Lucas 15

Tewa NT (TEW_WBT) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Báyékí tax phahsannindáḏí heḏá wéˀgen tꞌowa tꞌôeyanpíˀin gin ovâytu̖máaˀindáḏí diˀä̖ä̖ˀä̖ Jesus-ví híˀ ôntꞌôeyaaníḏí.
1 Certa ocasião, muitos cobradores de impostos e outras pessoas de má fama chegaram perto de Jesus para o ouvir.
2 In Pharisees-áḏí heḏá in Huḏíyoví khuu dâyhá̖ˀoˀindáḏí háa napoeˀoˀin wíˀovâyhí̖ˀanpí, heḏiho ditú̖, “Nä́ˀi sendá hä̖ˀin tꞌaywóhkannin ovâysígíˀo heḏá inḏáḏá ihúujoˀ.”
2 Os fariseus e os mestres da Lei criticavam Jesus, dizendo: — Este homem se mistura com gente de má fama e toma refeições com eles.
3 Heḏiho Jesus-di in Pharisees nä́ˀi há̖hkangîˀ híˀ ovâytu̖ˀan:
3 Então Jesus contou esta parábola :
4 “Wí sen tä̖gintä̖ (100) kꞌúwá ipamáaḏí, wí wêe ûnpeḏeeḏi hân iˀa̖mí? Gá in whä̖gintä̖ˀḏi whä̖nu (99) ee pꞌohtsaa búge dijiˀin ovâyjoeˀankíḏí namú-ípíˀan iˀ wêe napeḏeeˀiˀ óenuuwä̖́-íḏí ishaa píhay.
4 — Se algum de vocês tem cem ovelhas e perde uma, por acaso não vai procurá-la? Assim, deixa no campo as outras noventa e nove e vai procurar a ovelha perdida até achá-la.
5 Heḏi ishaa ihayḏi hânho nahíhchanpóeḏí iví kꞌuuwoe eeḏi ikꞌúuwí,
5 Quando a encontra, fica muito contente e volta com ela nos ombros.
6 heḏi ivíˀpiye ihoˀḏi tꞌä̖hkí iví kꞌemaˀindá iví ówí̖nä́ˀindá iví kꞌaygipiye itu̖hkánnamí, heḏi ovâytu̖ˀa̖mí, ‘Naa-áḏí úvíhíhchannamí, gá nää-á naví kꞌúwá dînpeḏeeˀi donshaaḏân.’ ”
6 Chegando à sua casa, chama os amigos e vizinhos e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha ovelha perdida.”
7 Heḏáháˀ Jesus natú̖, “Naaḏi wâytu̖máa, oe makówá wáˀ ginbá namuu. Oe makówá dívíhíhchando wêe wänbo tꞌaywóhkandi namuuˀiˀ iví tꞌaywóˀdi ijoeˀan dihayḏi, hewänbo whä̖gintä̖ˀḏi whä̖nu (99) tꞌowa diˀándeˀin inbí wówátsi taˀge dâyhonninbí̖ˀgeḏá oe makówá wíḏívíhíhchandopí.”
7 — Pois eu lhes digo que assim também vai haver mais alegria no céu por um pecador que se arrepende dos seus pecados do que por noventa e nove pessoas boas que não precisam se arrepender.
8 “Heḏi wí kwee tä̖ ihay kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀi chä̖ˀ ûnjiḏi wêe wáy ihoˀḏi, ikoˀa̖mípíˀan, heḏá iví tewhá ee tꞌä̖mäpiye iˀaaˀa̖mí iˀ chä̖ˀ inuuwä̖́-íḏí ishaa píhay.
8 Jesus continuou:
9 Heḏi ishaa ihayḏá iví kꞌemaˀindáḏí heḏá iví ówí̖nä́ˀindáḏí iví kꞌaygipiye itu̖hkánnamí heḏi ovâytu̖ˀa̖mí, ‘Naa-áḏí úvíhíhchannamí, nää-á naví kwä̖́kꞌu tsꞌä̖ˀi donwáyhoˀi donshaa.’ ”
9 E, quando a encontra, convida as amigas e vizinhas e diz: “Alegrem-se comigo porque achei a minha moeda perdida.”
10 Heḏáháˀ Jesus natú̖, “Naaḏi wâytu̖máa, hanbá oe makówá napoeˀo. Wêe wänbo tꞌaywóhkandiˀ iví tꞌaywóˀdi ijoeˀandá Jôesi Táḏáví makówáwin tꞌôepa̖ˀa̖a̖ˀin dívíhíhchandoˀ.”
10 — Pois eu digo a vocês que assim também os anjos de Deus se alegrarão por causa de um pecador que se arrepende dos seus pecados.
