Lucas 9
Tewa NT (TEW_WBT) vs VC
1 Jesus iví tä̖ˀḏi wíje (12) khä̖geˀnin iwéˀgeˀandi pínnán ovâymä́gi heḏá ovâykꞌûˀ in yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ tꞌowavíˀweḏi ovâykhehpeeyé-íḏí, heḏá inbí hay-á ovâyjâaˀa̖míḏá.
1 Reunindo Jesus os doze apóstolos, deu-lhes poder e autoridade sobre todos os demônios, e para curar enfermidades.
2 Heḏáháˀ ovâypunjôn in tꞌowa ovâytu̖ˀa̖míḏí Jôesi Táḏávíˀpiye dívímä̂äníḏí, heḏá ovâyhehkháaˀa̖míḏí.
2 Enviou-os a pregar o Reino de Deus e a curar os enfermos.
3 Ovâytu̖ˀan, “Hä̖ä̖wí wänbo wívînhûuwípí ímändi, wên uḏuphé wänbo joe, háa wí múu bînhä̖ä̖wíkuu-ígîˀ, háa wí koegîˀ, háa wí chä̖ˀ, háa wây-á wéhpêe to wänbo wívînhûuwípí.
3 Disse-lhes: Não leveis coisa alguma para o caminho, nem bordão, nem mochila, nem pão, nem dinheiro, nem tenhais duas túnicas.
4 Wí tewhá iwe wovâysígíˀan deebo úvíwóyí̖ˀní, wíyá wáypiye ímää píhay.
4 Em qualquer casa em que entrardes, ficai ali até que deixeis aquela localidade.
5 Hewänbo wáygé wíwovâysígíˀanpíˀwe, iweḏi ípeemän dihayḏi unbí anto iweḏi bînnaˀjeepêeḏi-í in tꞌowa dínhanginnáaníḏí híwó wíḏívíˀanpíˀin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
5 Onde ninguém vos receber, deixai aquela cidade e em testemunho contra eles sacudi a poeira dos vossos pés.
6 Heḏiho iví khä̖geˀnin iweḏi dímääḏi iˀ búˀây i̖ˀge tꞌä̖hkí dívítsiˀhon. Jôesi Táḏáví híwó̖ˀdi tun in tꞌowa ovâytꞌôekanhon, heḏá in dihaymuuˀindá hehkháa ovâypä̖hon.
6 Partiram, pois, e percorriam as aldeias, pregando o Evangelho e fazendo curas por toda parte.
7 Herod iˀ Galilee nangewi tsondi namuuˀi háa napuwamännin ûnhanginpóe, heḏi wíˀûnhanginnáhpí háa nä́ˀi hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi iˀánshaaˀa̖míˀin, gá wáy wên tꞌowa Jesus-ví̖ˀgeḏi ditû̖ˀdân i-á John iˀ pꞌóˀpꞌoekandi namuu nawáywówápóeˀiˀ,
7 O tetrarca Herodes ouviu falar de tudo o que Jesus fazia e ficou perplexo. Uns diziam: É João que ressurgiu dos mortos; outros: É Elias que apareceu;
8 heḏá wây-á ditû̖ˀ Elijah nawáykeepóeˀin, heḏá wáˀ wây-á ditû̖ˀ wénä wí in Jôesi Táḏáví hä́nˀoeˀin tukheˀmin nawáywówápóeˀin.
8 e ainda outros: É um dos antigos profetas que ressuscitou.
9 Herod natú̖, “Naa otsonpóe John iˀ pꞌóˀpꞌoekandi óekꞌéˀtsꞌâa-íˀin. To-angú nä́ˀi sen namuu, iví̖ˀgeḏi nä́ˀi hä̖ä̖wí otꞌoeˀoˀiˀ?” Heḏiho ikhä̖ä̖ḏe Jesus óemúuníˀin.
