João 6
Tewa NT (TEW_WBT) vs NVT
1 Wíyá hä̖̂ä̖ḏi Jesus oe Galilee pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näpiyeˀ namää. (Nä́ˀi pꞌoekwîndá Tiberias wáˀ gin dâytu̖ˀoˀ.)
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 Báyékí tꞌowaḏi iví pínnán ovâykeeyandi in dihayˀin ovâyhehkháamä̖ḏi dâymûˀḏi óeyu̖u̖hon.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 In Huḏíyoví shánkîˀḏi Passover gin dâytu̖ˀoˀi púnúˀ naná. Jesus-á iví khä̖ge̖ˀnindáḏí oe pꞌin kwꞌáyepiyeˀ dipee heḏi iwe dívíkwꞌóḏi.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 — ausente —
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Jesus ibéeḏí báyékí tꞌowa ivíˀpiyeˀ diˀä̖ḏi ovâymûˀ, heḏiho Philip óetsikáyin, “Wä̖́hä̖̂ä̖-an ihay koegiˀ âyku̖mä́-í tꞌä̖hkí nä́ˀin tꞌowa dâykꞌóe-ígîˀ?”
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Jesus-á wíˀbo ûnhanginná háa ikhâymáaˀin, hewänbo nä́ˀin Philip óetsikáyin óetayi̖ˀníḏí hânnangúbá natú̖níˀin.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Philip-di óetu̖ˀan, “Wáygín tä̖gintä̖ (200) thaa tꞌôe dívíˀandi wáˀâa ihay waˀ wínayipí ovâykoegiˀku̖mä́-íḏí, tobá tꞌä̖hkíḏíbo hí̖ˀínda̖ˀ diyä̖́mu wänboˀ.”
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 Wíyá khä̖ge̖ˀdiˀ Andrew gin nakhá̖wä̖́ˀiˀ, i-á Simon Peter-ví tíˀûu ûnmuuˀiḏi Jesus óetu̖ˀan, “Nä́we wí enúkáy nayiˀ, i-á pꞌá̖a̖nú táhtá̖ phóˀi páváˀây heḏá wíye paa-á imáa, hewänbo hä̖ˀi-á ihay wínayipí tꞌä̖hkí nä́ˀin tꞌowa ovâyhúuyôeníḏí.”
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 — ausente —
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Iwáygé báyékí natáasaa, heḏiho Jesus iví khä̖ge̖ˀnin itu̖ˀan in tꞌowa nangeboˀ ovâykwoyôení, heḏi han dívíˀan. In senäˀda̖ˀdibo pꞌá̖a̖nú maapaasôn (5,000) ihay diyiˀ.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Jesus i pává ihógiḏi Yôesi Táḏá óekú̖ˀdaaˀan, heḏi iví khä̖ge̖ˀnin ovâyˀandi ovâytu̖ˀan in tꞌowa iwáygé dikwꞌó̖ˀnin wí̖ˀínboˀ ovâymä̂äníḏí, heḏi hanbá in paa-á ovâymä́gi. Hä̖́yú̖ in tꞌowa didaˀ ihay dâykꞌoe,
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 heḏi dívíshu̖ˀan dihayḏi Jesus iví khä̖ge̖ˀnin itu̖ˀan, “Binwé̖ˀgeˀan hä̖ˀi dínphaḏeˀiˀ, heḏânho hä̖ä̖wí wänbo wínapeḏée-ípíḏí.”
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Heḏiho tꞌä̖hkí dâywé̖ˀgeˀan dihayḏi, tä̖ˀḏi wíye tꞌún dâypꞌíḏe i naphaḏeˀi pává iweḏi, in tꞌowa i pꞌá̖a̖nú páváˀây dâykꞌoe ihayḏi.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 In tꞌowa nä́ˀin pínnán ovâykeeyannin dâymûˀḏi ditú̖, “Taˀgendi nä́ˀi-ân i Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbiˀ namuu, iví̖ˀgeḏi nata̖ˀmuu nä́ä oepáa kꞌayḏipiyeˀ naˀä̖ˀ.”
