Marcos 12
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Jesus-di in tsonnin nä́ˀi há̖hkangíˀin óˀgéḏí ovâytu̖ˀan: “Wí sen iˀúuvaˀáakhä̖hsaa, heḏi iˀ nava iphéˀahkhaayan, iˀ kꞌuu iwá iphoyä̖ä̖ iˀ úuva ipꞌomapꞌee-ígîˀ, heḏi wí tewhá tu̖wä̖ˀi-á ikꞌûˀ iví nava iˀá̖yí̖ˀnamíḏí. Heḏáháˀ iˀ nava wên senäˀ úuva áaphä̖ä̖ á̖yí̖ˀnin dimuuˀin ovâypíyémä́giḏi wíyá piˀwí nangepiye namää.
1 Então Jesus começou a lhes ensinar por meio de parábolas: “Um homem plantou um vinhedo. Construiu uma cerca ao seu redor, um tanque de prensar e uma torre para o guarda. Depois, arrendou o vinhedo a alguns lavradores e partiu para um lugar distante.
2 Iˀ úuva napꞌeˀyin dihayḏiho wí tꞌôeˀiˀ iˀ nava iwepiye óesan heḏânho in senäˀ dâynavapíyéˀannindi iˀ úuva nayä̖́muˀiˀ óemä̂äníḏí.
2 No tempo da colheita da uva, enviou um de seus servos para receber sua parte da produção.
3 Hewänbo indi iˀ tꞌôeˀiˀ óeyâ̖ˀḏi óewhä̖́ḏi, heḏi manda̖ˀdibo óewáybun.
3 Os lavradores agarraram o servo, o espancaram e o mandaram de volta de mãos vazias.
4 Heḏi iˀ sendá wíyá tꞌôeˀi-á óesan. Indi i-á pꞌóˀḏá óewhä̖́ḏi, heḏá jänäkí-á óeˀan.
4 Então o dono da terra enviou outro servo, mas eles o insultaram e bateram na cabeça dele.
5 Heḏá wíyá tꞌôeˀi-á óesandi-á óehay. Heḏá wây-á wên tꞌôeˀindá ovâysan. Wáy wên in ovâywhä̖́ḏi, wây-á wêndá ovâyhá̖nú.
5 O próximo servo que ele mandou foi morto. Outros servos que ele enviou foram espancados ou mortos,
6 Heḏi iví ayḏa̖ˀ ûnjoekandee, iˀ isígíˀiˀ. Nä́ˀiho tꞌä̖ˀgeḏiho in dâynavapíyéˀanninbíˀwepiye óesan. Natú̖, ‘Maḏân naví ay-á dînˀaˀgeení.’
6 até que só restou um: seu filho muito amado. Por fim, o dono o enviou, pois pensou: ‘Certamente respeitarão meu filho’.
7 Hewänbo indá wéˀge dívíhéeˀandi ditú̖, ‘Nä́ˀi-ânkun namuu nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ûnjoepuwagíˀoˀiˀ. Jaho âyháyjí, heḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí nayä̖́muˀi-á nanbîˀ-á gínmúuní.’
7 “Os lavradores, porém, disseram uns aos outros: ‘Aí vem o herdeiro da propriedade. Vamos matá-lo e tomar posse desta terra!’.
8 Heḏiho iˀ ay óeyâ̖ˀḏi óehay, heḏi iˀ nava iweḏi óepꞌégi.”
8 Então o agarraram, o mataram e jogaram seu corpo para fora do vinhedo.
9 Heḏi Jesus-di in tꞌowa ovâytsikaˀyan, “Hân nä́ˀi nava ivîˀ ûnmuuˀiˀ iˀa̖mí? Gá namääḏá in senäˀ dâynavapíyéˀannin ovâyhá̖a̖nú-í, ihayḏá iˀ nava-á wây-á toˀwêndá ovâypíyémä̂äní.
9 “O que vocês acham que o dono do vinhedo fará?”, perguntou Jesus. “Ele virá, matará os lavradores e arrendará o vinhedo a outros.
