João 12
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs ACF
1 Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh sõ̀ mɛ wũ sèpĩ̀n kénúkòlɛ, tɛ́ Yesu mɛ kyɩ Betani kwil sɔkɔ, ńyãh sɔkɔ-á sõ̀ Lasarɩlɛ tɛ̃̀nɔ́lɛ, wǎh nɛ̂ lékó yilki mɔ.
1 Foi, pois, Jesus seis dias antes da páscoa a betânia, onde estava Lázaro, o que falecera, e a quem ressuscitara dentre os mortos.
2 Pè mɛ yõke yah Yesu kɔ̃ nɛ́npɔ́. Martɩ sõ̀ mɛ yõkelɛ n dibi, tɛ́ yõke mɛ̀ yṍpú sɔkɔ yɔ́ ye sõ̀ Lasarɩlɛ.
2 Fizeram-lhe, pois, ali uma ceia, e Marta servia, e Lázaro era um dos que estavam à mesa com ele.
3 Képah sɔkɔ, Mari mɛ làsèkwěl dɛ́nkɔ́kɔ̀ yɔ́ lítír tɔ́nɩ́ tɔkɔ, nɛ̂-á pè nardɩ kɔ́kɔ́lɛ kè pɩ. Tɛ́ pɔ kè kwɛ mɔ Yesu gbɛ̃́náhlɔ́ yõ, tɛ́ kè kele ǹ yõ̀yénnɛ. Làsèkwěl mɛ̀ pãn mɛ wɔ̀kɔ̀ pól tɔkɔ.
3 Então Maria, tomando um arrátel de ungüento de nardo puro, de muito preço, ungiu os pés de Jesus, e enxugou-lhe os pés com os seus cabelos; e encheu-se a casa do cheiro do ungüento.
4 Képah tɛ̃̀nɛ, Nsyudasɩ Yisikariyɔtɩ nɛ̂-á Yesu tõ̀ sã́hpú sɔkɔ yɔ́lɛ, tɛ́ kɩ sõ̀ pɔ n vi n pi Yesu náh, ǹmɔ nɛ,
4 Então, um dos seus discípulos, Judas Iscariotes, filho de Simão, o que havia de traí-lo, disse:
5 kwâh nɛ̂ se pɩ tɛ́ làsèkwěl mɛ̀ náh yãm deniye pɔ́ plɔ́ kyɛtɔ̃nɩ́nɛ, à ké pɔ́ dibi yãm tãn kɔ̃ nɩ?
5 Por que não se vendeu este ungüento por trezentos dinheiros e não se deu aos pobres?
6 Ǹtɛ yãm tãn yãm náh sõ̀ tɛ̃ ǹnɛ dɛ́, yɛ̃́nwó ye sõ̀ ǹnɛ képah ye à kɔ̃ à képahlɛ n yo. Pɔ́ dú sõ̀ mɛ ǹmɔ tyɩ́. Tɛ́ pǎh nónónɛ n dah n mɔ n pɔ, ǎ sélɛ n yɩ̃.
6 Ora, ele disse isto, não pelo cuidado que tivesse dos pobres, mas porque era ladrão e tinha a bolsa, e tirava o que ali se lançava.
7 Képah sɔkɔ, Yesu nɛ: «Pi yah vɩ́nɔ́ sah kénòh! À ye képah pɩ sah ńmɔ lékó yɩ̃ sõ yĩnnɛ.
7 Disse, pois, Jesus: Deixai-a; para o dia da minha sepultura guardou isto;
8 Yãm tãn kɩ mɛ ànɛ̂ yélɛ sétáh yõ sõmɛsṍ. Ǹtɛ ńmɔ wɔlɛ, ńmɔ náh n mɛ n pi yélɛ sétáh yõ sõmɛsṍ.»
8 Porque os pobres sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes.
9 Tɛ́ tɔ́wû ǹgbɛ̃-á pɔ noh nɛ Yesu-á mɛ Betani kwil sɔkɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pè kyɩ nɛ́npɔ́. Ǹtɛ Yesu ó yĩn náh sõ̀ pè kyɩ dɛ́, Lasarɩ nɛ̂ lékó-á Yesu yilki mɔ, ǹmɔ tɔ wɛ yĩn ye sõ̀ pè kyɩ.