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Jesus ûnhanginná didaˀ óekaygikhâymáaˀin inbí tsondi hayˀiˀ óesóge-íḏí, heḏihoˀ iwáygéḏí wíyá oe pꞌin kwꞌáyepiyeˀbá wíˀbo namää.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Kindi napuwamän dihayḏi Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin oe pꞌoekwíngépiyeˀ diwhá̖.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Wí kophênbay iwe dívítógi, pꞌoekwí̖ˀ pꞌä̖́näpiyeˀ oe Capernaum-piyeˀ diwáymu-íḏí. Waˀ dimän dihayḏiboˀ nakhu̖u̖póe, heḏi Jesus inbíˀwe waˀḏi wínapówápí.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 Ihayḏi kaygi iwa̖a̖ˀan heḏi hânho napꞌoetꞌúkhú̖póe.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 I kophênbay i dâyˀosandeˀi phéḏí dâysayḏeˀ, heḏi maˀḏi poeye háa yôenu míya dimää ihayḏi Jesus pꞌoe kwꞌáayé nayiḏi i kophênbay tsoˀwapiyeˀ naˀä̖ḏi óemûˀ, heḏi dikhuwôedaˀpóe.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Hebo iḏá ovâytu̖ˀan, “Naa Jesus-ân omuu, wíˀíkhuwôedaˀípí.”
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 Heḏiho híhchandi kophênbay iwe óetógi, heḏi pꞌo kí̖ˀge dimänninnäpiyeˀ wesebo dipówá.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 In báyékí tꞌowa waˀḏi oe pꞌoˀ pꞌä̖́näbo diyiˀindi Jesus-ví khä̖ge̖ˀnin ho ovâymûˀ i kophênbay iwe wíˀbo dívítógiḏi iweḏi dimú-íḏí, heḏiho dínhanginná Jesus indáḏí wínamääpíˀin. Wîˀḏa̖ˀ wí kophênbay iwe naˀä́nwän, heḏiho diˀân Jesus-á waˀḏi iwebo naˀä́nnin.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Wíyá tháwä́ndá wây-á kophênbay hí̖ˀínnin oe Tiberias búuˀúḏí diˀä̖ä̖, heḏi iwáy Jesus i pávágîˀ ikú̖ˀdaamä́giḏi in tꞌowa dâykꞌoe iwe tsoˀwa diwhiˀkwꞌó̖.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 Heḏi Jesus-á iví khä̖ge̖ˀnindá iwe wíḏiyipíˀin in tꞌowa dâymûˀ ihayḏi, in kophênbay eeye dívítógikíḏí oe Capernaum búuˀúˀaypiyeˀ dimää óenuwä̖́-íḏí.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 In tꞌowaḏi Jesus oe pꞌoˀ pꞌä̖́nä óeshaaḏi óetsikáyin, “Há̖hkandiˀ, hä̖̂ä̖ḏan unpówá nä́we?”
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖máa, i pínnán naaḏi wâykeeyandibo nakeepoˀ naa Yôesi Táḏávíˀweḏi oˀä̖ä̖ˀin, hewänbo hä̖ˀi bînmûˀḏi naa ví khä̖ge̖ˀnindá iwe wíḏiyiwíḏítu̖wä̖máapí, i pává bînkꞌoeḏi íshu̖hpóeḏíbo dítu̖wä̖máa.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 I koegîˀ wówátsi nahándepíˀin napä̖yiˀipiyeˀ úvíkhä̖ä̖-í, i koegîˀ naháˀḏä̂npoˀipiyeḏa̖ˀbá yoe. Naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiḏi ki̖ˀbi koegîˀ wâymä̂äní, gá Yôesi Táḏáḏí keeˀeeḏi dînkꞌûˀḏân kin dáyˀa̖míḏí” kin ovâytu̖ˀan.
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 Heḏiho óetsikáyin, “Hânnan ívíˀa̖mí Yôesi Táḏá âyhíhchanmä̂äníḏí?”