9 Mas Herodes dizia: Eu degolei João. Quem é, pois, este, de quem ouço tais coisas? E procurava ocasião de vê-lo.
10 Jesus-ví tꞌôekhuwaˀin diwáypówá ihayḏi Jesus óetꞌôeˀan háa dívíˀannin tꞌä̖hkí. Heḏi oe Bethsaida búˀaypiye i-áḏí ovâyhoˀ wíˀbo dikwoníḏí.
10 Os apóstolos, ao voltarem, contaram a Jesus tudo o que haviam feito. Tomando-os ele consigo à parte, dirigiu-se a um lugar deserto para o lado de Betsaida.
11 Hewänbo in tꞌowa dínhanginpóe wáypiye namääˀin, heḏiho tꞌä̖hkíḏíbo ûnwóemää. Iˀḏá tꞌä̖hkí ovâysígíˀan, heḏi ovâyhéeˀan háa Jôesi Táḏá nakhâymuu waa tꞌowa ovâysígíhóeníḏí i̖ˀgeḏi, heḏá in toˀwên dínhehkháatáyˀindá hehkháa-á ovâymä́gi.
11 Logo que a multidão o soube, o foi seguindo; Jesus recebeu-os e falava-lhes do Reino de Deus. Restabelecia também a saúde dos doentes.
12 Nakinmän dihayḏi iví tä̖ˀḏi wíje (12) khä̖geˀnin ivíˀpiye ûnˀä̖ä̖ḏi óetu̖ˀan, “Nä́ˀin tꞌowa ovâypunjônbe iˀ búˀâypiye heḏá nava hä̖ä̖ tsowa nanân deejepiyá, wáygé dívíwhoˀkwꞌôeníˀin dâynuuwä̖́-íḏí heḏá dâykoegiˀhóeníḏá, gá nä̂äwá ahkonda̖ˀ nanândân.”
12 Ora, o dia começava a declinar e os Doze foram dizer-lhe: Despede as turbas, para que vão pelas aldeias e sítios da vizinhança e procurem alimento e hospedagem, porque aqui estamos num lugar deserto.
13 Hewänbo Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Undânho bînhúujôení.” Indi óetu̖ˀan, “Naˀindá pꞌánú páváˀâyḏa̖ˀ heḏá wíje paˀâyḏa̖ˀbá âymáa. Tꞌä̖hkí nä́ˀin tꞌowagîˀ wígínkoegiˀsaapí, âykoegiˀkumäḏiḏa̖ˀmânhoˀ.” Gin ditú̖ gá in senäˀda̖ˀdibo pꞌánú maapaasôn (5,000) ihay dijiḏân.
13 Jesus replicou-lhes: Dai-lhes vós mesmos de comer. Retrucaram eles: Não temos mais do que cinco pães e dois peixes, a menos que nós mesmos vamos e compremos mantimentos para todo este povo.
14 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Bintu̖ˀan in tꞌowa pꞌánä́n tä̖gin (50’s) dívíwéˀgeˀa̖mí heḏá hä̖ä̖ nangá dívíkwꞌôení.”
14 {Pois eram quase cinco mil homens.} Jesus disse aos discípulos: Mandai-os sentar, divididos em grupos de cinqüenta.
15 Heḏiho iví khä̖geˀnin háa ovâytu̖ˀan waagi dívíˀandi tꞌä̖hkí in tꞌowa dívíkwꞌôení gin ovâytu̖ˀan.
15 Assim o fizeram e todos se assentaram.
16 Heḏi Jesus iˀ pꞌánú pává-á heḏá in wíje paa-á ihógi, heḏi makówápiye ibéeḏí ikú̖ˀdaaˀandi iˀ pává-á heḏá in paa-á iháve. Heḏáháˀ iví khä̖geˀnin ovâyˀan in tꞌowa ovâyphaaḏé-íḏí.
16 Então Jesus tomou os cinco pães e os dois peixes, levantou os olhos ao céu, abençoou-os, partiu-os e deu-os a seus discípulos, para que os servissem ao povo.
