Lucas 17

Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Jesus iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Taˀgendi tobá hä̖̂ä̖ḏi nanân wänbo hä̖ä̖wíḏí wänbo-á in tꞌowa tꞌaywóˀ diwe ovâytóeˀó, hewänbo toˀwí nä́ˀi tꞌaywóhkan ovâykeejoˀiˀ tꞌôephaḏe ûnpuwagíˀo.
1 Jesus disse a seus discípulos: “Sempre haverá o que leve as pessoas a cair em pecado, mas que aflição espera quem causa a tentação!
2 Wí toˀwí gin ovâykeejoˀi-á shánkí híwó ûnpúuwí wí kꞌuu kháaˀiˀ iví kꞌáy eeḏi ônwhisógedi mâapꞌoe iwe óechä̖ä̖nú-íḏí, wêe wänbo nä́ˀin hí̖ˀínnin diweḏi óetꞌaywóhá̖ˀa̖mívíˀweḏi.
2 Seria melhor ser lançado no mar com uma pedra de moinho amarrada ao pescoço que fazer um destes pequeninos pecar.
3 Úvíˀá̖yîngiˀa̖mí háa úvíˀo waagi. Unbí kꞌema itꞌaywóˀnandáho kaygindi bînkhâ̖a̖ˀa̖mí wíyá wíˀitꞌaywóˀnamípíḏí. Hewänbo iví tꞌaywóˀdigîˀ naˀowójédaˀpóeḏá bînˀowóejé-í.
3 Portanto, tenham cuidado! “Se um irmão pecar, repreenda-o e, se ele se arrepender, perdoe-o.
4 Tobáháa uvíˀpiye tségín wí thaa itꞌaywóˀnan wänboˀ, tségín naˀowójédaˀä̖ä̖ḏi mânˀowóejé-í.”
4 Mesmo que ele peque contra você sete vezes por dia e, a cada vez, se arrependa e peça perdão, perdoe-o”.
5 Jesus-ví tꞌôekhuwaˀindi óetu̖ˀan, “Díkhä̖geˀnan heḏânho wíyá shánkí uvíˀpiye ívíwä̖ä̖yú̖-íḏí.”
5 Os apóstolos disseram ao Senhor: “Faça nossa fé crescer!”.
6 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Unbí wä̖yu̖-á wí hânho hínchä̖̂ä̖ˀi tânˀayví hayˀiḏa̖ˀ únmúuní wänboˀ, únkoeḏí-í nä́ˀin tay hayˀin nä́we nacháˀnin bîntu̖ˀa̖míḏí, ‘Púu iweḏi ópúwhahkeˀḏi oe pꞌoekwíngé ókhä̖htoˀ,’ heḏi háa ítú̖ waagi iˀa̖mí.”
6 O Senhor respondeu: “Se tivessem fé, ainda que tão pequena quanto um grão de mostarda, poderiam dizer a esta amoreira: ‘Arranque-se e plante-se no mar’, e ela lhes obedeceria.
7 “Wí toˀwí wí pantꞌôeˀiˀ ûnˀä́ndí iwhä̖ä̖ḏeḏi háa ônkꞌúwáˀá̖yînmáaḏí, nava iweḏi iweetsꞌúḏeḏi, ti óetu̖ˀa̖mí, ‘Ósogeḏi wese óhú̖u̖yan’ gin? Heḏân joe.
7 “Quando um servo chega do campo depois de arar ou cuidar das ovelhas, o senhor lhe diz: ‘Venha logo para a mesa comer conosco’?
8 Haˀwâa óetu̖ˀa̖mívíˀweḏi ginnân óetu̖ˀâ̖a̖mí: ‘Dînhúukhâyˀan, heḏá uví aa óˀegóˀandá díˀá̖yîngiˀan naa dáyhúubowa píhay, ihayḏânho bitsꞌanhú̖u̖ya̖mí u̖ˀ.’
8 Não, ele diz: ‘Prepare minha refeição, apronte-se e sirva-me enquanto como e bebo. Você pode comer depois’.
9 Heḏi iˀ pantꞌôeˀi háa óejôn waa iˀan dihayḏi, ti óekú̖ˀdaaˀoˀ? Heḏân joe, i-á panda̖ˀ namuu.
9 E acaso o senhor agradece ao servo por fazer o que lhe foi ordenado?
10 Ungîˀ wáˀ hanwaagibá namuu. Iˀ hä̖ä̖wí wovâyjôndi bînbowa ihayḏá ítú̖u̖ní, ‘Wíḏíkú̖ˀdaaˀâ̖a̖mípí. Háa gínkhâyˀä̖ˀ waagiḏa̖ˀmân ívítsiyeˀan.’ ”
10 Da mesma forma, quando vocês obedecem, devem dizer: ‘Somos servos inúteis; apenas cumprimos nosso dever’”.
11 Jesus oe Jerusalem-piye namän, heḏi Samaria-áḏí Galilee-áḏí inbí nantaa kíngé namän.
11 Dirigindo-se a Jerusalém, Jesus chegou à fronteira entre a Galileia e Samaria.
12 Wí búˀ tsowa napowamän dihayḏi tä̖ senäˀ diphéetaymuuˀindi óemûˀ, heḏi ivíˀweḏi kayi̖ˀ diwebo dívíwóyí̖ˀ,
12 Ao entrar num povoado dali, dez leprosos, mantendo certa distância,
13 heḏi Jesus kaygi óetu̖ˀan, “Jesus, há̖hkandiˀ, naˀinbíˀpiye ósehkanäpuwave.”
