Lucas 5
Tewa NT (TEW_WBT) vs NAA
1 Wí thaa Jesus iˀ pꞌoekwîn Genessaret gin dâytu̖ˀoˀ iwe tsowa wáy nawin, heḏi báyékí in tꞌowa dívíchä̖numáa shánkí iví núˀpiye dívíhâ̖a̖ḏi-íḏí heḏânho shánkí híwó Jôesi Táḏáví híˀ ditꞌoe-íḏí.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 Wíje kophé owáy pꞌoˀ kꞌáygé wáy daˀä́ndí imûˀ. In paawóˀindá wíyá wáygé dijiˀ inbí paˀakanuˀi dâyˀowêeḏi-íḏí.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 Wí kophé-á Simon-bîˀ ûnmuu. Jesus iwe itógiḏi Simon óedaaˀan hây pꞌoe iwepiye ônhâ̖a̖ḏi-íḏí, heḏi iwáygé isógeḏi in tꞌowa ovâyhá̖ˀan.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 Heḏi ovâyhíˀbowa ihayḏi Simon óetu̖ˀan, “Uví kophé oe shánkí nawä̖ˀän diwepiye mänha̖ḏi, heḏi unbí paˀakanuˀi binwhájé heḏânho bînpaawhahóeníḏí.”
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simon-di óetu̖ˀan, “Há̖hkandiˀ, khun tꞌä̖hkí hânho ívítꞌôeˀan, heḏi wêe wänbo paa wíˀâywhahkêˀpí. Hewänbo nää-á gin u̖ˀ untú̖ḏího iˀ paˀakanuˀi dówhaajé-í.”
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Heḏi han dívíˀan dihayḏi báyékí paa dâywhahógi, heḏi inbí paˀakanuˀi dínsivekhâypóe.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Heḏiho dívímanwáḏáˀan inbí kꞌemaˀin iˀ wêe kophé iwe ditoˀonnin diˀä̖ä̖-íḏí ovâykhä̖geˀnamíḏí, heḏi indá dipówá ihayḏi in wíje kophé tꞌä̖hkí dínpꞌídepóeḏí báyékí dínpaakuˀundi ovâyˀu̖gekhâyˀan.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Simon Peter háa napóeˀin imûˀ ihayḏi Jesus-ví páaḏépiye idégeˀdisóge heḏi óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, navíˀweḏi óha̖ḏi, naa-á tꞌaywóhkandiḏa̖ˀ omuu.”
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Haˀwâa Peter natú̖ gá óeháaˀandân báyékí paa dâywhahógiḏi, heḏi tꞌä̖hkí in diho dívímanwáḏáˀan inbí kꞌemaˀin iˀ wêe kophé iwe ditoˀonnin diˀä̖ä̖-íḏí ovâykhä̖geˀnamíḏí, heḏi indá dipówá ihayḏi in wíje kophé tꞌä̖hkí dínpꞌídepóeḏí báyékí dínpaakuˀundi ovâyi-áḏí dijiˀin wáˀ ovâyháaˀan.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 James-áḏí John-dáḏí hanbá dachanpóe. Nä́ˀin wíje senäˀdá Zebedee-ví ây damuu, heḏi indáḏí Simon-dáḏí wéˀge dä̂npaawóˀoˀ. Hebo Jesus-di Simon óetu̖ˀan, “Wíˀunkhunwôedaˀípí. Nää-á paa mänhóndeˀ, hewänbo nää iweḏi páaḏépiyá tꞌowa-ân naagîˀ dînkhonkhâymáa.”
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Inbí kophé oe pꞌo kíngépiye dâywáyhá̖ḏiḏi hä̖ä̖wí dínkwꞌóˀdi tꞌä̖hkí dâyjoeˀan, heḏi Jesus óeyu̖u̖hoˀ.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Wí thaa ee nangebá wí búˀay iwe Jesus najiˀ, heḏi wí sen iví túˀ tꞌä̖hkí naphéetaymuuˀi Jesus-ví páaḏépiye idégeˀdisógeḏi ipꞌóˀtꞌä̖́ä̖, heḏi óekhä̖geˀdaaˀandi óetu̖ˀan, “Dînhanginná u̖-á úkoḏiˀin nä́ˀi phéetay dînjâaˀa̖míḏí, undaˀḏi.”