9 E muita gente dos judeus soube que ele estava ali; e foram, não só por causa de Jesus, mas também para ver a Lázaro, a quem ressuscitara dentre os mortos.
10 — ausente —
10 E os principais dos sacerdotes tomaram deliberação para matar também a Lázaro;
11 — ausente —
11 Porque muitos dos judeus, por causa dele, iam e criam em Jesus.
12 Ké dĩndallɛ, tɔ́wû ǹgbɛ̃ nɛ̂-á sõ̀ mɛ pɔ Nsyifunɔ yɔ̃rɩ tyɛ́nɔ́ syáh sɔkɔ, pè kè noh nɛ Yesu-á mɛ n pi Yerusalɛmɩ sɔkɔ.
12 No dia seguinte, ouvindo uma grande multidão, que viera à festa, que Jesus vinha a Jerusalém,
13 Pè mɛ sãm yɩ̃̀ngbã̀n kɔ̃lɩ tɛ̃ yĩn, tɛ́ wil kwil sɔkɔ à kyɩ à yohnɩ. Pè sõ̀ mɛ gbo mɔ tũ nɛ: «Wosana! Nɛ̂-á n pi Tɛ̃̀ ǹgbɛ̃ Liyel yĩn yõ, Liyel sãm mɔ ǹ sɔkɔ, ǹmɔ nɛ̂-á Yisrayel yõ̀tɛ̃̀ dĩ́nɛ.»
13 Tomaram ramos de palmeiras, e saíram-lhe ao encontro, e clamavam: Hosana! Bendito o Rei de Israel que vem em nome do Senhor.
14 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ ńkwɛ̃́ndyɩ́píkì yɔ́ wɛ, tɛ́ dɔkɔ kɔ̃ tɛ̃ ǹ yõ, à yɩ̃nɛ sɔ̃́-á kélɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
14 E achou Jesus um jumentinho, e assentou-se sobre ele, como está escrito:
15 «Yerusalɛmɩ tãn, yé káh tíkí pɩ.
15 Não temas, ó filha de Sião; eis que o teu Rei vem assentado sobre o filho de uma jumenta.
16 Tɛ́ légbĩ́nɛ, Yesu tõ̀ sã́hpú náh sõ̀ mɛ tyi nɔ́pi pɩ́nɔ́ yõ pɩ̃. Ǹtɛ wǎh pɔ dɔkɔ ǹ tɔ̃́rɩ́ yõ gbĩ́ nɛ̂nɛ, pé dyɔ to kõ nɛ, kǎh lésõ wãrkɩ sah sɔ̃́ ǹ tyɩ́ sɔkɔ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ, sɛ̃́-á kè pɩ ǹ tyɩ́.
16 Os seus discípulos, porém, não entenderam isto no princípio; mas, quando Jesus foi glorificado, então se lembraram de que isto estava escrito dele, e que isto lhe fizeram.
17 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu-á lésõ Lasarɩ lékó ye yah, à à yilki mɔ wilki diki sɔkɔ nónó yĩ́ yah, pépi mɛ tyah kélɛ n yah n yãh n kɔ̃.
17 A multidão, pois, que estava com ele quando Lázaro foi chamado da sepultura, testificava que ele o ressuscitara dentre os mortos.
18 Névye-á kénɛ gbǐl tir pɩ́nɔ́ noh sɛ̃́, pè wil pɔ Yesu yohnɩ.
18 Por isso a multidão lhe saiu ao encontro, porque tinham ouvido que ele fizera este sinal.
19 Képah sɔkɔ, Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú tyah n yo wɛ̃ tyɩ́ nɛ, pè kó kè wɛ nɩ, pépi náh tɔ̃ fɛ̃ n tɛ̃ n pi dò. No pól-á mɛ ǹ sõ̀ tɛ̃.
19 Disseram, pois, os fariseus entre si: Vedes que nada aproveitais? Eis que toda a gente vai após ele.
20 Névye nónó-á sõ̀ mɛ pɔ syáh mɛ̀ sɔkɔ Yerusalɛmɩ, nɛ pé pɔ Liyel yĩn gbilki, Nsyifunɔ náh sõ̀ pé túkùlɛ.
20 Ora, havia alguns gregos, entre os que tinham subido a adorar no dia da festa.
21 Kénɛ névye nónó-á Nsyifunɔ náh pélɛ, pépi mɛ nɔ de Filipi tnɔ̂ ǹmɔ nɛ̂-á n wil Betisayida kwil, Kalile gbɛ̃̀nyah sɔkɔ. Tɛ́ kè yah kɔ̃ ǹ tyɩ́ nɛ, pé yõ̀tɛ̃̀, páh mɛ ké tyɩ́ nɛ pé Yesu wɛ.
