Lucas 22

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 I shánkíˀeeḏi Passover gin dâytu̖ˀoˀi púnúˀ naná, iˀ oewáaseepîˀ pává dâykꞌoˀiˀ.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 In owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá háḏíḏí Jesus óeháyjíˀin dâytu̖wä̖máa, hewänbo kaaḏibo dívíˀa̖míˀin didaˀ, gá in tꞌowa-á dâykhunwôedaˀḏân.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Heḏá Satan iˀ Penísendi-á Judas-ví píˀnä́ khóˀjé-á ûntsꞌú̖. Judas-á Iscariot gin wáˀ óetu̖ˀoˀ, heḏi Jesus-ví tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀiˀbá namuu.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Heḏáháˀ namää in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in sundaḏo iˀ hayˀi méesate dâyˀá̖yí̖ˀdoˀinbí tsonnindá inbíˀpiye. Nadaˀ ovâyhéeˀa̖míˀin háḏíḏí Jesus óeku̖ˀpꞌâyní i̖ˀgeḏi, heḏânho inbí mange óekáaníḏí.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Indá dihíhchanpóeḏí Judas óetu̖ˀan chä̖ˀ óewáˀâa-íˀin,
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 heḏi i-á nahíjeḏiho itu̖wä̖máa háḏíḏí Jesus inbí mange óekáaníˀin in tꞌowa dínhanginnáhpíḏíboˀ.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 In Huḏíyoví shánkíˀeeḏi dínpówá iˀ oewáaseepîˀ pává dâykꞌoˀiˀ, heḏi ihay thaa-á naná in kꞌúwáˀây-á dâyhá̖núndeˀ, Passover koegîˀ gin dâytu̖ˀoˀi dâykꞌoˀíḏí.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Heḏi Jesus-di Peter-áḏí John-dáḏí ovä̂ntu̖ˀan, “Jaho iˀ hä̖ä̖wí binkhâyˀan iˀ Passover koegîˀ âykꞌoˀíḏí.”
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Indiḏá óetsikaˀyan, “Wä̖́hä̖̂ä̖-an undaˀ gamú-íˀin ä́nkhâyˀa̖míḏí?”
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Iˀḏi ovä̂ntu̖ˀan, “Gá ginnân: Oe Jerusalem búˀpiye bápûn, heḏi iwe datsꞌûndi wí sen wên pꞌonbay ihondiˀḏi wovä̂njay-í. I-áḏíbá damú-í heḏá iˀ tewhá ee natsꞌûndibá datsꞌú̖u̖ní,
10 Jesus respondeu:
11 heḏi iˀ sen iví tewhá ûnmuuˀi dä̂ntu̖ˀâ̖a̖mí, ‘Nanbí há̖hkandiˀḏi dítu̖ˀan wítsikaˀyâ̖a̖míḏí, Wéˀi íve eewan naví khä̖geˀnindáḏí nä́ˀi Passover koegîˀ âykꞌoˀí?’
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 Heḏi i sendi wí whaˀkꞌay íve hayˀi wovä̂nkeeya̖mí, hä̖ä̖ tꞌä̖hkí gíntáyˀi nakwꞌóˀdiˀ. Ee-áho iˀ koegîˀ-á dä̂nkhâyˀa̖mí.”
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Heḏiho damääḏi hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí dä̂nshaa Jesus natú̖ waagibá, heḏiho i Passover koegîˀ dä̂nkhâyˀan.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Húukandi ihayḏi napóe ihayḏi Jesus-áḏí iví khä̖geˀnindáḏí iˀ mä́äsa iwe dívíhúukwꞌóḏi,
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 heḏi ovâytu̖ˀan, “Hânho nä́ˀi Passover koegîˀ undáḏí okoedaˀ, waˀ ochuupíḏíboˀ.
15 e lhes disse:
16 Naaḏá wâytu̖máa, háˀto Passover koegîˀ wíyá dókꞌoˀí i taˀgendi Passover shánkíˀeeḏi napóe píhay, owáy otsondisogeḏee ihayḏi.”