13 clamaram: “Jesus, Mestre, tenha misericórdia de nós!”.
14 Jesus-di ovâymûˀḏi ovâytu̖ˀan, “Jaˀ bípûn iˀ méesate ipiye in owhaˀḏi wovâymúuníḏí íwówaˀin.” Heḏiho iweḏi dimää, heḏi waˀ pꞌóegé dimändibo diwówa.
14 Ele olhou para eles e disse: “Vão e apresentem-se aos sacerdotes”. E, enquanto eles iam, foram curados da lepra.
15 Heḏi in senäˀ diwówaˀin diweḏi wêe iwáybun Jesus óekú̖ˀdaaˀa̖míḏí nawówaḏi, heḏi kaygi ihíˀmáaḏí Jôesi Táḏá-á kwꞌáayéboˀ óemáa.
15 Um deles, ao ver-se curado, voltou a Jesus, louvando a Deus em alta voz.
16 Jesus-ví ân núˀ idégeˀdisógeḏi ipꞌóˀtꞌä̖́ä̖ḏí óekú̖ˀdaaˀan. Nä́ˀi sendá Samaria-wi namuu.
16 Lançou-se a seus pés, agradecendo-lhe pelo que havia feito. Esse homem era samaritano.
17 Jesus-di óetsikaˀyan, “Ti tä̖ ihay wíˀíwówapíˀan? Wáyho in wéˀgen whä̖nu?
17 Jesus perguntou: “Não curei dez homens? Onde estão os outros nove?
18 Nä́ˀi piˀwí nangewi senda̖ˀmân ibun Jôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀa̖míḏí.”
18 Ninguém voltou para dar glórias a Deus, exceto este estrangeiro?”.
19 Heḏáháˀ iˀ sen óetu̖ˀan, “Ówí̖núḏí ópûn, uví wä̖yu̖ úmuuḏiho unwówa.”
19 E disse ao homem: “Levante-se e vá. Sua fé o curou”.
20 Wên Pharisees-di Jesus óetsikaˀyan, “Hä̖̂ä̖ḏan Jôesi Táaḏí tꞌowa ovâytsonkhâymáa?” Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Iˀ hä̖ä̖wí bînmúndeˀiˀḏiḏa̖ˀ háˀto únhanginpúuwí Jôesi Táḏáḏí tꞌowa ovaytsonmáaˀin.
20 Certo dia, os fariseus perguntaram a Jesus: “Quando virá o reino de Deus?”. Jesus respondeu: “O reino de Deus não é detectado por sinais visíveis.
21 Heḏi toˀwí wänbo wíˀûnkhâyˀä̖hpí natú̖u̖níˀin oweḏaˀ háa wíyá wáygéḏa̖ˀ Jôesi Táḏáḏí tꞌowa ovâytsonmáaˀin, gá unbí jâa iwebo tꞌowa ovâytsonmáaḏân.”
21 Não se poderá dizer: ‘Está aqui!’ ou ‘Está ali!’, pois o reino de Deus já está entre vocês”.
22 Ihayḏáháˀ iví khä̖geˀnin itu̖ˀan, “Owáy wí thaa naˀnáˀ dihayḏi un hânho ídaˀí dímúuníˀin naa, tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi wí hây tä̖hkí wänbo otsonjiḏi, hewänbo ihayḏi háˀto únkoeḏí-í.
22 Então ele disse a seus discípulos: “Aproximam-se os dias em que desejarão ver o tempo do Filho do Homem, mas não o verão.
23 Tꞌowaḏi naví̖ˀgeḏi wovâytu̖ˀa̖mí, ‘Hä̖we hîn najiˀ,’ háa ‘Nä́we hîn najiˀ.’ Hewänbo indáḏí wíˀímú-ípí.
23 Dirão a vocês: ‘Vejam, lá está!’ ou ‘Aqui está ele!’, mas não os sigam.
24 Owáy naví thaa owáyˀä̖ä̖-íḏí dînpówá ihayḏi, tsígówä̖́nú hä̖ä̖ makówá nä́weḏá onähay namuwä̖poeˀo waagibá naa opóewí.
24 Porque, assim como o relâmpago lampeja e ilumina o céu de uma extremidade a outra, assim será no dia em que vier o Filho do Homem.
25 Hewänbo owáypówápíḏíbo páaḏé báyékí dontꞌôephaḏekhâymáa, heḏá in tꞌowa nää diwówájiˀindá díjoegikhâymáa.
25 Mas primeiro é necessário que ele sofra terrivelmente e seja rejeitado por esta geração.
26 “Heḏi naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀiˀ owáyˀä̖ä̖ ihayḏibá tꞌowa dívíˀâ̖a̖mí háa hä́nˀoˀa̖mí, ‘Hä̖we hîn najiˀ,’ háa ‘Nä́we hîn najiˀ.’ Hewänboe in tꞌowa dívíˀo waagibá Noah nawówájiˀ ihayḏi.
