Lucas 7
Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH
1 Nä́ˀi tꞌä̖hkí Jesus-di in tꞌowa ûntꞌôeyanjiˀin ovâyhíˀbowa ihayḏiho iwáygéḏí oe Capernaum búˀaypiye namää.
1 Quando Jesus acabou de dizer essas coisas ao povo, foi para a cidade de Cafarnaum.
2 Iwe wí sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀ najiˀ, i-á wí tꞌôeˀi ûnˀä́n hânho idaˀiˀ, heḏi nä́ˀi tꞌôeˀi-á nahayḏi chuwa kꞌáygé nakꞌóe.
2 Havia ali um oficial romano que tinha um empregado a quem estimava muito. O empregado estava gravemente doente, quase morto.
3 Iˀ sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀ Jesus-ví̖ˀgeḏi natꞌoe ihayḏi wên Huḏíyo tsonnin ovâysan Jesus óedaaˀa̖míḏí naˀä̖ä̖-íḏí iví tꞌôeˀiˀ óehehkháamä̂äníḏí.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, enviou alguns líderes judeus para pedirem a ele que viesse curar o seu empregado.
4 Jesus najiˀ iwe dipówá ihayḏi pín taˀgeḏi óekhä̖geˀdaaˀan. Óetu̖ˀan, “Nä́ˀi sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀ-á ihay híwóˀdi namuu nä́ˀi iˀgîˀ mânˀa̖míḏí,
4 Eles foram falar com Jesus e lhe pediram com insistência: — Esse homem merece, de fato, a sua ajuda,
5 gá iˀḏá tꞌä̖hkí nanbí tꞌowa dînsígíḏân, heḏá nanbí búˀwi méesateˀay dînkûˀ.”
5 pois estima muito o nosso povo e até construiu uma sinagoga para nós.
6 Heḏiho Jesus indáḏí namää. Owáy iˀ sundaḏoví tewhá tsowa wáy dipowamän dihayhä̖̂ä̖ iˀḏi ivíˀweḏi wên kꞌemaˀin ovâysan Jesus óejay-íḏí, heḏi indi Jesus óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, wíyá á̖yîngi wíˀúyê̖e̖nípí, naa ihay híwóˀdi wóˀmuupí naví kꞌaygi untsꞌú̖u̖níḏí,
6 Então Jesus foi com eles. Porém, quando já estava perto da casa, o oficial romano mandou alguns amigos dizerem a Jesus: — Senhor, não se incomode, pois eu não mereço que entre na minha casa.
7 heḏá wáˀ ochanpóe naa ihay híwóˀdi wóˀmuupíˀin uvíˀpiye wänbo omú-íḏí. Naví tꞌôeˀi dînhehkháapúuwí gin untú̖ḏí, nahehkháapúuwí-ákun.
7 E acho também que não mereço a honra de falar pessoalmente com o senhor. Dê somente uma ordem, e o meu empregado ficará bom.
8 Nä́ˀindá naa dînhanginná, gá naa wáˀ hä̖ä̖wí díjôndi dóˀaˀgindoḏân, heḏi naaḏi wây-á sundaḏo dovâytsonmáa, heḏi dâyˀaˀgindoˀ. Wí sundaḏo ‘Ópûn’ gin dótu̖ˀandi, i-á namääˀä̖, heḏi wíyá wêe ‘Ókä̖ˀve’ gin dótu̖ˀandá, i-á naˀä̖ä̖ˀä̖. Naví pantꞌôeˀi ‘Haˀwâa óˀan’ gin dótu̖ˀandi, háa otú̖ waa iˀoˀ.”
8 Eu também estou debaixo da autoridade de oficiais superiores e tenho soldados que obedecem às minhas ordens. Digo para um: “Vá lá”, e ele vai. Digo para outro: “Venha cá”, e ele vem. E digo também para o meu empregado: “Faça isto”, e ele faz.
9 Jesus óeháaˀan nä́ˀin natꞌoeḏi, heḏi ibéeḏí in tꞌowa ûnwóeˀä̖ˀin ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin wâytu̖ˀa̖mí, hä̂nhay wänbo wí toˀwí báyékí wä̖yu̖ nä́ˀi sen waagi imáaˀi wíḏóshaapí, Israel iweˀin wänbo-á joe.”
