Lucas 22

Tewa NT (TEW_WBT) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 I shánkíˀeeḏi Passover gin dâytu̖ˀoˀi púnúˀ naná, iˀ oewáaseepîˀ pává dâykꞌoˀiˀ.
1 Aproximava-se a festa dos pães sem fermento, chamada Páscoa.
2 In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá háḏíḏí Jesus óeháyjíˀin dâytu̖wä̖máa, hewänbo kaaḏibo dívíˀa̖míˀin didaˀ, gá in tꞌowa-á dâykhunwôedaˀḏân.
2 Os príncipes dos sacerdotes e os escribas buscavam um meio de matar Jesus, mas temiam o povo.
3 Heḏá Satan iˀ Penísendi-á Judas-ví píˀnä́ khóˀjé-á ûntsꞌú̖. Judas-á Iscariot gin wáˀ óetu̖ˀoˀ, heḏi Jesus-ví tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀiˀbá namuu.
3 Entretanto, Satanás entrou em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, um dos Doze.
4 Heḏáháˀ namää in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in sundaḏo iˀ hayˀi méesate dâyˀá̖yí̖ˀdoˀinbí tsonnindá inbíˀpiye. Nadaˀ ovâyhéeˀa̖míˀin háḏíḏí Jesus óeku̖ˀpꞌâyní i̖ˀgeḏi, heḏânho inbí mange óekáaníḏí.
4 Judas foi procurar os príncipes dos sacerdotes e os oficiais para se entender com eles sobre o modo de lho entregar.
5 Indá dihíhchanpóeḏí Judas óetu̖ˀan chä̖ˀ óewáˀâa-íˀin,
5 Eles se alegraram com isso, e concordaram em lhe dar dinheiro.
6 heḏi i-á nahíjeḏiho itu̖wä̖máa háḏíḏí Jesus inbí mange óekáaníˀin in tꞌowa dínhanginnáhpíḏíboˀ.
6 Também ele se obrigou. E buscava ocasião oportuna para o trair, sem que a multidão o soubesse.
7 In Huḏíyoví shánkíˀeeḏi dínpówá iˀ oewáaseepîˀ pává dâykꞌoˀiˀ, heḏi ihay thaa-á naná in kꞌúwáˀây-á dâyhá̖núndeˀ, Passover koegîˀ gin dâytu̖ˀoˀi dâykꞌoˀíḏí.
7 Raiou o dia dos pães sem fermento, em que se devia imolar a Páscoa.
8 Heḏi Jesus-di Peter-áḏí John-dáḏí ovä̂ntu̖ˀan, “Jaho iˀ hä̖ä̖wí binkhâyˀan iˀ Passover koegîˀ âykꞌoˀíḏí.”
8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: Ide e preparai-nos a ceia da Páscoa.
9 Indiḏá óetsikaˀyan, “Wä̖́hä̖̂ä̖-an undaˀ gamú-íˀin ä́nkhâyˀa̖míḏí?”
9 Perguntaram-lhe eles: Onde queres que a preparemos?
10 Iˀḏi ovä̂ntu̖ˀan, “Gá ginnân: Oe Jerusalem búˀpiye bápûn, heḏi iwe datsꞌûndi wí sen wên pꞌonbay ihondiˀḏi wovä̂njay-í. I-áḏíbá damú-í heḏá iˀ tewhá ee natsꞌûndibá datsꞌú̖u̖ní,
10 Ele respondeu: Ao entrardes na cidade, encontrareis um homem carregando uma bilha de água; segui-o até a casa em que ele entrar,
11 heḏi iˀ sen iví tewhá ûnmuuˀi dä̂ntu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Nanbí há̖hkandiˀḏi dítu̖ˀan wítsikaˀyâ̖a̖míḏí, Wéˀi íve eewan naví khä̖geˀnindáḏí nä́ˀi Passover koegîˀ âykꞌoˀí?’
11 e direis ao dono da casa: O Mestre pergunta-te: Onde está a sala em que comerei a Páscoa com os meus discípulos?
12 Heḏi i sendi wí whaˀkꞌay íve hayˀi wovä̂nkeeya̖mí, hä̖ä̖ tꞌä̖hkí gíntáyˀi nakwꞌóˀdiˀ. Ee-áho iˀ koegîˀ-á dä̂nkhâyˀa̖mí.”