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Heḏi Jesus ikhóhtä̖ä̖ḏi iví mandi iˀ sen óetä̖geḏi óetu̖ˀan, “Odaˀ-ákun wíhehkháamä̂äníḏí. Unhehkháapúuwí.” Wesebo iˀ senbí phéetay ûnhán.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Heḏi Jesus-di kayˀindi óetu̖ˀan, “Toˀwí wänbo háa úpóeˀin wínâatꞌôeˀa̖mípí. Moses-di wovâyjôn wí hä̖ä̖wí iˀ owhaˀvíˀpiye bînhûuwíˀin Jôesi Táḏá óemä̂äníḏí, heḏânho in tꞌowa ovâyhanginˀânnamíḏí íwówaˀin. Nää ópûn, haˀwâa óˀan.”
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Hewänbo nää-á shánká báyékí tꞌowa Jesus-ví̖ˀgeḏi dínhanginpóe, heḏi báyékí tꞌowa tꞌä̖mäpha̖ˀgeḏi diˀä̖ä̖ḏi dívíwéˀgeˀan ôntꞌôeyaaníḏí heḏá iˀḏi ovâyhehkháamä̂äníḏá.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 Hewänbo iˀḏi ovâyjoeˀandi oe ahkónupiye namää ijûusuˀa̖míḏí.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Wí thaa wí tewhá iwe Jesus-di in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ, heḏi wên Pharisees-áḏí heḏá wên Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindáḏí iví tsowa wáy dikwꞌó. Nä́ˀindá diˀä̖ä̖ iˀ búˀây eejeḏi oe Galilee nange Judea nangá nakwꞌóˀdiˀ, heḏá Jerusalem búˀ iweḏá. Nanbí Sedó Jôesi Táḏáḏí Jesus báyékí kay óemä́gi in tꞌowa hehkháa ovâymä̂äníḏí.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Ihayḏibá wên senäˀ dipówá, indá wí sen ûnˀa̖ˀyä̖kankoḏipîˀ wên whohpa̖ˀay eeḏi nakꞌóeḏí óekán, heḏi dívíkhä̖ä̖ ívepiye óetsꞌûuḏe-íḏí heḏânho Jesus-ví páaḏépiye óekꞌúuwíḏí.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Hewänbo oe íve in tꞌowa dibáˀyendi háḏíḏí óetsꞌûuḏe-íˀin wíḏâyshaapí, heḏiho oe whaˀkꞌaypiye óepiye. I tekumu wáy wí dâyhá̖ḏiḏi dâykhóˀjéphohkíḏi, heḏi iˀ sen iví whohpa̖ˀay wóegé in tꞌowaví jâaḏi óewhaje Jesus-ví páaḏépiye.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Dâywä̖yu̖máaˀin Jesus-di ovâymûˀ ihayḏi iˀ sen óetu̖ˀan, “Kꞌema, uví tꞌaywóˀdi-á úˀowóˀjen.”
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 In Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindáḏí in Pharisees-áḏí dívítu̖máa, “To-an nä́ˀi namuu gân naˀándeˀ? Jôesi Táḏáḏa̖ˀmân ûnkoḏi tꞌaywóˀdi iˀowóejé-íḏí, wíyá toˀwí wänbo-á joe. Heḏiho nä́ˀi sen gin ihíˀmáaḏí Jôesi Táḏá óeˀaˀginhá̖núndeˀ.”
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Jesus ûnhanginná háa diˀánshaamuuˀin, heḏi ovâytsikaˀyan, “Heháaḏan giˀbi ánshaa bînmáa?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Naa otú̖ḏá, ‘Uví tꞌaywóˀdi úˀowóˀjen,’ háa otú̖ḏá, ‘Ówí̖núḏá ójíyé,’ wéˀi-an shánkí wínabâapuˀwanpí heḏânho bînmúuníḏí háa taˀgendi dînkoḏiˀin háa joe?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Nää hä̖ä̖wí dókhâymáa wâykeeya̖míḏí naa tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ dînkꞌóeˀin nä́ä oepáa kꞌayḏi tꞌaywóˀdi dovâyˀowóejé-íḏí wáˀ.” Heḏáháˀ iˀ sen ûnˀa̖ˀyä̖kankoḏipîˀ-á óetu̖ˀan, “Naaḏi wítu̖máa, ówí̖nú, uví whohpa̖ˀay mänkeˀḏi uvíˀpiye unmú-í.”
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Wesebo iˀ sen in tꞌowaví páaḏépiyeboˀ iwí̖nú, heḏi iví pa̖ˀay iwe ûnkꞌóeˀiˀ ikêˀḏi ivíˀpiye iweehoˀ, Jôesi Táḏá kwꞌáayéboˀ óemáaḏí namää.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 In tꞌowa hânho ovâyháaˀan heḏá dikhunwôedaˀpóe. Heḏi indi wáˀ Jôesi Táḏá kwꞌáayéboˀ óemáaḏí ditú̖, “Nää thaa âymûˀ wí hä̖ä̖wí hä̂nhay wänbo âymûˀpîˀ.”