9 Jesus ficou muito admirado quando ouviu isso. Então virou-se e disse para a multidão que o seguia:
10 Heḏi iˀ sundaḏo pꞌóˀḏéḏîˀví tewhá iwepiye in iví kꞌaygiˀin diˀä̖ä̖ˀin diwáymää, heḏi iˀ tꞌôeˀi nawówaḏi óeshaa.
10 Aí os amigos do oficial voltaram para a casa dele e encontraram o empregado curado.
11 Wí hä̖́yú̖ thaa naphaḏe ihayḏi Jesus wí búˀay Nain gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye namää. Iví khä̖ge̖ˀnindá heḏá wây-á báyékí tꞌowa-á i-áḏíbá dimää.
11 Pouco tempo depois Jesus foi para uma cidade chamada Naim. Os seus discípulos e uma grande multidão foram com ele.
12 Ee búˀ tehpaa phóḏi tsowa dimän dihayhä̖̂ä̖ wí eˀnú nachuuˀiˀ óekhä̖hkugihon. Iˀ eˀnú nachuuˀi-á wí kweeví wêeḏa̖ˀ ay ûnˀä́ndiˀ ûnmuu, heḏi iˀ kweeví sedó wáˀ ho ûnchuu. Báyékí iˀ búˀin tꞌowa iˀ jíyá-áḏí dijiˀ.
12 Quando ele estava chegando perto do portão da cidade, ia saindo um enterro. O defunto era filho único de uma viúva, e muita gente da cidade ia com ela.
13 Nanbí Sedó Jesus-di iˀ kwee óemûˀ ihayḏi ivíˀpiye nasehkanäpóe, heḏi óetu̖ˀan, “Wívisíhtä̖ä̖-ípí.”
13 Quando o Senhor a viu, ficou com muita pena dela e disse:
14 Heḏi ihá̖ḏiḏi iˀ peníphébay itä̖ge, heḏi in dâyhonnin dívíwóyí̖ˀ, heḏi Jesus natú̖, “Eˀnú, óshaa.”
14 Então ele chegou mais perto e tocou no caixão. E os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Heḏi iˀ nachuuˀiˀ idaygisógeḏi ûnhíˀpaa, heḏi Jesus-di iˀ jíyá óetu̖ˀan, “Nä́ä uví eˀnú úˀä́n.”
15 O moço sentou-se no caixão e começou a falar, e Jesus o entregou à mãe.
16 Tꞌä̖hkíḏíbo dikhunwôedaˀpóe, heḏi Jôesi Táḏá kwꞌáayéboˀ óemáa. Ditú̖, “Wí Jôesi Táḏáví tukheˀbi hayˀi naˀä̖ä̖ naˀindáḏí nachaníḏí, Jôesi Táḏá-á naˀä̖ä̖ iví tꞌowa ikhä̖geˀnamíḏí.”
16 Todos ficaram com muito medo e louvavam a Deus, dizendo: — Que grande
17 In Huḏíyoví nange tꞌä̖hkí heḏá iˀ nange bûu kꞌuwakí nakwꞌóˀdi-á in tꞌowa háa Jesus iˀannin ditꞌoe.
17 Essas notícias a respeito de Jesus se espalharam por todo o país e pelas regiões vizinhas.
18 John i pꞌóˀpꞌoekandiví khä̖geˀnindi John óetu̖ˀan nä́ˀi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí napóe i̖ˀgeḏi.
18 Os discípulos de João Batista contaram tudo isso a ele. Aí João chamou dois deles
19 Heḏi John-di wíje iví khä̖geˀnin ovä̂ntu̖hkánnan, heḏi Nanbí Sedó Jesus-víˀpiye ovä̂nsan óetu̖ˀa̖míḏí, “Hä́nˀoe ditû̖ˀ wí toˀwí Jôesi Táḏáḏí dînsankhâymáaˀin. Ti u̖-ân iˀ unmuu, háa wíyá toˀwí âynuuwä̖́-í?”
19 e os enviou ao Senhor Jesus para perguntarem: “O senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?”
20 Jesus najiˀ iwe dapówá ihayḏi óetu̖ˀan, “John iˀ pꞌóˀpꞌoekandiˀḏi naˀin dísan uvíˀpiye wên háawên wítsikaˀya̖míḏí,” heḏáháˀ John-bí tsika óetsikaˀyan.
20 Então eles foram até o lugar onde Jesus estava e disseram: — João Batista nos mandou perguntar o seguinte: o senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?
21 Dapówá ihayhä̂äḏibá Jesus-di in tꞌowa tꞌä̖mäge dihayˀin hehkháa ovâymäˀ, heḏá yä̖ˀḏâapíˀin pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖-á in ovâymáaˀinbíˀweḏi ovâykhehpiyendeˀ, heḏá ditsíˀtꞌaamuuˀindá inbí keetandá ovâymäˀ.
