Marcos 14

Tewa NT (TEW_WBT) vs ARA

Sair da comparação
ARA Almeida Revista e Atualizada 1993
1 Waˀ wíje thaa ûntáy in Huḏíyoví shánkíˀeeḏi Passover gin dâytu̖ˀoˀi dínpóewíḏí, ihayḏi iˀ pává oewáaseepîˀ dâykꞌoˀ. In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá dâytu̖wä̖máa háḏíḏí kaaḏibo Jesus óekáyjíˀin óeháyjíḏí.
1 Dali a dois dias, era a Páscoa e a Festa dos Pães Asmos; e os principais sacerdotes e os escribas procuravam como o prenderiam, à traição, e o matariam.
2 Ditú̖, “Nää-á waˀḏi nä́ˀin shánkíˀeeḏi napoeˀoḏi wíˀívíˀa̖mípí. Haˀwâa ívíˀandá, wáy nä́ˀin tꞌowaḏi naˀin díyâ̖a̖-í.”
2 Pois diziam: Não durante a festa, para que não haja tumulto entre o povo.
3 Ihayhä̖̂ä̖ḏibá Jesus oe Bethany búˀay najiˀ, heḏi wí sen Simon gin nakhá̖wä̖́ˀivîˀ ihúuhoˀ, nä́ˀi sendá naphéetaymuuwän. Jesus nahúuˀä́n dihayḏi wí kwee wên pꞌonbayˀay imáaḏí natsꞌú̖, indá kꞌuu tsꞌä̖ˀiˀḏi ûnpaˀan heḏi wí ka̖ˀpꞌoe “nard” gin dâytu̖ˀoˀiˀ ûnkuˀun. Nä́ˀi ka̖ˀpꞌoe-á saˀwóˀgí nasun heḏá hânho-á nachä̖ˀmuu. Heḏi iˀ kwee in pꞌonbayˀay kꞌáy iháve, heḏi nä́ˀi ka̖ˀpꞌoe-á Jesus-ví pꞌóˀḏé ônˀewe.
3 Estando ele em Betânia, reclinado à mesa, em casa de Simão, o leproso, veio uma mulher trazendo um vaso de alabastro com preciosíssimo perfume de nardo puro; e, quebrando o alabastro, derramou o bálsamo sobre a cabeça de Jesus.
4 Wên tꞌowa iwe dikwꞌóˀnin dâymûˀḏi ditꞌayjiˀ, heḏi wíˀnä́ táye dívítu̖máa, “Háaḏan nä́ˀi ka̖ˀpꞌoe-á ipeḏeeˀan?
4 Indignaram-se alguns entre si e diziam: Para que este desperdício de bálsamo?
5 Powin tä̖gintä̖ (300) thaa tꞌôe dívíˀandi wáˀâaḏi naku̖hchaḏee-íwän, háa maḏi shánkí wänboˀ, heḏi iˀ chä̖ˀ in sehkanäwó diwówájiˀin ovâymä̂äníwän.” Heḏi iˀ kwee-á hânho óetunsúuˀan.
5 Porque este perfume poderia ser vendido por mais de trezentos denários e dar-se aos pobres. E murmuravam contra ela.
6 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Iˀ kwee ánpí binˀan. Háaḏan bîntꞌaymáa? Híwóho saˀwóˀgí naa díˀan.
6 Mas Jesus disse: Deixai-a; por que a molestais? Ela praticou boa ação para comigo.
7 Hä̖̂ä̖ḏi wänbo in sehkanäwó diwówájiˀin tꞌowa undáḏí únkwoˀní, heḏiho hä̖̂ä̖ḏi wänbo nä́we hä̖ä̖wí híwó bînˀa̖míˀin ídaˀḏá, únkoḏi bînˀa̖míḏí. Hewänbo naa-á nä́we hä̂nhay wänbo tꞌä̖hkí undáḏí wíˀochangíˀopí.
7 Porque os pobres, sempre os tendes convosco e, quando quiserdes, podeis fazer-lhes bem, mas a mim nem sempre me tendes.
8 Nä́ˀi kwee hä̖́yú̖ ûnkoḏi ihay iˀan. Waˀḏi in pení ovâykhä̖ˀkwꞌóḏipíḏíboˀ inbîˀḏi dâyka̖ˀpꞌoeˀewendeˀ, heḏi hanbá iˀḏi naa díˀan waˀḏi ochuupíḏíboˀ.
