Marcos 12

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Jesus-di in tsonnin nä́ˀi há̖hkangíˀin óˀgéḏí ovâytu̖ˀan: “Wí sen iˀúuvaˀáakhä̖hsaa, heḏi iˀ nava iphéˀahkhaayan, iˀ kꞌuu iwá iphoyä̖ä̖ iˀ úuva ipꞌomapꞌee-ígîˀ, heḏi wí tewhá tu̖wä̖ˀi-á ikꞌûˀ iví nava iˀá̖yí̖ˀnamíḏí. Heḏáháˀ iˀ nava wên senäˀ úuva áaphä̖ä̖ á̖yí̖ˀnin dimuuˀin ovâypíyémä́giḏi wíyá piˀwí nangepiye namää.
1 Depois Jesus começou a falar por meio de parábolas . Ele disse:
2 Iˀ úuva napꞌeˀyin dihayḏiho wí tꞌôeˀiˀ iˀ nava iwepiye óesan heḏânho in senäˀ dâynavapíyéˀannindi iˀ úuva nayä̖́muˀiˀ óemä̂äníḏí.
2 Quando chegou o tempo da colheita, o dono enviou um empregado para receber a sua parte.
3 Hewänbo indi iˀ tꞌôeˀiˀ óeyâ̖ˀḏi óewhä̖́ḏi, heḏi manda̖ˀdibo óewáybun.
3 Mas os lavradores agarraram o empregado, bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
4 Heḏi iˀ sendá wíyá tꞌôeˀi-á óesan. Indi i-á pꞌóˀḏá óewhä̖́ḏi, heḏá jänäkí-á óeˀan.
4 O dono mandou mais um empregado, mas eles bateram na cabeça dele e o trataram de um modo vergonhoso.
5 Heḏá wíyá tꞌôeˀi-á óesandi-á óehay. Heḏá wây-á wên tꞌôeˀindá ovâysan. Wáy wên in ovâywhä̖́ḏi, wây-á wêndá ovâyhá̖nú.
5 E ainda outro foi mandado para lá, mas os lavradores o mataram. E o mesmo aconteceu com muitos mais — uns foram surrados, e outros foram mortos.
6 Heḏi iví ayḏa̖ˀ ûnjoekandee, iˀ isígíˀiˀ. Nä́ˀiho tꞌä̖ˀgeḏiho in dâynavapíyéˀanninbíˀwepiye óesan. Natú̖, ‘Maḏân naví ay-á dînˀaˀgeení.’
6 E agora a única pessoa que o dono da plantação tinha para mandar lá era o seu querido filho. Finalmente ele o mandou, pensando assim: “O meu filho eles vão respeitar.”
7 Hewänbo indá wéˀge dívíhéeˀandi ditú̖, ‘Nä́ˀi-ânkun namuu nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ûnjoepuwagíˀoˀiˀ. Jaho âyháyjí, heḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí nayä̖́muˀi-á nanbîˀ-á gínmúuní.’
7 Mas os lavradores disseram uns aos outros: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
8 Heḏiho iˀ ay óeyâ̖ˀḏi óehay, heḏi iˀ nava iweḏi óepꞌégi.”
8 — Então agarraram o filho, e o mataram, e jogaram o corpo para fora da plantação.
9 Heḏi Jesus-di in tꞌowa ovâytsikaˀyan, “Hân nä́ˀi nava ivîˀ ûnmuuˀiˀ iˀa̖mí? Gá namääḏá in senäˀ dâynavapíyéˀannin ovâyhá̖a̖nú-í, ihayḏá iˀ nava-á wây-á toˀwêndá ovâypíyémä̂äní.
9 Aí Jesus perguntou:
10 Bîntunnanpíˀan nä́ˀi híˀ Jôesi Táḏáví taˀnin diwe nataˀmuuˀiˀ:
10 Vocês não leram o que as
11 — ausente —
11 Isso foi feito pelo Senhor
12 In Huḏíyoví tsonnin dínhanginná Jesus-á nä́ˀi híˀ inbí̖ˀgeḏiho ihéeˀannin, heḏi didaˀ óepankáyjíˀin, hewänbo in tꞌowa dâykhunwôedaˀmáaḏí wíˀóepankêˀpí, heḏi iweḏi dimää.
12 Os líderes judeus sabiam que a parábola era contra eles e quiseram prender Jesus, mas tinham medo do povo. Por isso deixaram Jesus em paz e foram embora.
13 Tíˀúugéḏí in Huḏíyo tsonnindi wên Pharisee tꞌowa-á heḏá Herod-ví kꞌemaˀindá Jesus-víˀpiye ovâypunjôn hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí. Didaˀ óekáyjíˀin híwó wíˀihíˀmáapíḏí.