12 Ele vos mostrará no andar superior uma grande sala mobiliada, e ali fazei os preparativos.
13 Heḏiho damääḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dä̂nshaa Jesus natú̖ waagibá, heḏiho i Passover koegîˀ dä̂nkhâyˀan.
13 Foram, pois, e acharam tudo como Jesus lhes dissera; e prepararam a Páscoa.
14 Húukandi ihayḏi napóe ihayḏi Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí iˀ mä́äsa iwe dívíhúukwꞌóḏi,
14 Chegada que foi a hora, Jesus pôs-se à mesa, e com ele os apóstolos.
15 heḏi ovâytu̖ˀan, “Hânho nä́ˀi Passover koegîˀ undáḏí okoedaˀ, waˀ ochuupíḏíboˀ.
15 Disse-lhes: Tenho desejado ardentemente comer convosco esta Páscoa, antes de sofrer.
16 Naaḏá wâytu̖máa, háˀto Passover koegîˀ wíyá dókꞌoˀí i taˀgendi Passover shánkíˀeeḏi napóe píhay, owáy otsondisogeḏee ihayḏi.”
16 Pois vos digo: não tornarei a comê-la, até que ela se cumpra no Reino de Deus.
17 Ihayḏáháˀ in kꞌéḏé méena nasaaˀin ikêˀḏi ikú̖ˀdaaˀandi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin binkeˀḏi wí binsú̖wä̖́ wíˀínboˀ.
17 Pegando o cálice, deu graças e disse: Tomai este cálice e distribuí-o entre vós.
18 Naaḏi wâytu̖máa, nää-á wíyá wíḏóméenasu̖u̖wä̖́-ípí hebo Jôesi Táḏáḏí dítsondisóge ihayḏáho wíyá méena waagibá dósu̖wä̖khâymáa.”
18 Pois vos digo: já não tornarei a beber do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.
19 Heḏáháˀ wí pává-á ikêˀḏi Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀan, heḏáháˀ iháveḏá ovâymä́gi, heḏi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi-á naví túˀ dînmuu, heḏi naví túˀ-á ungîˀ dáypä̖khâymáa. Nä́ˀi pává-á bînkꞌoˀí naví̖ˀgeḏi úvíˀánshaamáˀve-íḏí.”
19 Tomou em seguida o pão e depois de ter dado graças, partiu-o e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que é dado por vós; fazei isto em memória de mim.
20 Heḏi dívíkindihúubowaḏá in kꞌeḏe-á wíyá ovâyphaḏe heḏi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi-á naví ûnpꞌoe dînmuu. Ungîˀ naví ûnpꞌoe donchaˀgíˀo, heḏi owáy gin dáyˀandiho Jôesi Táḏáví tsꞌa̖a̖bi tun imä́giˀi ho ûnpúuwí.
20 Do mesmo modo tomou também o cálice, depois de cear, dizendo: Este cálice é a Nova Aliança em meu sangue, que é derramado por vós...
21 Nää bítꞌôeyan, iˀ toˀwí naa díku̖hpekhâymáaˀi-á nä́ä naví núˀ naˀä́n, heḏi iˀ mä́äsa eeḏi namankꞌóe.
21 Entretanto, eis que a mão de quem me trai está à mesa comigo.
22 Naa tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ ochuwagíˀo, Jôesi Táḏá hä́nˀoe natú̖ waagi, hewänbo nä́ˀi toˀwí díku̖hpekhâymáaˀi-á tꞌôephaḏe ûnpúuwí.”
22 O Filho do Homem vai, segundo o que está determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!
23 Heḏáháˀ iví khä̖geˀnin dívítsikaˀmáa, “Wéˀi-angú naˀin diweḏi nä́ˀin natú̖ˀin ikhâymáa?”
23 Perguntavam então os discípulos entre si quem deles seria o que tal haveria de fazer.
24 Ihayḏáháˀ in khä̖geˀnin dívítu̖hkandoˀ wéˀi-an in diweḏi shánkí hayˀi namuu i̖ˀgeḏi.
24 Surgiu também entre eles uma discussão: qual deles seria o maior.
25 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin Huḏíyo dimuupíˀinbí tsonnindi ovâytsonmáa, heḏá didaˀ tꞌowa ditú̖u̖níˀin inbí̖ˀgeḏi, ‘Iˀḏá híwó naˀin díˀoˀ.’
25 E Jesus disse-lhes: Os reis dos pagãos dominam como senhores, e os que exercem sobre eles autoridade chamam-se benfeitores.