17 Tꞌä̖hkí in tꞌowa dívíhú̖u̖yandi dívíshu̖ˀan, heḏi in khä̖geˀnin tä̖ˀḏi wíje (12) tꞌún pꞌéeḏí iˀ naphaḏeˀi koegiˀ dâywéˀgeˀan.
17 E todos comeram e ficaram fartos. Do que sobrou recolheram ainda doze cestos de pedaços.
18 Wí thaa Jesus wíˀbo ijûusoˀoˀ. Iví khä̖geˀnin iwáy tsowa dijiˀ, heḏi ovâytsikaˀyan, “To-an naa omuu gân nä́ˀin tꞌowa ditû̖ˀ?”
18 Num dia em que ele estava a orar a sós com os discípulos, perguntou-lhes: Quem dizem que eu sou?
19 Indi óetu̖ˀan, “Wên ditû̖ˀ John iˀ pꞌóˀpꞌoekandi-ân unmuu. Wây-á wêndá ditû̖ˀ Elijah-ân unmuu, heḏá waˀḏi wáy wêndá ditû̖ˀ wí Jôesi Táḏáví hä́nˀoeˀi tukheˀbi nawáywówápóeˀi-ân unmuu.”
19 Responderam-lhe: Uns dizem que és João Batista; outros, Elias; outros pensam que ressuscitou algum dos antigos profetas.
20 Heḏi ovâytsikaˀyan, “Heḏi undá, to-á naa-á omuu gân íˀándeˀ?” Peter-di óetu̖ˀan, “Gá iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí, i-ân unmuu.”
20 Perguntou-lhes, então: E vós, quem dizeis que eu sou? Pedro respondeu: O Cristo de Deus.
21 Heḏi kayˀindi ovâykhâ̖a̖kꞌûˀ wíyá toˀwí wänbo wíḏâyhanginˀânnamípíḏí toˀwí namuuˀin,
21 Ordenou-lhes energicamente que não o dissessem a ninguém.
22 heḏá wáˀ ovâytu̖ˀan, “Naa tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi taˀgendi báyékí dontꞌôephaḏekhâymáa. In Hudíyo tsonnin heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá naa díjoegikhâymáa. Díkheˀkhâymáa, hewänbo iweḏi poje thaa iwe owáywówápuwagíˀo.”
22 Ele acrescentou: É necessário que o Filho do Homem padeça muitas coisas, seja rejeitado pelos anciãos, pelos príncipes dos sacerdotes e pelos escribas. É necessário que seja levado à morte e que ressuscite ao terceiro dia.
23 Heḏáháˀ tꞌä̖hkí in tꞌowa ovâytu̖ˀan, “Toˀwên naa-áḏí dikä̖ˀä̖ä̖daˀindá wíḏínkhâyˀä̖hpí háa diwänpidaˀ waagi dívíˀa̖miˀin, hewänbo hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí inbí phéˀwin dâyhûuwí, heḏá naa-á díyu̖u̖hûuwí.
23 Em seguida, dirigiu-se a todos: Se alguém quer vir após mim, renegue-se a si mesmo, tome cada dia a sua cruz e siga-me.
24 Toˀwên inbí wówátsi dâywänpiˀaywoeníˀin didin heḏá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏáˀindá inbí wówátsi dipeḏeegíˀo. Hewänbo toˀwên naagîˀ inbí wówátsi dívímä́giˀin, indá inbí wówátsi ditꞌanpúuwí.
24 Porque, quem quiser salvar a sua vida, perdê-la-á; mas quem sacrificar a sua vida por amor de mim, salvá-la-á.
25 Tobá wí toˀwí hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nä́ä oepáa kꞌayḏi nakwꞌóˀdi ihógi wänboˀ, iví wówátsi ipeḏeeˀandi tuhchä̖nu iwân napówáḏá wéˀinnan wên híwó nä́ˀi hä̖ä̖wíḏí óekhâymáa?