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Nä́ˀi tꞌä̖hkí napóe ihayḏi Jesus iˀ búˀay iweḏi namääḏi wí tax phahsandi Levi gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ óemûˀ iˀ phahsan chä̖ˀ dâywéˀgeˀoˀiˀ tehwáˀay ee naˀä́ndí. Jesus-di óetu̖ˀan, “Naa-áḏí ókä̖ˀve.”
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 Levi iwí̖núḏí hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí ûnkwꞌóˀdi ijoeˀandi Jesus-áḏí namää.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Heḏi Levi-ḏi Jesus iví kꞌaygipiye óehoˀḏi ônshánkíˀeeḏipaa. Wây-á báyékí tax phahsannindá heḏá wây-á tꞌowa-á dikwꞌó indáḏí dívíhúujoḏi.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 In Pharisees-áḏí heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindáḏí wíˀovâyhí̖ˀanpí Jesus-á nä́ˀin tꞌowa-áḏí ihúujoˀin, heḏiho Jesus-ví khä̖geˀnin ovâytsikaˀyan, “Heháaḏan nä́ˀin tax phahsannindáḏí heḏá nä́ˀin wéˀgen tꞌôeyanpíˀin dimuuˀindáḏí úvíhúujoˀ?”
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “In dihayˀinda̖ˀmân wí woekandi díntáy, in dihaypíˀindá joe.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Naa oˀä̖ä̖ in toˀwên tꞌaywóhkannin dimuuˀin dínhanginnáˀnin dovâytu̖ˀâ̖a̖míḏí inbí tꞌaywóˀdi dâyjoeˀa̖míḏí, in toˀwên inbí wówátsi taˀge dâyhon gin diˀándeˀindá joe.”
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Wên tꞌowaḏi Jesus óetu̖ˀan, “John iˀ pꞌóˀpꞌoekandiví khä̖geˀnin ihayḏa̖ˀ dívíha̖a̖ḏä́ˀo heḏá báyékí dívíjûusuˀoˀ, in Pharisees-ví khä̖geˀnin wáˀ hanbá dívíˀoˀ. Heháaḏan uví khä̖geˀnin húukandáḏí su̖wä̖-áḏíḏa̖ˀ dívíˀoˀ?”
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Dínkhóhtsa̖a̖shánkíˀeeḏináˀ dihayḏi ti únkoḏi iˀ soyingiví kꞌemaˀin bînha̖a̖ḏä́kannamíˀin waˀḏi iˀ soyingi indáḏí najiḏiboˀ? Heḏân joe.
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Hewänbo owáy hä̖̂ä̖ḏi iˀ soyingi inbíˀweḏi óekhuwakhâymáa, ihayḏânho dívíha̖a̖ḏä́ˀa̖mí.”
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 Jesus-di nä́ˀi há̖hkangîˀ híˀ wáˀ ovâytu̖ˀan: “Toˀwí wänbo wên to tsꞌa̖a̖min diweḏi wíˀisívéndepí wây-á to naphohcháˀnin diwe itꞌiˀkꞌúuwíḏí. Han waagi iˀandá, in to tsꞌa̖a̖min wí pho ûnchaní, heḏá in to tsꞌa̖a̖min diweḏiˀin tꞌihku-á wáˀ háˀto in to khannin deeḏi híwó nakeetꞌôení.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 Heḏá wáˀ toˀwí wänbo wí méena tsꞌa̖a̖biˀ kꞌúwá khowa múu kayjee eeje wíˀikuuḏepí. Gin waagi iˀandá, iˀ méenaḏi iˀ múu óephuuḏi óepâave-í, heḏá iˀ méena nachaˀḏee-í heḏi iˀ múu-á óepeḏeeˀa̖mí.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Nakhâyˀä̖ˀ méena tsꞌa̖a̖bi-á wí kꞌúwá khowa múu tsꞌa̖a̖biˀ eeje óekuu-íˀin.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Heḏá tꞌowa-á páaḏé méena kayjee dâysu̖wä̖ḏá háˀto méena tsꞌa̖a̖bi-á disu̖wä̖daˀí. Ditú̖u̖ní, ‘Nä́ˀi méena kayjee-á shánkí híwóˀdi namuu’.”
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.