10 Bîntunnanpíˀan nä́ˀi híˀ Jôesi Táḏáví taˀnin diwe nataˀmuuˀiˀ:
10 Vocês nunca leram nas Escrituras: ‘A pedra que os construtores rejeitaram se tornou a pedra angular.
11 — ausente —
11 Isso é obra do Senhor e é maravilhosa de ver’?”
12 In Huḏíyoví tsonnin dínhanginná Jesus-á nä́ˀi híˀ inbí̖ˀgeḏiho ihéeˀannin, heḏi didaˀ óepankáyjíˀin, hewänbo in tꞌowa dâykhunwôedaˀmáaḏí wíˀóepankêˀpí, heḏi iweḏi dimää.
12 Os líderes religiosos queriam prender Jesus, pois perceberam que eram eles os lavradores maus a que Jesus se referia. No entanto, por medo da multidão, deixaram-no e foram embora.
13 Tíˀúugéḏí in Huḏíyo tsonnindi wên Pharisee tꞌowa-á heḏá Herod-ví kꞌemaˀindá Jesus-víˀpiye ovâypunjôn hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí. Didaˀ óekáyjíˀin híwó wíˀihíˀmáapíḏí.
13 Mais tarde, os líderes enviaram alguns fariseus e membros do partido de Herodes com o objetivo de levar Jesus a dizer algo que desse motivo para o prenderem.
14 Heḏi ûnpówáḏí óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, gínhanginná uví híˀ-á taˀgen úmuuˀin, u̖ˀḏá tꞌä̖hkí tꞌowa handa̖ˀbá ovâymáa, háa tꞌowa dínwänpicha̖a̖ waa háabo wíˀunmuupí, heḏiho taˀgendá Jôesi Táḏáví khuu i̖ˀgeḏá tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ. Dítu̖ˀan, hânnan nanbí tsontun gíntû̖ˀ? Ti híwó namuu in Rome-winbí tsondi Caesar ây-tax-wáˀâa-íḏí háa joe? Ti gínkhâyˀä̖ˀ âywáˀâa-íˀin háa joí óetsikaˀya̖míḏí. Didaˀ é?”
14 Disseram: “Mestre, sabemos como o senhor é honesto. É imparcial e não demonstra favoritismo. Ensina o caminho de Deus de acordo com a verdade. Agora, diga-nos: É certo pagar impostos a César ou não?
15 Hebo Jesus ûnhanginná gin óetsikaˀmáaḏí inbí ánshaaho taˀge wíḏâymáapíˀin, heḏiho ovâytu̖ˀan, “Háaḏan dítayindeˀ? Wí denarius chä̖ˀ dînmáˀ naa dómúuníḏí.”
15 Devemos pagar ou não?”. Jesus percebeu a hipocrisia deles e disse: “Por que vocês tentam me apanhar numa armadilha? Mostrem-me uma moeda de prata,
16 Ônmaaḏi ovâytsikaˀyan, “Toˀví tsꞌay-an nä́ˀi chä̖ˀ eeḏi ûnkꞌóe, heḏá toˀví khá̖wä̖́-á?” Óetu̖ˀan, “Gá Caesar-víˀinnân.”
16 Quando lhe deram a moeda, ele disse: “De quem são a imagem e o título nela gravados?”. “De César”, responderam.
17 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Heḏáhoˀ, hä̖ä̖wí Caesar-vîˀ ûnmuuˀi Caesar-bá binmä́ä, heḏi wáˀ hä̖ä̖wí Jôesi Táḏávîˀ ûnmuuˀi-á Jôesi Táḏá-á binmä́ä.” Heḏi iví híˀḏí báyékí ovâyháaˀan.
17 “Então deem a César o que pertence a César, e deem a Deus o que pertence a Deus”, disse ele. Sua resposta os deixou muito admirados.
18 Nä́ˀin Sadducee tꞌowa Jesus-víˀpiye diˀä̖ä̖, hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí. (In Sadducees-á dívíwä̖yundeˀ in tꞌowa dichuuˀin háˀto wíyá diwówápúuwí.)