8 Ela fez o que pôde: antecipou-se a ungir-me para a sepultura.
9 Taˀgendi wâytu̖máa, wä̖́hä̖̂ä̖ wänbo nä́ˀin Jôesi Táḏáví híwóˀdi tun ônphaḏendeˀ eeje nä́ä oepáa kꞌayḏi tꞌä̖hkí, háa nä́ˀi kwee iˀannin ovâytꞌôeˀa̖mí, iví̖ˀgeḏi dívíˀánshaaˀâ̖a̖míḏí.”
9 Em verdade vos digo: onde for pregado em todo o mundo o evangelho, será também contado o que ela fez, para memória sua.
10 Heḏi Judas Iscariot, wí in tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀi namuuˀiˀ, in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀinbíˀwepiye namää Jesus óeku̖ˀpꞌâyníḏí.
10 E Judas Iscariotes, um dos doze, foi ter com os principais sacerdotes, para lhes entregar Jesus.
11 Heḏi nä́ˀin owhaˀ ditꞌoe ihayḏi tꞌä̖hkí dihíhchanpóe, heḏi inbí tun Judas óemä́gi chä̖ˀ óewáˀâa-íḏí. Heḏiho iweḏi Judas itu̖wä̖máa háḏíḏí Jesus inbí mange óekáaníˀin, hä̖̂ä̖ḏi ûnkoḏi ihayḏi.
11 Eles, ouvindo-o, alegraram-se e lhe prometeram dinheiro; nesse meio tempo, buscava ele uma boa ocasião para o entregar.
12 In Huḏíyo dínshánkíˀeeḏipoeˀo, iˀ oewáaseepîˀ pává dâykꞌoˀiˀ. Iˀ páaḏéˀi shánkíˀeeḏi thaa in kꞌúwáˀây dâyhá̖núndeˀ, Passover koegîˀ gin dâytu̖ˀoˀi dâykꞌoˀíḏí. Heḏi Jesus-ví khä̖geˀnindi óetsikaˀyan, “Wä̖́hä̖̂ä̖-an naˀin gimú-íˀin undaˀ hä̖ä̖wí âykhâyˀa̖míḏí iˀ Passover koegîˀ âykꞌoˀíḏí?”
12 E, no primeiro dia da Festa dos Pães Asmos, quando se fazia o sacrifício do cordeiro pascal, disseram-lhe seus discípulos: Onde queres que vamos fazer os preparativos para comeres a Páscoa?
13 Heḏi wíjeḏi in khä̖geˀnin ovä̂nsan dä̂nˀa̖míḏí. Ovä̂ntu̖ˀan, “Oe Jerusalem búˀpiye bápûn, heḏi wí sen wên pꞌonbay ihondiˀḏi wovä̂njay-í. I-áḏíbá damú-í.
13 Então, enviou dois dos seus discípulos, dizendo-lhes: Ide à cidade, e vos sairá ao encontro um homem trazendo um cântaro de água;
14 Heḏi wáy i-á natsꞌûndá iˀ sen iví tewhá ûnmuuˀiˀ dä̂ntu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Nanbí há̖hkandiˀḏi dítu̖ˀan wítsikaˀyâ̖a̖míḏí, Wéˀi íve-an naagîˀ dînmuu, eewân naví khä̖geˀnindáḏí nä́ˀi Passover koegîˀ âykꞌoˀí?’
14 segui-o e dizei ao dono da casa onde ele entrar que o Mestre pergunta: Onde é o meu aposento no qual hei de comer a Páscoa com os meus discípulos?
15 Heḏi iˀ sendi wí whaˀkꞌay íve hayˀi wovä̂nkeeya̖mí, hä̖ä̖ tꞌä̖hkí gíntáyˀi nakwꞌôndi. Ee-áho iˀ koegîˀ dä̂nkhâyˀa̖mí.”
15 E ele vos mostrará um espaçoso cenáculo mobilado e pronto; ali fazei os preparativos.
16 Heḏiho in khä̖geˀnin damääḏi iˀ búˀ iwe datsꞌú̖, heḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí háa Jesus natú̖ waagibá dä̂nshaa, heḏiho iˀ Passover koegîˀ dä̂nkhâyˀan.