13 Depois mandaram que alguns fariseus e alguns membros do partido de Herodes fossem falar com Jesus a fim de conseguirem alguma prova contra ele.
14 Heḏi ûnpówáḏí óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, gínhanginná uví híˀ-á taˀgen úmuuˀin, u̖ˀḏá tꞌä̖hkí tꞌowa handa̖ˀbá ovâymáa, háa tꞌowa dínwänpicha̖a̖ waa háabo wíˀunmuupí, heḏiho taˀgendá Jôesi Táḏáví khuu i̖ˀgeḏá tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ. Dítu̖ˀan, hânnan nanbí tsontun gíntû̖ˀ? Ti híwó namuu in Rome-winbí tsondi Caesar ây-tax-wáˀâa-íḏí háa joe? Ti gínkhâyˀä̖ˀ âywáˀâa-íˀin háa joí óetsikaˀya̖míḏí. Didaˀ é?”
14 Eles chegaram e disseram: — Mestre, sabemos que o senhor é honesto e não se importa com a opinião dos outros. O senhor não julga pela aparência, mas ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige. Diga: é ou não é contra a nossa
15 Hebo Jesus ûnhanginná gin óetsikaˀmáaḏí inbí ánshaaho taˀge wíḏâymáapíˀin, heḏiho ovâytu̖ˀan, “Háaḏan dítayindeˀ? Wí denarius chä̖ˀ dînmáˀ naa dómúuníḏí.”
15 Mas Jesus percebeu a malícia deles e respondeu:
16 Ônmaaḏi ovâytsikaˀyan, “Toˀví tsꞌay-an nä́ˀi chä̖ˀ eeḏi ûnkꞌóe, heḏá toˀví khá̖wä̖́-á?” Óetu̖ˀan, “Gá Caesar-víˀinnân.”
16 Eles trouxeram, e ele perguntou: Eles responderam: — São do Imperador.
17 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Heḏáhoˀ, hä̖ä̖wí Caesar-vîˀ ûnmuuˀi Caesar-bá binmä́ä, heḏi wáˀ hä̖ä̖wí Jôesi Táḏávîˀ ûnmuuˀi-á Jôesi Táḏá-á binmä́ä.” Heḏi iví híˀḏí báyékí ovâyháaˀan.
17 Então Jesus disse: E eles ficaram admirados com Jesus.
18 Nä́ˀin Sadducee tꞌowa Jesus-víˀpiye diˀä̖ä̖, hä̖ä̖wí óetsikaˀya̖míḏí. (In Sadducees-á dívíwä̖yundeˀ in tꞌowa dichuuˀin háˀto wíyá diwówápúuwí.)
18 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus e disseram:
19 Indi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, Moses-di nä́ˀin tsontun dîntaˀnan: Wí sen âypíḏíbo nachuuḏi iví kwee waˀ ûnwówájiḏá, iˀ senbí tíˀûu ûnkhâyˀä̖ˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖a̖-íˀin, heḏânho dä̂nˀâykwꞌôeníḏí iˀ páˀḏâyví khá̖wä̖́ ônhûuwíḏí.
19 — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte lei : “Se um homem morrer e deixar a esposa sem filhos, o irmão dele deve casar com a viúva, para terem filhos, que serão considerados filhos do irmão que morreu.”
20 Hebo ginnân napóe: Tsé ihay tíˀûuwin senäˀ dijiˀ. Iˀ shánkí páaḏéˀiˀ ikhóˀyâ̖ˀ, hebo âypíḏíbo nachuu.
20 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
21 Iˀ eeḏiˀi-á wáˀ iˀ kwee-áḏí ikhóˀyâ̖ˀ, heḏi nä́ˀi sen wáˀ âypíḏíbo-áho nachuu. Heḏi iˀ powageˀi-á hanbá ûnpóe.
21 O segundo casou com a viúva e morreu sem deixar filhos. Aconteceu a mesma coisa com o terceiro.
22 Heḏi handa̖ˀ tꞌä̖hkí in tséḏí dijiˀin tíˀûuwin dínpóe, tꞌä̖hkí wíˀínbo iˀ kwee-áḏí dívíkhóˀyâ̖ˀḏi wêe wänbo wí ay wíḏâysógepí. Tꞌä̖ˀgeḏá iˀ kwee-á wáˀ nachuu.
22 Afinal, os sete irmãos casaram com a mesma mulher e morreram sem deixar filhos. Depois de todos eles, a mulher também morreu.
