Gálatas 4
wĩn nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tirlɛ (WIB) vs VC
1 Máh mɛ nɛ̂nɛ n sõ, kè wɛ yɔ̀: Gbɛ̃̀nyõ-à mɛ wɛ̃́npirlɛ gbĩ́ nɛ̂nɛ, à n nɛ mɛ núkúlɛ yɔ̃̀lɛ ǹ tahrɩ nɛ́tɛ̃̂ fyé yah yõ.
1 Explico-me: enquanto o herdeiro é menor, em nada difere do escravo, ainda que seja senhor de tudo,
2 Kàh pɩ sɛ̃́, ǹ tɛ̃́nsàhpu ànɛ̂ ǹ tyi yah wàhpu n nɛ n yah n dah n mɔ ǹ tyɩ́ sɔkɔ, pópó ǹ pɔ n nɔ ǹ yah syɩ́kɩ́nɔ́ gbĩ́ tyɩ́, ǹ sú-á nɛ̂ yah tɔkɔ sah.
2 mas está sob tutores e administradores, até o tempo determinado por seu pai.
3 Sɛ̃́ ye, gbĩ́ nɛ̂-á ápi tɔ lésõ mɛ wɛ̃́npì sɔ̃́, á lésõ mɛ kõ kèkõyṍ tyi náh, tɛ́ mɛ pɩ tɛ̃ yɔ̃bɩlɛ sé tyɩ́.
3 Assim também nós, quando menores, estávamos escravizados pelos rudimentos do mundo.
4 Ǹtɛ gbĩ́ nɛ̂-á sõ̀ Liyel syɩkɩ tɛ̃, légbĩ́-á pɔ nɔ, à ǹ Pídĩ́ tɛkɩ mɔ kèkõyṍ. Pídĩ́ mɛ̀ pɔ dubi sê yɔ́ tyɩ́, tɛ́ sõ̀ mɛ Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀llɛ n kɔ,
4 Mas quando veio a plenitude dos tempos, Deus enviou seu Filho, que nasceu de uma mulher e nasceu submetido a uma lei,
5 névye yõ wɛ n dwe n wilki yĩnnɛ Nsyifunɔ tyi kõ̀nsàhnɔ́ wã̀l kɔ́lɔ́ yɔ̃rɩ sɔkɔ, ànɛ̂ á pól wɛ n pɩ yĩnnɛ Liyel wɛ̃́npìlɛ.
5 a fim de remir os que estavam sob a lei, para que recebêssemos a sua adoção.
6 Ǹtɛ ǹ wɛ̃́npì ye ńtyɩ̃́nɔ yélɛ kɛ̀. Yé náh wɛ à ǹ Pídĩ́ Mirki dah mɔ á pól nnɔ sɔkɔ, nɛ̂-á ńkɛ̃́nɛ á kɔ̃ à n nɛ n yo yĩ́npɔ̃́ ǹgbɛ̃nɛ nɛ: ‹Bɔ̌, ńmɔ Sú!›
6 A prova de que sois filhos é que Deus enviou aos vossos corações o Espírito de seu Filho, que clama: Aba, Pai!
7 Kǎh pɩ sɛ̃́, yɔ̃bɩ náh tɔ̃ álɛ; Liyel pye ye álɛ. Tɛ́ áyáh pɩ ǹ pyelɛ sɛ̃́, képah ye ápi tɔ kɩ pèpɔrɩ wɛ ǹmɔ tyɩ́.
7 Portanto já não és escravo, mas filho. E, se és filho, então também herdeiro por Deus.
8 Ǹgbòlɛ, gbĩ́ nɛ̂-á yé náh lésõ mɛ Liyellɛ n pnɛ, yé lésõ mɛ yɔ̃rɩlɛ n pɩ yî yísyɔ́ tyɩ́ sé gbílkínɔ́ sɔkɔ, tɛ́ Liyel náh se mó tɔ̃ sélɛ sé wìl-ǹsah.
8 Outrora, é certo, desconhecendo a Deus, servíeis aos que na realidade não são deuses.
9 Ǹtɛ núkúnúkú, yé Liyel pɩ̃. Tɛ́ mé kɩ tɔ̃ fɛ̃ yo nɛ Liyel-á n pnɛ yépilɛ ńkɛ̃́. Yé se tɔ̃ yɩ̃nɛ yè yé syɩ n tɔ̃ n de kénɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ, yè kénɛ yõ kɛ̃́ yîlɛ n gbilki sépi nónó-á sohkɩ kɛ̃́nɛ?
9 Agora, porém, conhecendo a Deus, ou melhor, sendo conhecidos por Deus, como é que tornais aos rudimentos fracos e miseráveis, querendo de novo escravizar-vos a eles?
10 Yé mɛ sèpĩ̀n, ànɛ̂ ńwɔ̃́lɔ́, ànɛ̂ tyi túkù pɩ gbĩ́, ànɛ̂ ye wɔ túkùlɛ n mɔ n kõ.
10 Observais dias, meses, estações e anos!
11 É! Yé tyɩ́ mɛ ńmɔ yáh-ńsah tyɛ dɛ́. Máh yèvyãhrɩ tõ̀ nɛ̂ pɩ yépi yĩnnɛ, kè náh n pɩ n pi nɔ̀nɔ́lɛ lɛ́?