16 Saíram, pois, os discípulos, foram à cidade e, achando tudo como Jesus lhes tinha dito, prepararam a Páscoa.
17 Nakin dihayḏi Jesus-á iví khä̖geˀnindáḏí iˀ tewhá eepiye dimää.
17 Ao cair da tarde, foi com os doze.
18 Dihúukwꞌôn dihayḏi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖máa, wêe un naa-áḏí úvíhúujoˀin diweḏiˀiˀḏi naa díku̖hpekhâymáa.”
18 Quando estavam à mesa e comiam, disse Jesus: Em verdade vos digo que um dentre vós, o que come comigo, me trairá.
19 In khä̖geˀnin diháachanpóe, heḏi wíˀínbo óetu̖ˀan, “Ti naa-ân gin dáyˀa̖mí? Naa-á háˀtoˀ.”
19 E eles começaram a entristecer-se e a dizer-lhe, um após outro: Porventura, sou eu?
20 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wêe un tä̖ˀḏi wíje iweḏi naa-áḏí iví pává nä́ˀi sä̖ä̖ iwe ipꞌohtôeníˀiˀ, iˀḏân díku̖hpekhâymáa.
20 Respondeu-lhes: É um dos doze, o que mete comigo a mão no prato.
21 Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ ochuwagíˀo, Jôesi Táḏáví taˀnin diwe nataˀmuu waagi. Hewänbo nä́ˀi toˀwí díku̖hpekhâymáaˀi-á tꞌôephaḏe ûnpúuwí. Shánkí híwó iˀ sen ûnpúuwíwän naˀaypu̖yä̖píḏí.”
21 Pois o Filho do Homem vai, como está escrito a seu respeito; mas ai daquele por intermédio de quem o Filho do Homem está sendo traído! Melhor lhe fora não haver nascido!
22 Dívíhúujoˀ ihayḏi Jesus wí pává ikêˀḏi Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀan, heḏáháˀ iháveḏá iví khä̖geˀnin ovâymä́gi, heḏi ovâytu̖ˀan, “Binhóˀgí, nä́ˀi-á naví túˀ dînmuu.”
22 E, enquanto comiam, tomou Jesus um pão e, abençoando-o, o partiu e lhes deu, dizendo: Tomai, isto é o meu corpo.
23 Heḏáháˀ wên kꞌéḏé ikêˀḏi wíyá Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀandi ovâymä́gi, heḏi tꞌä̖hkíḏíbo wí dâysu̖wä̖.
23 A seguir, tomou Jesus um cálice e, tendo dado graças, o deu aos seus discípulos; e todos beberam dele.
24 Heḏi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi-á naví ûnpꞌoe dînmuu. Naví ûnpꞌoe-á tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ donchaˀgíˀo, heḏi owáy gin naa dáyˀandiho Jôesi Táḏáví tun imä́giˀi ho ûnpúuwí.
24 Então, lhes disse: Isto é o meu sangue, o sangue da [nova] aliança, derramado em favor de muitos.
25 Taˀgendi wâytu̖máa, háˀto wíyá dóméenasu̖u̖wä̖́-í owáy Jôesi Táḏáḏí naa dítsondisóge píhay, heḏi ihayḏá wíyá piˀwí méena waagibá dósu̖wä̖khâymáa.”
25 Em verdade vos digo que jamais beberei do fruto da videira, até àquele dia em que o hei de beber, novo, no reino de Deus.
26 Heḏi dâyjûusukhaˀwandi iˀ tewhá iweḏi dipee, heḏi oe Olive Okú gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye dimää.
26 Tendo cantado um hino, saíram para o monte das Oliveiras.
27 Dimändi Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ûntaˀmuu háa iˀ natú̖ˀin, ginnân:Haˀwâabá un únpuwagíˀo. Naa díkheˀkhâymáaḏáháˀ undá tꞌä̖hkíḏí díjoeˀandi úvíwaḏekhâymáa.