23 Nä́ˀin tsé ihay tíˀûuwin iˀ kwee-áḏí dikhóhtsa̖a̖kwꞌônwän, heḏiho dítu̖ˀan, owáy tꞌowa wíyá diwáywówápóe ihayḏi, toˀwíví kwee-an ûnmúuní?”
23 Portanto, no dia da ressurreição, quando todos os mortos tornarem a viver, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
24 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Gindiḏân ípeḏeekwꞌó, wíˀúnhanginnáhpíḏí Jôesi Táḏáví taˀnin háa ûntû̖ˀnin, heḏá wáˀ wíˀúnhanginnáhpí Jôesi Táḏá-á hânho nakayˀin.
24 Jesus respondeu:
25 Owáy in ditꞌahánnin tꞌowa diwáywówápóe ihayḏi, senäˀdá kwiyä̖ˀdá háˀto wíyá dívíkhóˀyâ̖a̖-í, gá gindiḏi in makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin waaginbá dimúuníḏân.
25 Pois, quando os mortos ressuscitarem, serão como os anjos do céu, e ninguém casará.
26 In tꞌowa dichuuˀin diwáywówápúuwí i̖ˀgeḏi dítsikaˀmáa, hewänbo bîntunnanpíˀan háa Moses-ví taˀnin diwe ûntaˀmuuˀin in wä̖́ä̖ˀi phéˀyä̖́vi nakojeˀ niˀgeḏi itaˀnan diwe. Ihayḏi Jôesi Táḏáḏí ginnân Moses óehéeˀan:
26 Vocês nunca leram no
27 Nä́ˀin senäˀ dichuu wänbo taˀgendi diwówájiˀ, gá Jôesi Táḏá-á in diwówájiˀinbí Jôesi dínmuuḏân, in dichumuuˀinbîˀ-á joe. Heḏânkun tꞌä̖hkí ípeḏeekwꞌó úvíwä̖yundeḏi in dichuuˀin háˀto diwáywówápúuwíˀin.”
27 E Deus não é Deus dos mortos e sim dos vivos. Vocês estão completamente errados!
28 Wí sen in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin diweḏiˀi natꞌoe dívíhíˀmáaḏí, heḏi Jesus-di híwóˀnin híˀ ovâymä́giˀin ûnhanginná, heḏiho Jesus-víˀpiye namääḏi óetsikaˀyan, “Wéˀinnan tꞌä̖hkí Jôesi Táḏáví tsontun diweḏi in shánkí kayˀin ûnmuu?”
28 Um mestre da Lei que estava ali ouviu a discussão. Viu que Jesus tinha dado uma boa resposta e por isso perguntou: — Qual é o mais importante de todos os mandamentos da
29 Jesus-di óetu̖ˀan, “Nä́ˀinnân in shánkí kayˀin namuu:
29 Jesus respondeu:
30 — ausente —
30 Ame o Senhor, seu Deus, com todo o coração, com toda a alma, com toda a mente e com todas as forças.”
31 Heḏi nä́ˀindá in eeḏiˀin tsontundá namuu:Wây-á tsontun nä́ˀin wíjeví shánkí hayˀin namuuˀin wínakꞌóepí.”
31 E o segundo mais importante é este: “Ame os outros como você ama a você mesmo.” Não existe outro mandamento mais importante do que esses dois.
32 Nä́ˀi Huḏíyoví khuu ovâyhá̖ˀoˀiˀḏi Jesus óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, híwó bihéeˀan. In taˀgen namuu untú̖ waa, wêeḏa̖ˀ Jôesi naˀä́n, heḏi wíyá Jôesi-á wínaˀä́npí, iˀḏa̖ˀ.
32 Então o mestre da Lei disse a Jesus: — Muito bem, Mestre! O senhor disse a verdade. Ele é o único Deus, e não existe outro além dele.
33 Híwó namuu animâa âyhûuwíˀin oe méesate eepiye âyphamää-íḏí Jôesi Táḏá âymä̂äníḏí, heḏá wíyá hä̖ä̖wí-á âymä̂äníˀin. Hebo shánkí híwóˀnin namuu Jôesi âysígí-íˀin nanbí píˀnä́ khóˀjé-á, nanbí hangintandá, nanbí kay tꞌä̖hkíḏá, heḏá wáˀ wây-á tꞌowa-á âysígíhûuwíˀin ívípisígí waabá.”
33 Devemos amar a Deus com todo o nosso coração, com toda a nossa mente e com todas as nossas forças e também devemos amar os outros como amamos a nós mesmos. Pois é melhor obedecer a estes dois mandamentos do que trazer animais para serem queimados no altar e oferecer outros sacrifícios a Deus.