18 Depois vieram a Jesus alguns saduceus, líderes religiosos que afirmam não haver ressurreição dos mortos, e perguntaram:
19 Indi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, Moses-di nä́ˀin tsontun dîntaˀnan: Wí sen âypíḏíbo nachuuḏi iví kwee waˀ ûnwówájiḏá, iˀ senbí tíˀûu ûnkhâyˀä̖ˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖a̖-íˀin, heḏânho dä̂nˀâykwꞌôeníḏí iˀ páˀḏâyví khá̖wä̖́ ônhûuwíḏí.
19 “Mestre, Moisés nos deu uma lei segundo a qual se um homem morrer sem deixar filhos, o irmão dele deve se casar com a viúva e ter um filho que dará continuidade ao nome do irmão.
20 Hebo ginnân napóe: Tsé ihay tíˀûuwin senäˀ dijiˀ. Iˀ shánkí páaḏéˀiˀ ikhóˀyâ̖ˀ, hebo âypíḏíbo nachuu.
20 Numa família havia sete irmãos. O mais velho se casou e morreu sem deixar filhos.
21 Iˀ eeḏiˀi-á wáˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖ˀ, heḏi nä́ˀi sen wáˀ âypíḏíbo-áho nachuu. Heḏi iˀ powageˀi-á hanbá ûnpóe.
21 O segundo irmão se casou com a viúva, mas também morreu sem deixar filhos. Então o terceiro irmão se casou com ela.
22 Heḏi handa̖ˀ tꞌä̖hkí in tséḏí dijiˀin tíˀûuwin dínpóe, tꞌä̖hkí wíˀínbo iˀ kwee-áḏí dívíkhóˀyâ̖ˀḏi wêe wänbo wí ay wíḏâysógepí. Tꞌä̖ˀgeḏá iˀ kwee-á wáˀ nachuu.
22 O mesmo aconteceu até o sétimo irmão, e nenhum deixou filhos. Por fim, a mulher também morreu.
23 Nä́ˀin tsé ihay tíˀûuwin iˀ kwee-áḏí dikhóhtsa̖a̖kwꞌônwän, heḏiho dítu̖ˀan, owáy tꞌowa wíyá diwáywówápóe ihayḏi, toˀwíví kwee-an ûnmúuní?”
23 Diga-nos, de quem ela será esposa na ressurreição? Afinal, os sete se casaram com ela”.
24 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Gindiḏân ípeḏeekwꞌó, wíˀúnhanginnáhpíḏí Jôesi Táḏáví taˀnin háa ûntû̖ˀnin, heḏá wáˀ wíˀúnhanginnáhpí Jôesi Táḏá-á hânho nakayˀin.
24 Jesus respondeu: “O erro de vocês está em não conhecerem as Escrituras nem o poder de Deus.
25 Owáy in ditꞌahánnin tꞌowa diwáywówápóe ihayḏi, senäˀdá kwiyä̖ˀdá háˀto wíyá dívíkhóˀyâ̖a̖-í, gá gindiḏi in makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin waaginbá dimúuníḏân.
25 Pois, quando os mortos ressuscitarem, não se casarão nem se darão em casamento. Nesse sentido, serão como os anjos do céu.
26 In tꞌowa dichuuˀin diwáywówápúuwí i̖ˀgeḏi dítsikaˀmáa, hewänbo bîntunnanpíˀan háa Moses-ví taˀnin diwe ûntaˀmuuˀin in wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nakojeˀ niˀgeḏi itaˀnan diwe. Ihayḏi Jôesi Táḏáḏí ginnân Moses óehéeˀan:
26 “Agora, quanto a haver ressurreição dos mortos, vocês não leram a esse respeito nos escritos de Moisés, no relato sobre o arbusto em chamas? Deus disse a Moisés: ‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’.
27 Nä́ˀin senäˀ dichuu wänbo taˀgendi diwówájiˀ, gá Jôesi Táḏá-á in diwówájiˀinbí Jôesi dínmuuḏân, in dichumuuˀinbîˀ-á joe. Heḏânkun tꞌä̖hkí ípeḏeekwꞌó úvíwä̖yundeḏi in dichuuˀin háˀto diwáywówápúuwíˀin.”