27 Então, lhes disse Jesus: Todos vós vos escandalizareis, porque está escrito:
28 Heḏi owáy owáywówápóe ihayḏá Galilee nangepiye unbí páaḏé omän.”
28 Mas, depois da minha ressurreição, irei adiante de vós para a Galileia.
29 Peter-di óetu̖ˀan, “Tobá tꞌä̖hkíḏí wóejoeˀan wänboˀ, naaḏá háˀtoˀ.”
29 Disse-lhe Pedro: Ainda que todos se escandalizem, eu, jamais!
30 Hewänbo Jesus-di óetu̖ˀan, “Nä́ˀin taˀgendi wítu̖ˀâ̖a̖mí: Nääaví taˀnin diwe ûntaˀmuu háa iˀ natú̖ˀin, ginnân:Haˀwâabá un únpuwagíˀo. Naa díkheˀkhâymáaḏáháˀ undá tꞌä̖hkíḏí nä́ˀi khunboˀ, wí dee sen waˀḏi wáygín ikinpíḏíboˀ u̖-á powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin.”
30 Respondeu-lhe Jesus: Em verdade te digo que hoje, nesta noite, antes que duas vezes cante o galo, tu me negarás três vezes.
31 Hewänbo Peter-di shánkí kayˀindi óetu̖ˀan, “Tobá u̖-áḏí naa díhay wänboˀ, naa háˀto hä̂nhay wänbo otú̖u̖ní wíwítaapí gin.” Heḏi tꞌä̖hkí in wéˀgen khä̖geˀnin hanbá ditú̖.
31 Mas ele insistia com mais veemência: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de nenhum modo te negarei. Assim disseram todos.
32 Nä́ˀi tay jâa iwe dipówá, Gethsemane gin dâytu̖ˀoˀ, heḏi Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Nä́we bíkwꞌoˀ. Naaáaḏáháˀ undá tꞌä̖hkíḏí oˀä̖ä̖mú-í dáyjûusuˀa̖míḏí.”
32 Então, foram a um lugar chamado Getsêmani; ali chegados, disse Jesus a seus discípulos: Assentai-vos aqui, enquanto eu vou orar.
33 Hewänbo Peter-á James-á heḏá John-dá i-áḏí ovâyhoˀ. Ihayḏi khunwôedaˀḏi óemáa heḏá iví píˀnä́ ûnkháapóe.
33 E, levando consigo a Pedro, Tiago e João, começou a sentir-se tomado de pavor e de angústia.
34 Heḏi ovâytu̖ˀan, “Naví píˀnä́ khóˀjé hânho otaachanpoeˀoḏi hä̖ä̖wí ochuu-í waa ocha̖a̖. Nä́webo úvítsíkhakwꞌôení heḏá á̖yîngiḏi bíkwoˀbe.”
34 E lhes disse: A minha alma está profundamente triste até à morte; ficai aqui e vigiai.
35 Wíyá hây namääḏi iwe nange iseewhaaḏikꞌûˀ, heḏi ijûusuˀan nä́ˀin natsꞌanpuwagíˀoˀin wíˀûnpúuwípí, nakoḏiḏáhoˀ.
35 E, adiantando-se um pouco, prostrou-se em terra; e orava para que, se possível, lhe fosse poupada aquela hora.
36 Ginnân ijûusuˀan: “Naví Táḏá, u̖-á hä̖ä̖ tꞌä̖hkí úkoḏi biˀa̖míḏí. In tꞌôephaḏe donkhâymáaˀin naa odaˀ dînjâaˀa̖míˀin. Hewänbo tobá napúuwí háa u̖-á undaˀ waa, háa naa odaˀ waagá joe.”
36 E dizia: Aba, Pai, tudo te é possível; passa de mim este cálice; contudo, não seja o que eu quero, e sim o que tu queres.
37 Heḏi in poje khä̖geˀnin dikwꞌôn diwepiye nawáymääḏi dijókha̖wä̖kwꞌôndi ovâymûˀ, heḏi ovâyjóhsandi Peter óetu̖ˀan, “Simon, háaḏan unjókhá̖? Ti wí hây tä̖hkí wänbo wíˀúkoḏipíˀan á̖yîngiḏi unchaníḏí?
37 Voltando, achou-os dormindo; e disse a Pedro: Simão, tu dormes? Não pudeste vigiar nem uma hora?
38 Á̖yîngiḏḏi bíkwoˀbe heḏá bíjûusuˀan, heḏânho wovâytayindeˀ ihayḏi híwóhpí wíˀúvíˀa̖mípí. Pín taˀgeḏi híwó úvíˀa̖míˀin ídaˀ, hewänbo unbí túˀḏá wíˀíkaypí.”