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Ihayḏáháˀ in kꞌéḏé méena nasaaˀin ikêˀḏi ikú̖ˀdaaˀandi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin binkeˀḏi wí binsú̖wä̖́ wíˀínboˀ.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Naaḏi wâytu̖máa, nää-á wíyá wíḏóméenasu̖u̖wä̖́-ípí hebo Jôesi Táḏáḏí dítsondisóge ihayḏáho wíyá méena waagibá dósu̖wä̖khâymáa.”
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Heḏáháˀ wí pává-á ikêˀḏi Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀan, heḏáháˀ iháveḏá ovâymä́gi, heḏi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi-á naví túˀ dînmuu, heḏi naví túˀ-á ungîˀ dáypä̖khâymáa. Nä́ˀi pává-á bînkꞌoˀí naví̖ˀgeḏi úvíˀánshaamáˀve-íḏí.”
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Heḏi dívíkindihúubowaḏá in kꞌeḏe-á wíyá ovâyphaḏe heḏi ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀi-á naví ûnpꞌoe dînmuu. Ungîˀ naví ûnpꞌoe donchaˀgíˀo, heḏi owáy gin dáyˀandiho Jôesi Táḏáví tsꞌa̖a̖bi tun imä́giˀi ho ûnpúuwí.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 Nää bítꞌôeyan, iˀ toˀwí naa díku̖hpekhâymáaˀi-á nä́ä naví núˀ naˀä́n, heḏi iˀ mä́äsa eeḏi namankꞌóe.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Naa tꞌowa tꞌä̖hkígîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ ochuwagíˀo, Jôesi Táḏá hä́nˀoe natú̖ waagi, hewänbo nä́ˀi toˀwí díku̖hpekhâymáaˀi-á tꞌôephaḏe ûnpúuwí.”
22 Pois o
23 Heḏáháˀ iví khä̖geˀnin dívítsikaˀmáa, “Wéˀi-angú naˀin diweḏi nä́ˀin natú̖ˀin ikhâymáa?”
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Ihayḏáháˀ in khä̖geˀnin dívítu̖hkandoˀ wéˀi-an in diweḏi shánkí hayˀi namuu i̖ˀgeḏi.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Nä́ˀin Huḏíyo dimuupíˀinbí tsonnindi ovâytsonmáa, heḏá didaˀ tꞌowa ditú̖u̖níˀin inbí̖ˀgeḏi, ‘Iˀḏá híwó naˀin díˀoˀ.’
25 Então Jesus disse:
26 Hewänbo ha̖ˀmindá wíˀímúunípí. Ginnân únkhâyˀä̖ˀ ímúuníˀin: Iˀ shánkí hayˀi namuuˀi-áho ûnkhâyˀä̖ˀ hí̖yä̖̂ä̖ˀi-áho ipipaˀíˀin, heḏi iˀ toˀwí itsonmáaˀi-áho khä̖geˀdiḏa̖ˀbáho ipipaˀí.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Wéˀi-an iˀ shankí hayˀi namuu, ti iˀ mä́äsa iwe nahúuˀä́ndiˀ háa iˀ tꞌôeˀiˀ ônkoegîˀmáyä̖ˀdiˀ? Iˀ mä́äsa nahúuˀä́ndi-á iˀ shánkí hayˀi namuupíˀan. Hewänbo naa undáḏí waˀ ojiˀ ihayḏibo wí tꞌôeˀi waagiˀbá omuu.