25 Pois que aproveita ao homem ganhar o mundo inteiro, se vem a perder-se a si mesmo e se causa a sua própria ruína?
26 Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi saˀwóˀdi kohthay wóegé owáyˀä̖ˀ. Nä́ˀin kohthay-á navîˀ-áḏí naví Táḏávîˀ-áḏí in yä̖ˀḏâaˀin makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀinbîˀ-áḏí gínmuu. Heḏi toˀwên nää naa díwôedaˀin heḏá naví há̖hkan dînwôedaˀindá, owáy naa owáyˀä̖ä̖ ihayḏi naaḏi wáˀ in dovâywôedaˀí.
26 Se alguém se envergonhar de mim e das minhas palavras, também o Filho do Homem se envergonhará dele, quando vier na sua glória, na glória de seu Pai e dos santos anjos.
27 Taˀgendi wâytu̖máa, naa tsondi omuuˀin bînpu̖wä̖khâymáa, heḏi nä́ˀin napúuwí waˀḏi wáy wên nä́we íjiˀin íhánpíḏíboˀ.”
27 Em verdade vos digo: dos que aqui se acham, alguns há que não morrerão, até que vejam o Reino de Deus.
28 Wí jâaḏi naphaḏe ihayḏi, Jesus-di tꞌä̖hkí nä́ˀi ovâytu̖ˀan diweḏi, Peter-á James-á John-dá oe pꞌin kwꞌáyepiye i-áḏí ovâyhoˀ ijûusuˀa̖míḏí.
28 Passados uns oitos dias, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João, e subiu ao monte para orar.
29 Heḏi iwáygé ijûusuˀoˀ ihayḏi iví tsꞌay háa ûncha̖a̖ˀin piháa ûnkeepóe, heḏi iví aa tꞌä̖hkí tsꞌä̖ä̖ otsꞌáˀiˀ ûnpóe.
29 Enquanto orava, transformou-se o seu rosto e as suas vestes tornaram-se resplandecentes de brancura.
30 Tsíkhagipí wíje senäˀ kohthay jâaḏiḏi dakeepóe, indá Moses-á Elijah-á damuu, heḏi Jesus-áḏí dänhíˀmáa háa Jesus oe Jerusalem nachuwagíˀo i̖ˀgeḏi, Jôesi Táḏá iˀánshaamä́gi waagi.
30 E eis que falavam com ele dois personagens: eram Moisés e Elias,
31 — ausente —
31 que apareceram envoltos em glória, e falavam da morte dele, que se havia de cumprir em Jerusalém.
32 Peter-áḏí in wéˀgendáḏá té̖e̖gîndi dijókha̖wä̖kwꞌó, hewänbo dijósaˀwo, heḏi Jesus iˀ kohthay jâaḏiḏi dâymûˀ, in wíje senäˀ i-áḏí dawinnindáḏí.
32 Entretanto, Pedro e seus companheiros tinham-se deixado vencer pelo sono; ao despertarem, viram a glória de Jesus e os dois personagens em sua companhia.
33 In wíje senäˀ Jesus-víˀweḏi dänjâakhâymáawän, heḏi Peter-di óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, híwó namuu nä́we gijiˀin. Jaho poje óhkhunteˀây âykwꞌôení, wêe u̖gîˀ, wíyá Moses-gîˀ-á, heḏá wíyá Elijah-gîˀ-á.” Hewänbo iˀánshaaˀanpíḏíbo natu̖hpee.
33 Quando estes se apartaram de Jesus, Pedro disse: Mestre, é bom estarmos aqui. Podemos levantar três tendas: uma para ti, outra para Moisés e outra para Elias!... Ele não sabia o que dizia.
34 Gin natú̖ ihayḏibo wí okhúwá napówáḏí ovâyˀóhkhunnan, heḏi iˀ okhúwáḏí ovâyˀánhógiḏi dikhunwôedaˀpóe.
34 Enquanto ainda assim falava, veio uma nuvem e encobriu-os com a sua sombra; e os discípulos, vendo-os desaparecer na nuvem, tiveram um grande pavor.