26 Hewänbo ha̖ˀmindá wíˀímúunípí. Ginnân únkhâyˀä̖ˀ ímúuníˀin: Iˀ shánkí hayˀi namuuˀi-áho ûnkhâyˀä̖ˀ hí̖yä̖̂ä̖ˀi-áho ipipaˀíˀin, heḏi iˀ toˀwí itsonmáaˀi-áho khä̖geˀdiḏa̖ˀbáho ipipaˀí.
26 Que não seja assim entre vós; mas o que entre vós é o maior, torne-se como o último; e o que governa seja como o servo.
27 Wéˀi-an iˀ shankí hayˀi namuu, ti iˀ mä́äsa iwe nahúuˀä́ndiˀ háa iˀ tꞌôeˀiˀ ônkoegîˀmáyä̖ˀdiˀ? Iˀ mä́äsa nahúuˀä́ndi-á iˀ shánkí hayˀi namuupíˀan. Hewänbo naa undáḏí waˀ ojiˀ ihayḏibo wí tꞌôeˀi waagiˀbá omuu.
27 Pois qual é o maior: o que está sentado à mesa ou o que serve? Não é aquele que está sentado à mesa? Todavia, eu estou no meio de vós, como aquele que serve.
28 “Undá naa-áḏí úvíwóyí̖ˀ tobáháa dontꞌôephaḏende wänboˀ,
28 E vós tendes permanecido comigo nas minhas provações;
29 heḏiho naaḏá wâykꞌúuwí tsonnin ímúuníḏí, naví Táḏáḏí naa otsonyê̖e̖níḏí dînkꞌûˀ waagibá.
29 eu, pois, disponho do Reino a vosso favor, assim como meu Pai o dispôs a meu favor,
30 Heḏiho owáy otsonjiˀ ihayḏi undáho naví mä́äsa iwe naa-áḏí úvíhú̖u̖ya̖mí, heḏá tsonninbí púwéḏé eejá úvíkwꞌôení, heḏi in Israel-ˀin tä̖ˀḏi wêegeˀin tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí háa híwó háa híwóhpí dívíˀannin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
30 para que comais e bebais à minha mesa no meu Reino e vos senteis em tronos, para julgar as doze tribos de Israel.
31 Heḏáháˀ Jesus-di Simon Peter óetu̖ˀan, “Simon, ótꞌôeyan: Iˀ Penísendi Satan nadaˀpóe un tꞌä̖hkí wovâyhóeníḏí heḏânho wovâytayi̖ˀníḏí, heḏi wí toˀwí itáhêejo waagibá wovâykhâymáa.
31 Simão, Simão, eis que Satanás vos reclamou para vos peneirar como o trigo;
32 Hewänbo naaḏi wînjûusuˀan, heḏânho uví wä̖yu̖ wíˀúhá̖a̖nípíḏí. Heḏihoˀ owáy navíˀpiye biwáybun dihayḏi nä́ˀin uví tíˀûuwin páaḏéˀin úmuuˀin ovâykhä̖geˀnamí heḏânho inbí wä̖yu̖ navíˀpiye shánkí dínkaypúuwíḏí.”
32 mas eu roguei por ti, para que a tua confiança não desfaleça; e tu, por tua vez, confirma os teus irmãos.
33 Peter-di Jesus óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, naa okhâymuu u̖-áḏí dípansôege-íḏí heḏá díháyjíḏá.”
33 Pedro disse-lhe: Senhor, estou pronto a ir contigo tanto para a prisão como para a morte.
34 Jesus-di óetu̖ˀan, “Peter, nä́ˀin wítu̖ˀâ̖a̖mí: Nä́ˀi khun waˀ wí dee sen ikinpíḏíboˀ u̖-á powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin.”
34 Jesus respondeu-lhe: Digo-te, Pedro, não cantará hoje o galo, até que três vezes hajas negado que me conheces.
35 Ihayḏi Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Hä̂nhay wâysan dihayḏi naví híˀ in tꞌowa ovâytꞌôeˀa̖míḏí, chä̖ˀdá heḏá wí múu unbí hä̖ä̖wí bînkuu-ígîˀ-á heḏá wây-á anto-á wívînhoˀpí. Ihayḏi ti wí hä̖ä̖wí úntáywän?” Heḏi óetu̖ˀan, “Joe, hä̖́ä̖bo joe.”