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Gá kinnân: Naa i Yôesi Táḏáḏí dísandivíˀpiyeˀ úvíwhä̖yú̖-í. Nä́ˀinnân Yôesi Táḏá nadaˀ úvíˀa̖míˀin.”
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Indi óetsikáyin, “Háawin pínnánnan u̖ḏi dînkeeya̖mí heḏânho wînwhä̖yú̖-íḏí? Hânnan bikhâymáa?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Naˀinbí hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin gínmuuˀin owáy ahkónu iwéngé diyiˀ ihayḏi nä́ˀi koegîˀ manna gin dâytu̖ˀoˀi dâykꞌoe. Yôesi Táḏáví ta̖ˀnin diwe kinnân nata̖ˀmuu:
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Ti hä̖ä̖wí ihaybá ú̖koeḏi?” Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖máa, Moses-á hä̖ˀi pává wíˀimä́gipí, naví Táḏá-ân imä́gi. Heḏi hä̖ˀi pává-á koḏi̖ˀdi makówáwi pává wínamuupí, hewänbo nää-á naví Táḏáḏá taˀgendi makówáwi pává wovâymäˀ.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Heḏi nä́ˀi pává Yôesi Táḏá napä̖yiˀi-á makówáḏí naˀä̖ä̖ˀi namuu, heḏi tꞌä̖hkí tꞌowa wówátsi ovâymäˀ.”
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 Indi óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí ki̖ˀbi pává dímä́ˀve-í.”
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Naa-ân pává waagiˀbá omuu, tꞌowa wówátsi napä̖yiˀiˀ. Toˀwí navíˀpiyeˀ naˀä̖ä̖ˀi-á háˀto naha̖hséní, heḏi toˀwí navíˀpiyeˀ iwhä̖yu̖ˀi-á háˀto napꞌoesáˀaapúwí.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 “Hewänbo ho wâytu̖ˀan waa, tobáháa dímûˀ wänboˀ, naa wíḏînwhä̖yundepí.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 Toˀwên naví Táḏáḏí naa dímäˀin navíˀpiyeˀ diˀä̖́ä̖-í, heḏi toˀwí wänbo navíˀpiyeˀ naˀä̖ä̖ˀi-á naaḏi háˀto dóyoegiˀa̖mí.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Naa oe makówáḏí owhá̖ dáyˀa̖míḏí háa iḏi dísandiˀ nadaˀ waagi, háa naa odaˀ waagá yoe.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 I dísandiˀ nadaˀ in tꞌowa naa dímä́giˀin naaḏi dovâyˀá̖yîngiˀa̖míˀin heḏânho wîˀ wänbo in diweḏi wínapeḏée-ípí, hewänbo i tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ dihayḏi naaḏi in tꞌä̖hkí wíyá dovâywáywówápaa-í.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Kinho naví Táḏá nadaˀ dáyˀa̖míˀin, gá nadaˀḏân tꞌä̖hkí in dínhanginnáˀnin naa iví ay omuuˀin, heḏá navíˀpiyeˀ dívíwhä̖yundeˀin wówátsi nahándepíˀin dâymáˀve-íˀin. Heḏi i tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ dihayḏi naaḏá wíyá dovâywáywówápaa-í” kin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 In Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀin iví̖ˀgeḏi dívítꞌayhíˀmáa, gá natú̖ḏân, “Naa-á i pává makówáḏí owhá̖ˀdi-ân omuu.”
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Kinnân ditû̖ˀ: “Nä́ˀi-á Jesus namuu, i-á Joseph-ví ay namuupíˀan. Iví táḏá-á iví yíyá-á âytaa. Heḏi háaḏan nää-á natû̖ˀ makówáḏí nawhân gin?”