21 Estes, pois, dirigiram-se a Filipe, que era de Betsaida da Galiléia, e rogaram-lhe, dizendo: Senhor, queríamos ver a Jesus.
22 Kǎh pɩ sɛ̃́, Filipi mɛ kè yo Andre tyɩ́. Andre mɛ tahlɩ ǹ tyɩ́ pè kyɩ kè yo Yesu tyɩ́.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e então André e Filipe o disseram a Jesus.
23 Képah tɛ̃̀nɛ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Gbĩ nɛ̂ sɔkɔ-á Névi Pídĩ́ kɩ n dɔkɔ n pi ǹ tɔ̃́rɩ́ yõ, képah ye sɛ núkúnúkú yɔ̀.
23 E Jesus lhes respondeu, dizendo: É chegada a hora em que o Filho do homem há de ser glorificado.
24 Kègbɩgbɩ tɛ̃̀ yõ, mé kélɛ n yo yé tyɩ́, nɛ́ sèmukɔ pi náh duku mɔ sétáh sɔkɔ kè fi tɛ́ ké pi ku, kè n tɛ̃ ké gblɔ̌y. Ǹtɛ kàh duku mɔ à fi tɛ́ ké pi ku, kè n kwel.
24 Na verdade, na verdade vos digo que, se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas se morrer, dá muito fruto.
25 Névi nɛ̂-à ǹ gblɔ̌y ó minnɛ n mɔ n kõ, tɛ̃̀ min tyɩ́ kɩ yɩkɩ. Ǹtɛ nɛ̂-à ǹ minnɛ n mɔ́nkõ̀-ǹkɛ̃̂nɛ kèkõyṍ mɛ̀ sɔkɔ Liyel tɔ̃́rɩ́ yĩnnɛ, tɛ̃̀ wɔ kɩ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ.
25 Quem ama a sua vida perdê-la-á, e quem neste mundo odeia a sua vida, guardá-la-á para a vida eterna.
26 Névi nɛ̂-à mɛ ké tyɩ́ nɛ, pé tõ̀lɛ n pɩ ńmɔ tyɩ́, tɛ̃̀ ń sõ̀ tɛ̃. Képah sɔkɔ, máh mɛ ńyãh sɔkɔ, nɛ̂-á tõ̀lɛ n pɩ ń tyɩ́, ǹ tɔ kɩ mɛ nɛ́npɔ́. Névi nɛ̂-à tõ̀lɛ n pɩ ńmɔ tyɩ́, ń Sú Liyel kɩ ǹ yõ yɔ̃.
26 Se alguém me serve, siga-me, e onde eu estiver, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir, meu Pai o honrará.
27 Tɛ́ núkúnúkú, ń fɔkɔ mɛ fɛ̃kɩ. Ǹtɛ mè yo sɔ̃́? Mé se n yo Sú Liyel tyɩ́ nɛ, à káh n yɛ yèvyãhrɩ mɛ̀ ń wɛ? Ǹtɛ ɔ̃́ɔ̃ dɛ́, yèvyãhrɩ mɛ̀ yĩn ye mé pɔ tɔ́tɔ́.»
27 Agora a minha alma está perturbada; e que direi eu? Pai, salva-me desta hora; mas para isto vim a esta hora.
28 Képah tɛ̃̀nɛ, à nɛ: «Bɔ̌, gbílkínɔ́ sah á yĩn yõ.» Wǎh yo sɛ̃́, yĩ́npɔ̃́ yɔ́ wil yĩ̂nyõ sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́: «Mé ń yĩn gbilki tɛ, tɛ́ mé kɩ kè gbilki n pi ńtɔ̃.»
28 Pai, glorifica o teu nome. Então veio uma voz do céu que dizia: Já o tenho glorificado, e outra vez o glorificarei.
29 Tɔ́wû nɛ̂-á sõ̀ mɛ nɛ́npɔ́, tɛ́ yĩ́npɔ̃́ mɛ̀ noh, pè nɛ gbɛ̃́nséntã́hkɩ̀-á gboke. Túkù mó nɛ, yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́-á yo mɔ Yesu tyɩ́.