35 Heḏi nä́ˀi tun okhúwá jâaḏiḏi napee: “Nä́ˀi-ân naví ay dînmuu, i-ân dódeˀman. Iˀ bîntꞌôeyaaní.”
35 Então da nuvem saiu uma voz: Este é o meu Filho muito amado; ouvi-o!
36 Iˀ tun nahán dihayḏi, Jesus wíˀbo najiˀ iví khä̖geˀnindáḏí. Nä́ˀin napóeˀin iví khä̖geˀnin inbí píˀnä́bo dâymáa, heḏi ihayḏi toˀwí wänbo wíḏâytꞌôeˀanpí háa iˀ thaa dâymûˀin, tíˀúugéḏânho dâyhanginˀânnan.
36 E, enquanto ainda ressoava esta voz, achou-se Jesus sozinho. Os discípulos calaram-se e a ninguém disseram naqueles dias coisa alguma do que tinham visto.
37 Wíyá tháwä́n oe pꞌin kwꞌáyeḏi diwáywá̖ˀ dihayḏi báyékí tꞌowa Jesus ûnˀayjaymää,
37 No dia seguinte, descendo eles do monte, veio ao encontro de Jesus uma grande multidão.
38 heḏi in tꞌowa jâageḏi wí sendi kaygi óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, kaygindi wídaˀmáa unˀä̖ä̖-íḏí naví eˀnú dînmúuníḏí. Iˀḏa̖ˀ dînˀeˀnúˀä́n.
38 Eis que um homem exclamou do meio da multidão: Mestre, rogo-te que olhes para meu filho, pois é o único que tenho.
39 Ginnân nä́ˀi ûnpoeˀo: Wí yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óekéndeḏáháˀ tsíkhagipí óetu̖hkwínkandoˀ, heḏi túˀ tꞌä̖hká natha̖tha̖poeˀoḏi sóphogeḏi nasóˀokhópeeˀi, heḏi óechä̖nundeḏi óeteetsá̖wä̖́ˀoˀ túˀ tꞌä̖hkí. Hây tä̖hkí wänbo nä́ˀi yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi wíˀóejoeˀohpí.
39 Um espírito se apodera dele e subitamente dá gritos, lança-o por terra, agita-o com violência, fá-lo espumar e só o larga depois de o deixar todo ofegante.
40 Naaḏi uví khä̖geˀnin kaygindi dovâydaaˀan nä́ˀi pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ óekhehpeeyé-íḏí, hewänbo wíḏínkoḏipí.”
40 Pedi a teus discípulos que o expelissem, mas não o puderam fazer.
41 Jesus natú̖, “Un nääwin tꞌowa-á wä̖yu̖píˀin ímuu heḏá piˀwên pꞌôe i̖ˀge ímän. Ti undáḏí hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí dáyyä̖́ä̖ˀa̖mí gáhân?” Heḏáháˀ iˀ táḏá óetu̖ˀan, “Uví enúkáy nä́äpiye mänmáˀ.”
41 Respondeu Jesus: Ó geração incrédula e perversa, até quando estarei convosco e vos aturarei? Traze cá teu filho.
42 Waˀ iˀ eˀnú naˀä̖ˀ ihayḏi iˀ yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óekanu heḏá óetha̖tha̖kannan. Jesus-di iˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ óetꞌeˀyan heḏi iˀ eˀnú óehehkháamä́gi, heḏi iˀ eˀnúví táḏá óetu̖ˀan, “Nä́we uví eˀnú úˀä́n.”
42 E quando ele ia chegando, o demônio lançou-o por terra e agitou-o violentamente. Mas Jesus intimou o espírito imundo, curou o menino e o restituiu a seu pai.