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 “Undá naa-áḏí úvíwóyí̖ˀ tobáháa dontꞌôephaḏende wänboˀ,
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 heḏiho naaḏá wâykꞌúuwí tsonnin ímúuníḏí, naví Táḏáḏí naa otsonyê̖e̖níḏí dînkꞌûˀ waagibá.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Heḏiho owáy otsonjiˀ ihayḏi undáho naví mä́äsa iwe naa-áḏí úvíhú̖u̖ya̖mí, heḏá tsonninbí púwéḏé eejá úvíkwꞌôení, heḏi in Israel-ˀin tä̖ˀḏi wêegeˀin tꞌowa ovâytu̖ˀâ̖a̖mí háa híwó háa híwóhpí dívíˀannin” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Heḏáháˀ Jesus-di Simon Peter óetu̖ˀan, “Simon, ótꞌôeyan: Iˀ Penísendi Satan nadaˀpóe un tꞌä̖hkí wovâyhóeníḏí heḏânho wovâytayi̖ˀníḏí, heḏi wí toˀwí itáhêejo waagibá wovâykhâymáa.
31 Jesus continuou:
32 Hewänbo naaḏi wînjûusuˀan, heḏânho uví wä̖yu̖ wíˀúhá̖a̖nípíḏí. Heḏihoˀ owáy navíˀpiye biwáybun dihayḏi nä́ˀin uví tíˀûuwin páaḏéˀin úmuuˀin ovâykhä̖geˀnamí heḏânho inbí wä̖yu̖ navíˀpiye shánkí dínkaypúuwíḏí.”
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Peter-di Jesus óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, naa okhâymuu u̖-áḏí dípansôege-íḏí heḏá díháyjíḏá.”
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 Jesus-di óetu̖ˀan, “Peter, nä́ˀin wítu̖ˀâ̖a̖mí: Nä́ˀi khun waˀ wí dee sen ikinpíḏíboˀ u̖-á powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin.”
34 Então Jesus afirmou:
35 Ihayḏi Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Hä̂nhay wâysan dihayḏi naví híˀ in tꞌowa ovâytꞌôeˀa̖míḏí, chä̖ˀdá heḏá wí múu unbí hä̖ä̖wí bînkuu-ígîˀ-á heḏá wây-á anto-á wívînhoˀpí. Ihayḏi ti wí hä̖ä̖wí úntáywän?” Heḏi óetu̖ˀan, “Joe, hä̖́ä̖bo joe.”
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 Heḏáháˀ ovâytu̖ˀan, “Nää-á toˀwí ûnchä̖ˀkwꞌóˀdi-áho iví chä̖ˀ ihûuwí, heḏá wí múu-á ihä̖ä̖wíkuu-ígîˀ wáˀ, heḏi toˀwí wên tsijó pháˀ ûnkꞌóepîˀ-á iví kꞌéwéˀin to-á iku̖ˀpꞌâyní wên tsijó pháˀ ikuumä́-íḏí.
36 Então Jesus disse:
37 Naaḏi wâytu̖máa nakhâyˀä̖ˀ nä́ˀi tun Jôesi Táḏáví taˀnin diwe naví̖ˀgeḏi nataˀmuuˀi napúuwíˀin:Hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí naví̖ˀgeḏi nataˀmuuˀi-áho napuwagíˀo-ákun.”
37 Pois as
38 Iví khä̖geˀnindi óetu̖ˀan, “Nanbí Sedó, námúˀḏí, nä́we wíje tsijó pháˀ.” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Hä̖hay.”
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Ihayḏáháˀ Jesus iˀ búˀḏí napee heḏi oe Olive Okú gin dâytu̖ˀoˀ iwepiye namää heḏá iví khä̖geˀnindá ûnwóemää. Iwáho hä̖́yä́n wänbo najiwän.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 Iwe dipówá ihayḏá ovâytu̖ˀan, “Úvíjûusuˀa̖mí heḏânho wovâytayindeˀ ihayḏi híwóhpí wíˀúvíˀa̖mípíḏí.”
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 Heḏi ovâyjoeˀandi wí hây namää, wí kꞌuu bînsä̖ä̖yú-í iwehaybá, heḏi idégeˀdisógeḏi ginnân ijûusuˀan:
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 “Táḏá, undaˀḏáho in tꞌôephaḏe donkhâymáaˀin naa dînjâaˀa̖mí. Hewänbo háa u̖-á undaˀ waa tobá napúuwí, naa odaˀ waagá joe.”