34 Jesus ûnhanginná nä́ˀi sendi híwóˀdi híˀ óemä́giˀin heḏi óetu̖ˀan, “U̖-á hí̖yä̖̂ä̖ḏa̖ˀ útáy unkhâymúuníḏí Jôesi Táḏáví tsonkhuu mânsígíkáyjíḏí.” Heḏi iweḏi tꞌä̖hkíḏíbo diwôedaˀpóe Jesus wíyá hä̖ä̖wí óetsikaˀyâ̖a̖míḏí.
34 Jesus viu que o mestre da Lei tinha respondido com sabedoria e disse: Depois disso ninguém tinha coragem de fazer mais perguntas a Jesus.
35 Jesus-di iˀ méesate hayˀi ee ovâyhá̖ˀoḏi ovâytu̖ˀan, “Heháaḏan in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin ditû̖ˀ, iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀ ûnmuu?
35 Quando Jesus estava ensinando no pátio do Templo, perguntou:
36 Iˀ Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi David óehá̖ˀandi David-bo ginnân natú̖:
36 Pois Davi, inspirado pelo Espírito Santo, escreveu:
37 Nä́ˀi toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí David-dibo iví tsondi hayˀi gin óetu̖ˀoˀ. Gin namuuḏá háḏíḏanho David-ví ây iweḏiˀiˀḏa̖ˀmân ûnmúuní?” Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin waaginbá wíḏimúunípí In báyékí tꞌowa híhchangiḏi dívítꞌôeyande Jesus-di ovâyhá̖ˀoḏi.
37 O próprio Davi chama o Messias de Senhor. Portanto, como é que o Messias pode ser descendente de Davi? Uma grande multidão escutava com prazer o que Jesus ensinava.
38 Ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin tꞌowa Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀin dimuuˀinbíˀweḏi bíˀá̖yîngiˀan. To whaaḏiˀin ditoˀondi dijiˀ dâykeeya̖míḏí toˀwên dimuuˀin, heḏá ovâyhí̖ˀan tꞌowaḏi aˀgindi ovâysengitu̖ˀâ̖a̖míˀin iˀ búˀ pinge i̖ˀge dijiḏi,
38 Ele dizia ao povo:
39 heḏá wáˀ in Huḏíyoví méesate eeje heḏá nashánkíˀeeḏináˀ dihayḏá in tsonninbí soge eeḏi dívíkwꞌôeníˀin didaˀ.
39 preferem os lugares de honra nas
40 Kwiyä̖ˀ inbí senäˀ dínchuuˀinbí tewhá ovâykweeḏeˀ, heḏáháˀ thaa tꞌä̖hkí dívíjûusuˀoḏi híwóˀnin dimuu waagi dívípiḏaˀoˀ. Gin dívíˀoḏi Jôesi Táḏáḏí shánkí ovâytuhchä̖nukhâymáa.”
40 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçarem, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!
41 Jesus iˀ méesate hayˀi íve iˀ chä̖ˀ phébay núˀ isógeḏi in tꞌowa inbí chä̖ˀ dâykuuḏeḏi ovâymúndeˀ. Báyékí in koḏitꞌowa dimuuˀindá báyékí dâychä̖ˀkuuḏeˀ.
41 Jesus estava no pátio do Templo, sentado perto da caixa das ofertas, olhando com atenção as pessoas que punham dinheiro ali. Muitos ricos davam muito dinheiro.
42 Heḏi wí kwee iví sen ûnchuuˀi sehkanäwó nawówájiˀi-á napówáḏí wíje chä̖ˀ pꞌíˀin itógi, hí̖yä̖̂ä̖ḏa̖ˀ iˀ chä̖ˀ namuu.
42 Então chegou uma viúva pobre e pôs na caixa duas moedinhas de pouco valor.
43 Heḏi Jesus iví khä̖geˀnin iwéˀgeˀandi ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖ˀâ̖a̖mí, nä́ˀi kwee iví sen ûnchuuˀi sehkanäwó nawówáji wänbo iˀ chä̖ˀ phébay iwe shánkí itógi tꞌä̖hkí in wéˀgen dâykuuˀinbíˀweḏi.
43 Aí Jesus chamou os discípulos e disse:
44 In wéˀgendáho iˀ chä̖ˀ dínphaḏe iweḏi dívímä́gi, hewänbo nä́ˀi kwee-á báyékí ûnkwꞌóhpí wänbo hä̖́yú̖ imáaˀi tꞌä̖hkí itógi — iví wówátsi iˀa̖mígîˀ tꞌä̖hkí imä́gi.”
44 Porque os outros deram do que estava sobrando. Porém ela, que é tão pobre, deu tudo o que tinha para viver.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.