26 “Quando o Filho do Homem voltar, será como no tempo de Noé.
27 Iˀ thaa Noah iˀ kophé hayˀi ipaa-íḏí ikhâyˀan diweḏi iˀ wêe thaa ibowaḏi itógi píhay, in tꞌowa húukandáḏí su̖wä̖-áḏí dívíwänpiˀo heḏá dívíkhóˀyándeˀ. Ihayhä̖̂ä̖bá iˀ kwa̖ˀpꞌoe napówáḏí tꞌä̖hkí in wéˀgen tꞌowa ovâypꞌotꞌahá̖nú.
27 Naqueles dias, o povo seguia sua rotina de banquetes, festas e casamentos, até o dia em que Noé entrou na arca e veio o dilúvio, que destruiu a todos.
28 Heḏi hanwaagibá napóe Lot nawówájiˀ ihayḏi. Tꞌowa dívíwänpihúujoˀ, dâysu̖wändeˀ, dâyhä̖ä̖wíkumändeˀ heḏá dâyhä̖ä̖wíku̖ˀchꞌáaḏeˀ, dâykoˀ, heḏá dâytewhákwꞌóeˀó.
28 “E o mundo será como no tempo de Ló. O povo se ocupava de seus afazeres diários, comendo e bebendo, comprando e vendendo, cultivando e construindo,
29 Hewänbo iˀ thaa Lot iˀ búˀ Sodom diweḏi napee ihayḏá wí phaa makówáḏí najemu, heḏá kꞌuu nakojeˀdi-á wáˀ kwan waagibá najemu, heḏi tꞌä̖hkí tꞌowa ovâyhá̖nú.
29 até o dia em que Ló deixou Sodoma. Então fogo e enxofre ardente caíram do céu e destruíram a todos.
30 Haˀwâagibá dívíkanhûuwí owáy iˀ thaa naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiˀ omuuˀiˀ owáykeepóe ihayḏi.
30 Sim, tudo será como sempre foi até o dia em que o Filho do Homem for revelado.
31 “Ihay thaa-á wí toˀwí whaˀkꞌayḏi najiḏi nawândi wíˀûnkhâyˀä̖hpí iví tewhá ee natsꞌú̖u̖níˀin iví hä̖ä̖wí ee ûnkwꞌóˀdiˀ ihóeníḏí. Heḏi wí toˀwí nava iwe najiˀi-á wíˀûnkhâyˀä̖hpí iví tewhá iwepiye ibuuníḏí.
31 Nesse dia, quem estiver na parte de cima da casa, não desça para pegar suas coisas. Quem estiver no campo, não volte para casa.
32 Wíˀúnˀôeḏe-ípí háa Lot-ví kwee ûnpóeˀin Sodom búˀpiye iwáybuuníḏí ibée ihayḏi.
32 Lembrem-se do que aconteceu à esposa de Ló!
33 Wí toˀwí iví wówátsi iˀgîˀḏa̖ˀ nadaˀḏi, iví wówátsibá iwänpipeḏeeˀa̖mí. Hewänbo wí toˀwí iví wówátsi in wéˀgengîˀ imä́giˀi-á iví wówátsibá iˀaywondeˀ.
33 Quem se apegar à própria vida a perderá; quem abrir mão de sua vida a salvará.
34 Wâytu̖ˀa̖mí, owáy iˀ thaa naa owáyˀä̖ä̖-íḏí napówá ihayḏá wíje senäˀ wí íve dajóˀkꞌóeˀin diweḏi Jôesi Táḏáḏí wêe óekekhâymáa, iˀ wêe-á iwebo-á óejoekankhâymáa.
34 Naquela noite, duas pessoas estarão dormindo na mesma cama; uma será levada, e a outra, deixada.
35 Wíje kwiyä̖ˀ dä̂nˀoˀtꞌaˀin diweḏi wêe óekekhâymáa, iˀ wêe-á iwebo-á óejoekankhâymáa.
35 Duas mulheres estarão moendo cereal no moinho; uma será levada, e a outra, deixada.
36 Wíje senäˀdá nava iwá dajiˀin diweḏi wêe óekekhâymáa, iˀ wêe-á iwebo-á óejoekankhâymáa” gin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
36 Dois homens estarão trabalhando juntos num campo; um será levado, e o outro, deixado”.
37 Iví khä̖geˀnindi óetsikaˀyan, “Nanbí Sedó, wáygan nä́ˀi napuwagíˀo?” Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wáygé iˀ pení nakꞌóe iwânho in oeka̖wä̖ dívíwéˀgekhâymáa.”
37 “Senhor, onde isso acontecerá?”, perguntaram os discípulos. Jesus respondeu: “Onde estiver o cadáver, ali se ajuntarão os abutres”.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.