38 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
39 Heḏáháˀ nawáymääḏi háa hä̂nhay ijûusuˀan waagibá wíyá ijûusuˀan.
39 Retirando-se de novo, orou repetindo as mesmas palavras.
40 Heḏi iví khä̖geˀninbíˀwepiye nawáyˀä̖ä̖ḏi wíyá ovâyjóhshaa, hânho dikayhándí, heḏi wíḏínhanginnáhpí háa óetu̖ˀa̖míˀin.
40 Voltando, achou-os outra vez dormindo, porque os seus olhos estavam pesados; e não sabiam o que lhe responder.
41 Heḏi powingîˀ ijûusuˀandi nawáyˀä̖ä̖ḏi ovâytu̖ˀan, “Ti waˀḏi íjóˀkwꞌó heḏá úvíkaykhanwówáˀoˀ? Hä̖hayḏa̖ˀdiboˀꞌꞌ Ihayḏiho naná. Nää-á toˀwíḏí in tꞌaywóhkanninbí mange díkáaní naa, tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀiˀ.
41 E veio pela terceira vez e disse-lhes: Ainda dormis e repousais! Basta! Chegou a hora; o Filho do Homem está sendo entregue nas mãos dos pecadores.
42 Bíwí̖nú, gimú-íhoˀ. Binmúˀḏí, iˀ díku̖ˀpꞌégiˀi ho napówá.”
42 Levantai-vos, vamos! Eis que o traidor se aproxima.
43 Waˀḏi ihíˀmáa ihayḏi Judas napówá, i-á wêe in tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀiˀbá namuu. Báyékí wây-á tꞌowa i-áḏí dijiˀ. In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá heḏá in Huḏíyoví tsonnindá nä́ˀin tꞌowa ovâysan tsijó pháˀ-á phé-á wóegé.
43 E logo, falava ele ainda, quando chegou Judas, um dos doze, e com ele, vinda da parte dos principais sacerdotes, escribas e anciãos, uma turba com espadas e porretes.
44 Dipówápíḏíbo Judas, iˀ Jesus óeku̖ˀpꞌégiˀiˀḏi ho ovâytu̖ˀan in tꞌowa, “Iˀ sen dópꞌohtsä̖ä̖khâymáaˀi-áho iˀ namuu. Bînpankáyjí heḏi á̖yîngiḏi bînhûuwí.”
44 Ora, o traidor tinha-lhes dado esta senha: Aquele a quem eu beijar, é esse; prendei-o e levai-o com segurança.
45 Heḏi Judas wesebo Jesus-víˀpiye namääḏi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ,” heḏi óepꞌohtsä̖ä̖,
45 E, logo que chegou, aproximando-se, disse-lhe: Mestre! E o beijou.
46 heḏi in tꞌowaḏi Jesus óeyâ̖ˀḏi óepanhoˀ.
46 Então, lhe deitaram as mãos e o prenderam.
47 Wí Jesus-ví khä̖geˀdiˀ iwe núˀ nawindi iví tsijó pháˀ iwhahkêˀḏi iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀiˀ pꞌóˀḏé óewhä̖́ḏi, heḏi iví oje heˀyinbo ôntꞌó̖ˀtsꞌâˀ.
47 Nisto, um dos circunstantes, sacando da espada, feriu o servo do sumo sacerdote e cortou-lhe a orelha.
48 Heḏi Jesus-di in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “Háaḏan tsijó pháˀ-áḏí phé-áḏí íkhehpówá dípankáyjíḏí wí jänäkíkandiˀ omuu waabá?
48 Disse-lhes Jesus: Saístes com espadas e porretes para prender-me, como a um salteador?
49 Thamuwaagi iˀ méesate hayˀi ee naa undáḏí ojiˀ wâyhá̖ˀoḏi, heḏi wíḏípankêˀpí. Hewänbo nää-á gin úvíˀoˀ, háa Jôesi Táḏáví taˀnin diwe ûntû̖ˀ waa napúuwíḏí.”
49 Todos os dias eu estava convosco no templo, ensinando, e não me prendestes; contudo, é para que se cumpram as Escrituras.