42 dizendo:
43 Heḏi wí makówáwi tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀi-á ivíˀwe ûnkwi̖nuḏee heḏi kay óemä́gi.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 Heḏi hânho itꞌôephaḏendeḏi shánkí kayˀindi ijûusuˀan, heḏi hânho naseepꞌojaaḏeḏi iˀ seepꞌo-á wí ûnpꞌoetä̖́ heˀendi waagibá nange ûntä́ndeˀ.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 Heḏáháˀ wáy ijûusuˀoˀ iweḏi iwí̖núḏí iví khä̖geˀnin dikwꞌôn diwepiye nawáymää. Indá hânho dikꞌáykháaḏá dikaykhanmuu, heḏiho dijókhá̖.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Heḏi ovâyjóhsandi ovâytu̖ˀan, “Heháaḏan íjókhá̖? Bíshaaḏi úvíjûusuˀa̖mí heḏânho wovâytayindeˀ ihayḏi híwóhpí wíˀúvíˀa̖mípí.”
46 E disse:
47 Waˀḏi ihíˀmáaḏíbo báyékí tꞌowa dipówá. Judas-di ovâypáaḏémáˀ, i-á wêe in tä̖ˀḏi wíje khä̖geˀnin diweḏiˀiˀbá namuu, heḏi Jesus nawin diwepiye namää óepꞌohtsä̖ä̖-íḏí.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Hewänbo Jesus-di óetu̖ˀan, “Judas, ti naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi dípꞌohtsä̖ä̖ nä́ˀin tꞌowaví mange díkáaníḏí?”
48 Mas Jesus disse:
49 Háa Jesus óekhâymáaˀin iví khä̖geˀnin i-áḏí dijiˀin dâymûˀ, heḏi óetsikaˀyan, “Nanbí Sedó, ti nanbí tsijó pháˀḏí hä̖ˀin tꞌowa âyyâ̖a̖-í?”
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Wí wêe iví khä̖geˀnin diweḏi iví tsijó pháˀḏí iˀ owhaˀ pꞌóˀḏéḏîˀví tꞌôeˀi pꞌóˀḏé óewhä̖́ḏi, heḏi iví koˀḏíngéḏíwin oje heˀyinboˀ ôntꞌó̖ˀtsꞌâˀ.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Hewänbo Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wíyá haˀwâa wíˀúvíˀa̖mípí,” heḏi iˀ senbí oje ônwáykíḏiḏi ûnwówa.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Nä́ˀin diˀä̖ä̖ˀin Jesus óekáyjíḏí in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá iˀ hayˀi méesatewin sundaḏoví tsonnindá heḏá wây-á Huḏíyoví tsonnindá dimuu. Jesus-di ovâytsikaˀyan, “Heháaḏan unbí tsijó pháˀ wóegé unbí phé wóegá íˀä̖ä̖ naa díyâ̖a̖-íḏí wí jänäkíkandiˀ omuu waagibá?
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Thamuwaagi iˀ méesate hayˀi ee naa undáḏí ojiˀ, heḏi wíḏípankêˀpí. Hewänbo nää-á ihayḏihoˀ un únná nä́ˀin úvíˀa̖míḏí, heḏá iˀ Penísendi-á ihayḏiho ûnná iví kay ikeeya̖míḏí, i-á wáy tꞌowa dínkhunnáˀ diwe natsonjiˀi-á namuu.”
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Jesus óepankêˀḏi iˀ owhaˀ shánkí pꞌóˀḏéḏîˀví tewhá eepiyeˀ óehoˀ, heḏi óetsꞌúḏe. Waˀ óehon dihayḏi Peter-á tíˀúugá kayi̖ˀdiḏibo-á nawóemän.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Iˀ tewháví tehpaa búge wáy ho naphahteˀen, heḏi i̖ˀge wên tꞌowa dívíkwꞌóḏi. Peter-á inbí jâa isóge.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Iwe naˀä́ndí phaaḏi óekonámäˀ heḏi wí tꞌôeˀi aˀyú̖ḏí óeḏamúndeḏi natú̖, “Nä́ˀi sennânkun Jesus-áḏíbá najiwän.”