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Haˀwâagi wíˀúvítꞌayhíˀmáˀve-ípí.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 Toˀwí wänbo wíˀûnkoeḏipí navíˀpiyeˀ naˀä̖́ä̖-íḏí, naví Táḏá i dísandiḏi navíˀpiyeˀ óemaaḏiḏa̖ˀmânhoˀ. Heḏi in navíˀpiyeˀ diˀä̖ä̖ˀindá dovâywáywówápaa-í i tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ dihayḏi.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Wí Yôesi Táḏáví tukhe̖ˀbiˀ hä́nˀoe kinnân ita̖ˀnan:Heḏiho nää toˀwên naví Táḏá ôntꞌóyannindi ivíˀweḏi dihá̖hpóeˀin navíˀpiyeˀ diˀä̖́ä̖-í.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 Naa wóˀtû̖ˀpí toˀwíḏí i Táḏá óemûˀin. Naaḏiḏa̖ˀmân Yôesi Táḏá dómûˀ, gá ee naˀä́n diweḏi oˀä̖ä̖ḏân.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 “Taˀgendi wâytu̖máa, toˀwí wänbo navíˀpiyeˀ iwhä̖yundeˀi wówátsi nahándepíˀin imáa.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Naa pává in tꞌowa nawówátsipä̖yiˀi waagiˀbá omuu.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Tobá unbí hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin oe ahkónu wéngé diyiˀ ihayḏi i koegîˀ manna kin dâytu̖ˀoˀiḏi ovâykhóekhú̖u̖mä́gi wänboˀ, tíˀúugéḏí ditꞌa̖hán.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Hewänbo nää naaḏá pává makówáḏí nawhân niˀgeḏi wâytu̖máa, heḏi wí toˀwí nä́ˀiḏi óekhóekhú̖u̖mä́giˀi háˀto nahá̖a̖ní.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Naa-ân i pává makówáḏí naˀä̖ä̖ḏi wówátsi napä̖yiˀi waagiˀbá omuu. Toˀwên nä́ˀi páváḏí ovâykhóekhú̖u̖mä́giˀin hä̂nhay wänbo tꞌä̖hkí dâywówátsimáˀve-í. Nä́ˀi pává naví túuˀú dînmuu tꞌä̖hkí tꞌowa dovâypä̖gítꞌóeˀi dâywówátsikéyíḏí” kin Jesus-di ovâytu̖ˀan.
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Ihayḏiho in Huḏíyoví pꞌóˀḏéḏíˀin dívítu̖hkannan. Wáy wên ditsikapóe, “Hândiḏan nä́ˀi sendi iví túuˀú dípä̖gítꞌóe díkhóekhú̖u̖mä̂äníḏí?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Taˀgendi wâytu̖máa, naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀiví tûu ûnpꞌoeḏi wíwovâykhóekhú̖u̖mä́gipíḏáhoˀ, wówátsi wänbo wívînmáapí.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 Toˀwên tꞌä̖hkí naví tûu ûnpꞌoeḏi ovâykhóekhú̖u̖mä́giˀindá wówátsi nahándepíˀin dâymáa, heḏá naaḏá i tꞌä̖ˀgi thaa nanáˀ dihayḏi dovâywáywówápaa-í.
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Naví túuˀú taˀgendi koegîˀ waagiˀbá namuu, heḏá naví ûnpꞌoe-á taˀgendi su̖wä̖gîˀ waagiˀbá-á.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 Toˀwí naví tûu ûnpꞌoeḏi óekhóekhú̖u̖mä́giˀi-á naa-áḏí namuu heḏá naa-á i-áḏá.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Naví Táḏáḏí naa dísandi-á i hä̖̂ä̖ḏi wänbo tꞌä̖hkí nawówáyiˀi namuu, heḏi i-á nawówáyiḏi naa-á owówáyiˀ. Handiḏibá toˀwí naaḏi dókhóekhú̖u̖mä́giˀi navíˀweḏi íwówátsikéyí.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Heḏiho naa-ân i pává makówáḏí naˀä̖ä̖ˀiˀ omuu, i pává unbí hehä̖̂ä̖win thehtáy pahpáˀin dâykꞌoeˀiˀ waagiˀbá wíˀomuupí. Hä̖ˀi pává dâykꞌoe wänbo tíˀúugéḏí ditꞌa̖hán. Hewänbo toˀwên i pává naa omuuˀiˀ dâykꞌoeˀindá hä̂nhay wänbo tꞌä̖hkí dâywówátsimáˀve-í.”