11 Temo que os meus esforços entre vós tenham sido em vão. Voltemos à nossa confiança cordial
12 Ńmɔ ń gblɔ̌y pɩ yépi tyɩ́ kɔ̃lɛ. Képah ye ń yṹnpyé, mé yélɛ n ni nɛ, yépi tɔ yé gblɔ̌y pɩ ńmɔ tyɩ́ kɔ̃lɛ. Yé náh pɩ de yah ń tyɩ́ dò.
12 Irmãos, sede como eu, pois também eu me tornei como vós. Não tenho nenhum motivo de queixa contra vós.
13 Yépi ńtɛ̃ pɩ̃ nɛ, Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ tir yónɔ́ gbennɛ yé tyɩ́, yam gbõ̀ yõ-á mé wɛ yo kélɛ yé tyɩ́.
13 Estais lembrados de como eu estava doente quando, pela primeira vez, vos preguei o Evangelho
14 Tɛ́ ń wil gbɛ̃́nsê yam mɛ̀ yáhnɔ́ náh sõ̀ mɛ nɔ. Tɛ́ képah fyé yõ, yé náh fɛ̃ syi ń yilɔ, yé náh ń sohlɩ. Ǹtɛ yé pyě ń tɔ̃ sah tɛ̃ Liyel yĩ̂nyõ tõ̀npɩ yɔ́ sɔ̃́ ńnɛ; á kɩ nɛ Yesu Krista ńtɛ̃ sɔ̃́ ńnɛ.
14 e fui para vós uma provação por causa do meu corpo. Mas nem por isto me desprezastes nem rejeitastes, antes me acolhestes como um enviado de Deus, como Cristo Jesus.
15 Nɩ̀vɩ̀nɩ̀ lésõ mɛ yĩ́ĩ́ yé sɔkɔ légbĩ́nɛ. Tɛ́ ńyãh mɛ yé mɔ kénɛ nɩ̀vɩ̀nɩ̀nɛ núkúnúkú wɛ́? Mé kélɛ n yo kègbɩ yõ nɛ, kàh sõ̀ mɛ fɛ̃ n pɩ n pi, yáh náhkɩ sõ̀ mɛ yé yɩ̃́ gbahlɩ wilki ń kɔ̃.
15 Onde está agora aquele vosso entusiasmo? Asseguro-vos que, se possível fora, teríeis arrancado os vossos olhos para mos dar!
16 Ǹtɛ núkúnúkú, ń gbɩ yónɔ́ yĩnnɛ yé tyɩ́, mé kɩ pɩ yé sépɛlɛ lɛ́?
16 Tornei-me, acaso, vosso inimigo, porque vos disse a verdade?
17 Nósyɔ́ mɛ gbah tɛ̃ nɛ páh mɛ yé sõ̀ tɛ̃, ǹtɛ yé tyɩ́ sõnɔ pèplɔ náh mɛ pé sɔkɔ dɛ́. Pè mɛ ké tyɩ́ nɛ pé ńmɔ ànɛ̂ yépi wrɔ́ gbɛkɩ, yépi mó gbah tɛ̃ pépi sõ̀ tɛ̃.
17 Eles vos testemunham amizade com má intenção, e querem separar-vos de mim, para captar a vossa amizade.
18 Yâh gbah tɛ̃ tyípéplɔ sõ̀ tɛ̃ gbĩ́mɛgbĩ́, tyípépɛ̌y ye kélɛ. Tɛ́ kè náh yɩ̃nɛ kè nɛ n pɩ yâh ńmɔ wɛ gbĩ́ nɛ̂ ólɛ dɛ́.
18 É maravilhoso receber demonstrações de boa amizade, mas que seja em todas as circunstâncias, e não somente quando estou convosco.
19 Ń wɛ̃́npì, mé tɔ̃ mɛ n kwlɔ yé tyɩ́ sɔkɔ kúrntɛ̃́sè sɔ̃́, pópó kɩ pɔ nɔ gbĩ́ nɛ̂-á yé pɩ dùkù kɩ vi mɔ pɩ Krista tyɩ́ kɔ̃lɛ.
19 Filhinhos meus, por quem de novo sinto dores de parto, até que Cristo seja formado em vós,
20 Ǹtɛ ń yáh-ńsah mɛ tyɛ yé tyɩ́lɛ. Képah ye, mé sɔ̃́ náhkɩ ǹ gblɔ̌y wɛ yé wrɔ́ sɔkɔ núkúnúkú ńtɛ̃nɛ, mè tyi nɔ́pi wɛ n yo yé tyɩ́ dùkù yɔ́lɛ.
20 quem me dera estar agora convosco, para descobrir o tom que convém à minha linguagem, visto que eu me encontro extremamente perplexo a vosso respeito.