11 Ihayḏáháˀ Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Wí sen wíje eˀnûn ûnˀä́n.
11 E Jesus disse ainda:
12 Iˀ tíˀúugéˀiˀ eˀnú iví táḏá itu̖ˀan, ‘Táa, nää naa dímä́ä uví hä̖ä̖wí iweḏi iˀ dînˀä̖ˀiˀ.’ Heḏiho iˀ táḏá iˀ hä̖ä̖wí ûnkwꞌóˀdiˀ iví wíje eˀnûn ovä̂nwije.
12 Certo dia o mais moço disse ao pai: “Pai, quero que o senhor me dê agora a minha parte da herança.”
13 Wíyá hä̖́yú̖ thaa naphaḏe ihayḏi nä́ˀi tíˀúugéˀiˀ eˀnú iví hä̖ä̖wí iku̖ˀchꞌáakíḏí iví táḏáví kꞌaygiḏi napee iˀ chä̖ˀ wóegé, heḏi wí nange kayi̖ˀ nanáˀ diwepiye namää, heḏi háa nawänpidaˀ waagi iví wówátsi ihondi iví chä̖ˀ tꞌä̖hkí iwänpihá̖nú.
13 Poucos dias depois, o filho mais moço ajuntou tudo o que era seu e partiu para um país que ficava muito longe. Ali viveu uma vida cheia de pecado e desperdiçou tudo o que tinha.
14 Iví chä̖ˀ tꞌä̖hkí ihá̖nú ihayhä̖̂ä̖bá iˀ nange iwáygá hânho diha̖a̖póe, heḏiho hä̖ä̖wíḏí iví wówátsi iˀa̖míˀin wíˀûnkwꞌóhpí.
14 — O rapaz já havia gastado tudo, quando houve uma grande fome naquele país, e ele começou a passar necessidade.
15 Heḏiho itꞌôenuuwä̖́-íḏí namää, heḏi wí sendi óetꞌôemä́giḏi owáy iví nava iwáygépiye óesan iví pehtsuḏe ovâyhúujôeníḏí.
15 Então procurou um dos moradores daquela terra e pediu ajuda. Este o mandou para a sua fazenda a fim de tratar dos porcos.
16 Hânho nadaˀ iˀ hä̖ä̖wí pehtsuḏe dâykꞌoˀi wänbo ikꞌoˀíˀin nashu̖ˀmúuníḏí, khúnkhowa hä̖ä̖wí namuu wänboˀ, hebo toˀwíḏí wänbo koegîˀ wänbo wíˀóemä́gipí.
16 Ali, com fome, ele tinha vontade de comer o que os porcos comiam, mas ninguém lhe dava nada.
17 Heḏáháˀ wí thaa iví hangintan iwáykêˀḏi gin iˀánshaaˀan: Naví táḏáví tꞌôeˀin wänbo hä̖́yú̖ dívíshiví wówátsi iˀa̖míˀin wíˀû̖ˀa̖míˀin koegîˀ dínkwꞌó, heḏá shánkí wänbo-á dínkwꞌó, heḏi nä̂äwá naa-á oha̖hchuwamääˀä̖ḏá oˀä́n.
17 Caindo em si, ele pensou: “Quantos trabalhadores do meu pai têm comida de sobra, e eu estou aqui morrendo de fome!
18 Naví táḏávíˀpiye omú-í heḏi dótu̖ˀâ̖a̖mí, Táa, naa dáytꞌaywóˀnan iˀ makówá naˀä́ndivíˀpiye, heḏá uvíˀpiyá.
18 Vou voltar para a casa do meu pai e dizer: ‘Pai, pequei contra Deus e contra o senhor
19 Naa ihay híwóˀdi wóˀmuupí uví ay gin wíyá dítu̖ˀâ̖a̖míḏí, hewänbo uví tꞌôeˀi waagibá dímáˀve-í.’
19 e não mereço mais ser chamado de seu filho. Me aceite como um dos seus trabalhadores.’ ”
20 “Heḏiho iví táḏávíˀpiye namää, hewänbo waˀ kayi̖ˀdi naˀä̖ḏiboˀ iví táḏáḏí óemûˀ, heḏi iˀ táḏá iví eˀnúvíˀpiye nasehkanäpóeḏí iˀ eˀnúvíˀpiye iˀä̖ä̖ heḏi óebaˀaaˀandá óesígípꞌohtsä̖ä̖.
20 Então saiu dali e voltou para a casa do pai.
21 Heḏi iˀ eˀnú iví táḏá itu̖ˀan, ‘Táa, naa dáytꞌaywóˀnan iˀ makówá naˀä́ndivíˀpiye heḏá uvíˀpiyá. Naa ihay híwóˀdi wóˀmuupí uví ay gin wíyá dítu̖ˀâ̖a̖míḏí.’
21 E o filho disse: “Pai, pequei contra Deus e contra o senhor e não mereço mais ser chamado de seu filho!”
22 Hewänbo iˀ táḏá iví tꞌôeˀin itu̖ˀan, ‘Bíwä̖́näsaḏi wên saˀwóˀnin kꞌéwéˀin to binmáˀ, heḏi bintoˀ, heḏá iví mankhú̖ eeḏá binmankhútoˀan, heḏá iví ân deeḏá binˀantoˀan.