50 Heḏi tꞌä̖hkí iví khä̖geˀnindi óejoeˀandi dijân.
50 Então, deixando-o, todos fugiram.
51 Wí eˀnú wáˀ wên aa tsꞌä̖ˀinda̖ˀ naˀaamuuḏi Jesus ûnwóejiˀ, heḏi in tꞌowaḏi óeyâ̖ˀ, hewänbo najândi in aaḏa̖ˀ dínjoepóe.
51 Seguia-o um jovem, coberto unicamente com um lençol, e lançaram-lhe a mão.
52 — ausente —
52 Mas ele, largando o lençol, fugiu desnudo.
53 Jesus iˀ owhaˀ shánkí pꞌóˀḏéḏîˀvíˀpiye óehoˀ. Eebá in wéˀgen pꞌóˀḏéḏíˀin owhaˀ-á, in tsonnindá, in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá dívíwéˀgeˀan.
53 E levaram Jesus ao sumo sacerdote, e reuniram-se todos os principais sacerdotes, os anciãos e os escribas.
54 Jesus óehon dihayḏi Peter-á tíˀúugá kayi̖ˀdiḏibo-á nawóemän, heḏi iˀ pꞌóˀḏéḏîˀ owhaˀví tewhá tehpaa búge natsꞌú̖, heḏi in sundaḏo á̖yí̖ˀnindáḏí isóge isúwáˀa̖míḏí ee naphaa iwe.
54 Pedro seguira-o de longe até ao interior do pátio do sumo sacerdote e estava assentado entre os serventuários, aquentando-se ao fogo.
55 Oe íve in owhaˀ-áḏí heḏá in tunjowaˀ dimuuˀindáḏí dâytu̖wä̖máa wí toˀwí híwóhpí Jesus-ví̖ˀgeḏi ihéeˀa̖míḏí, heḏânho Jesus óeháyjíḏí, hewänbo wíḏâyshaapí.
55 E os principais sacerdotes e todo o Sinédrio procuravam algum testemunho contra Jesus para o condenar à morte e não achavam.
56 Báyékí tꞌowa iví̖ˀgeḏi dívíhójoˀan, hewänbo handa̖ˀ wíḏitú̖hpí.
56 Pois muitos testemunhavam falsamente contra Jesus, mas os depoimentos não eram coerentes.
57 Ihayḏi wên hójoˀin dívíwí̖núḏí ginnân ditú̖: “Gitꞌoe natú̖ḏí, ‘Nä́ˀi méesate hayˀi tꞌowa dâytegeˀi dónayu̖khâymáa, heḏi poje thaa iwe wíyá méesate tꞌowa dâykꞌûˀpîˀ naa dótegegíˀo.’ ”
57 E, levantando-se alguns, testificavam falsamente, dizendo:
58 — ausente —
58 Nós o ouvimos declarar: Eu destruirei este santuário edificado por mãos humanas e, em três dias, construirei outro, não por mãos humanas.
59 Hewänbo nä́ˀin tꞌowa wänbo wíˀínbo handa̖ˀ wíḏitû̖ˀpí.
59 Nem assim o testemunho deles era coerente.
60 Heḏáháˀ iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ in tꞌowa tꞌä̖hkíví páaḏépiye iwí̖núḏí Jesus óetsikaˀyan, “Ti háabo wíˀuntú̖u̖nípíˀan nä́ˀi hä̖ä̖wí indi wônchä̖nundeˀ i̖ˀgeḏi?”
60 Levantando-se o sumo sacerdote, no meio, perguntou a Jesus: Nada respondes ao que estes depõem contra ti?
61 Hebo Jesus-á tunginpí nawindi háabo wíˀóetu̖ˀanpí. Wíyá iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀḏi óetsikaˀyan, “Ti u̖-ân unmuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí? Ti u̖-ân iˀ âyˀaˀginmäˀiví ay unmuu?”
61 Ele, porém, guardou silêncio e nada respondeu. Tornou a interrogá-lo o sumo sacerdote e lhe disse: És tu o Cristo, o Filho do Deus Bendito?
62 Jesus natú̖, “Naa-ânkun omuu, heḏi un tꞌä̖hkíḏí dípu̖wä̖khâymáa naa, tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ oˀä́ndí iˀ toˀwí tꞌä̖hkí kay imáaˀiví koˀḏíngéḏí. Heḏá makówáḏí okhúwá jâaḏi oˀä̖ḏi dípu̖wä̖khâymáa.”