21 Yépi nónó-á mɛ n yah n kɔ̃ tɔ̃́nkõ̀-ǹsahlɛ Moyisi tyi kõ̀nsàhnɔ́ náh, yé se kɩ fɛ̃ yo ńmɔ tyɩ́ nɛ kǎh tyi nónó yo, yé náh sè wɛ noh?
21 Dizei-me, vós que quereis estar sujeitos a uma lei: não ouvis a lei?
22 Kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ, wɛ̃́npì nɛ́pĩ̂ nímí-á lésõ mɛ Abrahmɩ tyɩ́. Núkúlɛ, yɔ̃̀ pi Akar pídĩ́-á, ní-ò mɛ Sara pídĩ́nɛ, nɛ̂-á yɔ̃̀ náh ǹnɛ.
22 A Escritura diz que Abraão teve dois filhos, um da escrava e outro da livre.
23 Piri nɛ̂-á pɔ dubi yɔ̃̀ pi Akar tyɩ́, ǹmɔ dubi à yɩ̃nɛ névi yõ̀tàhsyi yáhntɔkɔnɔlɛ. Ǹtɛ piri nɛ̂-á pɔ dubi Sara wɔ tyɩ́, ǹmɔ dubi à yɩ̃nɛ Liyel-á sõ̀ ǹ vyãh kɔ̃ sɔ̃́.
23 O da escrava, filho da natureza; e o da livre, filho da promessa.
24 Tyi nɔ́pilɛ yɔ̀ kɛ̀; tir yɔ́ ye sè álɛ n wɛ̃kɩ. Syɔ́ nɔ́pi tyi mɛ yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ duke nínɔ́lɛ álɛ n wɛ̃kɩ. Akar ye yégbékè kwrɔ́nmɔnɔ gbennɛ, nɛ̂-á wɛ Syinayi yɔ̃lɩ yõ. Yɔ̃bɩ ye ǹmɔ mɛ n dubi n mɔ.
24 Nestes fatos há uma alegoria, visto que aquelas mulheres representam as duas alianças: uma, a do monte Sinai, que gera para a escravidão, é Agar.
25 Ǹmɔ ye Syinayi yɔ̃lɩlɛ, nɛ̂-á mɛ Arabi yamana sɔkɔ. Á kɩ fɛ̃ à tɔkɔ sãh Yerusalɛmɩ kwillɛ kwɛy mɛ̀ sɔkɔ. Yé náh wɛ di, Yerusalɛmɩ kwil tɔ mɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ ànɛ̂ ké névyelɛ.
25 {O monte Sinai está na Arábia.} Corresponde à Jerusalém atual, que é escrava com seus filhos.
26 Ǹtɛ Yerusalɛmɩ nɛ̂-á mɛ yĩ̂nyõ, képah náh mɛ yɔ̃rɩ sɔkɔ. Képah ye ápi yṹnɛ.
26 Mas a Jerusalém lá do alto é livre e esta é a nossa mãe,
27 Yé yah, kè mɛ wã́rkɩ́nsàhnɔ́lɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y sɔkɔ nɛ ńkɛ̃́:
27 porque está escrito: Alegra-te, ó estéril, que não davas à luz; rejubila e canta, tu que não tinhas dores de parto, pois são mais numerosos os filhos da abandonada do que daquela que tem marido {Is 54,1}.
28 Ǹtɛ yépi wɔlɛ, ń yṹnpyé, yé dubi à yɩ̃nɛ Liyel vyãh kɔ̃́nɔ́lɛ, sɔ̃́-á Yisakɩlɛ.
28 Como Isaac, irmãos, vós sois filhos da promessa.
29 Piri nɛ̂-á lésõ dubi à yɩ̃nɛ névi yõ̀tàhsyi yáhntɔkɔnɔlɛ, ǹmɔ lésõ mɛ ǹ ní-òlɛ n fõh, nɛ̂-á dubi Liyel Mirki gbõ̀ yõ. Tɛ́ sɛ̃́ ó ye kélɛ kwɛy mɛ̀ tɔ sɔkɔ.
29 Como naquele tempo o filho da natureza perseguia o filho da promessa, o mesmo se dá hoje.
30 Ǹtɛ sɔ̃́ mɛ Liyel wɛy sɛ́bɛ́y yo wɛ́? Kè nɛ ńkɛ̃́: ‹Yɔ̃̀ pi pídĩ́ náh yɩ̃nɛ gbɛ̃kɩ yṍnɔ́lɛ wɛ̃ tyɩ́ pídĩ́ yɔ́lɛ, nɛ̂ yṹ náh mɛ yɔ̃̀lɛ. Képah ye, yɔ̃̀ pi yĩni ànɛ̂ ǹ pídĩ́ tɔlɛ.›
30 Que diz, porém, a Escritura? Lança fora a escrava e seu filho, porque o filho da escrava não será herdeiro com o filho da livre {Gn 21,10}.
31 Kǎh pɩ sɛ̃́, ń yṹnpyé, yɔ̃̀ pi pye náh ápilɛ dɛ́. Sê nɛ̂ pye-á ápilɛ, yɔ̃̀ náh ǹnɛ.
31 Pelo que, irmãos, não somos filhos da escrava, mas sim da que é livre.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.