35 Depois ajuntou: Quando vos mandei sem bolsa, sem mochila e sem calçado, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Nää-á toˀwí ûnchä̖ˀkwꞌóˀdi-áho iví chä̖ˀ ihûuwí, heḏá wí múu-á ihä̖ä̖wíkuu-ígîˀ wáˀ, heḏi toˀwí wên tsijó pháˀ ûnkꞌóepîˀ-á iví kꞌéwéˀin to-á iku̖ˀpꞌâyní wên tsijó pháˀ ikuumä́-íḏí.
36 Mas agora, disse-lhes ele, aquele que tem uma bolsa, tome-a; aquele que tem uma mochila, tome-a igualmente; e aquele que não tiver uma espada, venda sua capa para comprar uma.
37 Naaḏi wâytu̖máa nakhâyˀä̖ˀ nä́ˀi tun Jôesi Táḏáví taˀnin diwe naví̖ˀgeḏi nataˀmuuˀi napúuwíˀin:Hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí naví̖ˀgeḏi nataˀmuuˀi-áho napuwagíˀo-ákun.”
37 Pois vos digo: é necessário que se cumpra em mim ainda este oráculo: E foi contado entre os malfeitores {Is 53,12}. Com efeito, aquilo que me diz respeito está próximo de se cumprir.
38 Iví khä̖geˀnindi óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, námúˀḏí, nä́we wíje tsijó pháˀ.” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Hä̖hay.”
38 Eles replicaram: Senhor, eis aqui duas espadas. Basta, respondeu ele.
39 Ihayḏáháˀ Jesus iˀ búˀḏí napee heḏi oe Olive Okú gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye namää heḏá iví khä̖geˀnindá ûnwóemää. Iwáho hä̖́yä́n wänbo najiwän.
39 Conforme o seu costume, Jesus saiu dali e dirigiu-se para o monte das Oliveiras, seguido dos seus discípulos.
40 Iwe dipówá ihayḏá ovâytu̖ˀan, “Úvíjûusuˀa̖mí heḏânho wovâytayindeˀ ihayḏi híwóhpí wíˀúvíˀa̖mípíḏí.”
40 Ao chegar àquele lugar, disse-lhes: Orai para que não caiais em tentação.
41 Heḏi ovâyjoeˀandi wí hây namää, wí kꞌuu bînsä̖ä̖yú-í iwehaybá, heḏi idégeˀdisógeḏi ginnân ijûusuˀan:
41 Depois se afastou deles à distância de um tiro de pedra e, ajoelhando-se, orava:
42 “Táḏá, undaˀḏáho in tꞌôephaḏe donkhâymáaˀin naa dînjâaˀa̖mí. Hewänbo háa u̖-á undaˀ waa tobá napúuwí, naa odaˀ waagá joe.”
42 Pai, se é de teu agrado, afasta de mim este cálice! Não se faça, todavia, a minha vontade, mas sim a tua.
43 Heḏi wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi-á ivíˀwe ûnkwi̖nuḏee heḏi kay óemä́gi.
43 Apareceu-lhe então um anjo do céu para confortá-lo.
44 Heḏi hânho itꞌôephaḏendeḏi shánkí kayˀindi ijûusuˀan, heḏi hânho naseepꞌojaaḏeḏi iˀ seepꞌo-á wí ûnpꞌoetä̖́ heˀendi waagibá nange ûntä́ndeˀ.
44 Ele entrou em agonia e orava ainda com mais instância, e seu suor tornou-se como gotas de sangue a escorrer pela terra.
45 Heḏáháˀ wáy ijûusuˀoˀ iweḏi iwí̖núḏí iví khä̖geˀnin dikwꞌôn diwepiye nawáymää. Indá hânho dikꞌáykháaḏá dikaykhanmuu, heḏiho dijókhá̖.
45 Depois de ter rezado, levantou-se, foi ter com os discípulos e achou-os adormecidos de tristeza.
46 Heḏi ovâyjóhsandi ovâytu̖ˀan, “Heháaḏan íjókhá̖? Bíshaaḏi úvíjûusuˀa̖mí heḏânho wovâytayindeˀ ihayḏi híwóhpí wíˀúvíˀa̖mípí.”
46 Disse-lhes: Por que dormis? Levantai-vos, orai, para não cairdes em tentação.
47 Waˀḏi ihíˀmáaḏíbo báyékí tꞌowa dipówá. Judas-di ovâypáaḏémáˀ, i-á wêe in tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀiˀbá namuu, heḏi Jesus nawin diwepiye namää óepꞌohtsä̖ä̖-íḏí.