21 Naquele momento Jesus curou muitas pessoas das suas doenças e dos seus sofrimentos, expulsou espíritos maus e também curou muitos cegos.
22 Heḏiho Jesus-di ovä̂ntu̖ˀan, “Jaho báwáypûn heḏi John dä̂ntu̖ˀâ̖a̖mí háa dä̂nmûˀ heḏá datꞌoe waagibá. In tsíˀtꞌaaˀin inbí keetan dâywáyhóndeˀ, in ditsiˀḏeeˀipíˀindá ditsiˀḏee, in diphéetaymuuˀindá diwówaˀ, diˀojetꞌaamuuˀindá ditꞌoeˀo, in dichuuˀindá diwáywówápoeˀo, heḏá Jôesi Táḏáví híwóˀdi tundá in sehkanäwó diwówájiˀin ovâytꞌôeˀoˀ.
22 Depois respondeu aos discípulos de João:
23 Iˀ toˀwí iví wä̖yu̖ navíˀpiyeˀ wíˀûnhándepîˀ-á híhchan imáˀve-í.”
23 E felizes são as pessoas que não duvidam de mim!
24 In John-bíˀweḏi daˀä̖ä̖ˀin dawáymää ihayḏi Jesus-di in báyékí tꞌowa i-áḏí dijiˀin ovâytsikaˀyan, “Ahkónupiye John ítꞌoe-íḏí ímää ihayḏi, hä̖ä̖-an íˀân bînmúníˀin? Ti wí toˀwí wên poesú waagibá wa̖a̖ḏi óepheḏemáaˀiˀ?
24 Quando os discípulos de João foram embora, Jesus começou a dizer ao povo o seguinte a respeito de João:
25 Heḏi hangîˀ wíˀímääpíḏí, hä̖ä̖-an handi bînmúuníḏí ímää? Ti wí toˀwí koḏitꞌowa waagi naˀaamuuˀiˀ? Ti wíˀúnhanginnáhpíˀan iowápoeˀo, heḏá Jôesi Táḏán saˀwóˀgí dívíˀawendeˀindá heḏá hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dâymáaˀindá tsonninbí tewhá heˀendi eeje dithaa.
25 O que foram ver? Um homem bem-vestido? Ora, os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios!
26 Heḏi wí toˀwí giˀbiˀ ípu̖wä̖määpíḏí hä̖ä̖-an handi ípu̖wä̖mää? Ti wí Jôesi Táḏáví tukheˀbi gáhân? Naaḏi wâytu̖ˀâ̖a̖mí John-dá wí Jôesi Táḏáví tukheˀbi namuu-ákun, hewänbo shánkí wänbo namuu.
26 Então me digam: o que foram ver? Um
27 John-nânkun namuu iˀ tꞌôekhuwaˀi Jôesi Táḏáví taˀnin diwe iví̖ˀgeḏi nataˀmuuˀiˀ. Jôesi Táḏáḏí iˀ toˀwí óesogekhâymáaˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí óehíˀmáaḏí óetu̖ˀan,
27 Porque João é aquele a respeito de quem as
28 Heḏáháˀ Jesus natú̖, “Naaḏi wâytu̖máa, toˀwí wänbo nä́ä oepáa kꞌayḏi nää puwahay naˀaypu̖yä̖ˀi John-bí shánkí kwꞌáye wínamuupí. Hewänbo nää pha̖a̖piyeḏi in toˀwên Jôesi Táḏáví tun tꞌowa ovâytꞌôeˀoˀindáho John-bí shánkí kwꞌáye dimuu, tobá kwꞌáye dimuupíˀin waagin dimuu.
28 — Eu digo a vocês que de todos os homens que já nasceram João é o maior. Porém quem é o menor no
29 “Heḏi in tax phahsannindáḏí heḏá wây-á báyékí tꞌowa-áḏí John ôntꞌôeyan, heḏi John-di ovâypꞌóˀpꞌoeˀan. Gin dívíˀandá dâykeeyan dívíwä̖yundeˀin Jôesi Táḏá-á híwó iˀoˀin.
29 Os cobradores de impostos e todo o povo ouviram isso. Eles eram aqueles que haviam obedecido às ordens justas de Deus e tinham sido batizados por João.
30 Hewänbo in Pharisees-á heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá wíḏihíjepí John-di ovâypꞌóˀpꞌoeˀa̖míḏí, heḏiho gindiḏi dâykeeyan dâyjoegiˀannin háa Jôesi Táḏá nadaˀ waa ingîˀ ovâyˀa̖míˀin.