27 Portanto, ele é o Deus dos vivos, e não dos mortos. Vocês estão completamente enganados!”.
28 Wí sen in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin diweḏiˀi natꞌoe dívíhíˀmáaḏí, heḏi Jesus-di híwóˀnin híˀ ovâymä́giˀin ûnhanginná, heḏiho Jesus-víˀpiye namääḏi óetsikaˀyan, “Wéˀinnan tꞌä̖hkí Jôesi Táḏáví tsontun diweḏi in shánkí kayˀin ûnmuu?”
28 Um dos mestres da lei estava ali ouvindo a discussão. Ao perceber que Jesus tinha respondido bem, perguntou: “De todos os mandamentos, qual é o mais importante?”.
29 Jesus-di óetu̖ˀan, “Nä́ˀinnân in shánkí kayˀin namuu:
29 Jesus respondeu: “O mandamento mais importante é este: ‘Ouça, ó Israel! O Senhor, nosso Deus, é o único Senhor.
30 — ausente —
30 Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua mente e de todas as suas forças’.
31 Heḏi nä́ˀindá in eeḏiˀin tsontundá namuu:Wây-á tsontun nä́ˀin wíjeví shánkí hayˀin namuuˀin wínakꞌóepí.”
31 O segundo é igualmente importante: ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’. Nenhum outro mandamento é maior que esses”.
32 Nä́ˀi Huḏíyoví khuu ovâyhá̖ˀoˀiˀḏi Jesus óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, híwó bihéeˀan. In taˀgen namuu untú̖ waa, wêeḏa̖ˀ Jôesi naˀä́n, heḏi wíyá Jôesi-á wínaˀä́npí, iˀḏa̖ˀ.
32 O mestre da lei respondeu: “Muito bem, mestre. O senhor falou a verdade ao dizer que há só um Deus, e nenhum outro.
33 Híwó namuu animâa âyhûuwíˀin oe méesate eepiye âyphamää-íḏí Jôesi Táḏá âymä̂äníḏí, heḏá wíyá hä̖ä̖wí-á âymä̂äníˀin. Hebo shánkí híwóˀnin namuu Jôesi âysígí-íˀin nanbí píˀnä́ khóˀjé-á, nanbí hangintandá, nanbí kay tꞌä̖hkíḏá, heḏá wáˀ wây-á tꞌowa-á âysígíhûuwíˀin ívípisígí waabá.”
33 E sei que é importante amá-lo de todo o meu coração, de todo o meu entendimento e de todas as minhas forças, e amar o meu próximo como a mim mesmo. É mais importante que oferecer todos os holocaustos e sacrifícios exigidos pela lei”.
34 Jesus ûnhanginná nä́ˀi sendi híwóˀdi híˀ óemä́giˀin heḏi óetu̖ˀan, “U̖-á hí̖yä̖̂ä̖ḏa̖ˀ útáy unkhâymúuníḏí Jôesi Táḏáví tsonkhuu mânsígíkáyjíḏí.” Heḏi iweḏi tꞌä̖hkíḏíbo diwôedaˀpóe Jesus wíyá hä̖ä̖wí óetsikaˀyâ̖a̖míḏí.
34 Ao perceber quanto o homem compreendia, Jesus disse: “Você não está longe do reino de Deus”. Depois disso, ninguém se atreveu a lhe fazer mais perguntas.
35 Jesus-di iˀ méesate hayˀi ee ovâyhá̖ˀoḏi ovâytu̖ˀan, “Heháaḏan in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin ditû̖ˀ, iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀ ûnmuu?
35 Mais tarde, enquanto ensinava o povo no templo, Jesus fez a seguinte pergunta: “Por que os mestres da lei afirmam que o Cristo é filho de Davi?
36 Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi David óehá̖ˀandi David-bo ginnân natú̖:
36 O próprio Davi, falando por meio do Espírito Santo, disse: ‘O Senhor disse ao meu Senhor: Sente-se no lugar de honra à minha direita até que eu humilhe seus inimigos debaixo de seus pés’.