22 — Mas o pai ordenou aos empregados: “Depressa! Tragam a melhor roupa e vistam nele. Ponham um anel no dedo dele e sandálias nos seus pés.
23 Heḏá iˀ wáasíˀay âytûuˀoˀi binmáˀ âyháyjíḏí, heḏi âyshánkíˀeeḏipaˀí.
23 Também tragam e matem o bezerro gordo. Vamos começar a festejar
24 Nä́ˀi naví eˀnú-á nachuu waagibá ûnpóe, hewänbo nää nawáywówápóe. Napeḏee waagibá, hewänbo nää-á donwáyshaa.’ Heḏiho dâyshánkíˀeeḏipaa.
24 porque este meu filho estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”
25 “Nä́ˀi tꞌä̖hkí napuwamän dihayḏi iˀ páaḏéˀi eˀnú owáy nava iwáygé najiˀ, heḏi iweḏi naˀä̖ḏi owáy tewhá tsowa wáy napowaˀä̖ˀ ihayḏi dâykhaˀwoḏá dâypúwhä̖ä̖ˀoḏá heḏá dívíjáḏéndeḏá natꞌoe.
25 — Enquanto isso, o filho mais velho estava no campo. Quando ele voltou e chegou perto da casa, ouviu a música e o barulho da dança.
26 Heḏiho wí tꞌôeˀi óetu̖hkánnandi óetsikaˀyan, ‘Hânnan napoeˀo?’
26 Então chamou um empregado e perguntou: “O que é que está acontecendo?”
27 Iˀ tꞌôeˀiˀḏi óetu̖ˀan, ‘Uví tíˀûu-ân iwáyweekán, heḏiho unbí táḏá natsonpóe iˀ wáasíˀay âytûuˀoˀi dâyháyjíˀin, gá iví eˀnú bahpíbo ûnwáypówáḏân.’
27 — O empregado respondeu: “O seu irmão voltou para casa vivo e com saúde. Por isso o seu pai mandou matar o bezerro gordo.”
28 Iˀ páaḏéˀi eˀnú nä́ˀi natꞌoeḏi natꞌayjaapóe, heḏi owáy tewhá ívepiye wínatsuḏehíjepí. Iví táḏá ûnpeeḏi óedaaˀan natsꞌú̖u̖níḏí.
28 — O filho mais velho ficou zangado e não quis entrar. Então o pai veio para fora e insistiu com ele para que entrasse.
29 Hewänbo iví táḏá itu̖ˀan, ‘Otꞌôeyan táḏá, naa báyékí pa̖a̖yo hânho u̖gîˀ dáytꞌôemáa, hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí háa untsonpóe waagi dáyˀaˀgindoˀ, hewänbo wí kꞌúwáˀay síˀjaaˀi wänbo wíḏímä́gipí naví kꞌemaˀindáḏí donshánkíˀeeḏipaˀíḏí.
29 Mas ele respondeu: “Faz tantos anos que trabalho como um escravo para o senhor e nunca desobedeci a uma ordem sua. Mesmo assim o senhor nunca me deu nem ao menos um cabrito para eu fazer uma festa com os meus amigos.
30 Hewänbo nä́ˀi wêe eˀnú uvîˀ úmuuˀi-á hä̖ä̖wí tꞌä̖hkí nâamä́giˀiˀ ipeḏeeˀan. Iví chä̖ˀdá tꞌä̖hká ihá̖nú aˀyûn tꞌaywóhkannin dimuuˀindáḏí iwhoˀkꞌúwíḏí, heḏi nää iweekándá iˀ wáasíˀay âytûuˀoˀi-á iˀgîˀ-á mânhay.’
30 Porém esse seu filho desperdiçou tudo o que era do senhor, gastando dinheiro com prostitutas. E agora ele volta, e o senhor manda matar o bezerro gordo!”
31 Iˀ táḏáḏí óetu̖ˀan, ‘Naví ay, u̖ hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí naa-áḏí unˀä́n, heḏi hä̖ä̖wí naa dînkwꞌóˀdi-á uvîˀ wáˀ úmuu.
31 — Então o pai respondeu: “Meu filho, você está sempre comigo, e tudo o que é meu é seu.
32 Hewänbo gínkhâyˀä̖ˀ âyshánkíˀeepaˀíˀin heḏá gihíhcha̖a̖-íˀin. Nä́ˀi uví tíˀûu úmuuˀi nachuu waagibá, hewänbo nää-á nawáywówápóe, i-á napeḏeejiwän, hewänbo nää-á âywáyshaa.’ ”
32 Mas era preciso fazer esta festa para mostrar a nossa alegria. Pois este seu irmão estava morto e viveu de novo; estava perdido e foi achado.”

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 15, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.