47 Ele ainda falava, quando apareceu uma multidão de gente; e à testa deles vinha um dos Doze, que se chamava Judas. Achegou-se de Jesus para o beijar.
48 Hewänbo Jesus-di óetu̖ˀan, “Judas, ti naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi dípꞌohtsä̖ä̖ nä́ˀin tꞌowaví mange díkáaníḏí?”
48 Jesus perguntou-lhe: Judas, com um beijo trais o Filho do Homem!
49 Háa Jesus óekhâymáaˀin iví khä̖geˀnin i-áḏí dijiˀin dâymûˀ, heḏi óetsikaˀyan, “Nanbí Sedó, ti nanbí tsijó pháˀḏí hä̖ˀin tꞌowa âyyâ̖a̖-í?”
49 Os que estavam ao redor dele, vendo o que ia acontecer, perguntaram: Senhor, devemos atacá-los à espada?
50 Wí wêe iví khä̖geˀnin diweḏi iví tsijó pháˀḏí iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀi pꞌóˀḏé óewhä̖́ḏi, heḏi iví koˀḏíngéḏíwin oje heˀyinboˀ ôntꞌó̖ˀtsꞌâˀ.
50 E um deles feriu o servo do príncipe dos sacerdotes, decepando-lhe a orelha direita.
51 Hewänbo Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wíyá haˀwâa wíˀúvíˀa̖mípí,” heḏi iˀ senbí oje ônwáykíḏiḏi ûnwówa.
51 Mas Jesus interveio: Deixai, basta. E, tocando na orelha daquele homem, curou-o.
52 Nä́ˀin diˀä̖ä̖ˀin Jesus óekáyjíḏí in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá iˀ hayˀi méesatewin sundaḏoví tsonnindá heḏá wây-á Huḏíyoví tsonnindá dimuu. Jesus-di ovâytsikaˀyan, “Heháaḏan unbí tsijó pháˀ wóegé unbí phé wóegá íˀä̖ä̖ naa díyâ̖a̖-íḏí wí jänäkíkandiˀ omuu waagibá?
52 Voltando-se para os príncipes dos sacerdotes, para os oficiais do templo e para os anciãos que tinham vindo contra ele, disse-lhes: Saístes armados de espadas e cacetes, como se viésseis contra um ladrão.
53 Thamuwaagi iˀ méesate hayˀi ee naa undáḏí ojiˀ, heḏi wíḏípankêˀpí. Hewänbo nää-á ihayḏihoˀ un únná nä́ˀin úvíˀa̖míḏí, heḏá iˀ Penísendi-á ihayḏiho ûnná iví kay ikeeya̖míḏí, i-á wáy tꞌowa dínkhunnáˀ diwe natsonjiˀi-á namuu.”
53 Entretanto, eu estava todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim; mas esta é a vossa hora e do poder das trevas.
54 Jesus óepankêˀḏi iˀ owhaˀ shánkí pꞌóˀḏéḏîˀví tewhá eepiyeˀ óehoˀ, heḏi óetsꞌúḏe. Waˀ óehon dihayḏi Peter-á tíˀúugá kayi̖ˀdiḏibo-á nawóemän.
54 Prenderam-no então e conduziram-no à casa do príncipe dos sacerdotes. Pedro seguia-o de longe.
55 Iˀ tewháví tehpaa búge wáy ho naphahteˀen, heḏi i̖ˀge wên tꞌowa dívíkwꞌóḏi. Peter-á inbí jâa isóge.
55 Acenderam um fogo no meio do pátio, e sentaram-se em redor. Pedro veio sentar-se com eles.
56 Iwe naˀä́ndí phaaḏi óekonámäˀ heḏi wí tꞌôeˀi aˀyú̖ḏí óeḏamúndeḏi natú̖, “Nä́ˀi sennânkun Jesus-áḏíbá najiwän.”
56 Uma criada percebeu-o sentado junto ao fogo, encarou-o de perto e disse: Também este homem estava com ele.
57 Hewänbo Peter natú̖, “Joe, naaḏá wíḏótaapí.”
57 Mas ele negou-o: Mulher, não o conheço.
58 Hây napóe ihayḏá wíyá toˀwíḏá Peter-á óemûˀḏá óetu̖ˀan, “In Jesus-víˀin diweḏi unmuu-ákun.” Hewänbo Peter-di óetu̖ˀan, “Joe, naa-á joe.”