43 Toˀwên tꞌä̖hkí nä́ˀi Jôesi Táḏáví pínnán dâymûˀḏi ovâyháaˀandi ditû̖ˀ, “Tꞌä̖hkí Jesus ikanhondi-á wä̖yu̖píwóˀdi namuu.” Waˀḏi kin dívíhíˀmáaḏí Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan,
43 Todos ficaram pasmados ante a grandeza de Deus. Como todos se admirassem de tudo o que Jesus fazia, disse ele a seus discípulos:
44 “Nä́ˀin wâytu̖hkankhâymáaˀin híwó bítꞌôeyan: Naa tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi wây-á tꞌowaví mangepiye díkáaní.”
44 Gravai nos vossos corações estas palavras: O Filho do Homem há de ser entregue às mãos dos homens!
45 Iví khä̖geˀnin wíḏínhanginnáhpí háa nä́ˀi tun natundaˀin. Inbíˀweḏi waˀḏi in tun nakaamuu, heḏânho wíḏikaˀpówápí. Hewänbo diwôedaˀ óetsikaˀyâ̖a̖míḏí i̖ˀgeḏi.
45 Eles, porém, não entendiam esta palavra e era-lhes obscura, de modo que não alcançaram o seu sentido; e tinham medo de lhe perguntar a este respeito.
46 Jesus-ví khä̖geˀnin dívítu̖hkanmáa wénä wí in diweḏi shánkí hayˀi namuu i̖ˀgeḏi.
46 Veio-lhes então o pensamento de qual deles seria o maior.
47 Hewänbo Jesus ûnhanginná háa diˀánshaamuuˀin, heḏiho wí ay óekêˀḏi iví hângeḏi óewí̖nú,
47 Penetrando Jesus nos pensamentos de seus corações, tomou um menino, colocou-o junto de si e disse-lhes:
48 heḏi ovâytu̖ˀan, “Toˀwíḏí naa dídaˀḏi nä́ˀi ay óesígíkéndeḏi, naa wáˀ dísígíkénde waabá iˀoˀ. Heḏi toˀwí naa dísígíkêˀiˀḏi iˀ toˀwí naa dísandi wáˀ óesígíkéndeˀ. Wí toˀwí un diweḏi shánkí hí̖yä̖̂ä̖ˀiˀ ipipaˀi-á taˀgendi hayˀi namuu.”
48 Todo o que recebe este menino em meu nome, a mim é que recebe; e quem recebe a mim, recebe aquele que me enviou; pois quem dentre vós for o menor, esse será grande.
49 John-di Jesus óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, toéwí sen âymûˀ yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ tꞌowavíˀweḏi ovâykhehpiyendeḏi uví khá̖wä̖́ natû̖ˀdi, hewänbo âykhâ̖a̖ˀa̖míˀin gidaˀ, naˀin diweḏiˀi wínamuupíḏí.”
49 João tomou a palavra e disse: Mestre, vimos um homem que expelia demônios em teu nome, e nós lho proibimos, porque não é dos nossos.
50 Hewänbo Jesus natú̖ “Toˀwí giˀbi wívînkhâ̖a̖ˀa̖mípí. Toˀwí unbíˀpiye háa nacha̖a̖pîˀ-á unbíˀnäpiyeˀiˀbá napoeˀo.”
50 Mas Jesus lhe disse: Não lho proibais; porque, o que não é contra vós, é a vosso favor.
51 Iˀ thaa tsowa napowaˀä̖ˀ Jesus wíyá oe makówápiye napee-íḏí, heḏi kaygindi iˀánshaamä́gi oe Jerusalem-piye nawáymú-íḏí.
51 Aproximando-se o tempo em que Jesus devia ser arrebatado deste mundo, ele resolveu dirigir-se a Jerusalém.
52 Heḏi wên senäˀ iví páaḏé ovâysan wáygé nachangíˀoˀin dâykhâyˀa̖míḏí. Wí Samaria-wi búˀay iwe dipówá,
52 Enviou diante de si mensageiros que, tendo partido, entraram em uma povoação dos samaritanos para lhe arranjar pousada.