29 Ora, a multidão que ali estava, e que a ouvira, dizia que havia sido um trovão. Outros diziam: Um anjo lhe falou.
30 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Wɛy nɛ̂-á yé noh yɔ̀, kè náh yo ńmɔ yĩnnɛ, kè yo yépi yĩnnɛ.
30 Respondeu Jesus, e disse: Não veio esta voz por amor de mim, mas por amor de vós.
31 Liyel kɩ lékàhlɛ kèkõyṍ névye kɔ̃ n pi núkúnúkú sɛ̃́ yɔ̀. Núkúnúkú, à kɩ kèkõyṍ névye fnɛ̀-ò yĩni yal.
31 Agora é o juízo deste mundo; agora será expulso o príncipe deste mundo.
32 Ǹtɛ mâh pɔ dɔkɔ mɔ gbĩ́ nɛ̂nɛ, mé kɩ névye póllɛ pɔ ń gblɔ̌y tyɩ́.»
32 E eu, quando for levantado da terra, todos atrairei a mim.
33 Yesu-á sõ̀ nɛ n ku n pi dùkù nɛ̂nɛ, képah ye à wɛ̃kɩ ǹ wɛy mɛ̀ sɔkɔ yɔ̀.
33 E dizia isto, significando de que morte havia de morrer.
34 Képah sɔkɔ, tɔ́wû mɛ̀ névye mɛ yo ǹ tyɩ́ nɛ, pépi-á kè wɛ Liyel tyi kõ̀nsàhnɔ́ sɔkɔ nɛ, Liyel nɛy yáhntɔkɔnɔ náh n ku n yah n pi. Tɛ́ ǹmɔ se sɔ̃́npɩ́lɛ pɔ n yo nɛ, Névi Pídĩ́-á yɩ̃nɛ à dɔkɔ mɔ nɩ? Ǹtɛ nɛ̂ tɛ̃̀ ó se mó Névi Pídĩ́ mɛ̀nɛ nɩ?
34 Respondeu-lhe a multidão: Nós temos ouvido da lei, que o Cristo permanece para sempre; e como dizes tu que convém que o Filho do homem seja levantado? Quem é esse Filho do homem?
35 Képah sɔkɔ, Yesu mɛ yo pé tyɩ́ nɛ: «Kyòo mɛ̀nɛ, kè mɛ sɛ̃́ yé wrɔ́ kɩ wrɔ́ kwéy yɔ́ pɩ n pi. Tɛ́ névi nɛ̂-à n kɔ fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ, tɛ̃̀ náh ǹ yúkú-ńsahlɛ n pnɛ. Képah ye, kyòo mɛ̀-á mɛ yé wrɔ́ sɔkɔ yɔ̀, yé nɛ n kɔ ké sɔkɔ, fɛ̃́ntũ̂ káh pɔ yé kwɔkɩ tɛ̃.
35 Disse-lhes, pois, Jesus: A luz ainda está convosco por um pouco de tempo. Andai enquanto tendes luz, para que as trevas não vos apanhem; pois quem anda nas trevas não sabe para onde vai.
36 Kyòo mɛ̀nɛ, kǎh mɛ yé wrɔ́ gbĩ́ nɛ̂nɛ, yé sɛ̃ képah yõ. Képah sɔkɔ, yé kɩ pɩ kyòolɛ képah tyɩ́ kɔ̃lɛ.»
36 Enquanto tendes luz, crede na luz, para que sejais filhos da luz. Estas coisas disse Jesus e, retirando-se, escondeu-se deles.
37 Yesu sõ̀ gbǐl tyi náhnáh pɩ pé yĩ́ yah, ǹtɛ képah fyé yõ, pè náh sɛ̃ ǹ yõ.
37 E, ainda que tinha feito tantos sinais diante deles, não criam nele;
38 Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi tyíyónɔ́ nɔ́pi ye wil ásõ̂ sɔkɔ yɔ̀. À lésõ nɛ ńkɛ̃́:
38 Para que se cumprisse a palavra do profeta Isaías, que diz: Senhor, quem creu na nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?
