Gálatas 2
North Tanna New Testament (TNN_WBT) vs VC
1 Tatuwɨn, matuwɨn mɨnos nup fotin tɨnuwa mɨnuwɨn rəkɨs un, kən Uhgɨn təmən-ipa kəm io məmə ekəike mɨtəlɨg-pən mɨn əpəh ilɨs Jerusalem. Kən itɨmlau Panapas emian kən miait Taetas itɨməhal min məhaluwɨn. Kən eməhaluwɨn kiet-arəpən Jerusalem, emotuəfɨmɨn itɨmat netəm-iasol mɨn əm rəha niməfak. Nian emotəpələh e nuəfɨmɨnən əh, io ematən-ipən wɨr nəghatən mɨn itəm ekuwɨn matən-iarəp kəm Iaihluə mɨn, ilat sənəmə netəm Isrel. Emən-ipən wɨr natɨmnat mɨn rafin agɨn kəm ilat məto-inu esolkeikeən məmə nɨkilat otəht məmə rəhak nəghatən təsətuatɨpən, kən moatən rat rəhak wək, tol nat əpnapɨn əm lan, noan tɨkə.
1 Catorze anos mais tarde, subi outra vez a Jerusalém com Barnabé, levando também Tito comigo.
2 — ausente —
2 E subi em conseqüência de uma revelação. Expus-lhes o Evangelho que prego entre os pagãos, e isso particularmente aos que eram de maior consideração, a fim de não correr ou de não ter corrido em vão.
3 Kən e nian əh, nɨkik təmatəht pɨk məmə kətah okotəhai io mə ekəike mən-ipən kəm Iaihluə mɨn, məmə okəike kəhg-ipən ilat. Məto kəməsotənən. Kən io kit u, Taetas, in etəm Kris, sənəmə etəm Isrel, kəsəhg-ipənən əh. Məto ilat kəməsotənən mə okəike kəhg-ipən.
3 Entretanto, nem sequer meu companheiro Tito, embora gentio, foi obrigado a circuncidar-se.
4 Nənən rəha nəhg-ipənən təmɨsɨ-pən e netəmim neen kəmoateiuə əm məmə ilat piatat mɨn. Kən ilat kəmotalkəlɨk wɨr məmə okotehm-tu məmə itɨmat ekoatətəu-pən əh Lou, o kəp. Məto itɨmat enotiet rəkɨs mɨnotuwɨn o Iesu Kristo, kən mɨnotol kitiəh itɨmat min, kən itɨmat sənəmə slef rəha Lou. Məto netəm mɨn əh, nɨkilat təməsagienən o rəhatɨmat nəghatən mɨn, kən motolkeike məmə okotəgo-pən itat rafin e Lou ne kastom rəha nəfakən rəha netəm Isrel. Kən kəmotən məmə okəike kəhg-ipən Iaihluə mɨn tahmen e Taetas.
4 Mas, por causa dos falsos irmãos, intrusos - que furtivamente se introduziram entre nós para espionar a liberdade de que gozávamos em Cristo Jesus, a fim de nos escravizar -,
5 Məto emotən-iəhau ilat məsotolən məmə rəhalat nəghatən otər maprəkɨs-in rəhatɨmat. Kən itɨmat emotaskəlɨm əskasɨk nəghatən pahrien tətatɨg e Namnusən Təwɨr, məmə itəmat onəkotɨtun wɨr.
5 fomos, por esta vez, condescendentes, para que o Evangelho permanecesse em sua integridade.
6 Kən netəmim neen əh-ikɨn katən ilat məmə ilat netəm-iasol mɨn rəha niməfak, (məto e nehmən rəhak, etəm tatos nərɨg asol, ne etəm təsosən nərɨg asol, ilau kuahmen ahmen əm. Kən e nɨganəmtɨ Uhgɨn, in təsafinən nərɨg mɨn əh). Kən netəm mɨn əh kəməsotəgətunən io e nəghatən wi kit, məmə ekuwɨn mamnus-iarəp.
6 Quanto aos que eram de autoridade - o que antes tenham sido não me importa, pois Deus não se deixa levar por consideração de pessoas -, estas autoridades, digo, nada me impuseram.