53 hewänbo in tꞌowa wíḏidaˀpí óesígíkáyjíˀin, gá oe Jerusalem-piye naˀa̖hchândân.
53 Mas não o receberam, por ele dar mostras de que ia para Jerusalém.
54 Wíje iví khä̖geˀnin James-áḏí John-dáḏí damuuˀin háa óeˀan niˀgeḏi datꞌoe, heḏi óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, ti undaˀ wí phaa ä́ntu̖hkánnamí makówáḏí nawa̖a̖níḏí tꞌä̖hkí nä́ˀin tꞌowa ovâyphahá̖a̖nú-íḏí?”
54 Vendo isto, Tiago e João disseram: Senhor, queres que mandemos que desça fogo do céu e os consuma?
55 Hewänbo Jesus inbíˀpiye ibéeḏí ovä̂ntu̖ˀan, “Haˀwâagi wíḏänhéeˀa̖mípí.”
55 Jesus voltou-se e repreendeu-os severamente. {Não sabeis de que espírito sois animados.
56 Iweḏi wíyá búˀaypiye dimää.
56 O Filho do Homem não veio para perder as vidas dos homens, mas para salvá-las.} Foram então para outra povoação.
57 Pꞌóegé dimän dihayḏi wí sendi Jesus óetu̖ˀan, “Wáy unmää eeje wänboˀ, naa eejepiyebá u̖-áḏí omú-í.”
57 Enquanto caminhavam, um homem lhe disse: Senhor, seguir-te-ei para onde quer que vás.
58 Jesus-di óetu̖ˀan, “In déˀây nan deeḏi dínphohsaa dívíthaayé-íḏí, heḏá in tsíḏé-á dínyä̖́hsaa, hewänbo naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi wáygé dáykaykhanwówáˀa̖mígîˀ wíḏînnáhpí.”
58 Jesus replicou-lhe: As raposas têm covas e as aves do céu, ninhos, mas o Filho do Homem não tem onde reclinar a cabeça.
59 Jesus-di wíyá sen óetu̖ˀan, “Naa díyu̖u̖máˀí.” Hebo iˀ sendi óetu̖ˀan, “U̖-áḏí omääpíḏíbo díwáypunmä́ä naví táḏá dînchuu píhay heḏânho donkhä̖ˀkꞌúuwíḏí.”
59 A outro disse: Segue-me. Mas ele pediu: Senhor, permite-me ir primeiro enterrar meu pai.
60 Jesus-di óetu̖ˀan, “In dichumuuˀin waagin dimuuˀindá inbí tꞌowa dínchuuˀin ovâykhä̖ˀkwꞌôení. U̖-áho ópûn tꞌowa ovâytu̖ˀa̖míḏí Jôesi Táḏávíˀpiye dívímä̂äníˀin.”
60 Mas Jesus disse-lhe: Deixa que os mortos enterrem seus mortos; tu, porém, vai e anuncia o Reino de Deus.
61 Wíyá toˀwíḏí óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, naa odaˀ u̖-áḏí omú-íˀin. Hebo u̖-áḏí omääpíḏíbo dípunmä́ä naví kꞌaygiˀin dovâysengitu̖ˀâ̖a̖míḏí.”
61 Um outro ainda lhe falou: Senhor, seguir-te-ei, mas permite primeiro que me despeça dos que estão em casa.
62 Jesus-di óetu̖ˀan, “Han biˀandáho wíˀunchä̖ˀmuupí Jôesi Táḏágîˀ bitꞌôeˀa̖míḏí. Wí toˀwí iwhä̖ä̖ḏeḏi ihayḏa̖ˀ tíˀûupiye ibéeḏeˀi waagiˀbá unmuu.”
62 Mas Jesus disse-lhe: Aquele que põe a mão no arado e olha para trás, não é apto para o Reino de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.