Romanos 4
Tewa NT (TEW_WBT) vs ARA
1 Nää wâyhíˀkhâymáa Abraham-bí̖ˀgeḏi háa ûnpóeˀin, i-á naˀin Huḏíyo gimuuˀinbí páaḏéˀi thehtáy pahpâa gínmuu.
1 Que, pois, diremos ter alcançado Abraão, nosso pai segundo a carne?
2 Yôesi natú̖ḏáho iḏá Abraham-dá óecha̖a̖máaˀin tꞌaywó̖ˀdi imáapí waagi híwó̖ˀ iˀoḏiboˀ, heḏânho Abraham ûnkoeḏí-íwän iví híwó̖ˀdi tsiyekan niˀgeḏi iyêngihéeˀa̖míḏí. Hewänbo Yôesi wínatú̖hpí Abraham-dá ûnkoeḏi iyêngihéeˀa̖míˀin.
2 Porque, se Abraão foi justificado por obras, tem de que se gloriar, porém não diante de Deus.
3 Yôesiví ta̖ˀnin diwe kinnân nata̖ˀmuupíˀan:
3 Pois que diz a Escritura? Abraão creu em Deus, e isso lhe foi imputado para justiça.
4 Kin waagi namuupíˀan: Toˀwí itꞌôeˀandi-á óewáˀándeˀ, heḏi iví wáˀâa ûntꞌanmuu hä̖́yú̖ itꞌôeˀan waagiḏi, wíˀóewänpiḏamähpí.
4 Ora, ao que trabalha, o salário não é considerado como favor, e sim como dívida.
5 Hewänbo toˀwí wänbo híwó̖ˀdi hä̖ä̖wí iˀandi nawänpimuuḏibo háˀto ûnkoeḏí-í natú̖níḏí tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagiˀbá namuu. Yôesiḏa̖ˀmân ûnkꞌóe wí toˀwí óecha̖a̖máˀve-íḏí tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagi, nä́ˀi toˀwí tꞌaywó̖ˀtoˀi namuu wänboˀ, heḏi kin óecha̖a̖máa iví whä̖yu̖ ûnmuuḏiboˀ, híwó̖ˀ iˀa̖míḏí iwänpikhä̖ä̖ḏeḏiḏá yoe.
5 Mas, ao que não trabalha, porém crê naquele que justifica o ímpio, a sua fé lhe é atribuída como justiça.
6 Heḏânkun David hä́nˀoe natú̖ in toˀwên Yôesiḏi ovâycha̖a̖máaˀin tꞌaywó̖ˀdi wíḏâymáapí waagi dihíhcha̖a̖-í, hewänbo híwó̖ˀ dívíˀa̖míḏí dívíkhä̖ä̖ḏeˀin namuuḏá yoe.
6 E é assim também que Davi declara ser bem-aventurado o homem a quem Deus atribui justiça, independentemente de obras:
7 Kinnân ita̖ˀnan:
7 Bem-aventurados aqueles cujas iniquidades são perdoadas, e cujos pecados são cobertos;
8 — ausente —
8 bem-aventurado o homem a quem o Senhor jamais imputará pecado.
9 Heḏi toˀgîˀ-an nä́ˀi híhchan namúní? Ti in Huḏíyogîˀḏa̖ˀ? Yoe, in Huḏíyo dimuupíˀingîˀ wáˀ namuupíˀan. Gínhanginnáhpíˀan Yôesi natú̖ˀin iḏi Abraham óecha̖a̖máa tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagi iví whä̖yu̖ ûnmuuḏi.
9 Vem, pois, esta bem-aventurança exclusivamente sobre os circuncisos ou também sobre os incircuncisos? Visto que dizemos: a fé foi imputada a Abraão para justiça.
10 Hewänbo ti Abraham in Huḏíyo-ví kꞌewe̖ˀ taaḏi ho nataamuu ihayḏân kin Yôesi iví̖ˀgeḏi natú̖? Yoe, waˀḏi óetaaˀanpíḏíbo-ân.
10 Como, pois, lhe foi atribuída? Estando ele já circuncidado ou ainda incircunciso? Não no regime da circuncisão, e sim quando incircunciso.