58 Pouco depois, viu-o outro e disse-lhe: Também tu és um deles. Pedro respondeu: Não, eu não o sou.
59 Heḏi maˀ wí óḏa naphaḏe ihayḏá wíyá wêe-á kayˀindi natú̖, “Nä́ˀi sendá Galilee-wibá namuuḏi taˀgendi Jesus-áḏíbá najiwän.”
59 Passada quase uma hora, afirmava um outro: Certamente também este homem estava com ele, pois também é galileu.
60 Hewänbo Peter-di óetu̖ˀan, “Naa wíḏînhanginnáhpí hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi bihíˀmáaˀin.” Waˀḏi ihíˀmáa ihayḏibo wí dee sen ikin.
60 Mas Pedro disse: Meu amigo, não sei o que queres dizer. E no mesmo instante, quando ainda falava, cantou o galo.
61 Ihayḏibá tewhá íveḏi Nanbí Sedó Jesus ibéeḏí Peter óeḏamûˀ, heḏi Peter ûnˀánpówá háa Jesus-di óetu̖ˀan waa: “Thaˀdi héḏéndí waˀ iˀ dee sen ikinpíḏíboˀ, powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin” gin ho óetu̖ˀan.
61 Voltando-se o Senhor, olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor: Hoje, antes que o galo cante, negar-me-ás três vezes.
62 Heḏi Peter iˀ tehpaa jáˀwépiye napeeḏi hânho isíhtä̖ä̖.
62 Saiu dali e chorou amargamente.
63 In senäˀ Jesus óeˀá̖yînmáaˀindi tꞌä̖mäge óetu̖máa heḏá óemahpúudeˀ.
63 Entretanto, os homens que guardavam Jesus escarneciam dele e davam-lhe bofetadas.
64 Heḏá óetsíwhiˀandi óetu̖ˀan, “U̖-á úhanginná háa napuwagíˀoˀin waˀ napóepíḏíboˀ. Dítu̖ˀan, toˀḏan wóemahpúu?”
64 Cobriam-lhe o rosto e diziam: Adivinha quem te bateu!
65 Heḏá wíyá shánkílilee-wibá namuuḏi taˀgendi Je tꞌä̖mäge háa óetu̖máa.
65 E injuriavam-no ainda de outros modos.
66 Waˀḏéeḏí nanân dihayḏi in Huḏíyo tsonnindá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá dívíwéˀgeˀan, indá in Huḏíyoví tunjowaˀ dimuu, heḏi Jesus in tunjowaˀ wháagépiye óehoˀ,
66 Ao amanhecer, reuniram-se os anciãos do povo, os príncipes dos sacerdotes e os escribas, e mandaram trazer Jesus ao seu conselho.
67 heḏi óetsikaˀyan, “Ti taˀgendi u̖-ân unmuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí? Dítu̖ˀan.” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Wâytu̖ˀan wänbo háˀto dînwä̖ä̖yú̖-í,
67 Perguntaram-lhe: Dize-nos se és o Cristo! Respondeu-lhes ele: Se eu vo-lo disser, não me acreditareis;
68 heḏi naaḏá undá hä̖ä̖wí wâytsikaˀyandá háˀto hä̖́ä̖bo dítꞌôeˀa̖mí.
68 e se vos fizer qualquer pergunta, não me respondereis.
69 Hewänbo nää iweḏi páaḏépiye naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi Jôesi Táḏáví koˀḏíngéḏí ochangíˀo, i-á tꞌä̖hkí kay imáaˀi namuu.”
69 Mas, doravante, o Filho do Homem estará sentado à direita do poder de Deus.
70 Heḏáháˀ tꞌä̖hkíḏíbo óetsikaˀyan, “Ti untundaˀ u̖-ân Jôesi Táḏáví ay unmuuˀin?” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Háa unbo ítú̖ waa.”
70 Então perguntaram todos: Logo, tu és o Filho de Deus? Respondeu: Sim, eu sou.
71 Heḏáháˀ dívítu̖ˀan, “Wây-á toˀwên wígíntáypí iví̖ˀgeḏi dítu̖ˀâ̖a̖míḏí. Iví sópho iweḏibo nä́ˀi tun gip itꞌoe.”
71 Eles então exclamaram: Temos nós ainda necessidade de testemunho? Nós mesmos o ouvimos da sua boca.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.