30 Mas os fariseus e os mestres da Lei não quiseram ser batizados por João e assim rejeitaram o plano de Deus para eles.
31 “Hânnan otú̖u̖ní nä́ˀin nää diwówájiˀin tꞌowaví̖ˀgeḏi? Háawin tꞌowa-an dimuu? Hä̖ä̖ waagiˀinnan dimuu?
31 E Jesus terminou, dizendo:
32 Gá áyyä̖̂ä̖ dimuu bûu pinge dikwꞌóˀnin waagiˀinnân dimuu, wáy wêndi in wéˀgen ovâytu̖wí̖núndeḏi, ‘Wâykhóhtsa̖a̖khaˀpúwhä̖ä̖ˀandi wíˀúvíjáḏéndepí, heḏá wâypeníkhaˀwandá wíˀúvísíhtä̖ä̖ḏepí.’
32 Elas são como crianças sentadas na praça. Um grupo grita para o outro:
33 Ginnân otundaˀ: John iˀ pꞌóˀpꞌoekandi napówá ihayḏi iha̖a̖ḏä́ˀan heḏá wíˀiméenasu̖wä̖pí, heḏiho un ítú̖, ‘Wí yä̖ˀḏâapîˀ pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ḏi óemáa.’
33 João Batista jejua e não bebe vinho, e vocês dizem: “Ele está dominado por um demônio.”
34 Hewänbo naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ wéˀgen tꞌowa-áḏí dáyhúujo heḏá dósu̖wändeˀ, heḏiho ítú̖, ‘Binmúˀḏí, i-á naha̖ˀtꞌaa, heḏá su̖wä̖toˀi-ân namuu, heḏá hä̖ˀin tax phahsannindáḏí in wéˀgen tꞌaywóhkannindáḏí inbí kꞌema dínmuu.’
34 O
35 Hebo tobá gin ítû̖ˀ wänboˀ, in toˀwên Jôesi Táḏáḏí hangintan ovâymä́giˀindá ditû̖ˀ, ‘Taˀgendi Jôesi Táḏá báyékí ihangintanmáa’.”
35 Mas aqueles que aceitam a sabedoria de Deus mostram que ela é verdadeira.
36 Wí Pharisee Simon gin nakhá̖wä̖́ˀiˀḏi Jesus óehúutu̖ˀan, heḏiho iˀ Pharisee-ví tewhá iwepiye namääḏi ihúusóge.
36 Um fariseu convidou Jesus para jantar. Jesus foi até a casa dele e sentou-se para comer.
37 Ee búˀbá wí kwee tꞌaywóhkandi namuuˀi nathaa. Nä́ˀi kwee-á Jesus iˀ Pharisee-víˀwe ihúujoˀin ûnhanginpóe ihayḏi iwepiye namää. Wên tsꞌä̖ˀin pꞌonbayˀay saˀwó nasundi ka̖ˀpꞌoe ûnkuˀunnin i-áḏí ihoˀ.
37 Naquela cidade morava uma mulher de má fama. Ela soube que Jesus estava jantando na casa do fariseu. Então pegou um frasco feito de alabastro , cheio de perfume,
38 Jesus-ví ân núˀ idégeˀdisóge, heḏi isíhtä̖ä̖ḏeˀ. Iví tsíˀpꞌoe Jesus-ví ân deeḏi ûnjemuḏi iví whä̂ndi ôntꞌawe, heḏi óeˀânpꞌohtsä̖ˀ, heḏi iˀ ka̖ˀpꞌoe saˀwó nasundiḏá ân deeḏá ônˀeweḏáháˀ óeˀä̖yu̖.
38 e ficou aos pés de Jesus, por trás. Ela chorava e as suas lágrimas molhavam os pés dele. Então ela os enxugou com os seus próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e derramava o perfume neles.
39 Iˀ Pharisee Jesus óehúutu̖ˀandiˀ nä́ˀi imûˀ ihayḏi iˀánshaamáa, “Nä́ˀi sen taˀgendi Jôesi Táḏáví tukheˀbi namuuḏáhoˀ, ûnhanginnáaníwän nä́ˀi kwee óetä̖gendeˀiví̖ˀgeḏi toˀwí heḏá háawi namuuˀin, i-á tꞌaywóhkandi namuuḏi.”