11 Tíˀúugéḏân Yôesi natú̖ Abraham in taa ikéyíˀin nathaypúwíḏí Yôesiḏi ho óecha̖a̖máaˀin tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagi. Hewänbo kin Yôesi ho iˀan Abraham-bí whä̖yu̖ ûnmuuḏibo waˀ in taa imáapíḏíboˀ. Heḏânkun Abraham-dá tꞌä̖hkí in toˀwên taˀgendi Yôesivíˀpiyeˀ dívíwhä̖yundeˀinbí táḏá waagiˀbá dínmúní, tobá nä́ˀin Huḏíyoví kꞌewe̖ˀ taa dâymáapí wänboˀ, heḏi in wáˀ Yôesiḏi ovâycha̖a̖máa tꞌaywó̖ˀdi wíḏâymáapí waagi.
11 E recebeu o sinal da circuncisão como selo da justiça da fé que teve quando ainda incircunciso; para vir a ser o pai de todos os que creem, embora não circuncidados, a fim de que lhes fosse imputada a justiça,
12 Heḏá in toˀwên kin ditaamuuˀindá wáˀ Abraham-dá inbí táḏá waagiˀbá dínmuu, hewänbo in tꞌä̖hkívîˀ-á yoe. Abraham-bí ây waagiˀin taˀgendi dimúníḏí, indá díntáy iví a̖htaa eeye dívíˀa̖htuyé-íḏí, i waagibá whä̖yu̖ dâymáˀvé-íḏí, in taaḏa̖ˀbá yoe, gá nä́ˀi whä̖yu̖-áho Abraham imáaḏân waˀ in taa ikêˀpíḏíboˀ.
12 e pai da circuncisão, isto é, daqueles que não são apenas circuncisos, mas também andam nas pisadas da fé que teve Abraão, nosso pai, antes de ser circuncidado.
13 Yôesiḏi iví tu̖u̖ Abraham óemä́gi iḏi Abraham-dáḏí iví ây iweḏiˀindáḏí ovâymä̂äníˀin hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nä́ä oepáa kꞌayḏiwiˀ, hewänbo kin natú̖ gá Abraham óecha̖a̖máaḏân tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagi iví whä̖yu̖ ûnmuuḏi, i tsontu̖u̖ iˀaˀginnamíḏí ikhä̖ä̖ḏeḏiḏá yoe.
13 Não foi por intermédio da lei que a Abraão ou a sua descendência coube a promessa de ser herdeiro do mundo, e sim mediante a justiça da fé.
14 Yôesiḏi i hä̖ä̖wí ipä̖khâymáaˀiˀ in toˀwên i tsontu̖u̖ dâyˀaˀginnamíḏí dívísóˀḏíndeˀin ovâymä̂äníḏáhoˀ, in whä̖yu̖ ivíˀpiyeˀ wínatâynípí, heḏi i tu̖u̖ Yôesi imä́giˀi-á hä̖́ä̖bo wíˀûnmúnípí.
14 Pois, se os da lei é que são os herdeiros, anula-se a fé e cancela-se a promessa,
15 Hewänbo wí toˀwí i tsontu̖u̖ iˀaˀginhá̖núḏá Yôesiḏi óetuchä̖nundeˀ. Tsontu̖u̖ wänbo nayipíḏá háˀto nakoeḏí-í wí toˀwí iˀaˀginhá̖nú-íḏí, hewänbo nayi-ákun nä́ˀi tsontu̖u̖.
15 porque a lei suscita a ira; mas onde não há lei, também não há transgressão.
16 Heḏânkun hä̖ä̖wí híwó̖ˀdi ívíˀanpíḏíbo Yôesi iví tu̖u̖ imä́gi tꞌä̖hkí in Abraham-bí ây iweḏiˀin dimuuˀin dínkoeḏi iví séegísehkanä dâykéyíˀin inbí whä̖yu̖ dínmuuḏi. Heḏi kin Yôesiḏi ovâyˀâ̖a̖mí in toˀwên i tsontu̖u̖ dâymáaˀinda̖ˀbá yoe, hewänbo tꞌä̖hkí in toˀwên dívíwhä̖yundeˀin Abraham iwhä̖yu̖ waagibá. Abraham-dá táḏá waagiˀbá gínmuu tꞌä̖hkí naˀin taˀgendi Yôesivíˀpiyeˀ ívíwhä̖yundeˀingîˀ.