7 !Kəpə! Kəməsotolən, məto-inun ilat kəmotɨtun əm məmə, e nəsanənən rəha Uhgɨn, in təmɨləs-ipər io məmə io aposol, kən mɨtahləpis-pən io mə ekuwɨn mən-iarəp Namnusən Təwɨr kəm Iaihluə mɨn. Kən e nəsanənən əh, tɨnɨləs-ipər rəkɨs mihin Pita, məmə in mɨn in aposol. In otatən-iarəp Namnusən Təwɨr kəm netəm Isrel.
7 Ao contrário, viram que a evangelização dos incircuncisos me era confiada, como a dos circuncisos a Pedro
8 — ausente —
8 {porque aquele cuja ação fez de Pedro o apóstolo dos circuncisos, fez também de mim o dos pagãos}.
9 Kən Jemes ne Pitane Jon, katən iləhal məmə nəukətɨ niməfak miləhal. Nian kəməhaləplan, kən məhalɨtun məmə e nəwɨrən rəha Uhgɨn, in təmos-ipa wək u e nelmək. Kən kəhaluwa məhalol sekhan etɨmlau Panapas məmə itɨmat ekotol əm kitiəh. Kən emotən mə oekotoor wək mɨn. Itɨmlau oekian muamnus-iarəp Namnusən Təwɨr kəm Iaihluə mɨn, kən iləhal okəhaluwɨn məhalən-iarəp kəm netəm Isrel.
9 Tiago, Cefas e João, que são considerados as colunas, reconhecendo a graça que me foi dada, deram as mãos a mim e a Barnabé em sinal de pleno acordo:
10 Kən ilat kəmotən-ipa əm nəghatən kitiəh əm məmə nɨkitɨmlau otəkəike matəht ian-rat mɨn əpəh Jerusalem məmə ekuasitu elat. Məto, nɨkik tɨnagien rəkɨs o wək əh.
10 iríamos aos pagãos, e eles aos circuncidados. Recomendaram-nos apenas que nos lembrássemos dos pobres, o que era precisamente a minha intenção.
11 Kən uarisɨg un, emɨtəlɨg-pən əpəh ləhau taon kit Antiok. Nian emətatɨg ikɨn əh, kən Pita təmuarisɨg mɨn muwa. Kən Pita təmətagwən ilat in mɨn neen koatəfak, məto ilat Iaihluə mɨn. Kən nian netəmim mɨn rəha Jemes, itəm kəmotɨsɨ-pən Jerusalem motiet-arəpa, ilat kəmotəhai Pita, motəmə, “Iaihluə mɨn u, okəike kəhg-ipən ilat. Məto okəmə kəsolən, Uhgɨn okol təsasituən elat.” Kən nəghatən u kəmoatən təmərəkɨn Pita, mol taulɨs kən məgin nuwɨn mɨnən magwən təlmin netəm kəsəhg-ipənən ilat. Kən nolən rat əh Pita təmol, miuw e kitat mɨn neen əpəh Antiok, ilat iəfak mɨn u noanol mɨn rəha Isrel, ilat mɨn kəmotos o Pita moatol nolən rəha etəmim itəm tatəghat e nolən kəiu, kən moatəgin netəm kəsəhg-ipənən ilat. Motatɨg kiuw mɨn e Panapas, təgin mɨn ilat. Kən e nian eməplan məmə ilat kɨnəsotətəu-pən ətuatɨpən suatɨp itəm Namnusən Təwɨr tatən, kən eməhai-pən əm Pita e nɨganəmtɨlat, matən-ipən əskasɨk məmə, “Nat əpnapɨn ik etəm Isrel, məto nəsosən əh rəhatat nolən. ?Kən tahro natəkəike kəm netəm mɨn u kəsəhg-ipənən ilat məmə okəhg-ipən ilat?”
11 Quando, porém, Cefas veio a Antioquia, resisti-lhe francamente, porque era censurável.
12 — ausente —
12 Pois, antes de chegarem alguns homens da parte de Tiago, ele comia com os pagãos convertidos. Mas, quando aqueles vieram, retraiu-se e separou-se destes, temendo os circuncidados.
13 — ausente —
13 Os demais judeus convertidos seguiram-lhe a atitude equívoca, de maneira que mesmo Barnabé foi levado por eles a essa dissimulação.
14 — ausente —
14 Quando vi que o seu procedimento não era segundo a verdade do Evangelho, disse a Cefas, em presença de todos: Se tu, que és judeu, vives como os gentios, e não como os judeus, com que direito obrigas os pagãos convertidos a viver como os judeus?