39 Quando o fariseu viu isso, pensou assim: “Se este homem fosse, de fato, um profeta , saberia quem é esta mulher que está tocando nele e a vida de pecado que ela leva.”
40 Jesus-di Simon óetu̖ˀan, “Naa u̖-áḏí ohíˀdaˀ.” Simon-di Jesus óetu̖ˀan, “Heḏáho há̖hkandiˀ, hä̖ä̖-an naa dítu̖ˀa̖míˀin undaˀ?”
40 Jesus então disse ao fariseu: — Fale, Mestre! — respondeu Simão.
41 Jesus-di ginnân óetu̖ˀan: “Wíje senäˀ wí chä̖ˀ píyépä̖ˀi sen dachä̖ˀphaamuu. Iˀ wêe pꞌánä́n tä̖gintä̖ (500) kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀi naphaamuu, heḏi iˀ wêe-á pꞌánä́ntä̖-á (50).
41 Jesus disse:
42 Hewänbo wíḏä́nkoḏipí dänwáˀâa-íḏí, heḏiho wíˀgíndí iˀ daphaamuuˀiˀḏi ovä̂nˀowójé. Wéˀiḏan in wíje senäˀ diweḏi shánkí óesígí? Hân u̖-á unˀándeˀ?”
42 mas nenhum dos dois podia pagar ao homem que havia emprestado. Então ele perdoou a dívida de cada um. Qual deles vai estimá-lo mais?
43 Simon-di Jesus óetu̖ˀan, “Gá iˀ shánkí báyékí ônˀowójéˀiˀḏân shánkí óesígí, gin naa oˀándeˀ.” “Taˀge untú̖” gin Jesus-di óetu̖ˀan.
43 — Eu acho que é aquele que foi mais perdoado! — respondeu Simão.
44 Heḏi Jesus ibéeḏí iˀ kwee óemúndeˀ, heḏi Simon óetu̖ˀan, “Ti nä́ˀi kwee nâamúndeˀ? Naa uví kꞌaygi otsꞌûndi u̖ˀḏá wí pꞌoe wänbo wíḏímä́gipí naa dáyˀânˀowêeḏi-íḏí, hewänbo iˀḏá iví tsíˀpꞌoeḏi díˀânpꞌoeˀan, heḏá iví whä̂ndá dípꞌoepíḏi.
44 Então virou-se para a mulher e disse a Simão:
45 U̖ˀḏá wíḏípꞌohtsä̖ä̖pí uví kꞌaygi dísígíˀa̖míḏí, hewänbo iˀḏá otsꞌûn waagibo díˀânpꞌohtsä̖ḏi wíˀiwóyí̖ˀpí.
45 Você não me beijou quando cheguei; ela, porém, não para de beijar os meus pés desde que entrei.
46 U̖ˀḏá wíḏípꞌóhka̖ˀanpí dînkeeya̖míḏí uví kꞌaygi díhéegíˀannin, hewänbo iˀḏá hä̖ˀi ka̖ˀpꞌoe saˀwó nasundiˀ naví ân deeḏi díˀä̖yu̖.
46 Você não pôs azeite perfumado na minha cabeça , porém ela derramou perfume nos meus pés.
47 Heḏiho wítu̖ˀâ̖a̖mí, nä́ˀi kwee-á iví báyékí sígí ûnmuuḏi ikeejoˀ báyékí tꞌaywóˀdi ûnˀowóˀjennin, hewänbo wí toˀwí naˀándeḏi hínchä̖̂ä̖ḏa̖ˀ ûnˀowóˀjennin, i-á hínchä̖̂ä̖ḏa̖ˀ sígí imáa.”
47 Eu afirmo a você, então, que o grande amor que ela mostrou prova que os seus muitos pecados já foram perdoados. Mas onde pouco é perdoado, pouco amor é mostrado.
48 Heḏáháˀ Jesus-di iˀ kwee óetu̖ˀan, “Uví tꞌaywóˀdi-á úˀowóˀjen.”
48 Então Jesus disse à mulher:
49 Wây-á i-áḏí dívíhúujoˀin dívíˀánshaamáa, “Háawi sennan nä́ˀi namuu? Natû̖ˀ tꞌaywóˀdi iˀowójénde wáˀ.”
49 Os que estavam sentados à mesa começaram a perguntar: — Que homem é esse que até perdoa pecados?
50 Hewänbo Jesus-di iˀ kwee óetu̖ˀan, “Uví wä̖yu̖ úmuuḏiho wônˀowójé. Ánshaaginpíḏíboˀ ópûn.”
50 Mas Jesus disse à mulher:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.