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Hewänbo Peter natú̖, “Joe, naaḏá wíḏótaapí.”
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Hây napóe ihayḏá wíyá toˀwíḏá Peter-á óemûˀḏá óetu̖ˀan, “In Jesus-víˀin diweḏi unmuu-ákun.” Hewänbo Peter-di óetu̖ˀan, “Joe, naa-á joe.”
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Heḏi maˀ wí óḏa naphaḏe ihayḏá wíyá wêe-á kayˀindi natú̖, “Nä́ˀi sendá Galilee-wibá namuuḏi taˀgendi Jesus-áḏíbá najiwän.”
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Hewänbo Peter-di óetu̖ˀan, “Naa wíḏînhanginnáhpí hä̖ä̖wí i̖ˀgeḏi bihíˀmáaˀin.” Waˀḏi ihíˀmáa ihayḏibo wí dee sen ikin.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Ihayḏibá tewhá íveḏi Nanbí Sedó Jesus ibéeḏí Peter óeḏamûˀ, heḏi Peter ûnˀánpówá háa Jesus-di óetu̖ˀan waa: “Thaˀdi héḏéndí waˀ iˀ dee sen ikinpíḏíboˀ, powin untú̖u̖ní naa wíḏítaapíˀin” gin ho óetu̖ˀan.
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Heḏi Peter iˀ tehpaa jáˀwépiye napeeḏi hânho isíhtä̖ä̖.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 In senäˀ Jesus óeˀá̖yînmáaˀindi tꞌä̖mäge óetu̖máa heḏá óemahpúudeˀ.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Heḏá óetsíwhiˀandi óetu̖ˀan, “U̖-á úhanginná háa napuwagíˀoˀin waˀ napóepíḏíboˀ. Dítu̖ˀan, toˀḏan wóemahpúu?”
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Heḏá wíyá shánkílilee-wibá namuuḏi taˀgendi Je tꞌä̖mäge háa óetu̖máa.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Waˀḏéeḏí nanân dihayḏi in Huḏíyo tsonnindá in owhaˀ pꞌóˀḏéḏíˀindá heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindá dívíwéˀgeˀan, indá in Huḏíyoví tunjowaˀ dimuu, heḏi Jesus in tunjowaˀ wháagépiye óehoˀ,
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 heḏi óetsikaˀyan, “Ti taˀgendi u̖-ân unmuu iˀ toˀwí Jôesi Táḏáḏí óesógeˀiˀ tꞌowa ovâyˀaywoeníḏí? Dítu̖ˀan.” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Wâytu̖ˀan wänbo háˀto dînwä̖ä̖yú̖-í,
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 heḏi naaḏá undá hä̖ä̖wí wâytsikaˀyandá háˀto hä̖́ä̖bo dítꞌôeˀa̖mí.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Hewänbo nää iweḏi páaḏépiye naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀi Jôesi Táḏáví koˀḏíngéḏí ochangíˀo, i-á tꞌä̖hkí kay imáaˀi namuu.”
69 Mas de agora em diante o
70 Heḏáháˀ tꞌä̖hkíḏíbo óetsikaˀyan, “Ti untundaˀ u̖-ân Jôesi Táḏáví ay unmuuˀin?” Iˀḏi ovâytu̖ˀan, “Háa unbo ítú̖ waa.”
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Heḏáháˀ dívítu̖ˀan, “Wây-á toˀwên wígíntáypí iví̖ˀgeḏi dítu̖ˀâ̖a̖míḏí. Iví sópho iweḏibo nä́ˀi tun gip itꞌoe.”
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.