15 Kən e nian əh, io emən-ipən wɨr kəm Pita məmə nɨpahrienən məmə itɨmlau emiasɨpən ətuatɨp e noanol rəha netəm Isrel. Itɨmlau sənəmə Iaihluə mil itəm netəm Isrel nɨkilat tatəht məmə ilat rafin nol təfagə məto-inu kəsotətəu-pənən e lou.
15 Nós, judeus de nascença, e não pecadores dentre os pagãos,
16 Məto roiu ekiatun məmə Uhgɨn təsafinən etəmim kit məmə in tətuatɨp e nɨganəmtɨn məto-inu in tatətəu-pən ətuatɨp Lou rəha netəm Isrel. Etəmim itəm tətahatətə pahrien e Iesu Kristo, in əmun tətuatɨp e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Nətəlɨgən əh in əh, tol itɨmat mɨn netəm Isrel, oekotəkəike motahatətə əm e Iesu Kristo məmə ekotətuatɨp e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Uhgɨn təsafinən itɨmat məto-inu ekotətəu-pən Lou, məto in tətafin əm itɨmat məto-inu ekotahatətə e Iesu Kristo. Etəmim kit okol təsətuatɨpən e nɨganəmtɨ Uhgɨn məto-inu in tatətəu-pən pɨk Lou.
16 sabemos, contudo, que ninguém se justifica pela prática da lei, mas somente pela fé em Jesus Cristo. Também nós cremos em Jesus Cristo, e tiramos assim a nossa justificação da fé em Cristo, e não pela prática da lei. Pois, pela prática da lei, nenhum homem será justificado.
17 Itɨmat u netəm Isrel, kən ekotahatətə e Iesu Kristo məmə ekotuwa motətuatɨp e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Məto netəm Isrel neen, nɨkilat tatəht məmə itɨmat nol təfagə məto-inu esotətəu-pənən lou. ?Tol nəhlan, in Kristo itəm tatol məmə itɨmat nol təfagə, o kəp? !Kəp! Sənəmə tol min nəhlan.
17 Pois, se nós, que aspiramos à justificação em Cristo, retornamos, todavia, ao pecado, seria porventura Cristo ministro do pecado? Por certo que não!
18 Məto təfagə pahrien in tol min nulan, okəmə ekɨtəlɨg-pən mɨn matətəu-pən lou. Okəmə ekatol min nəhlan, kən io esətuatɨpən e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Nolən əh tatəgətun əsas əm məmə io iol təfagə rat.
18 Se torno a edificar o que destruí, confesso-me transgressor.
19 Tol nəhlan məto-inu, nian emalkut pɨk o nətəu-pənən Lou, kən eməplan məmə nolən u təsahmenən məmə tatol io ekətuatɨp e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Tol nəhlan, emapəs nətəu-pənən Lou o nuwamən etəm ətuatɨp. Tahmen məmə emɨmɨs, kən roiu e nəmegəhən wi rəhak, Lou təsərəmərəən lak. Emol nəhlan məmə ekol əm nətəlɨgən rəha Uhgɨn. In tahmen məmə itɨmlau Kristo, kəmətu-pər itɨmlau min e nɨg kəməluau. Nəmegəhən oas rəhak təmɨmɨs. Məto emaiir-pa mɨn itɨmlau Kristo. Kən roiu u, sənəmə io iatəmegəh, məto Kristo in tatəmegəh e nɨkik. Kən e nəmegəhən rafin rəhak, ekətahatətə əm e Nətɨ Uhgɨn, itəm təmolkeike pɨk io, kən muwa mɨmɨs mos megəh io.
19 Na realidade, pela fé eu morri para a lei, a fim de viver para Deus. Estou pregado à cruz de Cristo.
20 — ausente —
20 Eu vivo, mas já não sou eu; é Cristo que vive em mim. A minha vida presente, na carne, eu a vivo na fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Nolkeikeən u, Uhgɨn təmawte-in-pa kəm itat, in iahgin pɨk. Kən okol esərəkɨnən nolkeikeən əh itəm Uhgɨn təmawte-in-pa əpnapɨn əm. Məto iatəplan məmə itəmat mɨn neen, nəkoatətəu-pən Lou mə otol itəmat nəkotətuatɨp e nɨganəmtɨ Uhgɨn. Məto okəmə nəkoatol nəhlan, kən itəmat nəkotol nat əpnapɨn əm e nɨmɨsən rəha Iesu Kristo
21 Não menosprezo a graça de Deus; mas, em verdade, se a justiça se obtém pela lei, Cristo morreu em vão.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.