16 Essa é a razão por que provém da fé, para que seja segundo a graça, a fim de que seja firme a promessa para toda a descendência, não somente ao que está no regime da lei, mas também ao que é da fé que teve Abraão (porque Abraão é pai de todos nós,
17 Yôesiví ta̖ˀnin diwe ûnkwꞌó̖ háa Yôesi natú̖ waagi:Abraham-dá Yôesivípiyeˀ iwhä̖yundeˀ, heḏiho Yôesiḏi i-á ho óecha̖a̖ hä̖ˀin tꞌowaví táḏá dínmuu waagi. Yôesi-á ûnkoeḏi chuˀin wänbo ovâywówápaa-íḏí, heḏá tobáháa hä̖ä̖wí waˀ wínapóepí wänboˀ, napúwí gin Yôesi natú̖ḏáhoˀ, napúwí-ákun.
17 como está escrito: Por pai de muitas nações te constituí. ), perante aquele no qual creu, o Deus que vivifica os mortos e chama à existência as coisas que não existem.
18 Heḏiho tobá whä̖yu̖píwó̖ˀ waa namuu wänboˀ Abraham-dá iwhä̖yu̖ báyékí tꞌowa wéngé tꞌä̖hkí dithaaˀinbí táḏá dínpuwagítꞌóeˀin, gá Yôesiḏi óetu̖ˀandân báyékí tíˀúugé kä̖ˀä̖ä̖ˀin ûnkwo̖ˀgítꞌóeˀin, heḏi han ûnpóe.
18 Abraão, esperando contra a esperança, creu, para vir a ser pai de muitas nações, segundo lhe fora dito: Assim será a tua descendência.
19 Iví túuˀú i̖ˀgeḏi iˀánshaamáaḏí, háˀto iˀâykwꞌôení waa nacha̖a̖, maˀḏi tä̖gintä̖ (100) pa̖a̖yoˀi ho namuuḏi, heḏá iví kwiyó Sarah-á wä̖hphaḏe kwiyó nää ûnmuuḏihoˀ, háˀto nasáhpúwí i̖ˀgeḏi wáˀ iˀánshaaˀan. Hewänbo tobá kin namuu wänbo iví whä̖yu̖ waˀḏi ûnkay.
19 E, sem enfraquecer na fé, embora levasse em conta o seu próprio corpo amortecido, sendo já de cem anos, e a idade avançada de Sara,
20 Yôesiví tu̖u̖ óemä́giˀin ônwhä̖yu̖, heḏi iví whä̖yu̖ ûnhá̖á̖nívíˀweḏi shánkí ûnkaypóe, heḏiho Yôesi-áho kwꞌáayéboˀ óemáa.
20 não duvidou, por incredulidade, da promessa de Deus; mas, pela fé, se fortaleceu, dando glória a Deus,
21 Iví píˀnä́ khóˀyéhoˀ ûnhanginná Yôesi ûnkoeḏiˀin hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí natú̖ˀiˀ iˀa̖míḏí.
21 estando plenamente convicto de que ele era poderoso para cumprir o que prometera.
22 Heḏânkun Yôesi natú̖ iḏi Abraham óecha̖a̖máa tꞌaywó̖ˀdi wíˀimáapí waagi iví whä̖yu̖ ûnmuuḏi.
22 Pelo que isso lhe foi também imputado para justiça.
23 Hewänbo nä́ˀi híˀ Abraham-bí̖ˀgeḏi Yôesi natú̖ˀiˀ Abraham-gîˀḏa̖ˀ wínata̖ˀmuupí,
23 E não somente por causa dele está escrito que lhe foi levado em conta,
24 hewänbo naˀingîˀ-ân wáˀ nata̖ˀmuu, gá Yôesi-á natú̖ḏân naˀin wáˀ dícha̖a̖ tꞌaywó̖ˀdi wíˀâymáapí waagi ivíˀpiyeˀ ívíwhä̖yundeḏi, iḏá Jesus naˀinbí tsondi shánkí hayˀi gínmuuˀiˀ óewáywówápaa.
24 mas também por nossa causa, posto que a nós igualmente nos será imputado, a saber, a nós que cremos naquele que ressuscitou dentre os mortos a Jesus, nosso Senhor,
25 Yôesi Táḏáḏí Jesus óemä́gi naˀinbí tꞌaywó̖ˀdi gínmuuḏi nachúu-íḏí, heḏá óewáywówápaa nakeepúwíḏí dícha̖a̖máaˀin tꞌaywó̖ˀdi wíˀâymáapí waagi.
25 o qual foi entregue por causa das nossas transgressões e ressuscitou por causa da nossa justificação.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.