerdotes, os escribas, e os principais do povo procuravam matá-lo;
48 Tɛ́ no pól-á sõ̀ mɛ pé ní kwɔ n tɔ̃ n sah n nohnɩ n yĩ́ĩ́ ǹ tyɩ́ sɛ̃́, képah ye, pè náh pɩ̃ pǎh kɩ n pɩ n pi sɔ̃́.
48 mas não achavam meio de o fazer; porque todo o povo ficava enlevado ao ouvi-lo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.