39 Tɛ́ tir nɛ̂ yĩn-á pè náh sõ̀ fɛ̃ n sɛ̃ n pi ké yõ, képah yah ye Yesayi tɔ̃ yo nɛ ńkɛ̃́:
39 Por isso não podiam crer, entào Isaías disse outra vez:
40 «Liyel pé yɩ̃́ wɔ,
40 Cegou-lhes os olhos, e endureceu-lhes o coração, A fim de que não vejam com os olhos, e compreendam no coração, E se convertam, E eu os cure.
41 Yáh wɛ Liyel tɛ̃ntõ̀ syínyo-ò Yesayi képahlɛ n yo, à lésõ kwãh tɛ̃ Yesu tɔ̃́rɩ́ wɛ, képah ye à kɔ̃ à ǹ tyɩ́lɛ n yo.
41 Isaías disse isto quando viu a sua glória e falou dele.
42 Tɛ́ képah fyé yõ, yõ̀tãm náhnáh sõ̀ mɛ sɛ̃ Yesu yõ. Ǹtɛ Farisi wɛ̃̀kɩ̀ kɔ́pú tíkí sõ̀ mɛ pè tɛ̃ nɛ, pè káh pɔ pé yĩni wilki pé wɛ̃̀kɩ̀ sɔkɔ. Képah ye, pè náh kè wilki mɔ nɛ, páh sɛ̃ ǹ yõ.
42 Apesar de tudo, até muitos dos principais creram nele; mas não o confessavam por causa dos fariseus, para não serem expulsos da sinagoga.
43 Yáh wɛ pè képah pɩ, névye-á mɛ gbílkínɔ́ nɛ̂nɛ n sah pé yõ, képah tyɩ́ sõ̀ mɛ pé tyɩ́ kal Liyel tyɩ́lɛ.
43 Porque amavam mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Képah sɔkɔ, Yesu wɛkɩ yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ ńkɛ̃́: «Névi nɛ̂-à sɛ̃ ńmɔ yõ, ńmɔ ó yõ náh tɛ̃ sɛ̃ dɛ́, Liyel nɛ̂-á tɛkɩ mɔ ńnɛ, ǹmɔ tɔ yõ ye tɛ̃̀ sɛ̃.
44 E Jesus clamou, e disse: Quem crê em mim, crê, não em mim, mas naquele que me enviou.
45 Tɛ́ névi nɛ̂-à ńmɔ wɛ, ń tɛ́kɩ́nmɔ-ò ye tɛ̃̀ wɛ.
45 E quem me vê a mim, vê aquele que me enviou.
46 Ńmɔ pɔ kèkõyṍ à pɔ pɩ kyòolɛ, nɛ névi nɛ̂-à sɛ̃ ńmɔ yõ, tɛ̃̀ káh tɛ̃ fɛ̃́ntũ̂ sɔkɔ.
46 Eu sou a luz que vim ao mundo, para que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 Ńmɔ náh pɔ kèkõyṍ sɔkɔ, nɛ mé pɔ lékàhlɛ névye kɔ̃. Mé pɔ nɛ kèkõyṍ névye pwáhnmɔnɔ wɛ. Képah ye, névi nɛ̂-à ń wɛlɔ noh, tɛ́ à náh mɛ n kɔ sé wã̀l yõ, ńmɔ náh kɩ n kɔ̃ n pi tɛ̃̀nɛ lékàhlɛ dɛ́.
47 E se alguém ouvir as minhas palavras, e não crer, eu não o julgo; porque eu vim, não para julgar o mundo, mas para salvar o mundo.
48 — ausente —
48 Quem me rejeitar a mim, e não receber as minhas palavras, já tem quem o julgue; a palavra que tenho pregado, essa o há de julgar no último dia.
49 — ausente —
49 Porque eu não tenho falado de mim mesmo; mas o Pai, que me enviou, ele me deu mandamento sobre o que hei de dizer e sobre o que hei de falar.
50 Tɛ́ ńmɔ mó tɔ̃ pɩ̃ nɛ Liyel-á nɛ̂ kõ sah, képah gbõ̀ yõ sɔkɔ-á névye kɩ fɛ̃ tyɛ́-ńkɛ̃̂ min wɛ. Sú Liyel-á wɛy mɛ̀ yo sɔ̃́ ń tyɩ́, sɛ̃́ ye mé n yo kélɛ yé tyɩ́.»
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. Portanto, o que eu falo, falo-o como o Pai mo tem dito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.