62 Jesus respondeu: Eu sou, e vereis o Filho do Homem assentado à direita do Todo-Poderoso e vindo com as nuvens do céu.
63 Haˀwâagi Jesus natú̖ḏí iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀ iví kꞌéwéˀin to isíve, in tꞌowaḏi óemúuníḏí natꞌayˀin, heḏi natú̖, “Wây-á toˀwên wígíntáypí iví̖ˀgeḏi dívíhéeˀa̖míḏí.
63 Então, o sumo sacerdote rasgou as suas vestes e disse: Que mais necessidade temos de testemunhas?
64 Háa natú̖ˀin ítꞌoepíˀan. Natú̖ i-á Nanbí Sedó Jôesi Táḏá waagiˀbá namuu. Hânnan ídaˀ âyˀa̖míˀin?” Tꞌä̖hkíḏíbo ditú̖, “Gá óeháyjí-ân, híwóhpí âyshaaḏi.”
64 Ouvistes a blasfêmia; que vos parece? E todos o julgaram réu de morte.
65 Heḏi wêndi Jesus óeˀohphay, heḏi óetsíwhiˀandi óemahpúuḏí óetu̖ˀan, “Dítu̖ˀan toˀḏan wóemahpúuˀin.” Heḏi in méesatewin sundaḏoḏi óeyâ̖ˀḏi hä̖́yä́nbo óemapháve.
65 Puseram-se alguns a cuspir nele, a cobrir-lhe o rosto, a dar-lhe murros e a dizer-lhe: Profetiza! E os guardas o tomaram a bofetadas.
66 Peter oe áagé iˀ tewhá tehpaa búgebo waˀḏi najiˀ, heḏi wí aˀyú̖ iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀi namuuˀi Peter-víˀwe napówáḏí óemûˀ isúwáˀoḏi, heḏi óeḏamúndeḏi óetu̖ˀan, “U̖ˀ wáˀ Jesus Nazareth-wi-áḏí unjiwän.”
66 Estando Pedro embaixo no pátio, veio uma das criadas do sumo sacerdote
67 — ausente —
67 e, vendo a Pedro, que se aquentava, fixou-o e disse: Tu também estavas com Jesus, o Nazareno.
68 Hewänbo Peter natú̖, “Joe, naa-á joe. Naa wíˀokaˀpóyaˀpí hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi bihíˀmáaˀin.” Heḏi iweḏi napeeḏi in tehpaa phóḏi núˀpiye namää.
68 Mas ele o negou, dizendo: Não o conheço, nem compreendo o que dizes. E saiu para o alpendre. [E o galo cantou.]
69 Iˀ aˀyú̖ḏí wíyá óemûˀ, heḏi in iwe diwinnin ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi sen in Jesus-víˀin diweḏiˀiˀbá namuu.”
69 E a criada, vendo-o, tornou a dizer aos circunstantes: Este é um deles.
70 Hebo Peter wíyá natú̖, “Naa-á joe.” Hây napóe ihayḏi in diwin diweḏi wí toˀwíḏí Peter óetu̖ˀan, “Taˀgendi u̖-á Galilee-wibá unmuuḏibo Jesus-áḏíbá unjiwän.”
70 Mas ele outra vez o negou. E, pouco depois, os que ali estavam disseram a Pedro: Verdadeiramente, és um deles, porque também tu és galileu.
71 Peter natú̖, “Jôesi Táḏáḏí dítuhchä̖ä̖nú-í taˀge dáyhíˀmáapíḏí. Hä̖ˀi sen iví̖ˀgeḏi úvíhíˀmáaˀi-á wíḏótaapí.”
71 Ele, porém, começou a praguejar e a jurar: Não conheço esse homem de quem falais!
72 Ihayḏibá wesebo wí dee sen ikin. Heḏi Peter ûnˀánpówá háa Jesus-di hä́nwaa óetu̖ˀannin: “Waˀ iˀ dee sen wáygín ikinpíḏíboˀ, u̖-á powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin.” Heḏi Peter hânho isíhtä̖ä̖.
72 E logo cantou o galo pela segunda vez. Então, Pedro se lembrou da palavra que Jesus lhe dissera: Antes que duas vezes cante o galo, tu me negarás três vezes. E, caindo em si, desatou a chorar.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.