37 Nä́ˀi toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-dibo iví tsondi hayˀi gin óetu̖ˀoˀ. Gin namuuḏá háḏíḏanho David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀmân ûnmúuní?” Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin waaginbá wíḏimúunípí In báyékí tꞌowa híhchangiḏi dívítꞌôeyande Jesus-di ovâyhá̖ˀoḏi.
37 Uma vez que Davi chamou o Cristo de ‘meu Senhor’, como ele pode ser filho de Davi?”. E a grande multidão o ouvia com prazer.
38 Ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin tꞌowa Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin dimuuˀinbíˀweḏi bíˀá̖yîngiˀan. To whaaḏiˀin ditoˀondi dijiˀ dâykeeya̖míḏí toˀwên dimuuˀin, heḏá ovâyhí̖ˀan tꞌowaḏi aˀgindi ovâysengitu̖ˀâ̖a̖míˀin iˀ búˀ pinge i̖ˀge dijiḏi,
38 Jesus também ensinou: “Cuidado com os mestres da lei! Eles gostam de se exibir com vestes longas e de receber saudações respeitosas quando andam pelas praças.
39 heḏá wáˀ in Huḏíyoví méesate eeje heḏá nashánkíˀeeḏináˀ dihayḏá in tsonninbí soge eeḏi dívíkwꞌôeníˀin didaˀ.
39 E como gostam de sentar-se nos lugares de honra nas sinagogas e à cabeceira da mesa nos banquetes!
40 Kwiyä̖ˀ inbí senäˀ dínchuuˀinbí tewhá ovâykweeḏeˀ, heḏáháˀ thaa tꞌä̖hkí dívíjûusuˀoḏi híwóˀnin dimuu waagi dívípiḏaˀoˀ. Gin dívíˀoḏi Jôesi Táḏáḏí shánkí ovâytuhchä̖nukhâymáa.”
40 No entanto, tomam posse dos bens das viúvas de maneira desonesta e, depois, para dar a impressão de piedade, fazem longas orações em público. Por causa disso, serão duramente castigados”.
41 Jesus iˀ méesate hayˀi íve iˀ chä̖ˀ phébay núˀ isógeḏi in tꞌowa inbí chä̖ˀ dâykuuḏeḏi ovâymúndeˀ. Báyékí in koḏitꞌowa dimuuˀindá báyékí dâychä̖ˀkuuḏeˀ.
41 Jesus sentou-se perto da caixa de ofertas do templo e ficou observando o povo colocar o dinheiro. Muitos ricos contribuíam com grandes quantias.
42 Heḏi wí kwee iví sen ûnchuuˀi sehkanäwó nawówájiˀi-á napówáḏí wíje chä̖ˀ pꞌíˀin itógi, hí̖yä̖̂ä̖ḏa̖ˀ iˀ chä̖ˀ namuu.
42 Então veio uma viúva pobre e colocou duas moedas pequenas.
43 Heḏi Jesus iví khä̖geˀnin iwéˀgeˀandi ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖ˀâ̖a̖mí, nä́ˀi kwee iví sen ûnchuuˀi sehkanäwó nawówáji wänbo iˀ chä̖ˀ phébay iwe shánkí itógi tꞌä̖hkí in wéˀgen dâykuuˀinbíˀweḏi.
43 Jesus chamou seus discípulos e disse: “Eu lhes digo a verdade: essa viúva depositou na caixa de ofertas mais que todos os outros.
44 In wéˀgendáho iˀ chä̖ˀ dínphaḏe iweḏi dívímä́gi, hewänbo nä́ˀi kwee-á báyékí ûnkwꞌóhpí wänbo hä̖́yú̖ imáaˀi tꞌä̖hkí itógi — iví wówátsi iˀa̖mígîˀ tꞌä̖hkí imä́gi.”
44 Eles deram uma parte do que lhes sobrava, mas ela, em sua pobreza, deu tudo que tinha”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.