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Jesus nä́ˀin natú̖ oe Capernaum búuˀúˀay, i Huḏíyoví méesateˀay iwe in tꞌowa ovâyhá̖ˀoˀ ihayḏi.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 Báyékí i-áḏí dimäˀnin ditꞌoeḏi ditú̖, “Nä́ˀi híˀ-á nakâymuu âyhóníḏí. To-an iséegíˀa̖mí?”
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Hewänbo toˀwíḏí wänbo óetu̖ˀanpíḏí Jesus ûnhanginná nä́ˀi ovâytu̖ˀan niˀgeḏi dívítꞌayhíˀmáaˀin, heḏihoˀ ovâytsikáyin, “Ti nä́ˀi naaḏi wâytu̖ˀandiˀ wíwovâyhí̖ˀanpíḏí naa-áḏí wíyá wíˀípundaˀpí?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Hân íˀâ̖a̖ní undi naa tꞌä̖hkí tꞌowagîˀ oˀaypu̖yä̖ˀi dímûˀḏi kwꞌáyepiye owáypeeḏi páaḏé oˀä́n diwepiyeˀbá?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 I Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖ nawówátsipä̖yiˀ, tꞌowa-á wíˀbo wíḏínkoeḏipí. I híˀ naaḏi wâytu̖máaˀiˀ i Yä̖ˀḏâaˀi Pꞌoewa̖a̖hâ̖a̖víˀweḏi naˀä̖ˀ heḏi nä́ˀi híˀ-áho nawówátsipä̖yiˀ.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Hewänbo wáy wên un wíˀúvíwhä̖yundepí.” Jesus-di haˀwâa ovâytu̖ˀan gá páaḏéḏíbo ho ûnhanginnândân toˀwên ivíˀpiyeˀ wíḏívíwhä̖yu̖khâymáapíˀin dimuuˀin, heḏá ûnhanginnân wáˀ toˀwíḏí óeku̖hpegítꞌóeˀi namuuˀin.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Heḏá wáˀ ovâytu̖ˀan, “Kindiḏânkun wâytu̖ˀan, toˀwí wänbo navíˀpiyeˀ wíˀûnkä̖ˀä̖ä̖koeḏipí naví Táḏáḏí óemä́giḏiḏa̖ˀmân.”
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Iví híˀ ûnmuuḏi báyékí in óeyu̖u̖honnin i-áḏí wíyá wíḏipundaˀpí, heḏiho óeyoeˀan.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Heḏi Jesus iví tä̖ˀḏi wíye khä̖ge̖ˀnin itu̖ˀan, “Heyâa un, ti undi wáˀ díyoeˀa̖míˀin ídaˀ?”
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Simon Peter-di óetu̖ˀan, “Naˀinbí Sedó, tovíˀpiyanho gimú-í? U̖ḏiḏa̖ˀmân dítu̖máa háḏíḏí nä́ˀin wówátsi nahándepíˀin âykéyíˀin.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Naˀin ívíwhä̖yu̖mä́giho heḏá gínhanginnânhho u̖ i shánkí yä̖ˀḏâaˀi unmuuˀin, i Yôesi Táḏáḏí wóesandiˀ.”
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Jesus-di ovâytu̖ˀan, “Naaḏi wíˀbo un tä̖ˀḏi wíye wâyde̖ˀmanpíˀan, hewänbo wîˀ unbíˀweḏi Penísendi waagiˀbá namuu.”
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 Simon Iscariot-ví ayví̖ˀgeḏi ihíˀmáa, i-á Judas gin nakhá̖wä̖́, heḏi Penísendi waagiˀbá namuu gin Jesus-di óetu̖ˀan gá tobá in tä̖ˀḏi wíye khä̖ge̖ˀninbíˀweḏi namuu wänbo Jesus óeku̖hpekhâymáaḏân.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.